Řízená skládka v Anglii: Problémy a alternativy

Skládkování odpadu představuje jednu z metod nakládání s odpadem, která má jak své výhody, tak i nevýhody. Lze jen stěží najít nějaké kladné aspekty skládkování, s možnou výjimkou „skladovací“ kapacity pro vázání uhlíku v předupraveném odpadu a velmi omezené výroby energie z jímaného skládkového plynu, pokud je skládka náležitě řízena.

Legislativa a regulace skládkování

Skládkování odpadu podléhá legislativním předpisům, které mají za cíl minimalizovat negativní dopady na životní prostředí.

Například Slovenská republika tím, že povolila provozování skládky odpadů Žilina - Považský Chlmec bez plánu úpravy skládky a bez toho, že by bylo přijato konečné rozhodnutí o tom, zda tato skládka může pokračovat ve svém provozu na základě schváleného plánu úpravy, nesplnila povinnosti, které jí vyplývají z čl. 14 písm. a), b) a c) směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26.

Příklady skládek a jejich problémy

V praxi se vyskytují různé případy skládek, které mohou představovat problémy pro životní prostředí i pro obyvatele v okolí. Příkladem může být bývalá skládka v oblasti Spaarnwoude. Jak vyplývá z informací poskytnutých samotnými španělskými orgány, skládka Cova da Loba byla povolena v roce 2000. Skládka Cova da Loba byla opuštěna, aniž by došlo k jejímu uzavření a následné péči a kontrole v souladu s článkem 13 směrnice.

U 12 z nich bylo zjištěno, že jsou zcela porostlé keři a stromy, a nelze je tedy využívat pro zemědělské účely, že byly před mnoha lety úplně opuštěny nebo že se půda používá jako skládka odpadu.

Čtěte také: Rekultivace řízené skládky

Nelegální skládky v Británii: Nový byznys organizovaného zločinu

Dosud platilo, že nelegální skládky odpadků, stavební suti nebo komunálního odpadu, jsou možná problém pro životní prostředí, ale nic až tak zásadního k řešení pro špičkové kriminalisty. V Británii teď tento názor rychle přehodnocují. Kolem černých skládek vytvořil místní organizovaný zločin výnosný byznys, který přijde daňové poplatníky na víc než jednu miliardu liber. Je to velmi prosté. Na počátku stojí běžný člověk, stavební společnost nebo jiná organizace, která produkuje odpad a potřebuje se ho zbavit.

Namísto toho jej vyklopí na nějakém nehlídaném místě, třeba na rozlehlé zemědělské farmě nebo v parku nějakého venkovského šlechtického sídla. A „ušetřené“ peníze si takoví přičinliví odpadoví byznysmeni samozřejmě ponechají. V průběhu pěti dnů sem do parku někdo navezl 485 tun odpadu. To už není nevzhledná hromádka, ale kompletní skládka. Suma na likvidaci této jediné skládky se v přepočtu blíží 6 milionům korun, započítány ovšem nejsou „přidružené“ náklady: obnova parku, škody na životním prostředí a také investice do nového oplocení, bran a překážek na příjezdových cestách, které by měli bránit v opakování podobného činu.

Podobně „opevňují“ svoje pozemky všichni farmáři v Anglii a na severu Irska, protože podobné velkotonážní zavážky odpadků a černé skládky se teď stávají nepříjemně běžným jevem. Náklady na likvidaci jiných černých skládek se pohybují od 300 000 do 20 milionů korun.

Nelegální skládky byly vždy spíše na okraji zájmu mužů zákona, ale tady jde o stovky nových skládek, někdy o rozloze několika hektarů. A ve hře je také zastrašování, vyhrožování, násilí a bránění vstupu na lokality domnělých skládek. Protože za celým tímhle podivným byznysem stojí dost ostří hoši. „Nejsou to nějak specializovaní zločinci, ale prostě jen profesionální kriminálnici, kteří v byznysu s odpady zavětřili vítanou příležitost,“ potvrzuje Julia Mulliganová, policejní komisařka z Yorkshire.

Může to pochopitelně mít souvislost s tím, jak na britské odpadové hospodářství těžce dopadlo čínské odmítnutí dovozu odpadů. A organizovaný zločin se prostě jen chopil příležitosti, která se sama vyloženě nabízela. Na rozdíl od obchodu s návykovými látkami, pašováním zbraní nebo kuplířstvím se tady totiž kriminálníci nemusí obávat vysokých trestních postihů.

Čtěte také: TAZA skládka: inovace

Stuart Roberts, prezident Národní farmářské unie říká, že: „Zemědělci jsou pro ně nejsnazší kořist. Prakticky nemají možnost, jak ochránit svou půdu a jak se jim bránit.“ Když vám na poli zastaví deset náklaďáků s odpadky, proti dvaceti chlapům nic sami nezmůžete. „K těm lidem nechcete přijít blízko, nemůžete je konfrontovat. Takže v zásadě jen zavoláte policii a koukáte se jinam,“ říká Roberts.

