Zahradnický kompost a rašelina: Vliv na rostliny a alternativy

Často se setkáváme s velmi vyhraněnými a protichůdnými názory zahradníků na to, jaký substrát je vlastně nejlepší. Zatímco například na výsevný substrát z nejkvalitnějších bílých rašelin jedni nedají dopustit, pro jiné pěstitele je to nejhorší substrát s jakým v životě pracovali, a dál vychvalují substrát na bázi černých rašelin s příměsemi různých materiálů (perlitu, písku apod.). Tyto různé názory však pramení z neznalosti (nepochopení) vlastností konkrétních surovin resp.

Na výrobu substrátů je stále nejvíce využívána rašelina. Rašelina skvěle drží vodu a kypří a zlehčuje zem. Ta tvoří buď 100 % základ - čistě rašelinových substrátů, nebo je doplňována některými dalšími komponenty na obohacení resp. úpravu vlastností. Z toho plyne, že před tím, než se dá použít na zahradu, pole nebo případně k sazenicím stromků do lesa, musí se poměrně hodně upravit.

Především na množárnách, u výsevů a při pěstování hrnkových rostlin ve sklenících jsou používány substráty s vysokým podílem kvalitních bílých rašelin. Naopak, pro venkovní použití se jeví jako vhodnější substráty s přídavkem více rozložených černých rašelin, kompostů a dalších minerálních přísad.

Vlastnosti rašeliny a její využití

V zahradnickém využití se rozlišuje tzv. černá (tmavá) a bílá rašelina. Bílá je méně rozložená, s hrubší strukturou a více kypří zem. Tmavá pochází z nižších vrstev, má jemnější strukturu a je z pohledu zahradnického méně hodnotná.

• Bílá rašelina: rašelina s nízkým stupněm rozložení. U bílých rašelin se využívá její ohromné nasáklivosti pro vodu.
• Černá rašelina: co se týká strukturnosti je pravým opakem rašeliny bílé, jedná se o silně rozloženou rašelinu s jemnou strukturou.

Rašelina se obvykle nepoužívá samostatně, ale jako součást zahradnického substrátu, tedy vícesložkové směsi určené pro pěstování rostlin. Pokud není rašelina zapracovaná pod povrch, tak se velmi rychle rozkládá a jemné částečky rozvane vítr. Pokud má tedy rašelina sloužit jako zdroj organické hmoty v půdě, tak je nutné ji pravidelně přidávat. Totéž platí o lese - organickou hmotu by měla dodávat tlející dřevní hmota.

Čtěte také: Složení zahradnického kompostu

Vlastnosti, kterých si ceníme, však také skýtají určitá rizika. Například z důvodů úspor energie nebývají u většiny pěstitelů dodržovány optimální teploty. Proto je nutné sledovat vývoj počasí a v případě očekávaného chladného a zataženého počasí je nutné předem omezit zálivku.

Substrát, plně nasycený vodou, v chladném počasí bez intenzivního slunečního svitu, téměř nevysychá. Tehdy je nutné skleník vytopit na vyšší teplotu a větrat, jinak může dojít zastavení růstu až k poškození rostlin. Při ručním hrnkování je vyšší spotřeba takového substrátu, protože dochází velmi snadno ke stlačení.

Další výhodou bílé rašeliny je její strukturnost. Kvalitní rašelina je strukturní nejenom na začátku pěstování, ale tuto vlastnost si uchovává dlouhodobě. Toho se využívá zejména při stále častějším využívání systému závlah příliv-odliv. V tomto případě nedochází k rozbahnění substrátu a tedy k vytěsnění vzduchu, což by mělo za následek zahnívání kořenů.

Jemné struktury a schopnosti držet při sobě se využívá jak pro substrtáty na plnění traysů - sadbovačů s velmi malými pěstebními buňkami, tak pro substráty na výrobu balíčkované sadby. Zejména starší generace zahradníků využívají výhody, že je na první pohled vidět, kdy je substrát zalitý a kdy je suchý. Vlivem nižší vodní kapacity tento druh rašeliny rychleji vysychá.

