Barevné Zázraky Přírody: Fascinující Zajímavosti

Na našich cestách se vydáváme za poznáním jedinečných přírodních zajímavostí. Zázraky přírody nám připomínají, že naše Země je zvláštní místo, kde se různé prvky jedinečnými způsoby kombinují a vytvářejí ohromující krajinu a památky. Na světě je plno krásných míst a je těžké vybrat ta nejkrásnější. Dnes jsme se pokusili vybrat osm těch nejbarevnějších a nejzajímavějších míst, které můžete navštívit.

Fenomenální přírodní útvary

Jedním z takových divů je Grand Canyon ve Spojených státech, rozlehlá, hluboká propast vytvořená ze skály tvořená řekou Colorado. Postupem času hrají stěny kaňonu pod vlivem slunečního světla zářivé barvy a nabízejí fascinující pohled.

Viktoriiny vodopády se tyčí nad řekou Zambezi v Africe. Tato impozantní kaskáda je jedním z největších a nejpůsobivějších vodopádů na světě.

Zátoka Halong ve Vietnamu je dalším zázrakem formovaným časem a erozí. Mezi křišťálově čistou vodou zálivu se tyčí obrovské vápencové skály zvláštních tvarů a jeskyně.

Mount Everest, nejvyšší vrchol světa, je součástí Himálaje. Se svou výškou 8 848 metrů se vrchol Everestu tyčí k nebi a představuje obrovskou výzvu pro ty, kteří se na něj pokusí vylézt.

Čtěte také: Efektivní recyklace

Neobyčejná barevnost přírodních jevů

Mauritius nejsou jen luxusní resorty a krásné pláže, ale i unikátní oblast Chamarel. Uprostřed tropických hor narazíte na kus země, který vypadá jako písečné barevné duny. Modrá se tu střídá s fialovou, která zase přechází do červena, a nikdo pořádně neví, jaký má tento magický přírodní jev původ.

Solné jezero Dallol má celoroční průměrnou teplotu téměř 35 °C a patří k nejníže položeným místům na světě. A zároveň i k nejdrsnějším, nejžhavějším a nejsušším. Pokud se tam vypravíte, budete uchváceni okolní krajinou. Hraje doslova všemi barvami. Oranžová, žlutá, sněhově bílá, zelená.

Řeka Caño Cristales hraje množstvím barev: vyjímají se v ní červené nebo místy až růžové květy řas, žlutý písek, zelený mech či bílé peřeje. Nejkrásnější řeka světa se údajně nachází v Kolumbii. Tajemstvím jejího zbarvení jsou řasy. Pokud mají vyhovující podmínky, odmění nás od června do prosince pestrobarevnou hrou různých odstínů. Délka řeky činí přibližně sto kilometrů a tok zavlažuje panenskou přírodu zdejšího národního parku Serrania de la Macarena.

Západoaustralské jezero Hillier je slané a mělké a hlavně díky své netradiční barvě se z něho stalo obrovské turistické lákadlo. Díky malé hloubce se v jezeře může jen těžko někdo utopit. Vědcům se doposud nepodařilo záhadu jezera rozklíčovat.

Rudá laguna Colorada patří mezi největší zajímavosti Bolívie. Budete zde obdivovat tisíce plameňáků žijících v této rudé laguně obklopené sopečnými horami. Opět zde máme důkaz, že řasy mohou nadělat hotové divy. Úžasné krvavé červené zbarvení je způsobeno právě těmito drobnými obyvateli jezera.

Čtěte také: Třídění odpadu: Průvodce barvami

Výjimečný gejzír Fly je charakteristický svou trojitou špicí, přičemž ze všech tří vrcholů proudí voda. Povědomí o přírodním klenotu, objeveném zcela omylem, není příliš rozšířené mezi turisty a paradoxně ani obyvateli Nevady. A to je velká škoda. Gejzír vypadá na první pohled jako dílo šikovného malíře. Rudožlutá skála, z níž tryská horká fontána, je okouzlujícím místem, které stojí za to navštívit.

Tyto krásné jeskyně v Chile mění barvu v závislosti na barvě vody. Jemné křivky skalních stěn odrážejí slunce, což většinou způsobuje zajímavé namodralé zbarvení jeskyně.

Vodopády Havasu nedaleko městečka Supai jsou jednou z nejnavštěvovanějších oblastí Grand Canyonu a patří k nejfotografovanějším vodopádům na světě. Pohled na přírodní bazének, do nějž z výše 37 m padá hlavní vodopád je prostě úchvatný.

