65 procent kanadské elektřiny z obnovitelných zdrojů

06.03.2026

Cena elektřiny v Česku není jen otázkou nákladů na výrobu. Je to složitá hra burz, výrobců, obchodníků a státu. Když se podíváte na fakturu za elektřinu, vidíte jedno číslo. Ale zkuste zjistit, jak se k němu dospělo - narazíte na burzy, výrobce, obchodníky, regulátory a politická rozhodnutí.

Elektřina se v Evropě obchoduje na burzách podobně jako akcie nebo ropa. Aktuální velkoobchodní cena s dodáním na rok 2027 se pohybuje kolem 90 eur za megawatthodinu - výrazně méně než během energetické krize. Pořád je to ale daleko od reálných nákladů na výrobu.

Cena, kterou platíte, má dvě části. Neregulovaná zahrnuje nákup elektřiny a marži dodavatele. Regulovaná pokrývá distribuci, přenos a podporu obnovitelných zdrojů. Od roku 2026 vláda plně převzala financování obnovitelných zdrojů, což snížilo regulovanou složku o víc než patnáct procent.

Problém je, že stát ty peníze musí vzít odjinud - třeba z daní. Právě zde vznikají největší zisky. Jaderné a uhelné elektrárny vyrábějí levně, prodávají draho - a rozdíl jde do zisku. Jednoduché, efektivní, a pro ně neskutečně výnosné. Obchodníci si berou svůj podíl taky, i když konkurence je tlačí dolů. Distributoři a provozovatelé sítí mají zisky regulované - stabilní, ale omezené.

Česko má jedny z nejvyšších cen elektřiny v EU v přepočtu na kupní sílu. Začátek ledna 2026 přinesl vlnu mrazivého počasí, která vyhnala spotřebu elektřiny na nejvyšší hodnoty za posledních pět let. Systém to ustál, ale ukázalo se, jak citlivě reaguje na výkyvy. Ušetříte pár stovek, možná tisícovku ročně. Fajn. Jenže pořád platí, že ti s levnými zdroji kasírují nejvíc - a na tom se nic nemění. Regulace pomáhá, ale jen částečně. Možná bychom se měli ptát jinak: komu vlastně tento systém slouží?

Čtěte také: Stanoviště pro kanadské borůvky

V evropské energetice se stále více projevují problémy způsobené jejím ideologickým formováním. Obrovské přebytky produkce, a naopak její dramatické nedostatky, které nepředvídatelně vznikají vlivem změn počasí, velmi silně ovlivňují nejen cenu elektřiny, ale i stabilitu jejich dodávek. Dramatickou ukázku negativních dopadů prosazování dominance neřiditelných obnovitelných zdrojů a vypínání stabilních na počasí nezávislých elektráren se projevil v blackoutu ve Španělsku i u nás. O jejich přesných příčinách lze diskutovat, ale velmi silné ovlivnění přebytkem a dominancí obnovitelných zdrojů, intenzivními přetoky jejich elektřiny a nedostatkem stabilních setrvačných zdrojů v té době je nesporný.

Lze také vidět, že státy využívající kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů, jako jsou Francie, Švédsko, Švýcarsko a Slovensko vnášejí do evropské energetiky stabilitu, zatímco státy spoléhající čistě na obnovitelné zdroje, jako je Německo nebo Dánsko, přinášejí extrémní nestabilitu.

Růst potřeby stabilních zdrojů energie přispívá k rozvoji poptávky po jaderné energetice. Jaderná renesance tak už probíhá intenzivně v Asii, ale změnu pohledu na jádro vidíme i v Evropě a USA. Právě letošní rok ukazuje jasně tyto trendy, které podrobně rozebereme. Velmi důležitým krokem bylo rozhodnutí Světové banky odvolat dlouholetý zákaz financování projektů spojených s jadernou energetikou.

Přehled statistiky

Současný přehled vývoje jaderné energetiky za uplynulý rok je sedmnáctý v řadě a navazuje na články z minulých let. Na začátku prosince 2024 bylo 441 reaktorů s výkonem 399 GWe a na začátku prosince 2025 pak 438 s výkonem 397 GWe (údaje ze stránek World Nuclear Association a database PRIS). Ve výstavbě je 72 bloků s výkonem 79 GWe. Na konci roku 2025 tak bylo ve výstavbě o osm reaktorů více než před rokem, což je velmi pozitivní tendence.

