Před 142 lety ve Velké Británii spustili první uhelnou elektrárnu - a tím odstartovali „věk elektřiny“. Toto pondělí Británie naopak svou poslední uhelnou elektrárnu uzavřela a energii už vyrábí jen z jiných zdrojů. Veskrze ekologičtějších. Velká Británie se tak stala první velkou ekonomikou, která oficiálně ukončuje výrobu energie z uhlí.
Elektrárna Ratcliffe-on-Soar vyráběla elektřinu od roku 1967, od října 2024 to už ale nedělá. Uzavřela tak dlouhou kapitolu britských dějin, kdy byla tato země z velké části závislá právě na spalování uhlí. Nezbavila se ale zatím závislosti na fosilních palivech zcela, protože významnou část energie stále získává ze zemního plynu.
Historie a odklon od uhlí
Právě Británie totiž spustila éru spalování fosilních paliv a právě z levné energie, kterou to zemi přineslo, vzešlo bohatství a moc impéria. „Průmyslová revoluce ve Spojeném království se vyvíjela tak, že uhlí bylo naprosto klíčové pro to, aby se Británie stala průmyslovou ekonomikou, v jakou se rozvinula v 19. století. Ocelářský průmysl byl poháněn uhlím. A už na konci osmnáctého - a rozhodně v první polovině 19. století - se Británie stala ekonomikou poháněnou uhlím. Byla to první taková ekonomika na světě,“ popisuje historik Ewan Gibbs.
Odklon od uhlí není věcí 21. století, tato změna přišla už po druhé světové válce, kdy se Británie začínala v souvislosti s rozpadem impéria, ovládajícího do té doby několik kontinentů, měnit v méně průmyslovou zemi. Dalším zásadním momentem bylo, když věda přinesla první důkazy o tom, jak moc spalování fosilních paliv škodí. V padesátých letech minulého století totiž zejména po takzvaném Velkém smogu začalo být jasné, že znečištěný vzduch zabíjí tak moc, že to není možné ignorovat.
V té době se navíc objevily rovnou dva zdroje, které dokázaly uhlí nahradit. Byly to jaderná energie a zemní plyn, jehož naleziště Britové objevili v moři. Trvalo ale ještě dalších dvacet let, než nastal okamžik „peak coal“, tedy, kdy vyvrcholily těžba a podíl uhlí na britském energetickém mixu. A ve stejné době Britové usoudili, že v uhlí není budoucnost a přestali nové uhelné elektrárny stavět - poslední tak byla ta v Draxu, která byla otevřena v roce 1975. Později byly čtyři ze šesti uhelných bloků této elektrárny přestavěné na spalování biomasy - většinou dřevěných pelet dovážených ze Severní Ameriky.
Čtěte také: Třídění odpadu doma
Obnovitelné zdroje přicházejí
V průběhu let se také začalo Spojené království stále více obracet k obnovitelným zdrojům energie. Vyzvala vládu, aby do roku 2050 snížila emise skleníkových plynů v zemi na 60 procent oproti roku 2000, a to i prostřednictvím „rychlého zavádění alternativních zdrojů energie“, které by nahradily fosilní paliva.
Stejný cíl definovala Bílá kniha o energetice z roku 2003, ale navíc už přidala odhad toho, jak moc by mohly pokrýt spotřebu elektřiny obnovitelné zdroje - mělo to být deset procent energetického mixu. Politické a technologické změny, ale také lepší pochopení dopadů klimatických změn, ale vedly k tomu, že britské vlády na obnovitelné zdroje tlačily stále více.
V říjnu 2008 přijala Velká Británie zákon o změně klimatu, který obsahuje právně závazný cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 60 procent pod úroveň roku 1990 - později byl tento cíl zvýšen na 80 procent a v roce 2019 pak dokonce na „čistou nulu“.
Obnovitelné zdroje se prosazovaly nejen kvůli regulacím a nařízením, ale hlavně „přirozeně“ - ukázalo se totiž, že jde pro Británii po plynu o nejlevnější zdroj elektřiny. Významnou roli v tom hrála jaderná elektrárna Hinkley Point C v Sommersetu. O její výstavbě se rozhodlo roku 2010, ale její stavba se od té doby několinásobně prodražila a také prodloužila; momentálně se odhaduje, že bude dokončená až mezi roky 2029 a 2031. Mezitím ale podél pobřeží rostly větrné turbíny za zlomek ceny schopné dodávat energii velmi spolehlivě.