David Attenborough: hlas přírody a její ochránce

Britský přírodopisec a dobrodruh David Attenborough naučil lidi na celé planetě milovat divokou přírodu. Vedle toho byl ovšem ve vedení BBC a uvedl na obrazovky kulečník a Monty Pythonův létající cirkus. Ani ve svých pětadevadesáti letech neodpočívá. Angažuje v boji za ekologickou záchranu Země.

Zkraje roku 2019 se David Attenborough vydal do Davosu, aby tu na ekonomickém fóru varoval politiky před tragickým stavem planety. „Rajská zahrada už neexistuje,“ prohlásil a dodal, že co v několika následujících letech uděláme, bude mít hluboký vliv na několik tisíc let dopředu. „Pokud to nevyřešíme v následující dekádě, odsuzujeme své děti a vnoučata k zoufalé budoucnosti.“ Později pak měl na Netflixu premiéru seriál Our Planet, v němž Attenborough ukazuje tunové mrože, kteří se zoufale tísní na severské pláži a šplhají na vysoké skály, odkud nekontrolovatelně padají. Vidíme vyhládlé medvědy a vůbec zvířata, jež kvůli náhlým změnám životních podmínek musí od základu měnit způsob života, jinak čelí vymření.

Čtěte také: Systém třídění odpadu

Jak moc se svět proměnil během pouhých pár desítek let! Pamatuju si, jak jsem byl jako malý u vytržení z Attenboroughova seriálu Život na Zemi (1979). Chlápek s dobráckýma očima a zapáleným hlasem mě tu provázel po exotických částech zeměkoule. Hlásil se zprostřed hejna tučňáků v Antarktidě. Zdravil z deštných pralesů na Sumatře. „Tady, v Africe,“ začínal větu. Anebo „tady, na malém komorském ostrově…“. Ukazoval krásu přírodního života zcela novým způsobem: jako fanoušek. Věcně, bez upozorňování na sebe samého, s ohromnou láskou ke zvířatům i rostlinám, jež studoval. A pokud Životem na Zemi zcela změnil chápání a rozměr přírodopisného televizního vysílání, v každé nové sérii se vždycky snažil nabídnout o trochu jiný pohled na věc, o ještě lepší technické zpracování.

V roce 2016 tak uvedl sérii Zázračná planeta II, kde jeho tým fantastickým způsobem vypráví honičku mezi ještěrkou a hady. Attenborough je mistr dojemných skic i akčních příběhů. V nejnovějším kusu je ale nezvykle emotivní. Tohle už není radostné objevování života jako takového. Tady nejde o shakespearovské zápletky, barvité souboje a dramatické útěky. Tady jde o záchranu života v bohaté škále, jak ji dnes na zeměkouli známe. Je příznačné, že při dotazu, jaká zvířata jej nejvíc děsí, odpovídá David Attenborough bez zaváhání: „Lidské bytosti.“

Začátky a vášeň pro přírodu

„Když mi bylo deset jedenáct, často jsem sedl na kolo a odjel na venkov,“ vzpomíná Attenborough v přednášce A Life in Television. „Hledal jsem zkameněliny a ptačí vejce. Dneska už se to nesmí, ale takhle jsem se učil o světě přírody.“ Nikdy nebyl šťastnější. Už jako malý také zjistil, že zvířata by mu mohla zajistit živnost. David Attenborough pocházel z městečka Isleworth napůl cesty mezi letištěm Heathrow a centrem Londýna, vyrůstal ale v Leicesteru. Zdejším zoologům tehdy ve velkém chyběli čolci. „Řekl jsem tátovi, že bych to mohl vyřešit - za trojpenci za čolka. Chytal jsem je v tůni pět yardů za laboratoří, což se nikdy nedozvěděli.“

