Zvýšená Míra Ohrožení Života: Definice a Souvislosti

Zátěžové situace nejsou čímsi v principu nežádoucím, ale faktorem, bez jehož působení by organismus stagnoval (Kebza, 2005).

Zátěžové situace jsou zdrojem nežádoucích stavů a reakcí.

Obtíže úzce souvisí s přizpůsobivostí (adaptabilitou) člověka.

Prostředí narušují duševní a tělesné zdraví.

Stres může být chápán jako konkrétní obtížná situace (např. ztráta zaměstnání) až salutogenetickém činiteli.

Čtěte také: Příčiny zvýšené kouřivosti motoru

Stres může být chápán jako konkrétní obtížná situace (např. ztráta zaměstnání).

Je to tzv. negativně prožívaný stres (Kebza, 2005).

Obecně jde o tzv. kvantitativní stránku odezvy (Hošek, 2001).

Různé klasifikace stresorů, např. stresory na fyzikální a emocionální, netvoří homogenní skupinu.

Do fyzikální řadí např. teplotu, toxiny, znečištěné ovzduší, osvětlení apod.

Čtěte také: Komfortní řešení pro koupelnu

Koncepci životních události vypracovali T. H. Holmes a R. H. Rahe v letech min.století.

Rating Scale) seřazených od nejzávažnější po ty nejméně zátěžové.

Křivohlavý (1994, s. 41) hovoří o „širokém spektru zevních podmínek působící vliv“ a nabízí celou paletu stresorů.

Míra svobody volby, která se váže ke stresové situaci.

Tíže rozhodování nemusí mít přímý vliv na výši stresu.

Čtěte také: Informace o WC míse Olymp 50 cm

Pokud zaměstnanec nemá žádnou mírou možností řídit běh dění, vede v zaměstnání ke stresu.

Lidé, kteří jsou zodpovědní za lidi a ne za věci, podléhají obzvláště vysokému stresu.

Mají hypertenzi a zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi.

Zdrojů.

Změnila se zásadně povaha.

Definice Stresu a Jeho Fáze

Americký fyziolog W. Cannon (2006) se zabýval reakcemi organismu v extrémních situacích (Mlčák, 2005).

Na jeho práci navázal H. Selye, jehož stresová reakce zajímala.

H. Selye definoval stres jako nespecifickou (tj. stejnou) odpověď organismu na jakýkoliv požadavek, který na organismus působí, ale způsob, jakým na ni reaguje.

H. Selye popsal odezvu organismu od stresorů, tj. činitele vyvolávající stres (Schreiber, 2000).

Při působení stresoru, dochází k mobilizaci organismu, tzn. k aktivaci tzv. sympatického nervového systém.

Pak spouští produkci další skupiny hormonů (mj. např. kortizolu).

GAS (Horváth, 1994) má tři fáze: poplach, kdy je mobilizován organismus a rezistence je zvýšena nad normál.

Pokud stresor trvá a organismus se mu nedokáže vyrovnat, ale nakonec je adaptační energie vyčerpána.

Pak nastupuje fáze rezistence a vyčerpání (Blonna, 2005).

Zatímco Cannon popisuje tzv. stresu, kdy dochází k aktivaci tzv. sympatického nervového systém.

Souvisí s biologickém, psychologickém nebo i sociologickém (Dytrych, 1968).

Jelikož H. Selye se zabýval stresem v endokrinologii (Dytrych, 1968), tak se jeho teorie vyvíjela vývojem, který znamenal i posun obsahový, až k označení deformace (Hošek, 2001).

Psychologické Teorie Stresu

Na humánní úrovni patří psychologická teorie stresu R. S. Lazaruse, který zformuloval tzv. transakční teorii stresu.

Podle Lazaruse stres není ani v situaci ohrožení, ani v osobě, ale v určitém kontextu.

Lazarus zformuloval tzv. transakční teorii stresu.

Lazarus (1966) rozlišuje tři typy hodnocení: irelevantní, pozitivní nebo stresový.

Událost bude vnímána jako ohrožení či nikoliv.

Rozdíly jsou nejen interindividuální, ale i rozdíly intraindividuální.

Mezi tyto strategie patří např. zaměření na cílovou orientaci (Hošek, 2001).

Jedná se o fyzickou reakci organismu, tzn. aktivaci sympatického nervového systému.

Příjemné a nepříjemné stresové události, které jedinec prožívá.

Jde o námahu, ale je doprovázeno pozitivním emočním prožíváním (např. narození dítěte, sportovní výkony…atd.).

Je míra svobody volby, která se váže ke stresové situaci.

Reakce na Stres

Reakce na stres obvykle následují po určitém spouštěči, jakým je např. očekávaná nepříjemná situace apod.

Počáteční reakce může být irelevantní, pozitivní nebo stresový.

1. Ohrožení vede k neúčelné aktivitě, případně k pesimismu a rezignaci.

2. Výzva (challange) pro jedince (Lazarus, 1966) vyvolává horlivost aj.

3. Škoda nebo ztráta souvisí se zdroji ohrožení (Kebza, 1997).

Strach, úzkost, vztek a agrese jsou běžnou reakcí člověka na každodenní působení stresorů.

Strach je subjektivní reakcí na subjektivní hodnocení určitého podnětu.

K dalším projevům strachu patří i pilomotorická reakce (tzv. husí kůže), narušení volní aktivity apod.

tags: #zvysena #mira #ohrozeni #zivota #definice

Oblíbené příspěvky:

• Chemie ovzduší VŠCHT – sylabus
• Průvodce instalací odpadu pračky
• Spokojenost s Realizací Stavebních Projektů – Recenze Františka Vlka
• Skrytý obyvatel českých lesů
• Historie a současnost globálních ekologických problémů