Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, zkráceně AOPK ČR, je specializovaná organizační složka České republiky, která zajišťuje odbornou i praktickou péči o přírodu, zejména chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky. Jsme státní instituce, která zajišťuje odbornou i praktickou péči o naši přírodu a krajinu, chráníme naše společné dědictví.

AOPK ČR dokumentuje stav přírody a krajiny. Aktivně se podílí na péči o krajinu - jak administrací financí, které na ni přispívají, tak přímo v praxi. Připravuje záchranné programy ohrožených druhů rostlin a živočichů. Je tuzemským odborným garantem evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Tu v České republice tvoří 41 ptačích oblastí a 1112 evropsky významných lokalit. V roce 2010 vydala více než 12000 závazných stanovisek a rozhodnutí. Poskytuje odbornou a informační podporu orgánům veřejné správy. Věnuje se i práci s veřejností. Jde o člena řady mezinárodních uskupení - Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), Federace Europarc, Planta Europa, European Network of Heads of Nature Conservation Agencies (ENCA).

Historie a vývoj

Do roku 1989 byla státní ochrana přírody společně s památkovou péčí a správou jeskyní součástí resortu kultury (Státní ústav památkové péče a ochrany přírody). V roce 1990 vznikl Český ústav ochrany přírody, který byl v roce 1995 rozdělen na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR (pod níž spadala i správa jeskyní) a Správu chráněných krajinných oblastí ČR (ta byla v roce 2003 přejmenována na Správu ochrany přírody). V roce 2006 došlo k poslední změně. V reakci na nové územní uspořádání státu a environmentální povinnosti člena Evropské unie byly Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Správa ochrany přírody spojeny do jedné instituce pod staronovým názvem Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Do roku 1990 byl systém ochrany přírody v Československu pochopitelně od stávajícího modelu úplně odlišný. Snad postačí pouze konstatovat, že se vycházelo ze zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, jehož věcný obsah, na rozdíl od jeho naplňování, nebyl až tak zoufalý. Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) patřil pod tehdejší Ministerstvo školství a kultury, krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody ( KSSPPOP, jejichž částí byly i správy CHKO) zřizovaly jednotlivé krajské národní výbory. Podstatné je, že v celé éře socialismu mezi nimi neexistovala vazba přímého řízení a jednalo se pouze o odborné organizace (na svou dobu nezřídka se slušnými experty) bez jakýchkoliv pravomocí. Jejich stanoviska národní výbory reflektovaly zpravidla pouze v marginálních případech. Počátkem devadesátých let došlo k oddělení památkové péče a ochrany přírody a začlenění všech odborných útvarů ochrany přírody do Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP), kde vznikla sekce chráněných krajinných oblastí.

V roce 1992 byl přijat zcela nový zákon o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.), který zavedl institut speciální státní správy v ochraně přírody včetně působnosti správ národních parků a správ chráněných krajinných oblastí jako orgánů ochrany přírody. Snaha o řešení ústavně nekonformního stavu byla dlouhodobá. V roce 1995 vyústila ve vznik Správy chráněných krajinných oblastí ČR (tato organizace byla vyčleněna z ČÚOP, tehdy již přejmenovaného na Agenturu ochrany přírody a krajiny), pro kterou byl připraven samostatný zákon. Avšak i přes dva pokusy v druhé polovině 90. let nakonec tento zákon nebyl schválen. Další pokus o nápravu věci v roce 2004 neprošel Poslaneckou sněmovnou o jeden jediný hlas.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

V průběhu následujících let vzniklo nové uspořádání státu; k 1. 1. 2000 vznikly kraje jako vyšší územní samosprávné celky a v roce 2004 se stala ČR členským státem Evropské unie s celou řadou nových povinností (např. transpozice evropských směrnic). Následovala integrace obou organizací do jedné instituce s tím, že se právně problematický stav dořeší později. Za zmínku stojí také další pokus o institucionální nápravu z roku 2009, kdy postupně jak vláda, tak i Poslanecká sněmovna velkou většinou novou právní úpravu podpořily. Následně se však vláda rozpadla a novela zákona o ochraně přírody a krajiny byla doslova demontována v Senátu. Jediným pozitivem byla změna ve správě národních přírodních rezervací a národních přírodních památek. Ta byla přenesena z ministerstva životního prostředí na správy NP a CHKO (vyjma ust. § 31 cit. zákona), přičemž správy CHKO byly regionálními pracovišti AOPK ČR.