Nelegální operace s odpady pak dále podrývají státní systém odpadového hospodářství. Loni Velká Británie vybrala na svozu odpadu o jednu miliardu liber méně, i když by se očekával spíše nárůst. Právě to jsou peníze, které z ekonomiky odvádí černé skládky zřizované organizovaným zločinem. Další nemalé peníze pak daňové poplatníky stojí likvidace černých skládek. Důsledkem pak je, že se oficiální systém svozu odpadů stává prodělečným (a dražším, s potřebou dotací) a na ničení přírody bohatnou mafie.

Alternativy ke skládkování

Vzhledem k negativním dopadům skládkování se hledají alternativní metody nakládání s odpadem. Mezi ně patří recyklace, kompostování, spalování odpadu se získáváním energie a mechanicko-biologická úprava odpadu.

Obecní společnosti a odpadové hospodářství

Model, kdy se obec může spolehnout na „vlastní“ odpadovou firmu je výhodnější na obě strany. Skládka nemusí jet na co největší zisky a obec má jistotu mimo jiné ve stabilních cenách. Obecní společnosti mají cenovou politiku nastavenou ne na co největší zisky, ale aby pokryly nejen obnovu, ale i rozvoj společnosti. Zásadní je však stabilita ceny. Stává se, že „cizí“ odpadové společnosti ohlásí zvýšení ceny v průběhu roku, a to je pak v obecním rozpočtu znát.

V naší svozové společnosti už patnáct let děláme pytlový tříděný svoz, tedy systém „door to door“, který nyní v některých obcích teprve začíná. Tam, kde nádoby na tříděný odpad zavedou, je znatelný nárůst vytříděných složek odpadů - papíru, plastů, skla.

Čtěte také: Skládka odpadu Panské Nové Dvory

Budoucnost skládkování: Zákaz skládkování a spalovny

Současný zákon říká, že se neupravený komunální odpad v roce 2024 přestane skládkovat. Vše směřuje k přesunu odpadu ze skládek do spaloven a do recyklačních zařízení. Bude záležet na novém zákonu o odpadech, který ministerstvo už několik let připravuje.

Spousta zemí se brání tomu, aby šel na skládku, tím, že tam dají podmínku výhřevnosti - odpad s výhřevností vyšší než například 6,5 megajoulu, nesmí na skládku. Tím nutíte odpadáře, aby se to i po úpravě spalovalo. Jen určitá část dle norem ČSN, i když kaly z čističek odpadních vod se dnes na pole dávají přímo, jsou v tom antibiotika a jiné látky. Bylo by lépe je vysušit a spalovat.

Nejhorší variantou je model Polsko nebo Anglie, kde si nastavili termíny podobně přísně a pak zjistili, že mají hromadu odpadů, které nemají jak zlikvidovat. Začali je vyvážet do zahraničí.

Recyklace a třídění odpadu

Pokud nemám zpracovatele pro daný typ odpadu, jeho třídění pozbývá smysl. Zhruba 55 procent z toho, co se vytřídí, zobchodujeme. Zbytek bohužel jde k likvidaci, není na to odbyt a chybí zpracovatelské kapacity. Určitý plast je zároveň problém zpracovat. Zájem je pouze o PET, fólie a HDPE, což jsou hlavně obaly od drogistického zboží. Zbytek zůstává.

Skládkovací poplatky a investice do odpadového hospodářství

Investoři do spaloven a recyklačních zařízení, kde by se odpad využil efektivněji než na skládce, se dostávají do nepříjemné situace. Nemůžeme začít stavět nová zařízení, dokud se nezmění výše skládkovacího poplatku. Při současných 500 korunách za tunu se stavět nevyplatí.

Na druhou stranu, když to bude například 700 korun, což chce Česká asociace odpadového hospodářství, tak se odpady začnou „natírat narůžovo“. To znamená, že vzniknou mechanicko-biologické úpravny odpadů, které z neupraveného komunálního odpadu budou dělat upravený a ten skončí na skládce. To se nám nelíbí - tím, že na odpad znovu sahám, tak ho prodražuji. Zbavujete ho biologické složky, tu dáte do kompostárny, zbytek na skládku.

Emise ze spaloven

Zařízení pro čištění spalin jsou tak sofistikovaná, že v tom nespatřuji ohrožení.

Náklady na skládku

Napřed skládku musíte postavit, to stojí 100 až 300 milionů a musíte ji tedy umořovat. Navíc máte povinnost po dobu 30 let po ukončení skládkování skládku monitorovat a udržovat, s čímž musíte počítat. Na to odevzdáváte rekultivační poplatek, z každé tuny odpadu jde 100 korun na účet krajského úřadu.

Nejprve postavíte těleso skládky - dole je pět jílových vrstev po 20 centimetrech, jíl je nepropustný, na to jde fólie, kačírek a další vrstva, pak se může začít skládkovat. Když máte skládku naplněnou, napojíte fólii, zakapslujete to, aby se vám tam nedostávala voda. Jsou v tom trubky na jímání plynu. Rekultivace spočívá v tom, že se na zakapslované těleso naváží zemina, zasadí se tam stromy, někde ve světě na tom dělají třeba parky - New York.

tags: #řízená #skládka #Anglie

Oblíbené příspěvky:

• Švédská příroda: jižní region
• Komunální odpad Holýšov
• Elegance pro vaši domácnost s koši Strong
• Znečišťování ovzduší motorovými vozidly: Řešení
• Slovensko a klima v roce 1949