Chtěla jsem se jenom vypovídat a možná poradit, že v tom nejsem sama.
Dnes ráno jel manžel do obchodu pro pečivo, abychom měli čerstvé k snídani a cestou vynesl koš. My šli s dítětem do kuchyně, kde jsem si vsimla, že vedle toho koše (prázdného) leží pár brambůrků, co se vyhazovaly, tak jsem je sebrala a hodila do drezu, že to pak spláchnu do sítka a vyhodím. Do koše jsem dala nový pytel, dala na místo a začala jsem dělat běžné ranní činnosti (myčka, pračka).
Přijel manžel a všiml si těch brambůrků ve dřezu. Začal hned prudit, jestli nejsem pra.se, že odpadky hážu do dřezu, že se to ucpe apod. Říkám neucpe, to spláchnu a vyhodím do koše, dávala jsem nový pytel… A on hned nastartoval že musel vynést koš, že by ho nikdo nevynesl, že to přetíkalo (opravdu ne), tak jsme se chvíli štěkali, říkala jsem mu, ať už je proboha zticha, že malej kouká a nemusí vidět, jak se hádáme.
A on na to, že by se nemusel koukat, kdyby si nevzal pra.se a hysterku. V tu chvíli jsem se strašně naštvala, protože to byla prostě maličkost a on je prostě puntičkář, doma vypomáhá, vysává, uklízí, a všechno dělá bez řečí, pak je spokojený, jak si krásně uklidil.
No a potom pr. aseti jsem vzala vařečku a hodila jsem ji po něm. On ji zvedl a praštil mě s ní přes zadek, že prý jsem psychopat. Tak jsem mu říkala, ať už sklapne a přestane do mě furt vrtat.
Čtěte také: České odpadové povinnosti
Pak ještě něco pronesl, na to jsem praštila s dvířkama od kuchyně, že mu nemám rozbíjet kuchyň. Tak jsem mu vpálila, že ta kuchyň je nás obou, pokud si dobře pamatuju, protože jsme ji platili oba. Pak jsem se šla oblíct do koupelny, že si venku zchladím hlavu.
Když se mě šel zeptat, kam jdu, tak jsem mu řekla, že jdu pryč at mě nechá na pokoji. Stál ve dveřích do koupelny a nechtěl mě pustit ven, tak jsem do něj strčila, načež do mě strčil taky.
Tak jsem se sebrala, šla jsem ven a řekla jsem mu, že se sbalim a že jedu na sociálku kvůli svěření do péče. Ale prostě mě to strašně štve. Já se chovám jak hysterka, on pořád držkuje s cílem mě co nejvíc nas.rat a jenom bojujeme o to, kdo bude mít převahu. Nikdy dřív jsem na něj neútočila fyzicky, ani on na mne. Chceme na tom pracovat, ale nevím, odkud začít.
Hádáte se kvůli blbostem, oba to víte, ale neumíte se ovládat. Ach jo, nechápu proč si život kazíte hádkama o kravinách. Ale určiťe s tím něco udělejte aspoň kvůli synovi. Musíte chtít ale oba.
Nikdy se nehádáme o důležitých věcech. Vždycky o těchhle pitomostech (ponožky na zemi, shrnutá peřina, fousy na umyvadle, vlasy v odtoku, brambůrky ve dřezu.) ale „do krve“ a stupňujeme to ad absurdum. A je tam úplně cítit ta snaha, aby jeden z nás měl to poslední slovo a tu hádku vyhrál. Po deseti minutách je klid. Ale ta hádka je fakt hnusná, lítají slova sklapni, debile, krávo… Dřív jsem kvůli hádkám brečela, teď už mě to jen hrozně štve.
Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad
Vypadá to, že jste překročili v „zápalu boje“ pomyslnou hranici, která by měla být tabu v každém vztahu. To je podobné, jako když muž dá ženě první facku. I hádka by měla mít svoje pravidla. Je dobré spolu komunikovat, ale na úrovni.
Pojmenovat problém, neponižovat se navzájem, neurážet, ale snažit se domluvit a vyřešit problém. Hněv je špatný rádce. Vztah je hlavně o toleranci a kompromisu.
Nikdy se nehádáme o důležitých věcech. Vždycky o těchhle pitomostech (ponožky na zemi, shrnutá peřina, fousy na umyvadle, vlasy v odtoku, brambůrky ve dřezu.) ale „do krve“ a stupňujeme to ad absurdum. A je tam úplně cítit ta snaha, aby jeden z nás měl to poslední slovo a tu hádku vyhrál. Po deseti minutách je klid. Ale ta hádka je fakt hnusná, lítají slova sklapni, debile, krávo… Dřív jsem kvůli hádkám brečela, teď už mě to jen hrozně štve.
Pokud s tim chcete něco udělat, tak poradnu.
Chceme na tom pracovat, ale nevím, odkud začít.
Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?
tags: #vynesl #bych #odpadky #jak #spravne