Alternativy k rašelině

Rašelina pomalinku přirůstá - o 1 mm až 1 cm za rok - a je mnoho zemí, které jsou rašeliništi téměř pokryté, ale přesto ji nelze považovat za obnovitelný zdroj. Vzhledem k teplejšímu klimatu s rozkolísanými srážkami se dá očekávat spíše útlum v růstu rašeliníků a v žádném případě nevznikají nová.

Čtěte také: Využití zahradnického kompostu

Pokud chceme rašeliniště zachovat, cesta je jasná: nepoužívat ji. Na zahradě a při pěstování pokojových rostlin je více možností, jak se rašelině vyhnout. Rašelina má půdu nakypřit a pomoci zadržování vody. Tomu pomůže i přídavek dobře rozloženého kompostu (vytvoříte ho snadno doma na zahradě nebo v interiérovém vermikompostéru).

Jako mulč na povrch půdy se rašelina nehodí - snadno se rozkládá, vysušuje a rozvane ji vítr nebo odnese voda. Na mulč použijte na vysoko sekanou suchou trávu, slámu nebo nepotištěné kartony (lze je také zakrýt trávou). Pro rostliny vyžadující kyselou reakci půdy se hodí přídavek kompostované štěpky nebo kůry z jehličnatých stromů.

Pro pokojové rostliny se prodává tzv. kokosová rašelina (tzv. cocopeat; rašeliníková rašelina se někdy nazývá sphagnum nebo sfagnum peat, podle latinského názvu rašeliníku Sphagnum). Jde o zbytková vlákna z kokosových ořechů, vlastně takovou kokosovou koudel (ta klasická vzniká při zpracování hlavně lnu). Je pravda, že na rozdíl od rašeliny jde de facto o odpad, ale je nutné vzít v potaz enormní dopravní vzdálenost. Opravdu ji potřebujeme?

Z rašeliny se lisují také jednorázové sadbovače umožňující vysazení rostliny bez vyklepávání z květináče, sází se včetně misky. Těm se lze snadno vyhnout použitím sadbovačů papírových, které mají srovnatelnou cenu i vlastnosti.

Půdní nebo kokosový pěstební substrát?

Volba toho správného substrátu je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, které jako pěstitel uděláte. Jestli zvolíte půdu nebo kokos ovlivní nejen zdraví rostlin, ale i volbu hnojiv, způsob a frekvenci zalévání a mnoho dalších aspektů péče o rostliny. Půdní i kokosové substráty mají mnoho společného, ale nabízejí také jedinečné výhody i výzvy. Výběr vhodného pěstebního média nakonec závisí především na potřebách vašich i rostlin.

Čtěte také: Použití kompostu

Hlavní složkou půdních (zahradnických) pěstebních substrátů je zemina, která může být obohacena o další složky, jako rašelina, kompost, perlit, kokosová vlákna, hnojiva a další, které dále upravují jejich vlastnosti. Zahradnické substráty jsou bohaté na základní živinové prvky NPK (dusík, fosfor, draslík) a stopové minerály, které se v půdě přirozeně vyskytují. Množství a dostupnost těchto živin je ovlivněna složením substrátu a mikrobiální aktivitou během pěstebního cyklu.

Půda je přirozeným prostředím plejády prospěšných mikroorganismů, jako jsou bakterie, houby, prvoci a další, kteří hrají významnou roli při rozkladu organických hmoty, fixaci dusíku a zvyšují dostupnost živin rostlinám. Půda skvěle zadržuje vodu, což snižuje nutnost častého zalévání. Kvalitní půdní mixy zadržují velké množství vody a zároveň jsou dostatečně porézní, aby umožnily přístup kyslíku ke kořenům.

Kokosové substráty jsou moderní pěstební média vyrobená z kokosových vláken a jsou stále oblíbenější náhradou klasických půdních mixů. Dodávají se v různých formách a jsou vhodné pro širokou škálu zahradnických technik, od pěstování v květináčích až po hydroponii a zavlažovací systémy. Kokosová vlákna obsahují minimální množství živin, takže pěstitelé mohou prostřednictvím hnojiv dodávat rostlinám přesně takovou výživu, jakou potřebují. Tato přesnost pomáhá kontrolovat vývoj rostlin a dosáhnout maximálních výnosů.

