Absorbance znečištění dna fenolem

Fenoly jsou běžně se v přírodě vyskytující, těkavé, organické sloučeniny obsahující skupinu -OH. Přirozené fenoly jsou tvořeny mikroorganizmy, rostlinami i živočichy včetně lidí. Některé přirozené fenoly jsou příčinou chuti a barvy potravin. Řada fenolů je díky svým účinkům na lidský organizmus v hledáčku medicínských výzkumů.

Člověkem vytvořené fenoly se do prostředí uvolňují při výrobě, manipulaci a likvidaci produktů, v nichž jsou obsaženy. Typickým zdrojem fenolů je spalování organického materiálu (motory, ohniště, tabákový kouř apod.).

Vlastnosti a využití fenolů

Samotný fenol je v čisté podobě bezbarvá nebo bílá pevná látka, nejčastěji je však k dostání jako tekutina. Má výrazný sladký zápach, který působí dráždivě. Vypařuje se pomaleji než voda a snadno se v ní rozpouští. Fenoly řadíme do skupiny těkavých organických látek (VOC).

Své uplatnění nalezly v chemickém průmyslu při výrobě plastů, pesticidů a dalších látek, při zpracování dřeva, v kožedělném průmyslu a jinde. Fenol se nejvíce používá při výrobě plastů, ale také kaprolaktamu - látky určené pro výrobu nylonu 6 a dalších umělých vláken a bisfenolu A. Fenol je hlavní chemický meziprodukt používaný ve výrobě fenolových pryskyřic a chemických vláken. Je také používán jako protislizový prostředek (slimicidy - chemikálie používané pro zamezení růstu bakterií a houbového slizu) v průmyslových vodních systémech, jako desinfekční prostředek a ve farmacii jako součást prostředků proti bolení v krku a proti kožním onemocněním.

Podobně jako alkoholy jsou schopné tvořit oxoniové soli, estery a fenoláty. Ve srovnání s alkoholy jsou kyselejší, a proto lze k přípravě fenolátů použít i hydroxidy alkalických kovů. Fenoly s jednou hydroxylovou skupinou jsou poměrně stálé vůči oxidaci. Zato fenoly s dvěma - OH skupinami v poloze ortho a para se oxidují za porušení aromatického kruhu. Vznikají chinony.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Dopad na lidské zdraví

Člověk může být fenolům vystaven vdechnutím, pozřením a kožním kontaktem. Toxické projevy závisí na konkrétním fenolu. Obecně vysoké koncentrace fenolů mohou ohrozit schopnost krve transportovat kyslík, což způsobuje bolest hlavy, nevolnost, modrání končetin a rtů. Mohou se dostavit poruchy dechu, bezvědomí i smrt. Vysoké opakované expozice mohou způsobit poškození jater, ledvin a centrální nervové soustavy.

Nadměrné působení chemikálií z této početné skupiny může způsobovat řadu různých zdravotních problémů v závislosti na konkrétní chemikálii. Nadměrné působení fenolu může způsobit poškození mozku, zažívacího traktu, očí, srdce, ledvin, jater, plic, periferních nervů, pokožky a nenarozených dětí. Fenol může také způsobit genetické poruchy.

Do lidského organismu se může fenol dostat vypitím kontaminované vody, požitím kontaminovaných potravin nebo spolknutím výrobků obsahujících fenol. Fenol se také velmi dobře dostává do těla stykem s pokožkou. Do organismu může proniknout i při kouření nebo dýcháním vzduchu případně kouře, který obsahuje fenol.

Množství fenolu, které se do těla dostane při kontaktu kontaminované vody s kůží, závisí na množství fenolu ve vodě a na délce kontaktu vody s kůží. Větší množství fenolu se do těla dostane spíše při styku slabého roztoku fenolu s větší plochou pokožky, než při kontaktu silnějšího roztoku pouze s malou částí těla. Je-li člověk vystaven fenolu ve vzduchu, může tato látka do těla proniknout kůží i plícemi. Kůží může proniknout i polovina z celkového množství fenolu, který se ze vzduchu do organismu dostane. Lidé mohou být fenolu vystaveni také dýcháním vzduchu na skládkách.

Fenoly v životním prostředí

V atmosféře podléhají rychlé degradaci (některé fenoly jsou zdrojem chlóru). Z půdy relativně snadno přecházejí do podzemních vod.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Fenol se také nachází v emisích motorových vozidel a v cigaretovém kouři i v kouři z otevřených ohnišť a lesních požárů. Chlorfenoly se tvoří během spalování odpadů s obsahem chloru.