V průběhu roku 2025 bylo celkově odstaveno pět jaderných bloků. O odstavení kanadského reaktoru Pickering 4 dne 2. ledna 2025, který tak následoval blok Pickering 1, se psalo už v minulém přehledu. Většinu svých těžkovodních reaktorů CANDU sice Kanada rekonstruuje, ale některé odstavila.

Čtěte také: Dokumenty o divoké Kanadě

V polovině února 2025 byl odstaven po padesáti letech provozu nejstarší belgický reaktor Doel 1. Jeho dvojče Doel 2 bylo odstaveno na konci listopadu. Již 30. září skončil s výrobou elektřiny reaktor Tihange 1. V Belgii tak zůstávají v provozu pouze bloky Doel 4 a Tihange 3. Ty měly být v tomto roce také dostaveny. Vzhledem k situaci v evropské energetice však bylo rozhodnuto o prodloužení jejich provozu o dalších deset let do roku 2035. Belgie také uvažuje o výstavbě nových jaderných reaktorů.

Posledním reaktorem odstaveným v roce 2025 je tchajwanský Ma-an-šan (Maansham) 2, který dodával elektřinu čtyřicet let. Tchaj-wan tak 17. května dokončil svůj odchod od využívání jaderné energie. Už v minulém přehledu se psalo o tom, že by Tchaj-wan mohl svůj postoj vůči jaderné energetice změnit. Důvodem je extrémní závislost na dovozu uhlí a dalších fosilních paliv, která činí Tchaj-wan zranitelný vůči námořní blokádě. Vláda si tak dala vypracovat studii, které jaderné elektrárny by bylo možné opětovně spustit. Ukázalo se, že u té nejstarší Ťin-šan (Chinshan) to již nejde. Její dva bloky byly odstaveny před více než pěti lety a likvidace už významně pokročila. Naopak obnovit provoz dvou dalších dvoublokových elektráren Kuo-šeng (Kuosheng) a Ma-an-šan lze. V roce 2026 by mohlo padnout konečné rozhodnutí.

Během prosince 2025 pak byly odstaveny hned tři reaktory v elektrárně Bilibino na Čukotce. Zde jde o velmi specifické reaktory EGP-6 chlazené vodou a moderované grafitem s výkonem 12 MWe. Ze čtyř reaktorů v elektrárně byl první odstaven už v roce 2018. V prosinci 2025 byly odstaveny zbývající tři. Tato elektrárna byla plně nahrazena plovoucí jadernou elektrárnou Akademik Lomonosov. V oblasti věčně zmrzlé půdy pracovala elektrárna 50 let. Toto odstavní však už započítáme do příští statistiky.

Nově se v roce 2025 do provozu dostaly pouze dva reaktory. V Indii se v březnu rozběhl blok Rádžasthán (Rajasthan) 7, štěpná řetězová reakce se v něm rozběhla už v září minulého roku. Jde o domácí těžkovodní reaktor IPHWR-700. Je to už třetí spuštěný exemplář tohoto typu. Blok Rádžasthán 8 by měl být uveden do provozu v roce 2026.

V Číně pak ke konci listopadu začal do sítě dodávat elektřinu reaktor Hualong One (HPR1000), který je druhým blokem elektrárny Čang-čou (Zhangzhou). Do komerčního provozu pak byl uveden začátkem ledna 2026. Zde by mělo být nakonec šest takových reaktorů. Oficiální zahájení výstavby bloku bylo v září 2020, dokončen tak byl během pěti let.

Čtěte také: Kanadská muzea s dinosaury

Ke konci roku 2025 se rozběhla štěpná řetězová reakce u prvního reaktoru VVER-TOI druhé fáze Kurské elektrárny a 31. prosince 2025 dodal první elektřinu. Jeho spuštění tak také bude ve statistice příštího přehledu.

Budovat se začalo deset reaktorů, což je o hodně více, než bylo v minulém roce spuštěno. O zahájení stavby bloku Čašma (Chashma) 5 v Pákistánu se psalo už v minulém přehledu. Jde o čínský reaktor Hualong One.

