Výroba skla a její dopad na životní prostředí

Výraznou předností výroby skla proti jiným odvětvím je, že minimálně zatěžuje životní prostředí a nezatěžuje životní prostředí ani jako odpad.

Emise do ovzduší

Firmy sklářského průmyslu investovaly a investují do snižování emisí do ovzduší značné finanční prostředky. Podle Směrnice Integrované prevence a omezování znečištění (IPPC) 96/61/EC, změněné Směrnicí 2003/35/EC a stávající legislativy České republiky se sledují ve sklářském průmyslu emise:

• Tuhé znečišťující látky (TZL)
• Oxidy dusíku (NOX)
• Oxidy síry (SOX)
• Chlorovodík (HCl)
• Fluorovodík (HF)
• Oxid uhelnatý (CO)
• Kovů 2 (As, Se, Co, Cr, Ni, Cd)
• Kovů 3 (Pb, Sb, Cu, Mn, V, Sn)

Průměrné emisní koncentrace dosažené na tavicích agregátech s plynovým vytápěním splňují emisní limity (mg/m3 při 13 % O2R) platné ve stávající legislativě České republiky. Celoelektrické tavicí agregáty jsou hluboko pod danými limity.

Pokud se týká platnosti legislativy od 1. 1. 2010, kdy budou emisní limity přepočítávány na koncentraci mg/m3 při 8 % O2R, bude muset většina tavicích agregátů, s výjimkou celoelektrických, uvažovat s investicemi do likvidace TZL, NOX a případně halogenů. Investice na instalaci zařízení pro snížení emisí se mohou u jednotlivých provozovatelů pohybovat řádově v desítkách až stovkách milionů Kč.

Emise CO2

Směrnicí 2003/87/EC ustavující schéma pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů jsou emise CO2 nejen sledovány, ale prostřednictvím mechanizmu obchodování s povolenkami regulovány. V České republice se systém obchodování s emisemi na období 2008 - 2012 k 31. 12. 2009 týká 15 provozovatelů s 19 zařízeními (jedná se o tavicí agregáty s kapacitou nad 20 t skloviny za den).

Čtěte také: Složení ekologické zubní pasty

Zdrojem emisí CO2 je spalování zemního plynu (sklářské tavicí agregáty, přímotopy a sálače, kotle na ohřev vody) a tavení sklářských surovin (vápenec, soda, vysokopecní struska a grafit). Zemní plyn je považován za ekologické palivo z hlediska téměř nulové produkce emisí síry.

Používané sklářské suroviny, zejména soda a vápenec, které produkují největší množství emisí CO2 z výše uvedených sklářských surovin, jsou základem pro výrobu skla. V současné době je z technologického hlediska nemožné nahradit tyto tradičně používané sklářské suroviny jinými, které by produkovaly nižší emise CO2, případně surovinami, které by neprodukovaly žádné emise CO2. Různými technickými a technologickými opatřeními se sklářský průmysl snaží spotřebu zemního plynu a tím i emisí CO2 snížit. Produkce emisí CO2 sklářského průmyslu patří svým podílem 0,9 % k nejmenším z celkového produkovaného množství emisí CO2 z průmyslových odvětví a energetiky.

Emise do vody

Ve srovnání s dobou, kdy byl používán generátorový plyn zmizely hlavní problémy s odpadními vodami, např.fenolová voda i s pevnými odpady jako je škvára. Vodní hospodářství tvoří základní součást všech sklářských a bižuterních provozů. Obecně lze říci, že emise do vodního prostředí jsou relativně nízké.

Ve sklářském a bižuterním průmyslu je pouze několik specifických problémů s čištěním odpadních vod, které vyplývají z rozmanitosti sklářských a bižuterních výrob. V každém jednotlivém případě záleží na vstupních surovinách a postupu výroby, ze kterých se odvíjí technologie čištění odpadních vod.

Voda používaná k vlhčení kmene, mytí, v chladicích systémech, je velmi snadno upravitelná a lze ji zpětně použít. Sklářský a bižuterní průmysl zvládl čištění odpadních vod od mechanických částic. Jsou zvládnuty technologie čištění odpadních vod od brusiv, skelného prachu, impregnačních médií, olejů, organických kapalin a odpadních plynů rozpuštěných ve vodě.