Vhodné je připomenout, že tento problém byl identifikován a posléze řešen v různých koncepčních dokumentech resortu (např. Program rozvoje chráněných krajinných oblastí z r. 1997, potažmo r. 2000; vládou schválený Státní program ochrany přírody a krajiny ČR z r. 1998, aktualizován v r. 2009). Jediným právně plnohodnotně ošetřeným orgánem speciální ochrany přírody zůstala Správa národního parku České Švýcarsko, která vznikla samostatným zákonem v roce 2000 (zák. č.

Období po roce 2009 bylo ve znamení dopadů celosvětové i národní hospodářské krize, jež bylo provázeno škrty ve veřejných rozpočtech. Ochrana přírody patřila mezi obory, kde se tyto dopady projevily zvlášť citelně. To si vyžádalo celou sadu úsporných opatření také v AOPK ČR. Nicméně i v tomto velmi komplikovaném období se podařilo rámcově zachovat objem národních prostředků na krajinotvorné programy a plnit hlavní funkce organizace, byť často v minimálním rozsahu.

Současnost

Služební zákon inicioval potřebu tzv. změnového zákona (zák. č. 250/2014 Sb.), který řeší problematické postavení správ CHKO a AOPK ČR. AOPK ČR je tímto zákonem zřízena jako orgán ochrany přírody s celostátní působností a s vlastním výkonem státní správy v chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách a jejich ochranných pásmech. Kromě toho vykonává celou škálu odborných činností s celostátní působností (např. věcná garance evropských směrnic včetně vymezení soustavy Natura 2000 a monitoringu).

S účinností k 1. 1. 2015 se Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) stává správním úřadem. Právní základ jejího nového postavení je zakotven v zákoně č. Změnový zákon nyní zcela jednoznačně zřizuje správním úřadem AOPK ČR, a ta se tak zařadí mezi jiné správní úřady ve stejném právním postavení. Nabytím účinnosti změnového zákona sice správy CHKO jako orgány ochrany přírody vykonávající státní správu podle zákona č. 114/1992 Sb. zanikly, nicméně zůstaly součástí organizační struktury AOPK ČR.

Čtěte také: Program Podpory a ochrana přírody

Po vyhodnocení prvního pololetí za účinnosti služebního zákona se k 1. 7. 2015 předpokládá tzv. Nové organizační uspořádání reaguje na změnový a služební zákon a zohledňuje ekonomické parametry a jejich vývoj. Při tvorbě upraveného organizačního modelu byla stanovena základní východiska tak, aby nová organizační struktura zlepšila celkovou efektivitu práce. Týká se to zejména oblastí, které vyžadují celostátní jednotný přístup (výkon státní správy, monitoring, nastavení standardů opatření); v zajištění vazby pracovišť na hlavní chráněné fenomény (území CHKO, NPR, NPP); dále ve vlastním výkonu péče a monitoringu na místní úrovni a v neposlední řadě ve zkvalitnění profesní skladby organizace. Od 1. 1.

V některých oblastech, např. u RP SCHKO Kokořínsko-Máchův kraj nebo u RP SCHKO Jeseníky, došlo ke změně vymezení působnosti. Z pohledu běžného občana se však mnoho nezmění. Přestože, jak bylo popsáno výše, dochází uvnitř AOPK ČR k organizačním změnám, žadatel o rozhodnutí nebo jiný akt bude nadále podávat žádosti na regionálním pracovišti (místní pobočce) AOPK ČR tak, jak byl zvyklý. Obecně bude platit, že je-li žádost podána na jakémkoli pracovišti, zakládá zamýšlené právní účinky. AOPK ČR takovou žádost vždy postoupí podle svého vnitřního uspořádání, které zohledňuje územní princip, regionálnímu pracovišti příslušnému k jejímu vyřízení. V rámci interně stanovených územních obvodů se bude rozhodovat na nejnižší úrovni. Z pohledu správního řádu bude pak výstupem prvostupňového řízení správní akt AOPK ČR, nikoli správy CHKO, jak tomu bývalo doposud. Podle ust. § 78 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 250/2014 Sb. má AOPK ČR celorepublikovou působnost.

Další neopominutelnou agendou AOPK ČR s celorepublikovou působností (vyjma území národních parků a jejich ochranných pásem a území chráněné krajinné oblasti Šumava), která však nespadá do výkonu státní správy a řídí se soukromoprávními regulativy2, je poskytování finanční náhrady za ztížené zemědělské nebo lesní hospodaření z prostředků státního rozpočtu podle § 58 odst. 2 an. zákona č. 114/1992 Sb. (ust. § 78 odst. 4 zákona č.

Aktivity a projekty

Mapování biotopů v České republice je projekt na získávání unikátních dat o stavu přírody. Data o výskytu (pozorováních, nálezech) druhů živočichů, rostlin, hub a dalších organismů jsou shromažďována v Nálezové databázi ochrany přírody.