Koncem února byla zahájena betonáž jaderného ostrova u bloku Lu-feng (Lufeng) 1. Jedná se o čínskou verzi reaktoru Westinghouse CAP1000. Celkově by zde měly být čtyři tyto bloky. V této elektrárně se už staví dva reaktory Hualong One jako bloky 5 a 6. U pátého bloku se koncem října 2025 instalovala vnější kopule kontejnmentu. V červenci byla u šestého bloku instalována vnitřní kopule kontejnmentu.

V polovině března se začala stavba čtvrtého bloku druhé etapy Leningradské jaderné elektrárny. Jde o reaktor VVER1200. Výstavba předchozího bloku byla zahájena o rok dříve. Do provozu by se tyto bloky měly dostat v letech 2030 a 2032.

Začátkem května se začal stavět druhý blok elektrárny Š’-tao-wan (Shidaowan). Jde o reaktor Hualong One.

Dne 20. května se začal betonovat jaderný ostrov reaktoru APR1400 jako třetí blok jihokorejské elektrárny Sin Hanul (Shin Hanul). Dokončení se předpokládá v roce 2032.

V červnu 2025 se začala betonáž jaderného ostrova u třetího bloku elektrárny Tchaj-pching-ling (Taipingling), jde o reaktor Hualong One.

V první polovině srpna se začala výstavba prvního bloku elektrárny Ťin-čchü-men (Jinqimen) v provincii Če-ťiang (Zhejiang), zde by se postupně mělo realizovat šest bloků Hualong One.

V září byla zahájena betonáž jaderného ostrova bloku Čang-čou 4, zde jde o reaktor Hualong One.

V polovině listopadu začala oficiální výstavba třetího bloku elektrárny San-ao (San´ao), jde o reaktor Hualong One (HPR1000), nakonec by zde mělo být šest takových bloků.

V polovině listopadu se začala betonáž prvního bloku nové elektrárny Čao-jüan (Zhaoyuan) v provincii Šan-tung (Shandong). Zde by mělo být nakonec také šest reaktorů Hualong One (HPR1000).

V polovině prosince začala betonáž jaderného ostrova bloku Ning-te (Ningde) 6, jedná se o reaktor Hualong One. Rok 2026 pak začal svižně, První betonáž jaderného ostrova začala na začátku ledna u prvního bloku elektrárny Paj-lung (Bailong) a druhého bloku elektrárny Lu-feng. Jde o reaktory CAP1000. Tyto tři bloky však už spadají do statistky příštího přehledu.

Produkce elektřiny z jádra dosáhla v roce 2024 hodnoty 2 667 TWh. Oproti roku 2023, kdy se vyrobilo 2 602 TWh, stoupla o 65 TWh. Konečně se tak podařilo překonat dlouholetý rekord z roku 2006 Pokračuje tak pozitivní trend způsobený i vyřešením problémů francouzské jaderné flotily, postupnou obnovou provozu japonských jaderných zdrojů a spouštěním nových čínských jaderných elektráren. Dá se předpokládat, že i v následujících letech bude pozitivní trend a rekordní výroba pokračovat.

Česko v roce 2025 navýšilo podíl výroby z jádra o dva procentní body na bezmála 44 procent. Pomohl k tomu rekordní objem výroby elektráren Temelín a Dukovany, mimo jiné díky menšímu počtu plánovaných odstávek.

I v budoucnu by chtělo Česko na jadernou energii spoléhat. Proto potřebuje postavit nové jaderné kapacity. Po klíčových rozhodnutích v minulém roce se práce na realizaci nových jaderných zdrojů v Česku rozběhla plnou parou. Vyřešily se totiž dva zásadní problémy, které z minulého roku zůstávaly, a týkaly se výstavby velkých reaktorů v Dukovanech a výběru malého modulárního reaktoru pro Česko.

U výstavby nových velkých reaktorů u nás se potvrdily závěry, které jsem učinil v předchozím přehledu, že námitky firem EDF a Westinghouse úspěšnému zahájení projektu nezabrání. Dne 7. května 2025 předběžné opatření krajského soudu v Brně podpisu smlouvy mezi firmami ČEZ a KHNP zamezilo. Došlo však k němu už 8. června ihned poté, co Nejvyšší správní soud toto předběžné patření zrušil. Nakonec Krajský soud v Brně všechny námitky firem EDF a Westinghouse proti dukovanskému tendru zamítl.