Klíčové prvky ukončení výroby elektřiny z uhlí
Ukončení výroby elektřiny z uhlí je podle výše zmíněné analýzy založené na čtyřech klíčových prvcích. Tím prvním je dostupnost alternativních zdrojů elektřiny, které jsou dostatečné k uspokojení a překročení rostoucí poptávky. Druhým bylo ukončení výstavby nových uhelných kapacit. Třetím bodem, jenž změnu umožnil, bylo stanovení ceny za takzvané externality - tedy vlivy, které se spalováním uhlí souvisejí, jako je znečištění ovzduší nebo dopady klimatické změny. To pro Brity znamenalo, že se uhlí stalo reálně dražším než jiné zdroje. A za čtvrté - britská vláda o konci uhlí rozhodla včas, takže umožnila společnosti adaptaci na tuto změnu.
Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu
Konec uhlí je pro Brity ale jen začátkem. Cílem je úplný konec fosilních paliv. Spojené království usiluje o úplnou dekarbonizaci svého energetického sektoru do roku 2030.
Trh se mění
Vedle rostoucího obnovitelných zdrojů je dalším faktorem, který umožnil rychlé ukončení výroby elektřiny z uhlí ve Spojeném království, pokles poptávky po elektřině od roku 2005. Do roku 2018 se poptávka snížila na úroveň, která nebyla zaznamenána od roku 1994, a oproti předchozímu vývoji se ušetřilo přibližně sto terawatthodin (TWh), což odpovídá ročnímu výkonu čtyř elektráren Hinkley Point.
Poptávka po elektřině klesla díky kombinaci předpisů o energetické účinnosti, zavedení LED žárovek a také tomu, že se významná část energeticky náročných odvětví přesunula mimo Británii. Jako čisté zdroje označovány ty, jež neprodukují emise oxidu uhličitého. Kromě obnovitelných zdrojů se tedy jedná také o jádro. Na odklonu od fosilních paliv se evropské země shodnou, ale jaderná energetika zůstává kontroverzním tématem. Velká Británie v roce 2019 vyprodukovala 48,5 % elektřiny za pomoci čistých zdrojů. Podíl fosilních paliv činil 43 %. Další symbolický milník dosáhla Velká Británie v průběhu května loňského roku, kdy se země na dva týdny obešla bez elektřiny vyrobené z uhlí.
Ostatně uhlí by mělo být do roku 2025 ze zdrojů elektřiny vyřazeno úplně. V prvních pěti měsících roku 2019 pocházela z uhelných elektráren pouhá 3 % dodávek do britské sítě. Jedná se o významný posun v porovnání s údaji z roku 2009. Tehdy fosilní paliva vyprodukovala 75,6 % elektřiny. Čisté zdroje nebyly s 22,8 % ani na polovině současné hodnoty. Aktuálně jen větrné elektrárny zajišťují téměř pětinu výroby.
Srovnání s ostatními evropskými zeměmi
Jak jsou na tom další evropské země? Velmi ambiciózní jsou tradičně plány Německa. Naši západní sousedé již v roce 2018 vyrobili více elektřiny z obnovitelných zdrojů než z uhlí. Obnovitelné zdroje - především vítr, slunce a voda se podílely na spotřebě elektřiny ze 38 %. Kromě uhelných elektráren budou postupně odstavovány také ty jaderné. Spolková vláda se tak rozhodla v programu Energiewende v reakci na jadernou havárii v japonské Fukušimě v roce 2011. Specifická situace v energetice panuje ve Francii. Tradičně silnou pozici zde mají jaderné elektrárny, které v minulých letech zajišťovaly až tři čtvrtiny výroby. Bývalý francouzský prezident Holland prosadil legislativu, která měla snížit podíl jaderné energetiky na 50 % do roku 2025.
