Voda: Výskyt v přírodě a zdroje

Život lidské rasy, civilizace a vůbec veškerý život na naší planetě může existovat a fungovat díky vodě. Je jednou z podmínek života. Naše modrá planeta Země je jedinečná i pro přítomnost vody na jejím povrchu, pod povrchem, v atmosféře a také v biosféře. Voda není jen ekologickou složkou životního prostředí a životně důležitým ekologickým a ekonomickým zdrojem, ale i základní charakteristikou přírodní krajiny. Jedinečnou vlastností je její obnovitelnost, podmíněná koloběhem vody v přírodě. Je i nezbytnou a nezastupitelnou tekutinou potřebnou pro náš každodenní život. Používání vody v našich domácnostech a její dostupnost je pro nás přirozená součást života, jako dýchání vzduchu.

Voda, životodárná tekutina, je základní podmínka života na Zemi, tvoří hydrosféru, je podstatnou složkou biosféry a součástí ostatních geosfér naší planety. Je také životně důležitý ekologický a ekonomický zdroj, ke kterému by měl mít přístup každý obyvatel naší planety. Podle klimatologů je a bude hlavním médiem, přes které pocítíme dopady klimatických změn. Změny podnebí zvýší počet regionů ohrožených povodněmi, ale také oblastí s nedostatkem vody. V Česku je vody zatím dostatek, nesmíme ní ale plýtvat. Spotřeba vody roste.

Výskyt vody v přírodě

Výskyt vody na naší planetě je mnohem vyšší než na ostatních planetách sluneční soustavy. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života (tak, jak ho známe) závisejí na vodě. Většinu povrchu Země (71 %) pokrývá slaná voda moří a oceánů, jež tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje průměrně 35 g solí v jednom litru. Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 69 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech.

Naše planeta se odlišuje od všech ostatních, které známe, jednou látkou, a to je voda, i když se v malém množství vyskytuje i na jiných planetách. Jádra komet obsahují desítky procent vody a také některé měsíce planet, tělesa Kuiperova pásu a transneptunická tělesa jsou převážně tvořena vodou v pevném skupenství.

Zdroje vody

Podle výskytu se zdroje vody dělí na vody podzemní a vody povrchové, které jsou součástí hydrosféry. Povrchové a podzemní vody jsou jedním ze základních surovinových zdrojů, tvoří důležitou složku přírodního prostředí a slouží k zabezpečování hospodářských a ostatních celospolečenských potřeb.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Povrchové vody

Povrchovými vodami jsou stojaté nebo tekoucí vody na zemském povrchu. I ty, které se vyskytují na území chráněném před zaplavením při povodni a zvýšeném stavu ve vodním toku, nemohou odtékat přirozeným způsobem. Jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, dělí se na stojaté (lentické) a tekoucí (lotické). Z hlediska stálosti či naopak nestálosti podmínek jsou povrchové stojaté vody eustatické (jezera) a astatické (rybníky, drobné vody, rašeliniště a tůně). Obdobně lze rozlišit i vody povrchové tekoucí na eustatické (prameny, studánky, horní a dolní toky řek) a astatické (potoky, střední toky řek v nížinách). Povrchové vody jsou charakteristické velkou dynamikou prostředí a změnami v čase. U lotického (tekoucího) typu vod se toto projevuje prohlubováním koryta toku, rozšiřováním příčného průřezu, erozí, meandry, vyrovnáním dna. U lentických (stojatých) vod dochází k zarůstání, sedimentaci, hromadění živin. Přirozeným biologickým procesem je stárnutí jezer, kterým se jezera zarůstáním a zabahňováním mění v mělčiny a bažiny. Povrchové vody se přirozeně vyskytují na zemském povrchu. Tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních.

Podzemní vody

Podzemní vody se nacházejí pod povrchem země v pásmu nasycení v bezprostředním kontaktu s půdou nebo s půdním podložím. Podzemními vodami jsou i geotermální vody. Podzemní vody jsou přednostně určeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Podzemní vody jsou vody v zemských dutinách a zvodnělých zemských vrstvách. Mezi podzemní vody patří podzemní a jeskynní jezírka, podzemní toky, vody skalní a půdní. Podzemní vody jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami. Za podzemní vody se považují též vody protékající drenážními systémy a vody ve studních (Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů). Podzemní vody jsou někdy nesprávně označovány jako spodní vody.

