Každý, kdo se trochu přičichl ke kosmologii, Velkému třesku a kvantové mechanice, už jistě slyšel o falešném vakuu. Je to příběh, který se hodí jak k vášnivým teoretickým debatám, tak i pro vyprávění u dohasínajícího ohně v pustém lese, kde kvílí noční vítr.
Moderní fyzika připouští možnost, že celý náš vesmír nemusí být ve skutečně stabilním stavu. Pokud se nacházíme v takzvaném falešném vakuu, může v principu kdykoli dojít k náhlému přechodu do energeticky výhodnějšího stavu.
Ve fyzice vakuum neznamená prázdný prostor. Podle kvantové teorie pole je i zdánlivě prázdný prostor vyplněn poli, která neustále fluktuují. Každé pole má svůj energetický potenciál. Nejnižší možná energie se nazývá pravé vakuum. Pokud se systém nachází v lokálním minimu, které není absolutně nejnižší, mluvíme o falešném vakuu.
Klíčovou roli v této otázce hraje Higgsovo pole. Právě ono dává částicím hmotnost a určuje strukturu hmoty. Výpočty naznačují, že současný stav vakua je pravděpodobně metastabilní. To znamená, že existuje hlubší energetické minimum, do kterého by mohl vesmír jednou přejít.
Pokud by došlo ke kvantovému tunelování, mohl by se v libovolném místě vesmíru vytvořit mikroskopický zárodek pravého vakua. Stěna této bubliny by se šířila rychlostí velmi blízkou rychlosti světla. Uvnitř bubliny by platily jiné fyzikální konstanty.
Čtěte také: Automatické otevírání: Jaké koše doporučujeme?
Stabilita atomů závisí na jemné rovnováze mezi elektromagnetickou silou, hmotností elektronů a vlastnostmi kvantových polí. Elektrony by se nemusely vázat k jádrům. Protony a neutrony by mohly ztratit stabilitu. Molekuly, hvězdy i samotný prostor by zanikly během zlomku sekundy. Protože se bublina šíří téměř rychlostí světla, žádná informace by nás nemohla varovat. Neexistuje žádný scénář úniku, obrany ani detekce předem.
Výpočty ukazují, že pokud je vakuum metastabilní, jeho životnost je extrémně dlouhá. Odhady přesahují stáří vesmíru o mnoho řádů. Z pohledu fyziky jde o jeden z mála skutečně absolutních konců. Nezůstaly by žádné trosky, žádné signály, žádná paměť. Degrassi et al.
U dohasínajícího ohně by pak příběh pokračoval s tím, že pokud se náš vesmír shodou okolností nachází ve stavu falešného vakua v souvislosti s Higgsovým bosonem, mohl by se najednou překlopit fázovým přechodem do stabilního stavu, což by dle některých názorů bylo zcela devastující. Zkáza by se šířila z místa vzniku jako bublina nicoty požírající realitu.
Až doposud byl takový výzkum ryze teoretický. Italsko-britský tým, který vedl italský fyzik Alessandro Zenesini z Università di Trento, teď přichází s prvním experimentálním dokladem rozpadu falešného vakuu. Pochopitelně nešlo o hrátky s fázovým přechodem vesmíru, ale o stavy sice fungující na podobných principech, ale v jiném kontextu.
Zenesini a spol. vůbec poprvé pozorovali bubliny rozpadu falešného vakua v pečlivě ovládaných atomárních kvantových systémech, založených na feromagnetických suprakapalinách. Experiment využil plyn o teplotě méně než 1 mikrokelvin nad absolutní nulou.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Jak říká Zenesiniho kolega, teoretický kosmolog Ian Moss Newcastle University, rozpad vakua zřejmě sehrál zásadní roli v mechanismus Velkého třesku a nejranějšího vývoje vesmíru. Přesto o něm mnoho nevíme. Teď se blýská na lepší časy. Úspěšný experiment představuje první krok novým směrem.
Falešné vakuum není science fiction, ale přímý důsledek rovnic moderní fyziky.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
tags: #vacuum #decay #co #to #je