Úvod do biologie ochrany přírody primátů

Hlavním cílem kurzu Primatologie je seznámit se základními rysy řádu Primates a podřádů Prosimii a Anthropoidea. Podrobně jsou charakterizovány jednotlivé čeledi, podčeledi a rody primátů, jejich biologie, biogeografie, ekologie, sociální struktura a chování. Důraz je kladen na získání znalostí o chování, sociální struktuře a ekologii jednotlivých druhů.

Rovněž jsou probírány rozdíly v chování mezi divoce žijícími lidoopy a lidoopy v zajetí a možnosti reintrodukce jednotlivých druhů do přírody. Semináře představují pomocí odborně komentovaných videozáznamů život konkrétních skupin primátů v přírodě, případně v zajetí, jejich ekologii a sociální strukturu.

Taxonomie a systematika primátů

1) Primates - úvod do primatologie, definice primáta jako představitele řádu Primates i jednotlivých základních typů primátů, základy pojmy a terminologie taxonomie a ekologie primátů, biogeografie řádu Primates, nižší (Prosimii) a vyšší primáti (Anthropoidea)

2) Teoretické aspekty fylogeneze primátů jako skupiny savců - teorie makroevolučních a mikroevolučních procesů, adaptivní strategie primátů - Prosimii a Anthropoidea, adaptivní a exaptivní radiace, životní formy, speciace a evoluční a fylogenetická systematika primátů

3) Prosimii - taxonomie, rozšíření a ekologie; Afričtí a asijští Prosimii - Galagonidae a Lorisidae - systematika, rozšíření, sociální struktura a ekologie . Madagaskarské poloopice - Lemuroidea - systematika, rozšíření, sociální struktura a ekologie, systematické postavení makiů a ksukola, základní životní formy lemurovitých a jejich adaptivní radiace, změny v biogeografii Madagasrských poloopic a jejich lidské ekologii

Čtěte také: Ochrana přírody - úvod

5) Platyrrhina - opice Nového světa - Callithricidae, Cebidae a Atelidae - základní definice a systematika jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, drápkaté opice a mirikiny - starobylé nebo specializované skupiny ? Jsou malpy ?šimpanzi? jiřní Ameriky?

6) Catarrhina - primáti Starého světa - opice a lidoopi - základní definice a systematika jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, základní adaptace, lokomoce, velikost těla a sociální struktura

7) Cercopithecoidea - opice Starého světa - kočkodanovití (Cercopithecidae) a hulmanovití (Colobidae) - základní definice a systematika jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, základní adaptace; kočkodanovití (Cercopithecidae) - paviánovití, kočkodani a makakové - systematika jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, sociální struktura, základní adaptace a specializace

8) Hulmanovití (Colobidae) - guerézy a hulmani - systematika jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, sociální struktura, základní adaptace a specializace hulmanovitých opic

7) Hominoidea - giboni - malí lidoopi (Hylobatidae), pongidé - velcí lidoopi (Ponginae, Paninae) a hominidé (Homininae) - základní definice a systematika jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, základní adaptace, afričtí a asijští pongidae jedna nebo dvě skupiny?; Gibonovití (Hylobatidae) - giboni a siamangové - systematika s genetické zvláštnosti gibonů, biogeografie a ekologie, sociální struktura, základní adaptace a specializace opic, giboni a orangutani

Čtěte také: Úvod do ekologie - recenze

8) Velcí lidoopi - systematika - orangutan (Pongo), biogeografie a ekologie, sociální struktura, základní adaptace a specializace

9) Gorilla a Pan - druhy a poddruhy velkých lidoopů. Gorila - biogeografie a ekologie, sociální struktura, základní adaptace a specializace jednotlivých druhů. Ochrana a život v zajetí.

10)- Šimpanzi - Pan troglodytes a Pan paniscus - rozdíly a podobnosti, systematika šimpanzů. Rozšíření a chování.

Zvláštní pozornost věnována lidoopům

Zvláštní pozornost je věnována lidoopům, a to jak biologii včetně porovnání s člověkem, také etologii, ekologii a sociální struktuře a genetickým a biochemickým podobnostem s člověkem.

Rovněž jsou probírány rozdíly v chování mezi divoce žijícími lidoopy a lidoopy v zajetí a možnosti reintrodukce jednotlivých druhů do přírody.