AOPK ČR vykonává státní správu na území 24 chráněných krajinných oblastí, 235 národních přírodních rezervací a národních přírodních památek a 549 přírodních rezervací a památek přímo v CHKO (údaj ke dni 31. 12. 2018). Tato území pokrývají téměř 11 000 km², tedy necelých 14 % rozlohy státu.

Čtěte také: Veselí nad Moravou: Zpráva AOPK

Další aktivity AOPK ČR zahrnují:

• Lokalizace objektů památných stromů (jednotlivý strom, stromořadí, skupina stromů) vyhlášených dle § 46 zákona č.
• Hranice kandidátských, národních a mezinárodních geoparků.
• Vrstvy metodicky sjednoceného vymezení územního systému ekologické stability (ÚSES, dle § 2 vyhl. č.
• SitMap_0Rad - základní pole (cca11,1x12 km; středoevropská mapovací síť viz: EHRENDORFER, F.; HAMANN, U. (1965).
• Biotop vybraných druhů (vlk, rys, medvěd, los) vymezený v rozsahu nutném pro zachování jejich existence na území ČR.
• Hranice 366 typů biochor, 94 bioregionů a 4 biogeografických podprovincií na území České republiky publikované v: CULEK, M. et al. (2005).
• Lokalizace speleologických objektů z celého území ČR.
• Vymezení biotopu vybraných druhů, které jsou dotčeny aplikací rodenticidů, vzniklo jako podklad pro náhradu újmy podle § 58 zákona č.
• Vymezení lokalit světového přírodního dědictví UNESCO na území ČR.

Financování a ekonomické nástroje

Záhy se objevila potřeba finančních prostředků v oblasti péče o přírodní prostředí. Původně totiž byly pro jednotlivé správy chráněných krajinných oblastí určeny z dnešního pohledu až úsměvné objemy finančních prostředků v řádech tisíců až desetitisíců korun. I to však postupně prošlo zásadní změnou. Nejdříve se objevily tzv. účelově vázané managementové provozní prostředky (celkově v řádech miliónů korun ročně) a následně se rozběhlo fungování tzv. národních krajinotvorných programů, zejména PPK, PRŘS, resp. POPFK (celkem stovky milionů korun ročně), v posledních letech doplněné o unijní Operační program Životní prostředí (kde jsou na jedno plánovací období alokovány miliardy korun). Přes mnohé otazníky o komfortu a dalších aspektech čerpání těchto prostředků lze říci, že ekonomické programy v ochraně přírody jsou nastaveny v solidní podobě.

Práce s veřejností

Nejproblematičtěji si v současnosti stojí oborová práce s veřejností. Na začátku devadesátých let byla společenská atmosféra nebývale nakloněná ochraně přírody, protože minulý režim tuto oblast trestuhodně zanedbával. Práce s veřejností ale zůstávala na okraji zájmu státní ochrany přírody, která se soustředila především na změny legislativy, nastavení ekonomických nástrojů, management chráněných území či monitoring. Tuto uvolněnou niku obsadily neziskové organizace, které se tématu věnují na různé úrovni: od vynikající přes průměrnou až po velmi nízkou, nadto málokdy úzce vázanou na státní ochranu přírody. Pozitivní nálada veřejnosti z celé řady důvodů postupně opadla a vlastní státní ochrana přírody v této oblasti vykazovala nedostatečnou anebo málo kvalitní práci. To se daří částečně napravovat až v posledních letech. Jsme si vědomi, že dobře informovaná veřejnost (od hospodářů přes samosprávy až po turisty) lépe pochopí smysl a nezbytnost racionální ochrany přírody.

Je nade vši pochybnost, že všechny čtyři instrumenty moderní ochrany přírody (právní regulace, praktická opatření v krajině, odborně-průzkumné aktivity a práce s veřejností) se musí provádět vzájemně provázaně, a ne izolovaně. To vše při vědomí, že ochrana přírody opravdu, ale opravdu není klasická ekologie ani přírodověda, ale společenská disciplína, ve které vědecké poznatky různých oborů hrají nenahraditelnou, avšak samy o sobě nedostačující úlohu. Nový institucionální model ochrany přírody vznikající v roce 2015 dává ke zkvalitnění práce solidní předpoklady.

tags: #agentura #ochrany #prirody #a #krajiny #české

Oblíbené příspěvky:

• Moderní metody ochrany rostlin
• Povinnosti environmentálního reportingu
• Získejte dotaci na zpracování odpadu
• ČSN normy pro recyklaci za studena
• Odpadové hospodářství