Včasné podepsání smlouvy bylo velmi důležité. Zahájení geologického průzkumu staveniště nových dvou bloků se tak podařilo začít už v roce 2025, v jeho rámci se realizuje 300 vrtů, některé až stometrové. Probíhá také archeologický výzkum, začínají se realizovat rekonstrukce silnic a mostů, aby bylo možné přepravovat nadrozměrné náklady, úprava transformátorové rozvodné stanice Slavětice a další stavby rozvodů potřebných pro vyvedení výkonu. Projekt se také upravuje s ohledem na to, že poměrně dlouho poběží staré a nové Dukovany společně. Je tak třeba zajistit dostatek vody pro chlazení. Primárně k tomu přispějí úspory, dosažené typem chlazení, které se využije u nových bloků.

Už v lednu 2025 se začala v Dukovanech stavět nová administrativní budova, a ještě před podpisem smlouvy se začalo pracovat na potřebných infrastrukturních nejen dopravních stavbách. Administrativní budova pro téměř 200 zaměstnanců by měla být dokončena do konce roku 2026 a měla by sloužit i pro pracovníky KHNP.

Došlo k úpravě vlastnické struktury a český stát nyní vlastní 80 % EDU II. Intenzivně se vyjednává notifikace EU pro druhý blok v Dukovanech. Začaly se také postupně podepisovat smlouvy s budoucími dodavateli. Již 7. května podepsala KHNP řadu dohod s českými firmami, jde například o Škodu JS, ÚJV Řež, Mestrostav, OSC, ZAT, Nuvia, I&C Energo. Turbínu bude dodávat firma Doosan Škoda Power z Plzně a české firmy realizují celou strojovnu. Firma nyní jedná s více než 150 českými firmami o možných dodávkách. Roste počet pracovníků na projektu z korejské i české strany. KHNP začalo školit české pracovníky společnosti EDU II pro reaktory APR1000.

Na začátku prosince 2025 zamítl městský soud v Praze žaloby firmy ESHG a spolku Děti Země proti územnímu rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu k novému jadernému zdroji v Dukovanech. Zatím tak probíhá vše podle plánů. Zahájení stavby jaderného ostrova se předpokládá v roce 2029 a první blok by se měl rozběhnout v roce 2036.

Druhé klíčové rozhodnutí padlo ve Velké Británii. Zde byla firma Rolls-Royce SMR v červnu 2025 vybrána jako klíčový dodavatel malých modulárních reaktorů. Ke konci roku se také rozhodlo, že první tři bloky se postaví v připravené jaderné lokalitě elektrárny Wylfa. Později by se jejich počet zde mohl zvýšit až na osm. Pro první bloky vybral Rolls-Royce jako dodavatele turbín pobočku německé firmy Siemens Energy ve Velké Británii. Parogenerátory, které bude mít reaktor tři vyvine a připraví firma BWXT.

ČEZ tak mohl plně vstoupit do této firmy a zvýšit svůj podíl na plánovaných 20 %. Firma Škoda JS podepsala v srpnu 2025 s firmou Rolls-Royce SMR memorandum o spolupráci při přípravě výroby komponent pro flotilu reaktorů Rolls-Royce. Do spolupráce na projektu se zapojuje stále více českých firem, výzkumných zařízení i vysokých škol.

První reaktor Rolls-Royce se u nás bude realizovat v Temelíně a do provozu by se mohl dostat už v roce 2034. V roce 2025 se v budoucí lokalitě realizovaly další geologické vrty do hloubky 50 až 200 m. Doplňují se tak data získaná při geologickém průzkumu před stavbou současných temelínských bloků.

Dalším místem s těmito reaktory by měla být stávající uhelná elektrárna Tušimice, která by měla fungovat do roku 2030. Po přeměně lokality na jadernou by zde měla být zahájena výstavba prvního reaktoru, který se do provozu dostane v roce 2038. Další dva bloky by mohly být dokončeny v roce 2042. Do roku 2050 by mohlo v zařízeních ČEZ stát sedm těchto reaktorů.

