Uhlíková stopa je ukazatel, který udává množství emisí CO₂ vyprodukovaných během jednotlivých lidských aktivit. Je to vlastně vyjádření množství vyprodukovaných skleníkových plynů. A i když se to na první pohled nemusí vůbec zdát, vše je společně spjato. Lidí produkují CO₂ prakticky jakoukoli činností.
Průměrná uhlíková stopa každého Čecha je 12 tun CO₂ ročně. Nadměrná produkce oxidu uhličitého má negativní vliv na planetu a celý ekosystém a způsobuje nežádoucí globální oteplování, které se týká nás všech.
Uhlíková stopa představuje množství skleníkových plynů, především oxidu uhličitého (CO₂), které vypustíme do atmosféry prostřednictvím svých činností. Tento ukazatel zahrnuje nejen přímé emise (například z dopravy či vytápění), ale i ty nepřímé, které vznikají během výroby, přepravy a likvidace produktů, které využíváme.
Tento termín zpopularizoval britský petrolejářský gigant British Petroleum. Firma v roce 2004 odhalila uhlíkovou kalkulačku, kde si mohl kdokoli spočítat, kolik emisí vytvořil třeba jízdou autem do práce nebo nákupem steaků k obědu. Nápad bývá označován za jednu z nejlepších PR akcí v historii, protože petrolejářský gigant jako by vytvářel ve veřejné komunikaci dojem, že za klimatickou změnu je odpovědný zejména člověk coby jednotlivec.
I jednotlivec může svou činností omezit emise skleníkových plynů. Není od věci vědět, jaké návyky zatěžují životní prostředí více a jaké méně.
Čtěte také: Recyklace a její dopad na uhlíkovou stopu
V Česku se na individuální uhlíkové stopě zpravidla nejvíce podílí to, jaké využíváme energie k vytápění bytu či domu. V Česku jde přibližně 30 % celkových emisí z domácností. To znamená, že když se rozhodneme pro ekologičtější způsob vytápění, má to reálný dopad na kvalitu ovzduší a klima.
Existují různé online kalkulačky, které nám pomohou odhadnout naši osobní uhlíkovou stopu. Tyto nástroje berou v úvahu různé faktory, jako jsou:
Tím, že analyzujeme tyto oblasti, můžeme získat přehled o tom, kde se nejvíce podílíme na emisích, a kde můžeme provést změny.
Když se nad tím zamyslíme, tak se jako lidé neustále někam přepravujeme, a to nejen sebe, ale také zboží. Je to dáno ekonomickým rozkvětem a globalizací. Podíl dopravy na produkci skleníkových plynů je přibližně čtvrtinový.
Uhlíková stopa letadla a obecně letecké dopravy vychází ve všech ohledech nejhůře. K roku 2011, ze kterého pochází poslední získaná data, se hodnota emisí pohybuje okolo 120 g CO₂ / pkm. Když se podíváme na druhou emisně nejhorší variantu (110 g CO₂ / pkm) silniční dopravu, máme pocit, jako by u ní nepanovala žádná tendence ke snížení produkovaného CO₂. Na železnici je také znát pomalé snižování produkovaných emisí (podle dat z roku 2011 kolem hodnoty 40 g CO₂ / pkm).
Čtěte také: Změna klimatu a uhlíková stopa
Na internetu lze dnes najít spousta uhlíkových kalkulaček, kde je možné si více či méně přesně spočítat svou vlastní uhlíkovou stopu. Podle mnoha expertů je nelze brát doslova; záleží na tom, jak jsou nastavené jejich parametry.
Celkově lze říci, že v Česku se na individuální uhlíkové stopě zpravidla nejvíce podílí to, jaké využíváme energie k vytápění bytu či domu. „V průměru nejvíce osobní uhlíkové stopy v Česku tvoří bydlení (kolem 29 procent), dále doprava, pak potraviny.
Těžko říct, jestli jsme, co jíme, ale určitě produkujeme různé množství CO₂ podle toho, co jíme. Na prvním místě vždy naleznete typ potraviny, následuje množství vyprodukovaného CO₂ v kilogramech na 1 kg vyrobené potraviny.