Malé jednorázové úniky fenolu ve vzduchu nezůstávají dlouho (poločas rozpadu bývá méně než 1 den) a ani v půdě fenol obvykle nezůstává příliš dlouho (většinou zcela zmizí po dvou až pěti dnech). Ve vodě dokáže fenol setrvat až 9 dní. Větší množství jednorázově vypuštěného fenolu nicméně zůstává v uvedených složkách životního prostředí mnohem déle, podobně jako při dlouhodobém unikání menšího množství této látky.

Více fenolu bývá nacházeno hlavně v povrchových vodách a v ovzduší poblíž kontaminovaných míst, kam fenol unikl z průmyslových zařízení anebo přímo z výrobků, které jej obsahují. Přítomnost fenolu byla zjištěna v materiálech ukládaných na skládky nebezpečného odpadu a poblíž takových míst se pak vyskytoval také v podzemní vodě.

Fenol je mírně toxický pro vodní živočichy (ryby jsou obecně nejvíce citlivé). Chlorované fenoly jsou toxické zejména pro vodní organizmy. Fenol je zařazen do kategorie těkavých organických látek (VOC), které mohou potenciálně přispívat k tvorbě přízemního ozonu a fotochemického smogu.

Regulace a limity

NEK-RP: norma environmentálni kvality vyjádřená jako celoroční průměrná hodnota. Není-li uvedeno jinak, použije se na celkovou koncentraci všech izomerů. Pro každý daný útvar povrchových vod se použitím NEK-RP rozumí, že aritmetický průměr koncentrací naměřených v různých časech průběhu roku v žádném reprezentativním monitorovacím místě ve vodním útvaru nepřekračuje dotyčnou normu.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Příloha č. k vyhlášce 401/2015 Sb. , Tabulka 2: Emisní standardy: přípustné hodnoty znečištění pro odpadní vody vypouštěné z vybraných průmyslových a zemědělských odvětví 19. 1 Výroba koksárenských produktů je limit 0,5 mg/l.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 61/2003. Emisní standardy ukazatelů přípustného znečištění odpadních vod: Emisní standardy: přípustné hodnoty znečištění pro odpadní vody vypouštěné z vybraných průmyslových a zemědělských odvětví - Tepelné zpracování uhlí: fenoly jednosytné: přípustná hodnota 1 mg/l.

Nonylfenoly (4- nonylfenol), oktylfenoly(4-(1,1',3,3'-tetramethylbutyl)-fenol) a pentachlorfenol* se řadí mezi zvlášť nebezpečné závadné látky nebo prioritní nebezpečné látky.

Izolace DNA při zkoumání znečištění

Podle typu vzorku, ze kterého probíhá izolace DNA, a podle požadované čistoty získané DNA, musí být zvolena vhodná technika izolace. Izolace DNA je proces získání DNA ze zkoumaného vzorku pomocí kombinace fyzikálních a chemických metod. Získaná DNA slouží například pro forenzní biologii nebo rekombinantní DNA technologie.

Mezi metody izolace DNA patří:

• Lýze buněk, která zajišťuje rozbití buněčné stěny a uvolní DNA. Používá se kombinace fyzikálních a chemických postupů. Důležitou roli hraje využití detergentů, které rozrušují membrány.
• Srážení alkoholem, nejčastěji ethanolem nebo isopropanolem, ve kterých DNA není rozpustná a je možné izolovat centrifugací.
• Fenol-chloroformová extrakce, při které se ke vzorku přidá fenol denaturující proteiny, které se vysráží na mezifázi vytvářené mezi fenolovou a vodnou fází. Zbytky fenolu jsou odstraněny přidáním chloroformu, který se pro svou vysokou hustotu snadno odděluje od vodné fáze.
• Izolace pomocí minikolony využívající schopnost DNA vázat se na sklo nebo křemelinu v přítomnosti chaotropních solí, kterou jsou schopny vytvářet vazby zároveň se záporně nabitým sklem i záporně nabitou DNA.

Po izolaci je DNA obvykle uchovávána v ultračisté vodě nebo ve vhodném pufru. Naopak při izolaci plazmidové DNA se využívá toho, že při lýzi buněk a následném sražení proteinů je chromozomální DNA zachycena mezi sraženými proteiny a jednoduchou centrifugací je možno odstranit většinu nečistot.

tags: #absorbance #znečištění #dna #fenolem

Oblíbené příspěvky:

• Článek o Pjér la Šé'z
• Moderní odpadkový koš s hlasovým ovládáním
• Manuál pro evakuaci občanů
• Přechodný domov Klokánek
• Italské vložky Organyc