Poplatek za znečišťování ovzduší: Výpočet a povinnosti

Pokud jste se stali provozovatelem zdroje znečišťování, který se řadí podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v jakém případě jste plátcem a jak provést výpočet uvedených poplatků, které vyplývají z legislativy v ochraně ovzduší?

Poplatky za znečišťování ovzduší

Provozovatel/poplatník má povinnost podat poplatkové přiznání za provozovnu, u které je celková výše poplatku za poplatkové období 50 000 Kč a více.

Sazby poplatků jsou zákonem stanoveny pro čtyři znečišťující látky - TZL, SO2, NOx a VOC a jsou stanoveny za tunu vypuštěné znečišťující látky za rok.

Zpoplatnění podléhají pouze znečišťující látky, jejichž emise musí provozovatel podle zákona měřit nebo počítat.

Nový zákon o ochraně ovzduší a poplatky

Nový zákon o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší), který nabyl účinnosti dne 1. září 2012, upravuje poplatky za znečišťování ovzduší v § 15.

Čtěte také: Český poplatek za dřevo

Revize ekonomických nástrojů patřila mezi hlavní cíle nového zákona. Cílem bylo upravit poplatkový systém tak, aby byl motivační (tzn. aby provozovatelé zastaralých zařízení s vysokými emisemi usilovali o snížení emisí) a fungoval co nejefektivněji.

Poplatek podle § 15 platí pouze provozovatelé stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k zákonu.

Předmětem poplatku jsou znečišťující látky, které jsou vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1 písm. a) až c).

Výčet zpoplatněných látek a sazby poplatků jsou uvedeny v příloze č. 9.

Zákon počítá s navyšováním sazeb poplatků mezi léty 2016 až 2021více než trojnásobně (viz příloha č. 9). Avšak zároveň umožňuje provozovatelům, kteří výrazně sníží své emise, snížit si výši poplatku o koeficienty uvedené v příloze č. 10.

Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad

Poplatník je stejně jako podle předchozí úpravy povinen do 31. března následujícího roku podat krajskému úřadu poplatkové přiznání.

Podle § 44 písm. a) a b) ustanovení § 15 odst. 1 až 5 a 7 až 14 nabylo účinnosti až 1. ledna 2013 a § 5 odst. 6 nabude účinnosti až 1. ledna 2017.

Ustanovení § 41 odst. 13 navíc stanoví, že výše poplatku za znečišťování za kalendářní rok 2012 se vypočítá podle § 19 zrušeného zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění účinném do 1. září 2012.

Z uvedeného vyplývá, že poplatek za znečišťování ovzduší, co do jeho výše, se za rok 2012 vypočte podle předchozího zákona č. 86/2002 Sb. (konkrétně § 19 a přílohy č. 1), zatímco ustanovení § 15 zákona č. 201/2012 Sb. se pro výpočet výše poplatku použije až za rok 2013.

Výší poplatku, kterou mají orgány ochrany ovzduší stanovit za rok 2012 podle přechodného ustanovení § 41 odst. 13, se rozumí sazby a rozsah zpoplatněných znečišťujících látek podle § 19 zákona č. 86/2002 Sb.

Čtěte také: Jak zrušit poplatek za odpad

Orgánem příslušným k rozhodování o poplatku za rok 2012 je však již krajský úřad. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady již nemají ani kompetenci k doměřování poplatků za rok 2012 v roce 2013.

Krajský úřad je dále podle § 41 odst. 12 příslušný pro vydání platebního výměru a stanovení záloh na poplatek za rok 2013 v případě zdrojů, u nichž výše poplatku za jednu nebo více znečišťujících látek uvedených v příloze č. 9 zákona č. 201/2012 Sb. přesáhne 50 000 Kč.

Recyklace stavebních a demoličních odpadů a ochrana ovzduší

Pokud provozujete recyklační linku pro SDO nebo na ní drtíte či třídíte jiné stavební materiály a toto zařízení má celkovou projektovanou kapacitu vyšší než 25 m3 za den, provozujete zároveň vyjmenovaný zdroj znečišťování VZZO (označený kódem 5.11 v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší).