Rodiče byli společensky činorodí a taky zodpovědní. Když se přiblížila druhá světová válka, „objevily se u nás dvě holky, bylo jim dvanáct a čtrnáct“, přibližoval David Attenborough v rozhovoru pro Spiegel. „Měly původně pokračovat do New Yorku, ale všechny linky mezitím zrušili. Matka sešla do pokoje a jednoduše řekla: ,Helga a Irene jsou odteď naše děti. Jsou vaše sestry. A budou s vámi, dokud nebudou moct odjet,‘“ vzpomínal David, jak rodiče za války adoptovali dvě židovské dívky. „Můj drahý bratr říkával, že jsme to brali jako úžasnou věc. Já tedy ne. Alespoň zpočátku to pro mě bylo strašné. Nebyly to moje sestry. Ale byly to fajn holky a dali jsme se dohromady. Nakonec se z nich naše sestry vážně staly,“ říkal s tím, že se po válce pravidelně navštěvovali. Mimochodem, když už je řeč o Davidově starším bratru Richardovi - ten se stal uznávaným hercem, který se později proslavil také jako režisér filmu Gándhí (1983) či jako představitel vědce Hammonda v Jurském parku (1993). „Hrál už asi od šesti. Mě zajímaly zkameněliny a mladšího bráchu Johna zajímalo všechno, především auta. Nakonec se stal ředitelem britské Alfy Romeo. Ale nesoupeřili jsme. Když Dick začal randit s holkami, nechápal jsem ho: ,Mohl by sbírat zkameněliny. Ale on tančí!‘“

Sám David se za holkami příliš neotáčel. Oženil se ve čtyřiadvaceti s Jane Elizabeth Ebsworth Orielovou a vztah jim vydržel až do její smrti v roce 1997. Měli spolu syna a dceru. „Na Vánoce jsem byl vždycky doma, ale na jejich narozeniny už ne,“ přiznal televizní přírodovědec s tím, že dětem na oplátku vozil ze svých cest nejrůznější zvířata. „Dům jich byl plný: mloci, kakaduové, krajty a chameleóni, opice, papoušci a kolibříci.“

Cesta k televizi

David Attenborough vystudoval geologii a zoologii na univerzitě v Cambridgi v roce 1945. Dva roky pak sloužil u námořnictva. Pak se oženil a začal pracovat ve vydavatelství, kde editoval dětské učebnice. Práce s knihami ho ale brzy přestala bavit. Pro dobrodružnou duši to byla ubíjející nuda! David se přihlásil na konkurs do rozhlasové stanice BBC. „Ani si mě nepozvali na pohovor,“ usmíval se v životopisném dokumentu Life on Air. Ke svému překvapení za dva týdny našel ve schránce dopis. Přišel z BBC. Jestli by ho prý nezajímalo pracovat v začínající televizní divizi. „V roce 1952 nás tam bylo na veškerou nedramatickou tvorbu asi deset nebo dvanáct.“ Všichni tak dělali všechno, od baletu a zahradničení až po politické pořady. A protože šéfové se zdálo, že David má moc velké zuby, nenašla mu místo na obrazovce, ale v produkci.

Attenborough začínal jako asistent v kvizovém pořadu Zvíře, rostlina, nerost? (kde se mimo jiné objevili i hosté z pražského Národního muzea). Podílel se na seriálu o folkové muzice uváděném muzikologem Alanem Lomaxem. Svou pozornost však postupně začal obracet k divoké přírodě. V roce 1955 se poprvé objevil na obrazovce coby moderátorský záskok v sérii Zoo Quest. Ve spolupráci s londýnskou zoo filmaři vyráželi do exotických lokací pro vzácná zvířata, o nichž se pak mluvilo ve studiu. Mladý muž v bílé košili v záběrech z divočiny působí jako mírumilovnější verze Indyho Jonese. Zvěř lovil do půl těla nahý, okouzloval domorodce výstřelky moderních technologií, jakým byl třeba přenosný audiorekordér. A za každých okolností zachovával dobré vychování. Když k překvapeným bělochům z džungle vyrazil dav domorodců s noži a kopími, Attenborough jim vykročil v ústrety: „Dobré odpoledne!“

Od kanceláře k divočině

Mladík si oblíbil eskapády v divočině, ale zároveň rychle stoupal hierarchií BBC. V polovině šedesátých let se stal šéfem nového kanálu BBC 2. „Vymýšlejte programy, řekli mi. Jaké programy mám vymýšlet? Právě proto jsme vás najali!“ Attenborough se výzvy nezalekl a dal si za cíl uvádět věci, které jinde k vidění nebyly. BBC pod jeho vedením přešla na barevné vysílání, a tak se na obrazovkách najednou mohly objevit třeba sporty, jež byly v monochromatickém spektru nepřehledné: kulečník anebo golf. A taky dal prostor komediální skupině Monty Pythonův létající cirkus. V některých jejích skečích dokonce vystupovala i postava Davida Attenborougha, jenž se zatím stal programovým ředitelem stanice a brzy mu nabídli i pozici generálního ředitele. Ve stejné době ale přírodopisné oddělení BBC v Bristolu chystalo vývoj přírodopisného pořadu, který by zcela změnil výklad žánru. Attenborough chtěl být u toho. Chtěl být první. Raději lézt po hromadách ptačího trusu než vyhlížet z okna kanceláře!

