Tisková zpráva europoslance Tomáše Zdechovského uvádí, že europoslanec Tomáš Zdechovský vyzval ministra životního prostředí Richarda Brabce k okamžité akci v souvislosti s útoky vlků na hospodářská zvířata na Broumovsku.
Níže nabízím stručnou exkurzi do toho, jak vlk žije, jak se k nám dostal a v neposlední řadě také to, co státní ochrana přírody chovatelům hospodářských zvířat nabízí. Víme totiž, že pro naši krajinu jsou důležitá jak hospodářská zvířata, která ji pomáhají udržovat, tak vlci.
Podle vyhodnocení tzv. vlčího roku 2018/2019 zasahuje na naše území 18 vlčích teritorií, přičemž naprostá většina teritorií je přeshraničních. Letos je potvrzeno rozmnožování u několika smeček, populace vlků se postupně na větší části našeho území po cca 150 letech etabluje. První potvrzené rozmnožování v Čechách je z roku 2014 v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, kde v současné době je jedno vlčí teritorium.
Na našem území se potkávají dvě geneticky odlišené populace: karpatská ze Slovenska a středoevropská nížinná původem z oblasti Lužice. Na Šumavě již byl potvrzen výskyt jednoho vlka pocházejícího z alpské populace. Lze říci, že území České republiky je křižovatkou, na které dochází k potkávání vlčích (sub)populací. Tato propojenost /konektivita/ je důležitá pro udržení životaschopné populace vlka obecného nejen u nás, ale v celé Evropě.
Konflikt, který s sebou rostoucí populace vlka přináší, je zřejmý. Hospodáři byli zvyklí pást svá zvířata bez větší ochrany, nebylo třeba je zabezpečovat proti útokům vlka lepšími ohradami nebo elektrickými ohradníky. Pastevečtí psi jako tradiční pomocníci ovčáků z našich pracovních chovů vymizeli.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Naše krajina je z většiny kulturní krajinou. Proč se zde dnes vlkům daří? Jsou totiž přizpůsobiví a mají dostatek potravy - vysoké stavy srnců, jelenů či divokých prasat. Jistě se s mnohými shodneme na tom, že (přinejmenším) lokálně přemnožené stavy spárkaté zvěře a prasat se nedaří udržovat na stavech, které by nepůsobily škody na lese a jeho obnově, stejně jako na zemědělských plodinách. Uvádí to i sám pan europoslanec.
Vlk je vrcholový predátor, člověku je při regulaci stavů zvěře pomocníkem, zvěř je ostražitější, reaguje na jeho přítomnost. Slabé a nemocné kusy nebudou přežívat tak snadno, jako tomu bylo v nedávné minulosti.
Co se stane, když si vlk bude moci vybrat mezi honbou za laní či srnou a ulovením snadno dostupné kořisti v podobě ovce na pastvině obehnané pouze jedním či dvěma dráty? Odpověď je nasnadě. Kvalitní zabezpečení stád je proto klíčové.
Program péče o vlka obecného (dále Program) byl Ministerstvem životního prostředí schválen v letošním březnu. Nejvíce postiženou skupinou jsou samozřejmě hospodáři v krajině, majitelé hospodářských zvířat.
Kompenzace za škody vlkem program péče o vlka nezavádí, ty se vyplácí podle zákona č. 115/2000 Sb., tedy již dvacátým rokem. Program ale na základě zkušeností chovatelů definuje nedostatky, které zákon a prováděcí vyhláška mají, a připravuje se jejich novela.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Zákon o náhradách škod zároveň v současné podobě nestanovuje povinné minimální zabezpečení hospodářských zvířat jako podmínku pro vyplacení náhrady. Dochází tedy k vyplácení náhrad škod na hospodářských zvířatech přesto, že majitel má stádo ochráněné stejně jako v době, kdy vlk v naší krajině nebyl. Na mnohých pastvinách proto dochází k útokům vlka opakovaně. Zajištění zvířat před útoky predátorů přitom vyplývá ze zákona č. 246/1992 Sb. (zákon na ochranu zvířat proti týrání).
Stát nabízí na oplocení, pastevecké psy a košáry /zařízení pro bezpečnější nocování ovcí a koz/ dotace z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). Zde lze hradit až 100 % nákladů na zabezpečení hospodářských zvířat. Byl sestaven manuál pro chovatele (Průvodce financováním prevence škod způsobených vlkem obecným, nebo zde), aby byl pro ně tento dotační program dosažitelnější, jelikož administrativně se jedná o náročný proces.