Pitná voda

Voda určená k pití, vaření, přípravě potravin a jiným účelům v domácnostech, ale i voda používaná v potravinářství při výrobě či prodeji výrobků nebo látek určených k lidské spotřebě je pitná voda. Musí splňovat přísná hygienická a zdravotní kritéria a její kvalita je pravidelně monitorována, dokonce přísněji než balená pitná voda v obchodní síti. Většina obyvatel Česka, až 94,6 %, je zásobována pitnou vodou z veřejných vodovodů.

Využívání vody ze studní

Tam, kde není možné zajistit zásobování pitnou vodou z veřejné vodovodní sítě, využívají domácnosti individuální zdroje, zejména vlastní studny. Péče o studny, jejich stav a ověření kvality vody je výhradní odpovědnost majitelů studní. Podle odborníků je u nás využíváno vysoké množství studní k pitným účelům, přestože kvalita jejich vody nebyla nikdy odborně analyzována. Nejčastějším zdrojem znečištění a kontaminace vody ze studní bývají činnosti prováděné v jejich blízkosti. Nejčastěji jde o mikrobiologické znečištění nebo nadlimitní výskyt dusičnanů a dusitanů.

Kvalita vody

Podle Zprávy České republiky o jakosti vody určené k lidské spotřebě předložené Evropské komisi v minulém roce je v naší zemi kvalita pitné vody na vysoké úrovni. Je monitorována v souladu s evropskou legislativou na základě Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 376/2000 Sb. Za kvalitu pitné vody ze zákona odpovídají její dodavatelé, kteří jsou povinni kvalitu zajistit i monitorovat od zdroje až po místo odběru. Kontrolu dodávek pitné vody a monitoring kvality u spotřebitelů má v kompetenci Státní zdravotní ústav. Zprávy České republiky o jakosti vody určené k lidské spotřebě jsou předkládány Evropské komisi jednou za tři roky, k dispozici jsou další údaje z roku 2019.

Čtěte také: Úklid s Denkmit a horkou vodou

Za kvalitu pitné vody z veřejné vodovodní sítě je odpovědný její dodavatel až po váš vodoměr, tedy po vaši vodovodní přípojku. Existuje i riziko znečištění zdroje vody nebo její kontaminace ve vodovodní síti. Do potrubí veřejných vodovodů se může dostat znečištění během jejich poruch a oprav. Ochrana zdrojů vody a pravidelný monitoring kvality a úpravy vody dezinfekcí většinu rizik eliminují. Klíčovým rizikovým faktorem možného znečištění vody napojené na veřejný vodovod je domácí vodovodní instalace. Kvalita vody ze studní není monitorována tak jako ve veřejné vodovodní síti. Za kvalitu vody ve studni odpovídá její majitel a je v jeho vlastním zájmu zajistit pro sebe a svou rodinu kvalitní a zdravotně bezpečnou vodu. Vlastníci studní musí vlastní vodě věnovat náležitou pozornost a péči. Podle odborníků přibližně čtvrtina vlastníků studní v naší zemi nemá žádné informace o kvalitě vody ve svých studních.

Znepokojivě vysoký počet vlastníků studní žije v omylu, že pokud je voda ze studny průzračně čistá a nezapáchá, je pitná. Kvalitu vody ze studny a to, zda je pitná, spolehlivě potvrdí pouze analýza v akreditované laboratoři. Je proto doslova životně důležité nechat si zkontrolovat vodu ze studny alespoň dvakrát ročně v různých ročních obdobích.

Řešení pro zdravou a čistou vodu

Voda je nedílnou součástí našeho života. Problémy s nevyhovující kvalitou vody ze studny lze řešit úpravou vody její filtrací. Podle druhu znečištění je k dispozici několik druhů zařízení na úpravu vody, fungujících na různých principech. Při výběru technologie na úpravu vody je vždy třeba zohlednit kvalitu vody a druh jejího znečištění. Tyto klíčové parametry dokáže vyhodnotit jedině rozbor vody. Jeho výsledky jsou směrodatné pro výběr konkrétního způsobu filtrace.

Odborníci odpovědní za hygienu a ochranu zdraví doporučují zvážit nezbytnost použití vodního filtračního zařízení v domácnosti. Doporučení vychází z testování filtračních zařízení a laboratorních výsledků kvality filtrované vody.

Znečištění vody a jeho dopady

Cesta, kterou musí voda absolvovat, než se dostane do naši sklenice, je dlouhá. Putuje potrubím, kde se vyskytuje rez a sedimenty, jako například písek, hlína nebo kal. Voda má naneštěstí tendenci tyto složky absorbovat, což bývá problémem hlavně u potrubí ve starších budovách a u vlastních zdrojů vody. Specifickou podkategorií mechanických nečistot jsou mikroplasty, o kterých se poslední dobou mluví čím dál víc.

