Tabulka jedovatých hub a jak je rozpoznat

Chodíte rádi na houby? Houbová sezóna je v plném proudu a otrava z hub patří k nejnepříjemnějším zdravotním potížím, co vám z jídla může být. Znáte všechny jedovaté houby, které se v lesích vyskytují? Jedovaté houby vám mohou způsobit velmi závažné žaludeční potíže. V České republice se každoročně jedovatými houbami otráví desítky houbařů.

Připravili jsme rychlý přehled jedovatých hub, které způsobují vážnou otravu a v mnoha případech vás dokážou usmrtit. Otravy mohou mít za následek nepříjemné zážitky a pobyt v nemocnici. Jedovaté houby i trvale poškozují vaše zdraví a v nejhorších případech způsobují smrt. Některé otravy jsou jen zbytečnou záležitostí nepozorného houbaře.

Pověry o jedovatých houbách

Existuje několik pověr, které nejsou pravdivé:

• Jedovaté houby mají příjemnou chuť, stejně jako ty jedlé.
• Některé houby jsou po uvaření jedlé, ale neplatí to u hub jedovatých. Vařením se toxiny z houby nedostanou.
• Neplatí ani jejich pestré zabarvení. Mnoho jedovatých hub má stejně chytré maskování jako suchohřiby.
• Ani test našich dědečku, že stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná není pravda.

Jak se vyhnout záměně jedovaté houby s jedlou?

Jedna věc je nakreslená houba v atlase, druhá opravdová v lese, kde se houby od svého modelového vzhledu, ať už kresleného, nebo vyfoceného, mírně odlišují. Pak jsou ale houby jedlé a velmi chutné, které se však snáze zamění za druhy prudce jedovaté. Přitom by byla škoda některé druhy nesbírat jen kvůli strachu a neznalosti. Při sběru hub si důkladně všímáme všech znaků. Zejména druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjmeme vždy ze země celé, neodřezáváme jen klobouk.

Teprve po stoprocentním určení druhu je možné například odříznout spodek třeně, kde jsou mnohdy důležité znaky pro determinaci. Své určení si opakovaně necháme ověřit u odborníků, například v mykologické poradně, na přednášce, výstavě či odborně vedené vycházce. Fotografie nezachytí mnoho důležitých znaků. Plodnice příliš mladé nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a nejsou vhodné ke sběru pro kulinární účely.

Čtěte také: Jak Správně Vyplnit Bilanci Odpadu?

Při sbírání hub dáváme pozor na děti, jestli houby neochutnávají. Mnoho jedlých druhů hub je za syrova jedovatých. Pro malé děti jsou navíc houbová jídla nevhodná pro jejich těžkou stravitelnost. Zvláště opatrní musíme být při sběru hub k jídlu v zahraničí, zejména ve vzdálených končinách, na jiných kontinentech a v odlišných klimatických zónách. neboť existují i druhy kosmopolitní (celosvětově rozšířené), mnohem pravděpodobněji se bude jednat o druhy místní, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.

Například otrávení muchomůrkou zelenou často tvrdili, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli.

Nejčastější záměny:

1/ Muchomůrka růžovka vs. Muchomůrka tygrovaná

Ve světě muchomůrek existuje mnoho druhů s různými tvary, barvami a charakteristickými znaky. Mezi těmi, které mohou způsobit záměny a následné potíže, je muchomůrka růžovka (Amanita rubescens, také známá jako masák) a muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina). Klíčovým rozlišovacím znakem mezi těmito dvěma muchomůrkami je vroubkovaný límeček, který se nachází pod kloboukem houby. Límeček muchomůrky růžovky je vroubkovaný a zdá se být složen z drobných zoubků podobných rýhám na minci. Dalším faktorem, který může pomoci rozlišit tyto druhy, je barva nohy a klobouku. Muchomůrka růžovka by měla mít růžovou nohu a klobouk, ale tento znak nemusí být vždy konzistentní v závislosti na stáří houby a prostředí, ve kterém roste.

2/ Holubinka trávozelená vs. Muchomůrka zelená

Holubinka trávozelená (Russula aeruginea) je jedním z oblíbených druhů mezi houbaři a je známa svou lahodnou chutí. Rozpoznání těchto dvou druhů spočívá v několika klíčových znacích. Holubinka trávozelená nemá prstýnek ani pochvu na třeni, což je charakteristický znak. Na druhou stranu, muchomůrka zelená má na spodní straně třeně charakteristickou strukturu nazývanou "kalich smrti". Kromě toho může hrát roli také barva nohy a klobouku. Holubinka má bílou křehkou nohu (třeň), velký zelený klobouk, uprostřed nahnědlý. Naopak muchomůrka zelená má pochvu, lidově nazývanou kalich smrti.

