Vymezení cílových hospodářských souborů a podsouborů v ekologické síti Czech

Ze dne 18. Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 23 odst. 4 a § 31 odst. 7 zákona č. Vyhláška č. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2019 platí nová vyhláška č. 298/2018 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) a o vymezení hospodářských souborů (nahrazuje vyhl. č. 83/1996 Sb.).

Vyhláška mohla výrazně přispět ke zlepšení druhové skladby lesů, zvláště pak v podmínkách probíhajících klimatických změn podpořit vytváření pestré a dlouhodobě udržitelné druhové skladby lesů.

Oblastní plány rozvoje lesů

(1) Oblastní plán rozvoje lesů (dále jen „oblastní plán“) stanoví pro přírodní lesní oblasti rámcové zásady hospodaření. Oblastní plán je podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a doporučením pro zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov. Hranice přírodních lesních oblastí jsou vymezeny v příloze č. (2) Oblastní plán zpracovává Institut na období 20 let.

V odůvodněných případech je možné oblastní plán zpracovat na kratší období, avšak nejméně na období 5 let. (3) Ministerstvo uveřejní na svých internetových stránkách záměr vypracovat oblastní plán a stanoví lhůtu, do kdy lze uplatnit připomínky, která nesmí být kratší než 60 dnů. (5) Institut průběžně monitoruje stav přírodních podmínek a tyto informace předává ministerstvu.

(3) Oblastní plán v podobě tematických map vyhotovených v digitální formě v souvislém zobrazení na podkladě státních mapových děl, grafických a tabelárních přehledů a textové části zveřejní Institut na svých internetových stránkách.

Čtěte také: O Quittově klasifikaci podnebí

Obsah oblastního plánu

V § 3 je upřesněn obsah OPRL.

• a) cílová druhová porostní skladba, kterou se rozumí doporučené zastoupení dřevin v mýtním věku nebo cílovém stavu hospodářské skupiny, vyjádřené v procentech, které je vhodné k zajištění ekosystémových služeb na základě přírodních podmínek v dané přírodní lesní oblasti; při stanovení cílové druhové porostní skladby se vychází z rámcového vymezení druhové skladby porostů uvedené v příloze č.
• b) minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu uvedený v příloze č.
• d) obmýtí, kterým se rozumí plánovaná rámcová ustálená produkční doba lesních porostů, zařazených do hospodářských souborů, udávaná počtem let zaokrouhleným na desítky; při stanovení obmýtí se vychází z hodnot uvedených v příloze č.
• e) obnovní doba, kterou se rozumí plánovaná průměrná doba, která uplyne od zahájení do ukončení úmyslné obnovy lesního porostu, zařazeného do hospodářského souboru, udávaná počtem let, zaokrouhleným na desítky; při stanovení obnovní doby se vychází z hodnot uvedených v příloze č.

Hospodářské soubory

(1) Při zpracování oblastních plánů se v rámci přírodních lesních oblastí vymezují hospodářské soubory, jako jednotky diferenciace hospodaření v lesích. Označení hospodářských souborů je uvedeno v příloze č. 4 k vyhlášce č. a) z rámcového vymezení cílových hospodářských souborů, případně podsouborů, charakterizovaných stanovištními podmínkami, uvedeného v příloze č.

V § 4 je zakotven typologický systém a v §§ 5 a 6 se řeší způsob a aktualizace zařazení pozemků do něj. § 7 se věnuje vymezení hospodářských souborů (HS) a nově v odst. 4 obsahuje možnost při zpracování LHP či LHO vymezit HS s rozdílnými stanovištními podmínkami nebo s různými porostními typy.

Podle odst. 5 se pro území národních parků při vymezení HS vychází ze zásad péče o národní parky. c) ze stavu lesních porostů definovaného porostními typy v oblasti, pro kterou se oblastní plán zpracovává; základní porostní typy jsou uvedeny v příloze č. (3) V číselném označení hospodářského souboru je prvním dvojčíslím označen cílový hospodářský soubor a dalším číslem je označen porostní typ.

Případné další určující charakteristiky hospodářského souboru se uvádějí prostřednictvím nejvýše 2 indexů uvedených v přílohách č. 3 a 4 k této vyhlášce. (4) V odůvodněných případech převažujícího funkčního zaměření lesů nebo stavu lesních porostů lze při zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov vymezit hospodářské soubory s rozdílnými stanovištními podmínkami nebo s různými porostními typy.