Ředitelské křeslo tedy odmítl a naplno se začal věnovat Životu na Zemi (1979). Byly tu detailní záběry velryb a plachtící žáby proti modrému nebi, úhly kamer vyhrazené dosud jenom akčním filmům. Bylo tu ale především Attenboroughovo zanícené vyprávění. Přírodní změť se náhle stala čitelným obrazem plným vzrušujících souvislostí. Moderátor byl navíc na skutečných lokacích, uprostřed džungle. Šeptá, zadýchává se, nechává se očichávat gorilami. A pak tu byl střih jako v těch největších velkofilmech: Attenborough začíná vyprávět příběh v Tunisku a dopoví jej o tisíce kilometrů jižněji! Závratné filmové cestování diváci doposud znali jenom z bondovek, Attenborough z něj ale udělal jedno ze svých poznávacích znamení. A navíc se s potěšením stal televizním akčním hrdinou. V dalším seriálu, Svět přírody (1983), na sebe nechává působit stav beztíže, prochází se podél kouřících vulkánů, šplhá na žhavé písečné duny i do asijských velehor.

Na svých výpravách se nicméně choval asketicky. Cestoval stále s jedním a tímtéž kufrem, jenž držel pohromadě páskou a na čestné slovo, štábu pomáhal s nejtěžšími zavazadly. Oblékal zásadně modré košile a béžové kalhoty. „Jedním důvodem je kontinuita, když před kamerou chodím v tomtéž, není problém propojit záběry, které jsou různě staré.“ Moderátor zároveň ctí pracovní uniformu. Má pocit, že kdyby si vzal něco jiného, lidi se budou ptát: Co nám tím chce říct, co se změnilo? „Odvádí to zkrátka pozornost od tématu.“

Následujících dvacet let pak pečlivě mapoval různé formy života na planetě, ať už šlo o speciály o ptácích, savcích, nebo třeba i rostlinách, jako v případě Soukromého života rostlin z roku 1995. Moc tehdy toužil po výpravě na stolovou horu Roraima na jihu Venezuely. Série o kytkách nejprve producentům přišla jako šílenost, s americkou účastí pomohla až herečka Jane Fondová. Vynalézaví kameramani ovšem makrozáběry a nevídanými časosběrnými smyčkami dodali rostlinné říši ohromující pohyb a podmanivé kouzlo.

Boj za záchranu světa

Po Davidu Attenboroughovi se jmenuje výzkumná loď stejně jako patnáct rostlinných a živočišných druhů. Milióny lidí viděly jeho „přírodopisnou“ verzi klipu zpěvačky Adele. Patří k ikonám britského života podobně jako královna Alžběta II., jež se mimochodem narodila jen o pár dní dříve než on. Jejich životy se tu a tam zákonitě prolnuly - když Attenborough šéfoval v televizi, připravoval i její vánoční poselství. Královna jej poctila několika řády, na rytíře byl pasován v roce 1985. „Majestát je zvláštní věc,“ poznamenává Attenborough pro Spiegel. „Na antropologické úrovni mě zajímá, že společnost potřebuje někoho, kdo má výsadní postavení. Je to absurdní, iracionální a nelogické, ale stejně to cítíte tak, že tohle je přece královna, možná umí chodit po vodě.“

Přesto, že David Attenborough­ celý život strávil na cestách, až v posledních letech začal ve svých pořadech a přednáškách upozorňovat na lidský vliv na planetu. „Před šedesáti lety nikdo neuvažoval o nebezpečí, že bychom byli schopni přírodní svět zničit.“ A i když je v sérii Our Planet na své poměry nezvykle příkrý, pořád divákům nerad káže, co mají dělat. Raději se v nich pokouší probudit vášeň.

tags: #barevné #zázraky #přírody #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Aktualizace zákona o ochraně přírody
• Informace o odpadu
• Odpad v Kaizlových sadech: Co se děje?
• Účinné postupy proti molům
• Poplatek za komunální odpad - novela