V kokosových substrátech se méně často setkáme se škůdci a patogeny, které se běžně vyskytují v půdě. Tím se značně snižuje riziko zamoření, což oceníte především v uzavřených pěstírnách a growboxech. Kokosová vlákna zadrží až desetinásobek své hmotnosti ve vodě, ale zároveň účinně odvádějí přebytečnou zálivku. Díky tomu poskytují kořenům stálou vlhkost a zabraňují hnilobě kořenu a dalším problémům spojeným s přemokřením. Kokosové substráty mají porézní strukturu, která zaručuje vynikající provzdušnění, což vede k rychlému vývoji kořenového systému.

Oproti hydroponickým systémům a médiím mají kokosové substráty dobrou pufrační kapacitu a pomáhají stabilizovat kolísání pH, které může rostliny stresovat a vytvářet problémy s příjmem živin. Při porovnání kokosových a půdních substrátů si můžeme všimnout několika rozdílů. Zatímco půda přirozeně obsahuje široké spektrum živin dostupných rostlinám, kokosové substráty jsou v tomto smyslu „hluché“. Na druhé straně kokosové substráty nabízejí lepší retenční vlastnosti a provzdušnění než půdní mixy. Práce se zeminou může být náročnější než s čistými a lehkými kokosovými vlákny.

Tabulka: Srovnání půdních a kokosových substrátů

Jak zlepšit kvalitu půdy v zahradě

Podle odborníků začíná dobrá zahrada dobrou půdou a dobrá půda vyžaduje péči. Většina však nejlépe roste v bohaté, drobivé hlinité půdě překypující životem, tedy mikroorganismy nebo žížalami. Písčité půdy mají nejhrubší zrnitost, zatímco jílovité jsou obzvlášť jemné. Pouze hlíně není přiřazena žádná specifická velikost zrn. Tyto čtyři půdní typy se však obvykle nevyskytují v čisté podobě, ale v kombinacích.

Pokud se zahradní půda skládá například výhradně z písku nebo jílu, je pro většinu rostlin nevhodná. Zdraví půdy lze odvodit z její barvy, textury a vůně. Půda by také neměla mít žádné nepříjemné pachy. Zkušení zahradníci někdy říkají, že pěstují půdu stejně jako plodiny.

Nejlepší způsob, jak zlepšit půdu z dlouhodobého hlediska, je přidávat do ní každoročně organický materiál. Základními živinami, které rostliny potřebují, jsou dusík, fosfor a draslík. Společně jsou také známé jako NPK. Pravidelné každoroční přidání pěti až osmicentimetrové vrstvy kompostu nebo hnoje udržuje vaši půdu zdravou mnoha způsoby.

I když požadavky na pH jsou u každého druhu zeleniny trochu odlišné, většina z nich potřebuje pH půdy v rozmezí hodnot 6 až 7. Pokud je pH nižší, vaše půda je kyselá. Pokud je pH vyšší, vaše půda je zásaditá.

Pokud půda ve vaší zeleninové zahradě vykazuje výrazně vyšší hodnotu, budete muset její pH snížit. Obecně platí, že půda na zeleninové zahradě by měla být dobře odvodněná a kyprá. Bez ohledu na její složení je nezbytné ji před výsadbou dobře zpracovat.

Substráty bez rašeliny

Substráty obohacené rašelinou si optimálně udržují vzdušnost a vlhkost. Drancování přírodních rašelinišť, která vznikala tisíce let, mění krajinu a jejich následná obnova je nejen náročná finančně, ale také časově. Ve střední Evropě jde o extrémně cenné biotopy, pozdravy z doby ledové, velmi podobné severské tundře. Rašeliniště zde dokáží přežít, ale nevznikají žádná nová, tedy po jejich poškození hrozí rašeliništím zánik (a velmi rychlý, jelikož jsou malá a izolovaná). Pokud budou odvodněna a vytěžena, zmizí bez možnosti návratu.

Proto je většina rašelinišť vyhlášena chráněnými územími, jako např. přírodní rezervace, přírodní památka nebo národní přírodní rezervace. Rašeliniště je potřeba chránit, protože přirozeně pohlcují uhlík. V dobách minulých byla rašeliniště podrobena melioraci. Tato zavodněná místa byla (a stále jsou) vysušována a přeměněna na zemědělskou půdu.