Čtěte také: Tip na koupání v ČR

Podle výzkumu prováděného Ústavem pro hydrodynamiku se mikroplasty vyskytují i v pitné vodě, která prošla celou technologií úpravy vody. Při výzkumu se analyzovaly vzorky ze tří úpraven vody v ČR, které se nacházejí v osídlených průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a použitou technologií úpravy vody. Mikroplasty se našly ve všech vzorcích. V upravené, tedy pitné vodě, byla jejich koncentrace přibližně 340-630 částic na 1 litr vody.

Ve vodě jsou často přítomny chemické látky, kterým se snažíme vyhýbat např. konzumací bio potravin. Jsou jimi hnojiva (obsahují dusitany a dusičnany) a pesticidy (přípravky proti plevelům a škůdcům), které po ošetření rostlin na polích kontaminují podzemní vodu, a tak se dostávají i do vody pitné.

Poněkud znepokojivé je, že ještě stále jsou nalézány pesticidní látky, jejichž použití bylo zakázáno před 10 a více lety. V Plzeňském kraji byl ve vzorku přítomen alachlor (zakázán v roce 2008) a v Libereckém kraji desethylatrazin (zakázán v roce 2004).

Další nežádoucí látky ve vodě jsou dusitany a dusičnany, které se sem dostávají z dusíkatých hnojiv používaných v zemědělství. Zbytky antibiotik zase zvyšují rezistenci bakterií vůči nim, a dlouhodobě se tak snižuje jejich účinnost, což je pro lidi nebezpečné.

Kvůli průmyslové činnosti může kohoutková voda obsahovat železo, olovo, kadmium, nikl, arzen, rtuť, měď nebo hliník. Obecně řečeno, těžké kovy působí negativně na játra, zažívací, oběhový a nervový systém, ale i na některé další orgány.

Při zvýšené teplotě nebo při nedostatečné dezinfekci se v pitné vodě mohou objevit koliformní bakterie. Mezi koliformní bakterie patří například Escherichia coli, známá taky jako E. coli, která způsobuje zánětlivá a průjmová onemocnění a je jednoznačným indikátorem závažného fekálního znečištění, což by mělo vést k okamžitému vyhledání zdrojů kontaminace.

Aby byla pitná voda mikrobiologicky nezávadná a neobsahovala žádné choroboplodné zárodky a mikroorganismy, dezinfikuje se nejčastěji chlorem. Při tomto postupu se sice z vody odstraní bakterie a viry, ale chemickou reakcí s jinými prvky, které voda obsahuje, vznikají vedlejší produkty dezinfekce - tzv. trihalogenmetany (THM).

Úprava vody chlorem nepříznivě ovlivňuje chuť a pach vody (mohou za to chlorfenoly, které při chloraci vznikají). Na jazyku při jejím pití cítite chemickou štiplavou chuť a zapáchá chlorem.

Pitná kohoutková voda by měla být čirá, průhledná, bez zápachu, bez pachutě a studená. Asi nejvýraznějším ukazatelem znečištění vody je její změněná barva.

Filtrace vody

Nejjednodušší způsob, jak docílit kvalitní vody, je vodu z kohoutku filtrovat. Filtrováním vody předejdete tomu, že byste ve vodě měli zbytečně mnoho vedlejších produktů chlorace, usazenin z potrubí a že by v ní byly přítomny látky, jako jsou estrogeny, dusitany nebo zbytky pesticidů.

Účinně poslouží filtr na vodu s obsahem aktivního uhlí - spálených skořápek kokosových ořechů (případně dřeva). 100% účinnosti separace těchto mikročástic se dá dosáhnout jen pomocí membránové filtrace - tzv.

Voda v krajině a revitalizace potoků

Vody v řekách ubývá a v poslední době se snižují i stavy spodních vod. Ty přitom mimo jiné představují důležitý zdroj pitné vody. Poukazují na to data Českého hydrometeorologického ústavu. Momentálně je Česko zasaženo z 34 % suchem, čemuž odpovídá přes 30 % zemědělských ztrát. Zásoby spodních vod jsou navíc omezené, třebaže se jedná o součást přirozeného koloběhu. Jejich obnova v případě znečištění nebo úplného vyčerpání může trvat celá desetiletí.