Čtěte také: Ekologie pro chemiky

Ochrana přírody

Biológia ochrany přírody se snaží o zachování toho nejcennějšiho, co na planeto Zemi existuje - její biologicko diverzity.

Přírodní společenstva, jejichž vývoj trval miliony let, jsou po celém světe devastována lidskou činností. Rada druhů vymírá následkem nadměrného lovu, poškozování biotopů a náporu zavlečených predátorů (dravců) a konkurentů (Heywood, 1995; Lawton & May, 1995).

Přírodní hydrologické a chemické cykly jsou narušovány odstraňováním vegetačního krytu, což způsobuje erozi o objemu miliard tun půdy ročně. Tato půda je pak splavovaná do řek, jezer a oceánů.

Genetická rozmanitost se snižuje dokonce i v rámci druhů s jinak zdravými populacemi. Současné ovzduší naší planety Země je narušováno kombinací atmosférického znečištění a odlesňovaní.

Nynější ohrožení biologické diverzity nemá v minulosti precedens, neboť druhům nikdy předtím nehrozilo vymírání v tak krátkém časovém úseku jako dnes.

Tato zoufalá situace je znásobována nerovnoměrným rozmístěním světového bohatství a zdrcující bídou mnoha tropických zemí, v nichž se však vyskytuje velké množství druhů.

Navíc mnoho vlivů působí na snižování biologické diverzity synergicky, což znamená, že kombinace několika nezávislých faktorů, jako je kyselý déšť, těžba dřeva a přemíra lovu, ještě přispívá ke zhoršování situace (Myers, 1987).

Lavinovité vymírání druhů a ničení přírodního prostředí na celém světě může řadu lidí trápit, přičemž někteří z nich to mohou chápat jako výzvu k zastavení této zkázy.

Biologie ochrany přírody (ochranářská biologie, konzervační biologie, v angličtině conservation biology) je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení těchto problémů.

Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi a znalosti z mnoha oborů.

Biologie ochrany přírody je multidisciplinárním vědním oborem, který se zrodil v důsledku krize biologické diverzity (Wilson, 1992; Meffe & Carroll, 1997; Primack, 1998).

Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu.

Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev.

Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti.

Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou Činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii (obr. 1.2).

Například zákony o ochraně životního prostředí a daňové úlevy poskytují základ pro právní ochranu vzácných a ohrožených druhů a kritických biotopů. Ochranářská etika zase zdůvodňuje smysl ochrany druhů a biotopů. Ekologická ekonomie umožňuje analyzovat ekonomický rozměr biologické diverzity a podporovat ochranářské argumenty.

Etické principy biologie ochrany přírody

Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru (Soule, 1985). Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

1. Rozmanitost druhú a společenstev by měla být zachována.

Kultury lidoopů

Po dlouhá léta se badatelé domnívali, že kultura je výsostnou vlastností člověka a jeho nejbližších předků. Již výzkumy makaků prováděné v šedesátých letech minulého století ukázaly, že i u nehumánních primátů se setkáváme s určitými vzorci složitého chování. V dalších letech se tyto poznatky nejen potvrdily, ale navíc vyšlo najevo, že řada dalších „typicky“ lidských prvků v chování, jako je altruismus, klamání, smích anebo sociální manipulace s okolím, se vyskytují i u ostatních primátů, a to v tím větší míře, čím jsou příbuznější člověku.

V devadesátých letech pak začínají mnozí badatelé hovořit o kulturách lidoopů.

Existuje však určitá shoda v tom, že důležitými rysy kultury anebo kulturní tradice jsou výroba a používání nástrojů a přetrvávání určitých specifických neadaptivních vzorců chování.

Zvířata, která žijí ve skupinách patřících ke stejnému druhu, stejnému pohlaví a stejnému věku, se ve většině případů chovají velice podobně. To je dané především tím, že mají podobný genetický základ a individuální a sociální zkušenosti.

Čas od času se ovšem objevuje nový prvek chování, inovace, kterou si můžou, ale nemusí osvojit další členové skupiny, v níž inovace vznikla. Pak je důležité, zda a jak se ostatní členové skupiny naučí novým dovednostem. V případě, že se nové chování ve skupině (tlupě, populaci) zvířat ujme, rozšíří se mezi její členy a pomocí učení (tedy nikoli geneticky) se předává i dalším generacím, můžeme mluvit o vzniku tradice nebo „kultury“ v jednotlivých populacích různých zvířecích druhů .