A nezáleží na tom, je-li vaše soustrojí nebo separátní drtič a třídič stacionární, tedy provozované na jednom místě, nebo s ním vyjíždíte do terénu jako s mobilním. Z hlediska zmíněného zákona se jedná vždy o stacionární VZZO, který je případně přemístitelný, a který produkuje emise prachu = tuhých znečišťujících látek (TZL) v místě své činnosti.

Kromě povinnosti mít k provozu tohoto zdroje provozní řád a povolení krajského úřadu máte řadu dalších provozních i evidenčních povinností. Zde zmíníme ty evidenční a ohlašovací, protože 1x ročně - podobně jako u odpadů - ohlašujete souhrnnou provozní evidenci zdroje do systému ISPOP. Termín pro podání tohoto hlášení je 31. 3. následujícího roku.

Vámi ohlášené údaje jsou klíčové pro výpočet celkových emisí TZL, které vaše zařízení za uplynulý rok vyprodukovalo do ovzduší. Podle tohoto množství zjistíte, zda máte povinnost zaplatit poplatek za tyto emise, podobně jako platí např. velké spalovací zdroje (a mnohé další).

Znamená to, že během roku musíte vést evidenci provozu recyklační linky (podobně jako vedete evidenci odpadů), tedy zaznamenávat údaje o činnosti zařízení (provozní hodiny) a o množství materiálu, který jste v něm zpracovali. V rámci ročního hlášení pak emise spočítáte pomocí tzv. emisního faktoru, tedy jakéhosi přepočtového koeficientu, který stanovilo MŽP. Do výpočtu je však třeba zahrnout nejen drcení či třídění, ale také související manipulace s materiálem.

Přehled emisních faktorů pro recyklační linky stavebních hmot uvádí následující tabulka, která byla zveřejněna ve Věstníku MŽP v prosinci 2022. Z tabulky je také patrné, jak výši emise ovlivní další provozní technické podmínky, např. skrápění materiálu při recyklaci.

Takovým způsobem tedy ohlásíte roční množství emisí z vaší recyklace. Tím však povinnosti ještě nekončí, protože znečišťování ovzduší tuhými znečišťujícími látkami podléhá zpoplatnění. Vypočtenou roční emisi TZL proto musíte vynásobit sazbou poplatku za znečištění ovzduší podle tabulky z přílohy č. 9 zákona. Sazba činí 14.700 Kč za každou tunu vypuštěných TZL. Pokud vám vyjde poplatek vyšší než 50 tisíc Kč, musíte podat také poplatkové hlášení a posléze částku zaplatit.

Správné ohlášení tedy není úplně snadné a pokud jej neprovedete dobře, ať už kvůli nesprávné evidenci nebo výpočtu, můžete mít komplikace s kontrolním orgánem, který vám kromě doměření poplatku uloží také pokutu.

Určené technické normy

Metody měření, odběru vzorků, případně provádění analýz, které jsou reprezentativní a průkazné, a které co nejpřesněji odrážejí skutečnosti o:

• jednorázovém měření emisí v souladu s ustanoveními § 4 odst. 1, resp. kontinuálním měření emisí v souladu s ustanovením § 7 odst. 1, vyhlášky č. 415/2012 Sb.
• kvalitě paliv určených ke spalování ve stacionárních zdrojích znečišťování ovzduší v souladu s ustanovením § 17 odst. 2 vyhlášky č. 415/2012 Sb.
• kvalitě lodních paliv v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 vyhlášky č. 312/2012 Sb.

Stanovení určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů je prováděno zveřejněním ve Věstníku UNMZ na webových stránkách ÚNMZ.