Existují doporučená opatření na ochranu hospodářských zvířat před útoky vlka, která budou v brzké době nahrazena Standardem. Mezi hlavní doporučující zabezpečení pasených zvířat před útoky vlka patří elektrické mobilní ohradníky ideálně v kombinaci s pasteveckými psy a změna organizace pastvy (častější přehánění, zahánění na noc, menší stáda). Nejedná se o 2-3 metrové ploty v krajině, takové opatření není nikde uváděno ani podporováno. Pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR přímo v terénu také chovatelům vhodné způsoby zabezpečení doporučují.
Od roku 2021 by v novém OPŽP měly být pro menší projekty do 200 tis. EUR umožněny zjednodušené metody vykazování. Nyní probíhají ve spolupráci se zemědělskými experty a chovateli přípravy pro zavedení plošné platby na krytí vícenákladů souvisejících s náročnější organizací pastvy kvůli přítomnosti vlka v pasených oblastech. Poté, co Ministerstvo zemědělství odmítlo zavedení této podpory chovatelům v rámci zemědělských dotací, hledáme podporu z národních zdrojů v resortu Ministerstva životního prostředí.
Program nezpřísňuje ochranu vlka. Vlk obecný je u nás podle současné evropské a tedy i naší legislativy chráněn a proto musíme řešit konflikt mezi jeho ochranou a zájmy určitých skupin obyvatelstva. Řešením však není odchyt problémových vlků a jejich vypouštění tam, kde by pomáhali snižovat stavy přemnožené spárkaté zvěře působící miliardové škody. To je, s odpuštěním, laická představa.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Problémoví vlci jsou proto dalším tématem, které Program řeší. Cílem je nastavit takový systém, kdy stát bude umět problematické jedince definovat, poznat, řešit i eliminovat. Vlk, který bude opakovaně překonávat kvalitně provedená ochranná opatření hospodářských zvířat, bude klasifikován jako problematický a bude možné řešit jeho odstranění z populace. Tato možnost formou výjimky podle zákona č. 114/1992 Sb. existuje již dnes. Vlk, který by napadl člověka, bude řešen bezodkladně, v režimu tzv. krajní nouze. Je potřeba říci, že poslední útok volně žijícího vlka na člověka byl zaznamenán v roce 1974 ve Španělsku.
Ostatní útoky vlků na člověka z recentních dob (Polsko, Dolní Sasko) byly vždy útoky vlků buď nemocných, nebo pocházejících z chovu v zajetí, nebo bylo DNA analýzou zjištěno, že se o vlka nejednalo.
Schválení Programu předcházely diskuse se zástupci svazů chovatelů hospodářských zvířat, Českomoravskou mysliveckou jednotou i Ministerstvem zemědělství. Požadavek regulace vlků, nebo tzv. rajonizace (oblasti, kde bude vlk chráněn a kde bude regulován) a stanovení počtu vlků, který bude tolerován, jsou témata, na kterých nebyla nalezena shoda.
Program má za cíl definovat příznivý stav populace vlka na základě vědeckých poznatků a přístupů, ideálně ve shodě s okolními zeměmi, se kterými sdílíme tytéž populace. Pojem příznivý stav druhu z hlediska ochrany tak, jak je definován směrnicí o stanovištích a zákonem č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny, v sobě nezahrnuje jen početnost vlků, ale zohledňuje i dostatek vhodných stanovišť pro zajištění rozmnožování a pro trvalou existenci druhu.
Jednání s polskými a německými kolegy na toto téma již probíhají a v příštím roce bude připravena aktualizace Programu.
Souhrnně řečeno, Program ochranu vlka nezpřísňuje, ani nemůže. Jeho snahou je nastavit relevantní dotační podporu pro preventivní ochranu hospodářských zvířat, plošnou podporu zemědělským subjektům na krytí vícenákladů a také zajistit rychlé a spravedlivé vyplácení náhrad škod. To samozřejmě nemůže probíhat bez spolupráce s chovateli hospodářských zvířat. Výše zmiňovaný Standard a materiál k řešení problematických vlků je nyní předmětem diskuse mezi státní ochranou přírody a představiteli svazů chovatelů hospodářských zvířat.
K výzvě pana europoslance k hledání rychlého řešení mohu konstatovat, že ano, řešení hledáme. Mělo by pomoci chovatelům hospodářských zvířat, a zároveň umožnit, aby vlci v naší krajině nadále žili.
tags: #zalman #vliv #na #přírodu #a #tábory