Změna stravovacích návyků má velký potenciál pro redukci dopadu na životní prostředí. Ne každé maso ovšem představuje stejnou zátěž. Poměrně vysoko v žebříčku následují dosti překvapivě na farmě chované krevety (26,87 kg), teprve za nimi je vepřové (12,31 kg) a kuřecí (9,87).
Vytápění domácností je jedním z hlavních zdrojů emisí, zejména pokud se používají fosilní paliva. Jaká uhlíková stopa vzniká při výrobě a provozu jednotlivých způsobů vytápění podle LCA studií?
Čtěte také: Důležitost uhlíkové bilance lesů
Vytápění uhlím má z hlediska životního cyklu nejvyšší uhlíkovou stopu. Při započtení všech fází - od těžby přes dopravu až po samotné spalování - se emise pohybují přibližně mezi 380 a 500 gramy CO₂ na jednu kilowatthodinu tepla. Rozdíly závisí na druhu uhlí (hnědé má vyšší emise než černé) a na účinnosti kotle. U menších domácích kotlů bývá účinnost nižší, takže se uvolňuje více emisí na stejné množství tepla.
Zemní plyn má výrazně nižší emise než uhlí, ale stále představuje fosilní palivo. Moderní kondenzační kotle dosahují vysoké účinnosti (až kolem 95 %), přesto celková uhlíková stopa včetně těžby a přepravy plynu dosahuje zhruba 230 až 280 gramů CO₂ na 1 kWh tepla. Hodnoty se mohou zvyšovat v oblastech, kde dochází k únikům metanu při těžbě nebo přepravě.
Pelety jsou považovány za obnovitelný zdroj energie, protože dřevo v průběhu růstu pohlcuje oxid uhličitý. Při posouzení celého životního cyklu - tedy výroby pelet, sušení dřeva, dopravy a provozu kotle - dosahuje uhlíková stopa zhruba 10 až 50 gramů CO₂ na 1 kWh tepla. Rozdíly závisí hlavně na tom, zda se používá lokální biomasa a jakým způsobem se pelety suší.
Tepelná čerpadla využívají elektřinu k přenosu tepla z okolního prostředí (vzduchu, vody nebo země) a jejich uhlíková stopa závisí především na tom, jak „čistá“ je elektřina, kterou používají. Při průměrné evropské výrobě elektřiny z roku 2023 vychází emise zhruba na 80 až 100 gramů CO₂/kWh tepla. V Česku, kde je elektřina stále částečně vyráběna z uhlí, jsou hodnoty vyšší - přibližně 150 až 180 gramů. Pokud by však čerpadlo běželo na elektřinu z obnovitelných zdrojů, klesly by emise pod 30 gramů CO₂/kWh.
Solární termické systémy využívají energii ze Slunce k ohřevu vody nebo přitápění. Z pohledu životního cyklu mají vůbec nejnižší uhlíkovou stopu - obvykle mezi 5 a 20 g CO₂e na 1 kWh tepla. Většina těchto emisí pochází z výroby kolektorů a montážních konstrukcí, nikoli z provozu. Při dobrém slunečním zisku a životnosti kolem 20-25 let jde o velmi šetrný způsob vytápění nebo ohřevu vody.
Celkově platí, že největší uhlíkovou stopu mají fosilní paliva - uhlí a plyn. Pelety a solární systémy patří k nejšetrnějším variantám, pokud se používají zodpovědně.
Činností, kterými může každý z nás snížit svou uhlíkovou stopu, je mnoho. Stačí občas vynechat maso nebo vybírat lokální suroviny od místních producentů. Také můžete omezit plýtvání jídlem či omezit množství vyprodukovaného odpadu. Až o desítky procent můžete svou uhlíkovou stopu snížit také tříděním odpadu.
Důležité je, že kroky vedoucí ke snižování uhlíkové stopy zároveň přispívají k optimalizaci podnikových výdajů za energie, dopravu a další položky. Mají tedy i ekonomický smysl.
Pokud chcete snižovat svoji uhlíkovou stopu s pomocí nějakého nástroje, je důležité zvolit si jednu metodiku, například jednu kalkulačku, a tu dlouhodobě sledovat. Šetřit energiemi, nejen elektřinou, ale i teplem nebo dopravou, nekupovat zbytečně nové věci, pokud staré ještě slouží.
tags: #uhlikova #stopa #mistni #dopad