Čtěte také: Udržitelná Budoucnost
Současný prezident Macron však do popředí zájmu staví boj se skleníkovými plyny - jeho prioritou je nejprve ukončit výrobu elektrické energie z uhlí do roku 2022 a teprve poté se koncentrovat na naplnění Hollandova plánu. Podíl fosilních paliv ve Francii v posledních letech klesal právě ve prospěch obnovitelných zdrojů. V jakých evropských zemích je podíl obnovitelných zdrojů největší? Jednoznačně v Norsku, kde podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny dosahuje 106,8 %. Drtivou většinu z toho zajišťují vodní elektrárny. Premiantem v rámci zemí EU je Rakousko s 73,1 % a Švédsko, kde se obnovitelné zdroje energie podílely na spotřebě elektřiny z 66,2 %. Stojí za tím zejména vodní a větrné elektrárny. Zbytek výroby ve Švédsku pochází z jaderných elektráren. Nicméně těch se chce švédská vláda do budoucna zbavit a od roku 2040 přejít výhradně na obnovitelné zdroje energie. Téměř 37 % se obnovitelné zdroje podílely na spotřebě elektřiny také ve Finsku. Třetinu zajišťují jaderné elektrárny, uhlí pak méně než 10 %.
Právě Finsko patří mezi hlavní bojovníky s uhlím v energetice - v loňském roce finský parlament dokonce schválil zákon, který od roku 2029 zakáže využívání uhlí pro výrobu energie. Dokonce přes 50 % vykazuje trochu překvapivě také Lotyšsko, hlavně díky vodním elektrárnám. Mezi další evropské státy, kde obnovitelné zdroje hrají významnou roli, patří Dánsko či Portugalsko. V České republice se obnovitelné zdroje na spotřebě elektřiny podílely v roce 2018 zhruba 14 %. Další navýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie je plánováno českou vládou do roku 2030. V rámci dodržení klimatických dohod vláda plánuje, že někdy mezi lety 2035-2040 by se podíl uhlí měl pohybovat již jen okolo 15 %. Zvýrazněna je především elektřina z větru, slunce a biomasy.
Podíl obnovitelných zdrojů v EU v roce 2024
Nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů (větru, slunce, biomasy a vody) na výrobě elektřiny ze států EU má Dánsko (88 % v roce 2024, nárůst o 73 procentních bodů v letech 2000-2024), Česko je druhé nejnižší (17 %) těsně před Maltou. Kromě Dánska došlo k největšímu nárůstu obnovitelné elektřiny v Portugalsku (+56 p. b.), Německu (+52 p. b.), Velké Británii a Nizozemsku (u obou +48 p. b.).
Vítr v roce 2024 vyráběl v EU celkem 17 % elektřiny. Největší podíl má Dánsko (58 % v roce 2024, +46 p. b. mezi lety 2000-2024), dále Irsko (37 %, +36 p. b.) a Portugalsko (31 %, +31 p. b.). Na Maltě a na Slovensku zatím nedošlo k žádné výstavbě větrných elektráren, ve Slovinsku (+0,1 p. b.), Česku (+1 p. b.) nebo Maďarsku (+2 p. b.) je podíl zanedbatelný.
Zatímco v roce 2000 až na zanedbatelné výjimky nebyly solární elektrárny nikde v EU, v roce 2024 se podílely na 11 % vyrobené elektřiny. Tyto elektrárny mají největší podíl v Maďarsku (25 %), Řecku a Španělsku (u obou 21 %), na Kypru (19 %) a v Nizozemsku (18 %). Z biomasy bylo v roce 2024 vyrobeno 5 % elektřiny. Největší podíl má v Dánsku (19 %), Velké Británii (14 %), Finsku a Lotyšsku (u obou 12 %). Výroba z vodních elektráren spíše stagnuje (v roce 2024 pokrývala 13 % v EU), ve více než polovině států EU navíc mírně poklesla. Největší podíl má v Rakousku (57 %), Lotyšsku (50 %) a Chorvatsku (44 %).
Mnoho států vyváží nebo dováží větší množství elektřiny, Evropská unie jako celek je však v oblasti výroby elektřiny prakticky soběstačná (v posledních letech dováží v průměru méně než 0,2 % spotřebovávané elektřiny).
Investice do obnovitelných zdrojů a budoucnost energetiky
Jedním z klíčových faktorů pro rychlý odklon od uhlí byla masivní investice do offshore větrných elektráren (jde o elektrárny, které se nacházejí na moři, obvykle několik kilometrů od pobřeží). Velká Británie je světovým lídrem v instalaci offshore větrných elektráren, které se staly důležitou součástí přechodu na čistou energii.