Čtěte také: Výroba šetrných mycích prostředků

Pevné odpady

Pevné odpady vznikající při výrobě skla a bižuterie lze rozdělit na odpady z předvýrobních operací (surovinové zbytky, odprachy z kmene), produkty výroby, které nelze expedovat jako finální výrobek (odřezky, odpady z přechodu na jiný výrobek, střepy, zmetky, rozbité výrobky apod.) a odpady z doprovodných operací, z čištění plynných a kouřových exhalací, rozprach, kaly z procesů čištění vod, kontaminovaný žáromateriál z vyměňovaných vyzdívek sklářských pecí apod.

Surovinové zbytky a odprachy z kmene vznikají při manipulaci a skladování a kde to kvalitativní požadavky dovolí, mohou se znovu zavést do procesu. Pokud materiál nemá dostatečnou kvalitu je likvidován. U produktů, které nelze expedovat a kde je to možné, je dávána přednost recyklaci před jiným opatřením. Pokud recyklace není z technologických důvodů možná, je tento odpad likvidován.

Produkty z čištění plynných a kouřových exhalací, pokud to technologie výroby a požadavky na kvalitu skloviny dovolí, se opět vnášejí do kmene, v opačném případě se likvidují. Odpad separovaný z odpadních vod se většinou nerecykluje a ukládá se na skládku. Hledají se způsoby jak recyklovat kaly vzniklé při broušení olovnatého křišťálu. Značná část odpadu zdiva při bourání pece (kameny s obsahem zirkonu) se recykluje. Od používání chromových žáromateriálů vytvářejících nebezpečný odpad se upustilo. Odpad šamotových a dinasových cihel v závislosti na složení odpadu se buď dál využívá nebo likviduje.

Recyklace skla a kruhová ekonomika

Společnost O-I, největší výrobce skleněných obalů na světě, se připojuje k iniciativě Evropský týden redukce odpadu, který probíhá napříč evropskými státy. Společnost O-I sdílí s touto iniciativou společný záměr, a sice přimět Evropany změnit své návyky a vyvolat debatu o účinném využívání zdrojů.

Sklářský průmysl je přes 35 let ukázkovým příkladem tzv. kruhové ekonomiky, hospodářského modelu rozvoje, při němž nedochází k vytváření odpadů. Sklo je zhotoveno ze tří přírodních surovin, písku, sody a vápence, a je tak nekonečně recyklovatelným materiálem. Jeho výroba tudíž představuje uzavřený kruh - použité sklo se vytřídí, vyčistí, rozbije na střepy, které jsou roztaveny a použity k výrobě nového skla bez jakékoli ztráty kvality či průhlednosti.

Čtěte také: Recyklujte a vyrobte si vlastní mýdlo snadno a rychle

Firma O-I loni ve svých závodech po celém světě využila 4,7 miliónu tun recyklovaného skla, z čehož 3 milióny tun pocházejí z Evropy. V České republice využije ve svých dvou závodech 154 000 tun recyklovaného skla. Podle údajů ze září letošního roku zveřejněných Evropskou federací výrobců skla (FEVE) je podíl recyklace skleněných obalů v evropské osmadvacítce 73%, v České republice činí tento podíl 75%.

Sklárny firmy O-I v Evropě používají k výrobě skla až 90% toho recyklovaného. To je i jeden z důvodů, proč je společnost O-I světovým lídrem v používání recyklovaného skla. V jejích českých závodech, konkrétně ve sklárnách v Dubí a Novém Sedle, činí podíl recyklovaného skla ve výrobě přibližně 40% a 80%. Rozdílný podíl v těchto závodech je dán typem vyráběného skla - v Dubí je tedy možné použít pouze recyklované sklo bílé, zatímco v Novém Sedle barevné.

Udržitelnost a budoucnost sklářského průmyslu

Tím, že výrobní závody O-I používají ve výrobě co nejvíce recyklovaného skla, snižují dopad své činnosti na životní prostředí. Podle OSN lze udržitelnost definovat jako “uspokojování potřeb současnosti, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby”. Chceme-li zajistit budoucnost naší planety pro příští generace, musíme brát v úvahu dopady našeho chování.

Sklo můžeme recyklovat opakovaně, u tohoto typu odpadu prakticky donekonečna. Aktuální údaje ukazují, kolik skla se podařilo vytřídit a kolik energie a surovin se díky tomu ušetřilo. Proto má smysl třídit lahve, sklenice a další odpad ze skla do kontejnerů na sklo!

Výsledky třídění a recyklace skla

V roce 2024 se v Česku do třídění skla opřeli ještě o něco více než v roce 2023. Každý vytřídil v průměru 14,8 kg skla a společně se tak předalo k recyklaci více než 185 tisíc tun skleněného odpadu. Skvělých výsledků se dosáhlo i díky dostupné a husté sběrné síti kontejnerů, díky které bylo k dispozici více než 103 600 kontejnerů na sklo.

