Tmavě Šedozelená v Přírodě: Význam a Charakteristika Gymnocalycium Andreae

Tmavě šedozelená barva se v přírodě objevuje v mnoha formách, a to jak v rostlinné říši, tak i v neživé přírodě. Tento článek se zaměřuje na specifický příklad - kaktus Gymnocalycium andreae, jehož modrozelená až černozelená barva je výrazným prvkem jeho identity.

Gymnocalycium andreae: Charakteristika a Popis

Gymnocalycium andreae je kaktus kulovitého tvaru, poněkud stlačený, dosahující průměru až 4,5 cm. Tělo kaktusu je matně lesklé, modrozelené až černozelené barvy. Temeno je poněkud vtisknuté, hrbolcovité a téměř holé, s trny sotva přesahujícími povrch.

Žebra a Areoly

Kaktus má 8 žeber, ploše zaoblených a oddělených ostrými zářezy. Žebra jsou směrem dolů až 1,5 cm široká a rozložená v ploše zaoblené hrbolce. Areoly jsou téměř na středu hrbolců, okrouhlé, až 2 mm v průměru, a zvláště na temeni bíle vlnaté.

Trny

Gymnocalycium andreae má 7 okrajových trnů, horizontálních až přitisklých, uspořádaných po třech více bokem vpravo a vlevo, a jeden směřující dolů. Trny jsou tence jehlovité, často málo zahnuté, až 8 mm dlouhé, drsné, matně lesklé a na bázi hnědavé. Střední trny jsou 1 - 3, stejně silné a dlouhé, často poněkud kratší, většinou ohnuté směrem vzhůru nebo dopředu, hnědočerné barvy a rovněž drsné.

Květy

Květy se často objevují ve větším počtu v blízkosti temene z mladších areol a jsou ploše nálevkovitě rozšířené, s průměrem 3 - 4,5 cm. Trubka, vlastně semeník, je cylindrická, až 6 x 12 mm velká, listově zelená, s asi 6 spirálovitě uspořádanými trojhrannými šupinami, které jsou až 4 mm široké, šedozelené a bíle lemované. Vnější okvětní lístky jsou lineárně podlouhlé, světle zelenavě žluté, s čistě zeleným, širokým, směrem ke špici olivovým a olivově hnědavým proužkem na zadní straně. Vnitřní okvětní lístky jsou stejného tvaru nebo směrem nahoru poněkud rozšířené, krátce a ostře zašpičatělé, 5 x 15 mm velké a čistě sírově žluté.

Čtěte také: Přehled tmavě hnědých košů

Výskyt a Variace

Gymnocalycium andreae pochází z Argentiny, konkrétně ze Sierra de Cordoba, v Pampa de la Esquina u Cerro los Gigantes ve výšce 1.500 - 2.000 m n.m., kde roste také Gymnocalycium bruchii.

Gymnocalycium andreae var. grandiflorum

Po nějaké době byla popsána nová varieta: Gymnocalycium andreae var. grandiflorum. Tato varieta se odlišuje od typu silnějším tělem, četnějšími žebry, delšími a většinou pokřivenými trny; především však většími květy, jejichž vnější okvětní lístky jsou zelené a nemají střední proužek. Poupě je kulovité (u typu válcovité). Květy se otvírají u typu pravidelně odpoledne, u této variety již dopoledne.

Gymnocalycium andreae fa. svecianum

Gymnocalycium andreae (Böd.) Backbg. fa. svecianum Pažout ex Till se od typu liší bílými květy. Na stanovištích se údajně nevyskytuje populace s pouze bíle kvetoucími jedinci. Argentina, provincie Cordoba, Sierra Grande.

Gymnocalycium andreae var. fechseri

Gymnocalycium andreae (Böd.) Backbg. var. fechseri H. Till má se lišit od typu protáhlými cylindrickými odnožemi na boku, které se stávají kulovitými až ve stáří a pak samy tvoří boční cylindrické odnože, Trny 7, přímé, vzácně lehce odstávající, k tělu mírně přilehlé, 3 nejspodnější nejdelší, až 19 mm dlouhé, bílé, někdy s nahnědlou základnou, střední trn 1, přímý, odstávající, až 22 mm dlouhý, na základně tmavě hnědý až světle hnědý, ke špici žloutnoucí.

Historie a Objevy

Friedrich Bödecker uveřejnil popis nového žlutě kvetoucího Echinocactusu, který poslal prof. C. Hosseus z argentinské Cordoby do Evropy. Bödecker pojmenoval nový druh po Wilhelmu Andreae z Bensheimu, u něhož rostlina poprvé vykvetla. Poprvé však rostlinu objevil roku 1927 u Laflöra v Duisburgu. Echinocactus andreae Böd. překombinoval Backeberg na Gymnocalycium andreae (Böd.) Backbg. roku 1935.

Čtěte také: Problém tmavých kapiček

V posledních letech byly znovu podniknuty H. Tillem a dalšími rakouskými kaktusáři studijní cesty do argentinské provincie Cordoba a tam provedeny zevrubné polní studie. K tomu byly ještě pozorovány odpovídající důkazy nějaký čas v kultuře.

Zaměnitelnost a Identifikace

Bez květů jsou Gymnocalycium bruchii a Gymnocalycium andreae na stanovišti lehce zeměnitelné. Hosseusovo vyobrazení ukazuje, že rostliny Gymnocalycium andreae v Sierra Chica jsou bez středního trnu. Tak je tomu i v Sierra Grande. Jeden střední trn je možné vidět v přírodě u starších jedinců, v kultuře dříve.

Čtěte také: Odpadkový koš: Průvodce výběrem

tags: #tmavě #šedozelená #v #přírodě #význam

Oblíbené příspěvky:

• Dětské dýchací problémy a znečištění
• Montáž sifonu s přípojkou
• Zábavná hra BrainBox pro malé přírodovědce
• Esej o kráse přírody
• Konec uhlí v Německu