Tento proces trvá poměrně dlouho a velice často je spojen s mnohaletým učením se novým dovednostem. V odborné literatuře se o kulturním chování nejenom primátů, ale i jiných savců nebo ptáků objevuje stále víc a víc poznatků.

Podrobná analýza dosavadních poznatků o používání nástrojů různými populacemi šimpanzů a orangutanů v přírodě ukázala, že jednotlivé druhy nástrojové činnosti těchto tvorů mají různé varianty v různých lokalitách. A. Whiten se spolupracovníky (Whiten et al. 1999) považují tyto rozdíly za tradice neboli kulturu, kde hlavní roli v získání a udržení dovedností hraje sociální učení.

Populace jednoho druhu se odlišují navzájem svým chováním. Kulturní tradicí pak rozumíme chování jedinců v jedné populaci, které si osvojili sociálním učením a které je u všech členů stejné a plní stejnou funkci.

U opic byla poprvé popsána protokultura již v šedesátých letech, a to u japonských makaků červenolících.

Nástrojové chování primátů

U lidoopů je popsáno až 19 typů nástrojů, které běžně používají ve svém každodenním životě. Velice důležité je to, že nejenom používají a vyrábějí jednoduché nástroje, ale zhotovují i nástroje složené a importují materiál na jejich výrobu.

Například různým způsobem opracovávají větvičky na lov termitů nebo mravenců anebo určených k tomu, aby dosáhli na určitý objekt. Žvýkáním vyrábějí z listů houbovitý materiál, který pak namáčejí ve vodě a vysávají. Používají kameny nebo kusy dřeva jako kovadliny a kladiva. Malpy a šimpanzi rozbíjejí kameny ořechy, makak jávský kámen používá k rozbíjení tvrdé skořápky krabů.

Lidoopi jsou schopni svoje nástroje přenášet ke zdroji potravy vzdálenému i několik kilometrů. U všech primátů s tradicí používání anebo výroby nástrojů prokazatelně existují lokální tradice.

Kulturní tradice u šimpanzů

Specifickým a typickým rysem chování šimpanzů je nástrojové chování, které je předmětem intenzivního výzkumu jak u šimpanzů v přírodě, tak u šimpanzů žijících v zajetí.

Používání nástrojů i jejich výrobu se šimpanzi musí učit od matky. Vhodný nástroj může být k místu svého použití přinesen nebo se dopravuje materiál vhodný k jeho výrobě.

U šimpanzů podle všeho rovněž existují kulturní tradice. Vysoké intelektuální schopnosti šimpanze učenlivého způsobují, že motivací k výrobě a používání nástrojů mohou být i vysloveně neadaptivními faktory. Může to být například uspokojení z neobvyklého řešení situace, zajímavost situace, která vzniká při použití nástroje, případně rychlost či příjemnost praktického vyřešení daného problému.

Používání nástrojů má nepochybně i svůj sociální význam už proto, že se jej děti učí od matky a dcery tuto schopnost dále předávají svým potomkům.

V používání a výrobě nástrojů a v chování tlup šimpanzů existuje řada lokálních specifických tradic. U jednotlivých populací šimpanzů existují specifické prvky chování při lovu, jako je způsob organizace lovu a způsob rozdělování ulovené kořisti, které opět nemůžeme označit jinak, než lokální tradice. U šimpanzů také známe lokální prvky kontaktního či oznamovacího chování typu „jsem vzhůru“, „pojď za mnou“ a pozdravů. Byly zaznamenány také místní tradice v používání léčivých rostlin šimpanzi.

Kulturní tradice u bonobů

U šimpanzů bonobů je nástrojové chování relativně málo rozvinuté. Nejčastější je používání velkých listů jako ochrany před deštěm a používání větví a klacků při předvádění.

Velmi zajímavým a specifickým znakem v nástrojovém chování bonobů je značení stezek lámáním větví a značení křižovatek zapíchnutými hůlkami. Interpretace tohoto jevu, přestože byl dlouhodobým výzkumem prokázán, zatím není jednoznačná.

tags: #úvod #do #biologie #ochrany #přírody #primáti

Oblíbené příspěvky:

• Gama Záření ve Vesmíru
• Počet popelnic na obyvatele
• Doktorské studium ekologie - státnice
• Nástroj pro výpočet OZE v nízkonapěťových sítích
• Rupert Sheldrake a Tao Přírody: Hlubší pohled