Díky třídění skla a následné recyklaci se při výrobě nových obalů může ušetřit až 65 % sklářských písků, a dokonce až 90 % energií! Míra recyklace se vyšplhala na 84 %, což je výrazný posun oproti roku 2023, kdy činila 78 %.

Recyklované sklo jako surovina pro další výrobky

Výrobky z recyklovaného skla jsou všude kolem nás. Nejčastěji se z něj vyrábějí nové lahve a sklenice, které se po pár týdnech od vytřídění mohou vrátit zpět do regálů obchodů. Sklo však nekončí jen u obalů - druhý život získává také ve formě stavebních a izolačních materiálů, třeba skelné vaty, obkladů nebo dlažby. Uplatnění nachází i v umění a designu, kde z recyklovaného skla vznikají dekorace, svítidla nebo šperky.

Sklo se vyrábí z přírodních surovin: písku, sody, vápence a skleněných střepů (neboli drceného, zrecyklovaného skla). Do obsahu, který se ve skleněné nádobě nachází, neuvolňuje žádné chemické látky, a to ani při zahřátí či styku s kyselými potravinami. Navíc jeho kvalita časem nedegraduje.

Při recyklaci skla se spotřebuje o 90 % méně energie, než když se produkt vyrábí z primárních surovin, a současně se do ovzduší uvolňuje méně CO2. Na rozdíl od plastů, které se mohou snadno poškodit nebo opotřebovat, skleněné výrobky mohou při správném zacházení vydržet mnoho let, což snižuje potřebu časté výměny a tím i produkci odpadu.

Sklo je neporézní, nepřilnavý materiál. Výrobky ze skla se snadněji umývají než například plast. Oproti plastu také mnohem rychleji schnou. Díky svému chemickému složení neabsorbuje barviva ani aromata pokrmů či nápojů. Zároveň do obsahu, který se v něm nachází, neuvolňuje žádné chemické látky či aromata, takže jídlo a nápoje si uchovávají svou přirozenou chuť, vůni, barvu, vitamíny i sycení.

Společnost AGC Glass Europe již oznámila svůj závazek na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 i cíl, kterým je snížení přímých a nepřímých emisí CO₂ o 30 % do roku 2030 (v emisních kategoriích 1, 2 a 3 v porovnání s rokem 2019). Díky komplexnímu procesu vyrábí společnost AGC plavené sklo Low-Carbon Planibel Clearlite, jehož uhlíková stopa činí pouhých 5,5 kg CO₂ ekv. na m² při tloušťce skla 4 mm. Pro srovnání, standardní čtyřmilimetrové plavené sklo má GWP (Global Warming Potential) 10,3 kg CO₂ ekv.

Dalším významným krokem ve snaze dosáhnout uhlíkové neutrality je pilotní projekt Volta, při kterém spojili své síly globální výrobci plochého skla a lídři v oblasti udržitelnosti - společnost AGC a Saint-Gobain. Průlomový projekt linky na výrobu litého vzorovaného skla v závodě Barevka v Dubí u Teplic, finančně podporován z Inovačního evropského fondu, by měl velmi výrazně snížit přímé emise CO₂. První linka tohoto typu v České republice bude z 50 % elektrifikována a z 50 % bude využívat kombinaci kyslíku a plynu.

V důsledku hybridního tavení, což je kombinace tavení s využitím elektrické energie, plynu a kyslíku, se výrazně omezí dopady na životní prostředí. Emise se ve srovnání s původní linkou sníží podle něj asi o 70 procent.

Country manažer skupiny AGC v České republice Miloslav Zoula připomněl, že sklářská výroba je energeticky náročná a současné technologie využívají především zemní plyn. "Jedna z cest je zvýšení elektrifikace vlastního tavení, to je podstata projektu VOLTA, pro nás důležitý milník k dosažení uhlíkové neutrality," uvedl.

U komplexního posuzování ekologické zátěže obalů je velmi důležité nedat na prvoplánové představy o ekologičnosti. Základem by měla být vždy LCA analýza, kterou v České republice zpracovává například Ústav udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha pod vedením profesora Vladimíra Kočího.

Tabulka: Srovnání recyklace skla v roce 2023 a 2024 v České republice

tags: #výroba #skla #dopad #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Ekologický přístup Madety
• Pláže a globální problém
• Recyklační společnosti v Česku
• Podnebí Bosny
• Požadavky na Odbornou Způsobilost Ekologa