Ohlašovací povinnosti

Provozovatelé stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší mají povinnost ohlašovat údaje z hlediska agendy ovzduší související s jejich provozem prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). Údaje se ohlašují za předchozí kalendářní rok a za celou provozovnu.

Aktuální informace ohledně ohlašování včetně postupů jak podat hlášení jsou uvedeny na webových stránkách ČHMÚ nebo ISPOP.

Souhrnná provozní evidence (SPE)

Povinnost ohlašovat údaje SPE má provozovatel každého stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší s výjimkou chovů hospodářských zvířat (kód 8 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší).

MŽP každoročně zveřejňuje ve Věstníku MŽP aktualizované kódové označení vybraných údajů, tzv. číselníky, které jsou uvedeny podle označení v příloze č. 11 vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Kvalita paliv

Povinnost ohlašování údajů o kvalitě paliv se vztahuje na všechny osoby uvádějící na trh v ČR těžký topný olej, plynový olej a pevná paliva určená pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW, pro která jsou v příloze č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb. stanovena kvalitativní kritéria.

Jednorázové měření emisí (JME)

Sdělení prezentuje možné situace, které by mohly nastat při přechodu z oznamování termínů provedení měření a předkládání protokolů o měření elektronicky inspekci (do 31. 12. 2025) na ohlašování termínů provedení měření a ohlašování údajů z JME v ISPOP (od 1. 1. 2026) a jejich řešení.

Rovněž stanoví přechodnou dobu, během níž bude od 1. 1. 2026 akceptováno oznamování termínů provedení měření a předkládání protokolů o měření elektronicky inspekci, a to do 24. 5. 2026.

Kontinuální měření emisí (KME)

Datový standard pro účely ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do informačního systému kvality ovzduší podle § 6 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší včetně příslušných číselníků a vzorových souborů json.

Sdělení odboru ochrany ovzduší, kterým se stanovují emisní faktory podle § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 415/2012 Sb., publikované ve Věstníku MŽP v prosinci 2025, určené pro výpočet emisí za rok 2025 a následující období.

Studie s návrhy emisních faktorů pro širokou škálu typů stacionárních zdrojů (zejména stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší).

Rozhodování o stacionárním zdroji v pochybnostech

Podle § 13a zákona o ochraně ovzduší krajský úřad rozhoduje v případě pochybností, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu, nebo o stacionární zdroj používaný pouze k výzkumu, vývoji či zkoušení nových výrobků a procesů. Toto rozhodnutí může být učiněno buď na základě žádosti provozovatele, nebo z moci úřední.

V případě pochybností, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, je možné se obrátit na krajský úřad s žádostí o rozhodnutí.

Metodiky a stanoviska

Pro jednotlivé zdroje či skupiny zdrojů jsou právními předpisy stanoveny podmínky pro jejich provoz. K některým z nich MŽP vydalo stanoviska nebo metodické pokyny.

Změna zařazení technologií pro vědu a výzkum (nově jsou zdrojem)

Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e). Režim provozu těchto stacionárních zdrojů od tohoto data upravuje § 40 odst. 7 tak, že na provozovatele těchto stacionárních zdrojů se vztahují pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona.

Současně ustanovení § 40 odst. 7 vylučuje z pojmu stacionárního zdroje používaného pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů takové zdroje, které naplňují definici tepelného zpracování odpadu, pokud množství zpracovaného odpadu přesáhne 50 tun za rok.

Sčítání zdrojů pro účely katagorizace

Předmětem pokynu je aplikace ustanovení § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která upravují pravidla pro zařazování stacionárních zdrojů do kódů přílohy č. 2 k zákonu a pravidla pro sčítání projektovaných kapacit ostatních, tj. jiných než spalovacích, stacionárních zdrojů za účelem tohoto zařazování.