Čtěte také: Arktida a klimatické změny

Pro nejnižší jednotky rozdělení lesa se u takto vymezených hospodářských souborů základní hospodářské doporučení uvedené v § 3 odst. 2 písm. b) odvozuje přímo na základě zjištěných souborů lesních typů a jejich částí uvedených v příloze č. 1)Cílové hospodářské soubory jsou tvořeny hospodářsky příbuznými soubory lesních typů nebo jejich částmi. V takto vymezeném rámci jsou dány předpoklady pro obdobné hospodaření a zpracování rámcových hospodářských opatření.

3) Soubory lesních typů podle jsou vymezeny lesním vegetačním stupněm a edafickou kategorií. Do souborů lesních typů se sdružují lesní typy jako nejnižší jednotky diferenciace růstových podmínek charakterizované půdními a klimatickými vlastnostmi, kombinací druhů příslušné fytocenosy a potenciální bonitou dřevin. 4) Doporučená cílová druhová skladba dřevin v mýtním věku diferencovaná dle cílových hospodářských souborů, která je z hlediska zabezpečení produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů optimální; v rámci přírodní lesní oblasti ji upřesní zpracovatel oblastních plánů.

Změny v nové vyhlášce

V paragrafovém znění nedošlo k významným změnám. V rámci hospodářských způsobů (HZ) je opět uveden i HZ výběrný, ale žádná další doporučení k němu již uvedena nejsou.

Příloha č. 2 Rámcové vymezení cílových hospodářských souborů dělí nově cílové HS na podsoubory, které diferencují přírodní podmínky a umožňují lépe stanovit vhodnou druhovou skladbu. Podsoubory se mohou lišit v minimálním % MZD, doporučeném % MZD a v rámcovém vymezení druhové skladby.

Rámcové vymezení druhové skladby uvádí dřeviny základní (s dalším rozdělením na dřeviny základní cílové /DZC/ a dřeviny základní přípravné /DZP/) a dřeviny meliorační a zpevňující (MZD), ale již nepracuje s dříve používaným pojmem „dřeviny přimíšené a vtroušené“.

Čtěte také: Ochrana přírody a ohrožené prostory

Mezi cílovými HS již nejsou plošně málo zastoupené cílové HS 31 a HS 35 pro bazická stanoviště středních poloh, naopak nově byl zaveden cílový HS 75 pro živná stanoviště horských poloh.

Uváděný minimální podíl MZD se u většiny cílových HS zvýšil, obvykle o 10 (5) %. Nový je doporučený podíl MZD, který v nižších a středních polohách dosahuje solidních hodnot (většinou více než 50 %). Není zatím zřejmé, jak se tento podíl MZD bude aplikovat.

Ve výčtu dřevin základních cílových se uvádí pestřejší škála než dosud (mnohde i JD), ale stále se ve středních polohách na kyselých, živných a oglejených stanovištích uvádí jako základní dřevina také smrk ztepilý (SM), byť s poznámkou, že jeho pěstování je ve 4. lesním vegetačním stupni (LVS) „rizikové“ a ve 3. LVS „velmi rizikové“.

Ve výčtu základních dřevin přípravných (DZP), které by měly sloužit hlavně k obnově po kalamitních těžbách nebo k zalesnění na zemědělských půdách, převažují „měkké“ listnáče, zejména břízy (bělokorá i pýřitá), olše (lepkavá i šedá) a osika, ale od nižších poloh až po polohy horské se v jejich výčtu uvádí také modřín evropský (MD) a od středních poloh až po horské také SM. V celku lze však tuto „rehabilitaci“ měkkých listnáčů vnímat jako pozitivní, vzhledem k přirozenému obnovnímu potenciálu těchto dřevin.

Ve výčtu MZD je uvedena pestřejší škála domácích dřevin; důsledně rozlišovány jsou jednotlivé domácí druhy javorů (mléč a klen), jasanů, jilmů, ale také dubů (letní a zimní). Ve výčtu MZD se již nikde neuvádějí geograficky nepůvodní druhy jedle obrovská (JDO) a dub červený (DBC), který má značný invazní potenciál.