Británie již v roce 2015 oznámila, že do roku 2025 postupně vyřadí všechny uhelné elektrárny. Nakonec se podařilo tento plán urychlit a poslední uhelná elektrárna byla uzavřena v letošním roce. Spalování uhlí je totiž jedním z nejvíce znečišťujících procesů, během kterého dochází k produkci jemných prachových částic a nebezpečných chemických látek. Británie díky obnovitelným zdrojům energie snížila svou závislost na dovážených palivech, čímž posílila energetickou bezpečnost. Investice do obnovitelných zdrojů navíc vytvářejí nová pracovní místa a podporují technologické inovace. Přechod od uhlí k čisté energii tak přispívá nejen k ochraně klimatu, ale i k růstu ekonomiky.
Velká Británie se tak stala prvním členem skupiny G7, který zcela ukončil výrobu elektřiny z uhlí. Jak uvedl Phil MacDonald z think-tanku Ember: „Velká Británie ukázala, že je možné vybudovat moderní a výkonný energetický systém, který spoléhá na čistou energii.“ Tento příklad by mohly následovat další země, zvláště ty, které jsou stále silně závislé na uhlí, jako jsou Spojené státy nebo Austrálie.
Přechod od uhlí k čisté energii není jen otázkou odstavení starých elektráren, ale také investic do nové infrastruktury. Ačkoli je cílem Velké Británie mít do roku 2030 zcela bezemisní energetiku, stále zůstávají části ekonomiky, které jsou silně závislé na fosilních palivech, jako je například chemický nebo ocelářský průmysl.
Labouristé ve Spojeném království dál směřují k ambicióznímu cíli vybudovat čistou energetiku do roku 2030. Vláda v tomto týdnu oznámila podporu zhruba dvěma stovkám nových projektů obnovitelných zdrojů energie, které získají státní garantované výkupní ceny.
Podle přehledu zveřejněného britskou vládou získaly v rámci této aukce státní podporu projekty o celkovém instalovaném výkonu přes 14,6 GW. Největší podíl připadá na solární energetiku, kde bylo zajištěno 4,9 GW výkonu ve 157 projektech. Pevninské větrné elektrárny uspěly s 28 projekty o souhrnném výkonu 1,3 GW, zatímco energie z přílivu získala podporu pro čtyři projekty s instalovaným výkonem 20,9 MW. Významnou část balíku tvoří také pobřežní větrné elektrárny, u nichž vláda schválila 12 projektů pevných i plovoucích parků s celkovým výkonem 8,4 GW.
Zvláštní pozornost přitahují právě pevninské (onshore) větrné elektrárny. V Anglii totiž až do návratu labouristické vlády platil téměř desetiletý de facto zákaz výstavby tohoto typu zdrojů. Tento stav je nyní minulostí a projekt Imerys se má po dokončení stát největší nově vybudovanou onshore větrnou farmou v Anglii za posledních deset let.
Dalším výrazným projektem podpořeným v rámci stejné aukce je solární elektrárna West Burton. S plánovaným výkonem 480 MW se stane největším solárním projektem, který kdy získal státní podporu ve Spojeném království. Projekt společnosti Island Green Power bude kombinovat fotovoltaickou výrobu se systémy pro skladování energie. Elektrárna vznikne v areálu bývalé uhelné elektrárny West Burton, kde bude rovněž připojena k přenosové soustavě.
Podle vlády jsou takto podpořené solární a pevninské větrné projekty výrazně levnější než výstavba nových plynových elektráren a představují klíčový nástroj pro stabilizaci cen i snížení závislosti na dovozu fosilních paliv. Ministr energetiky Ed Miliband opakovaně zdůraznil, že cílem je nejen dekarbonizace, ale také posílení energetické bezpečnosti země.
Energetický mix Velké Británie po vypnutí poslední uhelné elektrárny
Krátce po vypnutí poslední uhelné elektrárny vypadal energetický mix Velké Británie následovně: nejvyšší podíl měly s 35,2 % větrné elektrárny následované elektrárnami spalujícími plyn s 25,8 %. Třetí pozici měla importovaná energie, která tvoří 17,3 % a pomyslnou bramborovou medaili držely jaderné elektrárny s 13,8 %. Zmínit musíme také 7,7 % energie ze spalování biomasy a 0,3 %, které zajišťují vodní elektrárny.
Uzavření poslední uhelné elektrárny v Británii je důležitým krokem na cestě k udržitelnější budoucnosti.
tags: #v #Británii #podíl #obnovitelných #zdrojů #energie
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]