Takto zjištěná celková projektovaná kapacita ostatních stacionárních zdrojů je pak rozhodující pro určení, zda a do jakého kódu v příloze č. 2 k zákonu budou stacionární zdroje zařazeny, přičemž ve všech případech ostatních stacionárních zdrojů platí, že se sčítají projektované kapacity výhradně stacionárních zdrojů uvedených pod stejným kódem. Celková projektovaná kapacita je pak rozhodná pro aplikaci některých podmínek provozu podle vyhlášky č. 415/2012 Sb., dále jen „emisní vyhláška“. Stejně tak je rozhodná pro aplikaci specifických emisních limitů.

Tento metodický pokyn se vydává v návaznosti na zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Předmětem sčítacích pravidel a tohoto metodického pokynu není agregace ohlašovaných údajů v rámci souhrnné provozní evidence.

Nový zdroj od 1.3.25: Manipulace se sypkými materiály

Kód 12.1. byl do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zaveden novelizačním zákonem č. 42/2025 Sb., který vstoupil v účinnost 1. března 2025. Důvodem vzniku daného kódu byl nejasný status deponií, manipulačních ploch nakládky a vykládky apod., a to zejména v prostorech těžby nebo zpracování nerostných surovin a v metalurgických provozech.

Při aplikaci kódu 12.1. je potřeba vycházet především z jeho přesného znění a z důvodové zprávy k novele zákona, která říká: „Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť. Staveništěm se zde myslí staveniště ve smyslu stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.), tedy místo, na kterém se provádí stavba, zařízení, terénní úprava nebo udržovací práce anebo na kterém se stavba, zařízení nebo terénní úprava odstraňuje.“

Důvodová zpráva dále uvádí:„Jedná se o nový ód, do něhož jsou zařazeny činnosti při nakládání se sypkými materiály, které jsou problematické z hlediska prašnosti. Tyto činnosti mohou být emisně významné a jsou též předmětem stížností na obtěžování nadměrnou prašností, ale v současné době je nelze zařadit do přílohy č. 2 zákona, a tudíž je nelze ani účinně regulovat. Spodní kapacitní práh byl stanoven na plochu deponií, které zpětným výpočtem s využití emisních faktorů odpovídají úrovni emisí cca 5 tun TZL. Výjimku tvoří staveniště dle stavebního zákona, která povolování provozu nepodléhají.Hlavním důvodem doplnění tohoto kódu jsou především skládky uhlí, ale i jiných sypkých materiálů, u kterých vzniká manipulací a jinými vlivy (abrazí) ke vzniku velmi jemné velikostní frakce, která je následně unášena větrem do ovzduší. Sypkými materiály se rozumí veškeré kusové nebo zrnité materiály, kterým jejich mechanicko-fyzikální vlastnosti umožňují se při vhodných podmínkách chovat jako kapaliny, mohou tedy „protékat“ přes výsypky, otvory apod., lze je dopravovat pásovými dopravníky apod. Jejich inherentní vlastností je tedy sypkost, kterou lze charakterizovat sypným úhlem cca do 50°. Jedná se tedy jak o jemné, tak i hrubé kamenivo, tedy o všechny frakce až do horního limitu pro hrubé kamenivo... O úletu prachu do ovzduší však nerozhoduje velikostní frakce, ale pevnost materiálu a jeho odolnost proti abrazi. Mezi sypké materiály pak patří např. drcený asfalt, písek, popel, struska, sypká zemina apod.

Pojmem otevřená plocha, se pak myslí plocha, která není zastřešená a není krytá stěnami, případně je krytá stěnami maximálně ze dvou stran. V případě, že je plocha naopak krytá stěnami a střechou před povětrnostními vlivy, nelze ji považovat za otevřenou skladovací plochu.

Smyslem regulace je primárně zamezit úletu prachu, z toho důvodu tedy u krytých ploch tento způsob regulace není relevantní...

tags: #tzl #poplatek #za #znečištění #ovzduší #výpočet

Oblíbené příspěvky:

• Zlínská adaptace Babičky
• Rizika fotovoltaických elektráren
• Textilní odpad v ČR
• Katalog Odpadu – Pneumatiky
• PET lahve a odpad v ČR