Odvodnění a těžba navíc velmi zesiluje skleníkový jev, kdy se z rozkládající a vysušené rašeliny uvolňuje velké množství oxidu uhličitého. Pěstební substráty nabízejí pěstitelům možnost výběru optimální zeminy pro daný druh rostlin, zabezpečují rostlině výživu, zadržují vodu a neobsahují choroboplodné zárodky.

Některé substráty jsou navíc vyráběny na míru určitým druhům rostlin, které pro růst potřebují specifické podmínky a prostředí. To jsou například orchideje, které potřebují velmi propustnou a odlehčenou půdu, nebo kaktusy, kde je substrát smíchaný s větším podílem křemičitého písku. Hlavní složkou substrátů však ve všech případech zůstává bílá nebo černá rašelina.

Substráty Gramoflor jsou přírodní substráty nové generace, které vyrábí rodinná firma v Německu. Jako jedni z mála výrobců substrátů se již několik let snaží redukovat množství použité rašeliny ve svých produktech. Tím tyto substráty šetří přírodní zdroje, konkrétně rašelinu, což je ve výrobě ostatních konkurenčních výrobců substrátů mnohdy velký problém.

Substrát vzniká složením různých složek nebo surovin jako je bílá a černá rašelina, dřevité vlákno, kokosový peat, substrátový zelený kompost, hnojivo atd. Gamoflor má četné substrátové suroviny (objemové látky) a širokou škálu vysoce kvalitních hnojiv. Tato flexibilita umožňuje výrobu pěstebních médií pro každou potřebu.

Plnění vyvýšeného záhonu

Správné naplnění vyvýšeného záhonu je klíčem k úspěšnému pěstování. Na rozdíl od běžné půdy musí vrstvy v záhonu zajistit nejen výživu, ale i správnou drenáž, cirkulaci vzduchu a udržení vlhkosti. Pokud se záhon naplní špatně, může se voda hromadit u dna, půda se přehřívat nebo naopak rychle vysychat. Dobře poskládané vrstvy vytvářejí živé a vyvážené prostředí, které podporuje růst kořenů i půdních organismů.

Kombinujte přírodní materiály - větve, posekanou trávu, listí, kompost i kvalitní zeminu. Díky tomu se v záhonu vytvoří přirozený ekosystém, který rostlinám zajistí živiny a udrží půdu úrodnou.Skladba vrstev hraje klíčovou roli v tom, jak se rostlinám v záhonu bude dařit. Ovlivňuje nejen jejich zdraví, ale i celkovou úrodnost a stabilitu půdy. Dobře připravený záhon dokáže poskytovat výživu po několik let bez nutnosti kompletní výměny zeminy, udržuje si optimální vlhkost a přirozeně reguluje teplotu. Díky tomu se snáze udržuje, méně vysychá a vyžaduje jen minimální péči.

Skladba vyvýšeného záhonu krok za krokem

Před samotným plněním si připravte záhon tak, aby dno umožnilo odvod přebytečné vody. Pokud je umístěn přímo na trávníku, vyplatí se dno podložit geotextilií nebo pytlovinou, která zabrání prorůstání plevelů, ale zároveň propustí vodu.

Pro horní část záhonu je ideální kvalitní směs zahradní půdy a kompostu. Půda by měla být kyprá, výživná, ale ne příliš těžká. Pokud máte jílovitou zem, přimíchejte písek. Naopak písčitou půdu obohaťte kompostem nebo rašelinou.

Správné uspořádání vrstev je klíčem k dlouhé životnosti a úrodnosti vyvýšeného záhonu. Každá vrstva má svůj význam - od drenáže na dně až po výživnou půdu pro kořeny rostlin. Pokud se vrstvy promíchají nebo špatně usadí, záhon může ztratit schopnost zadržovat vodu a dochází i k hnilobě spodních částí.

tags: #zahradnický #kompost #rašelina #poškození #rostlin

Oblíbené příspěvky:

• Kamna KOZA K6 ECO a K9 ECO: Ekologická volba
• Odhlašování z newsletteru Greenpeace
• Názory na ochranu přírody
• Ekologická recyklace plastů
• Co jsou antropogenní emise?