3/ Liška obecná vs. Hlíva olivová

Liška obecná je vyhledávanou a oblíbenou jedlou houbou, která se vyznačuje žlutým až oranžovým kloboukem, často zprohýbaným na okrajích. Její dužina je bílá a křehká. Naopak, hlíva olivová má nálevkovitý tvar klobouku a výrazně nažloutlý až hnědavý klobouk. Klíčovým rozlišovacím znakem mezi těmito druhy je přítomnost nebo absence prstýnku na třeni. Liška obecná nemá prsten a její třeň je hladký. Hlíva olivová je jedovatou houbou. I když nezpůsobuje vážné otravy, konzumace této houby může způsobit žaludeční potíže a nepříjemné symptomy.

Čtěte také: Kotlíkové emise NOx

4/ Ryzec smrkový vs. Ryzec kravský

Ve světě hub také najdeme skupinu známou jako ryzce. Mezi ně patří ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) a ryzec kravský (Lactarius torminosus), dvě houby, které mohou mít velmi podobný vzhled. Klíčovým bodem pro rozlišení mezi těmito dvěma druhy je tzv. "mléko", které vytéká po poranění houby. Ryzec smrkový má mléko, které je oranžové, zatímco ryzec kravský vytváří bílé mléko. Rozpoznání je také usnadněno barvou klobouku. Ryzec smrkový má oranžový až hnědý klobouk s tmavými fleky, zatímco ryzec kravský má šedobílý klobouk s nádechem modré. Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus), který má kořeněnou chuť a můžete ho naložit do octa nebo si upéct na sádle a kmíně.

5/ Hřib kovář vs. Hřib satan

Hřibovité houby patří k oblíbeným cílům houbařů díky své chutné dužině a charakteristickému vzhledu. Hřib kovář je chutnou a oblíbenou houbou, ale je třeba si dát pozor na jeho mírnou jedovatost. Rozpoznání spočívá ve výrazném hnědém klobouku a červeně zrnitém třeni. Když se hřib kovář rozkrojí, řezná plocha zmodrá. Hřib satan, na druhou stranu, je vzácnou a nebezpečnou jedovatou houbou. Jeho bělavý až našedlý klobouk a bílá až bělavá dužina na řezu jej odlišuje od hřibu kováře. Hřib kříšť je také druhem, který se může zaměnit s hřibem kovářem. Má šedobílý klobouk a světle žluté ústí rourek a horní část třeně, která přechází do červené.

Hřib satan (Rubroboletus satanas) je vzácná houba a na rozdíl od hřiba kováře roste v listnatých lesích, což ale k jejich rozlišení samozřejmě nestačí. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužina je bílá až bělavá, na řezu slabě modrá. Za syrova je jedovatý.

6/ Pečárka polní, pečárka ovčí vs. Pečárka zápašná

Existuje několik druhů pečárek, které mohou být matoucí a obtížně rozlišitelné. Pečárky polní a ovčí jsou oblíbené. Oba druhy mají bílý až šedivý klobouk, pod nímž se nachází volné rourky. Pečárka zápašná je zvláštní tím, že má výraznou citrusovou vůni a žloutne po poškození. To je klíčovým rozpoznávacím znakem, který by vás měl upozornit na možnou jedovatost této houby.

Přehled jedovatých hub

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides)

Je považována za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky. Nejenže je prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již těžce zasaženy důležité orgány (zejména játra). Klobouk je bíložlutý, žlutozelený až zelenohnědý, zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený.

Čtěte také: České směrnice pro ovzduší

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus)

Je jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub. Ve starých houbařských atlasech se uvádí jako jedlý, ve skutečnosti je však smrtelně jedovatý. Oranžově hnědý až hnědý klobouk má průměr 3 až 8 cm, je sametově plstnatý nebo šupinkatý, zprvu kulovitý, později plochý s vyčnívajícím tupým hrbolem uprostřed, mnohdy nepravidelně zprohýbaný. Roste v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a habry, od července do října.

Závojenka olovová (Entoloma sinuatum)

Je jednou z velmi nebezpečně jedovatých hub, otravy jí způsobené končí velmi často i smrtí. Naštěstí je poměrně vzácná, jen to zachraňuje mnoho nezkušených houbařů. Roste přibližně od června do října pod listnatými stromy, obvykle na teplejších místech. Klobouk o průměru asi 5 - 15 cm je v mládí silně podvinutý, později hrbatě klenutý. Povrch je hladký, lehce namodralé barvy, opravdu připomínající olovo.

Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

Patří mezi houby stopkovýtrusé do řádu pečárkotvarých (Agaricales). V čepičatce jehličnaté a příbuzných druzích byl zjištěn vysoký obsah amanitinů (též nazývaných amatoxiny), dle Kubičky cca 40% ve srovnání s koncentrací v muchomůrce zelené, podle novějších studií i zcela srovnatelný, ba dokonce případ od případu i vyšší. Otravy mají pravý faloidní průběh (viz článek o muchomůrce zelené) s poškozením jater a ledvin.

Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare)

Je jedovatá dřevokazná houba z čeledi límcovkovitých. Roste v březnu až prosinci v trsech na pařezech listnáčů, méně častěji jehličnanů. Klobouk má 2 - 6 cm v průměru barvy živě sírožluté, na středu tmavší. V mládí je klobouk zvoncovitý, pak nízce sklenutý až plochý, tenký.

Hřib žlučník (Tylopilus felleus)

Je nejedlá houba z čeledi hřibovitých. Jde o velmi krásnou hřibovitou houbu s odporně hořkou chutí. Záměna je možná za jedlý hřib dubový a nebo hřib smrkový. Klobouk má v průměru 6 - 12 cm, někdy je i větší. Je masitý a vyklenutý. Zbarven je světle kožově hnědě. Povrch je sametový, hladký, pomačkáním černá. Roste velmi hojně v červnu až září ve všech lesích, zvláště jehličnatých na kyselém podkladu především ve vyšších polohách.

Strmělka vosková (Clitocybe cerussata)

Je další z našich jedovatých hub. Roste jak v jehličnatých tak i listnatých lesích, a to v době od srpna do října. Často roste ve formě kruhů nebo pásů hub. Plochý klobouk s malým výčnělkem uprostřed je čistě bílý a lesklý, později tvar přechází v mírně nálevkovitý. Jde o houbu lupenitou, má odspodu na klobouku bílé lupeny.

Čechratka podvinutá (Paxillus involutus)

Roste v červnu až listopadu velmi hojně ve všech typech lesů, také i v zahradách, sadech, parcích, stromořadích i dokonce mezi domy. Upřednostňuje nevápenatou půdu. Plodnice čechratky podvinuté mají 2 - 15 cm v průměru. V mládí mají klenutý, později rozložený až nálevkovitě promáčklý tvar s podvinutým okrajem. Povrch je matný, plstnatý, nejdéle na podvinutém okraji. Později olysávající a za vlhka je naslizlý. Barvu má okrově hnědou s olivovým nádechem.

Holubinka vrhavka (Russula emetica)

Je jedovatá houba z čeledi holubinkovitých. Roste velmi hojně v červenci až říjnu, ve stinných lesích všech druhů, hlavně v jehličnatých lesích, v mokřinách a v mechu. Klobouk má v průměru 4 - 10 cm, je zprvu polokulovitý, pak vyklenutý až plochý, vmáčklý. Barva je podobná vlčímu máku, stářím vybledává.

Příznaky otravy houbami

• Nevolnost, zvracení, průjem: Hlavními příznaky jsou zvracení, průjem či obojí. Hrozí dehydratace organismu a související potíže, smrt nastává při kvalifikované lékařské pomoci jen výjimečně.
• Problémy s nervovou soustavou: Nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce, rozšířené zorničky, později halucinace a změny chování. Individuální psychické změny - zrakové a sluchové halucinace, změny vnímání času a prostoru, střídání nálad; zrychlený tep, zvýšený krevní tlak. Příznaky kulminují cca 1,5 h po požití, zcela mizí po 6 - 12 h.
• Poškození ledvin: Nejprve zvýšená tvorba moči, později naopak snížená až zcela zastavená, bolesti žaludku, zvracení, sucho v ústech.
• Poškození svalů: Únava, svalová slabost, bolest svalů, po několika dnech ztuhlost svalů a tmavá moč, zarudlá kůže obličeje, nutkání na zvracení a silné pocení.

Tabulka jedovatých hub a jejich charakteristika

tags: #tabulka #jedovatých #hub

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické kotle Viadrus
• Výpočet a dopady letecké daně
• Houpací kůň na kameni
• Udržitelný přístup v Kaprálově Mlýně
• Lokality pro svatbu v přírodě