Nedostatek spodních vod se často přičítá obdobím sucha a malému objemu srážek. Problém spočívá především ve změně charakteru podnebí, které nyní vede právě k častějším výkyvům a celkově rostoucí teplotě. Ta pak zvyšuje výpar. S rostoucím výparem se bude dál zintenzivňovat úbytek vody z povodí a půdy.

Hlavní město Praha zajišťuje správu a financuje údržbu na 319 km potoků na území hl. m. Prahy a 6 km za hranicemi Prahy. Přirozená koryta našich potoků nižších poloh jsou měkká a široká a směrem do stran jsou rozvlněná ‒ takzvaně meandrují. Dno přírodních koryt je velice členité, střídají se zde tůně v obloucích a mělké brody mezi oblouky. Tůně jsou důležitým životním prostředím pro ryby a jiné vodní živočichy a v brodech dochází k prokysličování vody.

Dříve se technické úpravy drobných vodních toků prováděly velice často pomocí betonu, případně kamenné dlažby. Koryta toků byla napřímena a prohloubena, aby se zvýšila jejich kapacita a zrychlil odtok. Došlo tak k negativnímu ovlivnění celého toku i jeho okolí.

Dnes už neplatí, že vodu je potřeba z krajiny rychle odvést, je tomu právě naopak. Význam vody v krajině totiž nelze zpochybnit - voda je nezbytná pro všechny formy života a také je důležitým klimatologickým činitelem. Revitalizace potoků si proto kladou za cíl vodu v krajině co nejdéle zadržet.

Tam, kde je to možné, rušíme betonová koryta i zatrubnění. Budujeme koryta nová, která jsou delší, mělčí a členitější, takže voda v nich proudí pomaleji a po delší trase. Na břehy potoků sázíme vlhkomilné porosty a v jejich okolí hloubíme tůně. Zprůchodňujeme vodní toky pro vodní organismy tím, že rušíme přehrážky a nahrazujeme je kamennými skluzy.

Nezbytností je také zajištění stability a bezpečnosti vodních toků při zvýšených průtocích a minimalizace škod při povodních. V rámci revitalizací jsou koryta vodních toků rozšiřována formou tzv.

Cíle revitalizace:

1. Zvýšení počtu rostlinných a živočišných druhů vázaných na vodní ekosystémy - zvýšení biodiverzity v hl.m. Při revitalizacích je brán zřetel na výskyt chráněných druhů v potocích a je snaha vytvořit prostředí „šité na míru" těmto druhům a podpořit tak jejich výskyt v hl.
2. Znečištění vody a jeho dopady

Tvrdost vody

V České republice dnes najdeme více než 90% domácnosti, u kterých se vyskytuje problém s tvrdou vodou. Podle Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví se doporučená tvrdost pitné vody (obsah vápníku a hořčíku) pohybuje mezi 1,1 až 5 mmol / l (t. j. tvrdost vody 6,16 až 28 ° dH).

Tvrdost vody způsobují drobné částice hořčíku a vápníku, které obohacují pitnou vodu v půdě a tím ovlivňují její kvalitu.

Obsah těchto iontů je ovlivněn geologickou skladbou horniny, kterou daná voda protéká a i to je jeden z hlavních důvodů proč je v Česku tvrdost vody rozdílná.

Hodnotu tvrdosti vody uvádíme v mmol/l nebo tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Současná (2005) česká norma stanovuje tvrdost vody podle koncentrace Ca a Mg (mmol/l). Mezi uvedenými jednotkami je možno přibližně převádět podle vztahu 1 mmol/l = 5,61°dGH.

Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou.

Globální problémy s vodou

• Pouze pětina lidstva nemá přístup k nezávadné vodě a 2,6 miliardy lidí postrádá hygienické zázemí.
• Ve 20. století zmizelo 50% světových mokřadů a 3 miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou a špatnou hygienou (např. průjmová onemocnění a malárie), 90% z nich jsou děti do pěti let.
• Značná část znečištění životního prostředí pochází ze zemědělství (pesticidy, hnojiva i zvířecí exkrementy) a zasahuje i vodní zdroje.
• Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit, bakteriologické znečištění odstraníme povařením aspoň 5 minut.

tags: #voda #výskyt #v #přírodě #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• SPŠ Třebíč - Průmyslová ekologie (2004-2008)
• Poplatky za odpad v ČR
• Článek o environmentální výchově
• Životní prostředí a události
• Charakteristika a ekologie motýlů