Naopak geograficky nepůvodní douglaska tisolistá (DG), která byla dosud jako MZD uváděna v CHS 23, 41, 43, 51 a 53, je nyní mezi MZD uvedena na všech stanovištích nižších, středních a vyšších poloh (kromě stanovišť lužních, podmáčených a oglejených). Ve výčtu MZD je od nejnižších poloh až po kyselá a živná stanoviště poloh horských nově uveden také MD, který dosud mezi MZD zařazen vůbec nebyl.

V příloze č. 3 Základní hospodářská doporučení podle HS pro odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžby je ve všech CHS od nižších poloh po horské polohy zaveden porostní typ pro přípravné dřeviny („DZP běžné kvality“), který má nízké obmýtí (v nižších a středních polohách 20―50 let, ve vyšších a horských polohách 50 /40―60/ let).

V CHS 43, 45, 51 a 55 je nově uveden porostní typ „JD běžné kvality“ (s obmýtím 120 let a obnovní dobou 40 let). U většiny porostních typů se doporučené obmýtí snížilo o 10 let nebo zůstalo nezměněno. Také obnovní doba zůstala u většiny HS zachována, výjimečně se o 10 let prodloužila.

Příloha č. 4 Přehled souborů lesních typů ČR se příliš nezměnil. Základ systému, který tvoří lesní vegetační stupně a ekologické řady dále dělené na edafické kategorie, zůstal zachován. Přibyl nový lesní vegetační stupeň 10 Alpinský s jediným souborem lesních typů (SLT) 10Z.

Ekologická řada „podmáčená“ je přejmenována na „glejová“ a je z ní vyňata edafická kategorie „rašelinná“, která tvoří samostatnou ekologickou řadu. Nově je v rámci řady živné uvedena edafická kategorie W „vápencová“. Obě změny však byly v praxi již delší dobu používané.

Některé edafické kategorie dostaly nové názvy, X-„bazická zakrslá“ (dříve xerotermní), I-„kyselá hlinitá“ (dříve uléhavá), J-„obohacená skeletová“ (dříve suťová), U-„úžlabní“ (dříve údolní).

Co ukáže praxe?

Vyhláška jistě přispěje ke sjednocení zpracovávaných OPRL. Až praxe ukáže, jak budou její doporučení využívána orgány státní správy při schvalování LHP a LHO. Z hlediska ochrany přírody nejsou rozhodně některé úpravy příznivé.

Zařazení DG mezi MZD na větším množství stanovišť a zavedení MD mezi MZD umožňuje pěstování i porostů přírodě velmi vzdálených, v případě DG pak zvýšení plochy lesů tvořených geograficky nepůvodní dřevinou. V extrémním případě není vyloučeno dokonce pěstování monokultur DG či MD, protože maximální podíl MZD není (a správně) omezen.

Negativně lze vnímat i snížení obmýtí u některých listnatých porostních typů bukových a dubových. Nižší obnovní věk může vést ke snížení množství „biotopových“ stromů, protože vznikají až ve vyšším věku (je však možné, že tento trend bude eliminován předpokládanou sníženou životností jednotlivých stromů a porostů). O podobě lesa je nutné přemýšlet na 100 let dopředu.

Teoretický prostor pro pěstování jehličnatých porostů se dle nové vyhlášky ještě rozšířil. Vzhledem k tomu, že nové znění vyhlášky nepřináší žádné převratné principiální změny v hospodářské úpravě lesů, ale pouze úpravu znění některých ustanovení, nebudou nutné ani zásadní změny směrnic krajinotvorných programů či vnitřních předpisů AOPK ČR.

Vhodné by mohlo být, alespoň v resortu ochrany přírody, využít již výše zmiňovaného nově zavedeného pojmu „doporučený podíl MZD“, který by mohl být použit v případě poskytování dotace na zalesnění a ochranu MZD při obnově porostů.

Z dalších dopadů je nutné zmínit otázku posuzování žádostí vlastníků lesů o náhradu újmy za omezení lesnického hospodaření, kde budou do některých výpočtů vstupovat nové hodnoty, např. doporučená výše obmýtí, takže obmýtí dříve běžné bude vnímáno již jako obmýtí „zvýšené“.

tags: #vymezeni #cilovych #hospodarskych #souboru #a #podsouboru

Oblíbené příspěvky:

• Věda a příroda v propojení
• Psí školka v přírodě
• Příroda Hostýnských vrchů
• Výhody a nevýhody obnovitelných zdrojů
• Exkurze na farmy Roudnice