Uvažuje se však i o řadě dalších lokalit, kde by se tyto reaktory mohly objevit. Kromě stávajících uhelných elektráren Dětmarovice, Počerady, Prunéřov, Ledvice a Mělník by mohlo jít o průmyslové areály, které potřebuji stabilní dodávky relativně vysokých výkonů. Jde například o SUAS Grup v lokalitě Vřesová nebo Orlen Unipetrol a Synthos. Poslední dvě firmy jsou polského původu a plánují využití reaktorů BWRX-300.

Probíhají práce na vylepšování stávajících bloků v Dukovanech. Daří se postupně zvyšovat i jejich výkon. Celkově nyní dodávají o 300 MW více než na počátku své existence. Měly by být v provozu až 70 let. Důležité pro jejích dlouhodobé provozování je zajištění paliva.

Do Česka v roce 2025 dorazily první palivové soubory od firmy Westinghouse pro elektrárnu Temelín i elektrárnu Dukovany. V dalším roce by měl dodat své palivové soubory pro Temelín i francouzský Framatome. Nové palivo musí plnit nejpřísnější bezpečnostní požadavky. Přejímce proto předcházela pětiletá řada analýz a testů. Soubory od nového výrobce odpovídají požadavkům na delší palivové kampaně. Ty budou v Dukovanech nově trvat 16 a v Temelíně 18 měsíců. Podle předpokladů ČEZ by se díky tomu po roce 2030 měla zvýšit průměrná roční výroba z jaderných zdrojů ze současných zhruba 30 TWh na úroveň 32 TWh. Palivo pro bloky VVR440 bude Westinghouse dodávat i do maďarské elektrárny Pakš.

Podle průzkumu E.ON Barometr udržitelnosti, který mapuje postoje Čechů k odpovědnému chování a změnám v energetice, nejvíce lidí souhlasí s výrobou elektřiny ve vodních elektrárnách. Také podpora větrných a vodních elektráren dosahuje nejméně 80 procent, jaderná energie mírně zaostává s 69 procenty kladných hlasů.

„Češi výrazně podporují výrobu elektřiny z obnovitelných nebo nízkoemisních zdrojů, ale jen pokud by nestála víc než ta běžná. Proti plynu je 28 procent a proti uhlí se vyslovilo 45 procent respondentů. Stát by měl aktivně podporovat výstavbu větrných elektráren podle 68 procent respondentů, v případě solárních elektráren bylo pro nebo spíše pro 63 procent lidí. V případě jaderných reaktorů podpora dosáhla 60 procent.

Přes 40 procent lidí sice nové obnovitelné zdroje podporuje, ale jen do té míry, pokud jejich rozvoj nezpůsobí zvýšení cen elektřiny pro koncové spotřebitele. Jen 15 procent oslovených je podporuje i za cenu dražší elektřiny. Podle 34 procent lidí by česká energetika měla raději zůstat u klasických zdrojů.

Výhody energetické transformace vnímají hlavně mladší a vzdělanější lidé. Na ekologických zdrojích oceňují nejvíc zvýšení energetické nezávislosti země - tedy omezení nákupu paliv z Ruska a jiných problémových zemí.

Wopke Hoekstra, komisař EU pro klima, vyslovil myšlenku, která by měla evropské politiky i podnikatele probudit: Nenalžeme si - přesně to samé dělají Číňané. Zatímco evropské firmy naříkají nad vysokými cenami energií a příliš ambiciózní klimapolitikou, Čína masivně investuje do baterií, solární a větrné energie. Nikoli proto, že by jí šlo primárně o záchranu planety.

Podívejte se na čísla: v roce 2025 zaznamenala růst HDP kolem pěti procent, nominální produkt dosáhl 19,4 bilionu dolarů, zahraniční obchod přes 45 bilionů jüanů. Číňané si prostě nemůžou dovolit být závislí na cizích zdrojích energie - jejich ekonomika stojí na mezinárodním obchodu, přístupu k surovinám a zahraničním trhům. Proto Peking systematicky buduje energetickou soběstačnost založenou na obnovitelných zdrojích. Není to altruismus.

Klimatransformace není brzda, ale příležitost. Pokud Evropa urychlí investice do elektrické sítě, rozšíří kapacity v oblasti baterií, solární a větrné energie, posílí svou nezávislost, sníží ceny a zároveň ochrání klima. Jenže to vyžaduje politickou vůli, strategické myšlení a odvahu riskovat krátkodobé náklady kvůli dlouhodobým výhodám.