Agrotechnické postupy v ekologickém zemědělství

Ekologické zemědělství je přirozený, ale zároveň moderní způsob hospodaření, založený na tisícileté zkušenosti našich předků. Je odpovědí na industrializaci a chemizaci zemědělství ve 20. století. Začalo se rozvíjet již ve dvacátých letech, od sedmdesátých let bylo v západních zemích legislativně ukotveno a dnes dochází k jeho bouřlivému rozvoji všude na světě v nejrůznějších podobách od návratu k tradičnímu cyklickému zemědělství v Indii, příklonu k politické ideologii Agroekologie v Latinské Americe, systému Community Supported Agriculture v USA, či nejrůznějším přístupům permakultury a přírodního zahradničení u nás. To vše lze považovat za součást trendu, který ztělesňuje ekologické zemědělství.

Ekologické zemědělství užívá spontánní přírodní procesy, ale také razí moderní agrotechnické postupy. Pracuje s obnovitelnými zdroji a napodobuje přirozený koloběh živin. Respektuje životní prostředí. Neznamená návrat na stromy, ale cestu ke zdravému rozumu a citlivému srdci. Pravidla ekologického zemědělství a výroby biopotravin jsou stanovena národními i evropskými předpisy.

Ekologicky hospodařící sedláci dodržují díky přesně specifikovaným závazkům daným státní a mezinárodní legislativou soubor pravidel. Ta slouží, všeobecně řečeno, k tomu, aby byla zajištěna péče o krajinu, zvířata i člověka, jejich zdraví a udržitelnost. Naopak převládající průmyslové zemědělství má legislativní rámec tak široký, že svými postupy může přispívat ke snižování úrodnosti půdy, znečišťování a poškozování životního prostředí a utrpení hospodářských zvířat. Důsledkem tohoto pak mohou (p)otraviny běžně obsahovat zbytky pesticidů nebo zdraví škodlivých látek v živočišných produktech. Jedná se o rezidua léčiv, hormonů a látek spojených s geneticky modifikovaným krmivem.

Praxe ekologického zemědělství ukazuje, že ekologičtí zemědělci přírodu neznečišťují a nezatěžují. Nezamořují půdu, vodu, vzduch ani živé organismy syntetickými chemikáliemi. Nevnášejí cizorodé látky do potravního řetězce. Ba naopak, často se starají o krajinnou i druhovou rozmanitost a krajinu ozdravují. Půdu hnojí ekologicky - hnojem hospodářských zvířat, kompostem a zeleným hnojením. Problémy s plevely a se škůdci řeší spíše preventivně - střídáním plodin, volbou vhodných odrůd a vhodným sousedstvím druhů, mechanickým ničením plevele a podporou biologické rozmanitosti - to znamená zásadně bez chemie.

Podobné principy, které dokážou bez chemie zajistit zdravou úrodu, používají hospodáři i při chovu zvířat. Vybírají vhodná plemena adaptovaná na místní podmínky a starají se o zdraví zvířat preventivně. Dobrý zdravotní stav zvířat plyne i z toho, že je jim umožňován přirozený pohyb i denní režim, kvalitní krmivo a dostatečná aktivita. Ekologické zemědělství nevidí ve zvířatech pouze předmět dosahování ekonomického užitku, ale především živé tvory s vlastní individualitou a potřebami.

Čtěte také: Ekologické zemědělství: agrotechnické postupy

Udržování půdní úrodnosti

Metodika řeší problematiku udržování a zvyšování půdní úrodnosti, včetně navazující výživy rostlin a hnojení. Zemědělsky využívaná půda je v současnosti považována za nejvíce využívaný přírodní zdroj, a jakožto základní výrobní faktor každého zemědělce by měla být patřičně chráněna s ohledem na její základní vlastnost - půdní úrodnost. Jednou z možností podpory půdní úrodnosti je opětovné využívání rostlin z čeledi bobovitých - Fabaceae, protože podle Mayer et al. (2003), Jensen et al. (1996) a Jensen et al. (2015) leguminózy ovlivňují převážnou část půdních vlastností, které se následně podílejí na zvýšení půdní úrodnosti.

Boj s plevelem v ekologickém zemědělství

Moderní a konkurenceschopné zemědělství klade důraz především na ekonomické zhodnocení vypěstovaných komodit. Ať už se jedná o potravinu, krmivo nebo surovinu pro průmyslové využití. Jedním z předpokladů pro dosažení ekonomických cílů je udržení tlaku plevelů pod prahem ekonomické škodlivosti. V ekologickém zemědělství jsou plevele jedním z hlavních činitelů, kteří ovlivňují výnos a kvalitu sklizené produkce.

Plevel lze definovat jako každou rostlinu, která vyrostla na nevhodném místě, nebo také, že za plevel lze považovat rostlinu, která na daném pozemku roste bez naší vůle nebo proti ní. Podle definice Evropské společnosti pro výzkum plevelů je plevel rostlina, která překáží cílům a požadavkům člověka. Plevelem se tedy může stát jakákoliv nekulturní, ale i kulturní plodina.

Do systému ochrany porostu před zaplevelením patří agrotechnická opatření (podmítka, orba, předseťová příprava půdy). Tento postup, který nyní napříč zemědělstvím prochází renesancí, se tradičně využíval v dřívější době, před nástupem chemizace zemědělství. Vlivem časového odstupu mezi jednotlivými pracovními operacemi (a několikanásobná podmítka) došlo ke zničení velké části vzcházejících rostlin plevelů.

Pěstování kukuřice v ekologickém zemědělství

Například kukuřice, která je dnes pěstována ve více státech než jakákoli jiná plodina, má široké spektrum využití v oblastech potravinářství, krmivářství i průmyslu. Nevýhodou je, že její pěstování je spojováno s projevy degradace půdy. Jeden směr možné změny pohledu na kukuřici je právě probíhající výzkum zabývající se možností pěstování kukuřice v systému smíšené kultury.

Čtěte také: Odpad v České republice

Nejčastěji je smíšená kultura složena z rostlin čeledi bobovitých (Fabaceae) a lipnicovitých (Poaceae). Typickým příkladem jsou luskovino-obilné směsky ozimých i jarních forem. Již třetí sezónu probíhá zkoušení pěstování kukuřice seté (Zea mays L.) v systému smíšené kultury v kombinaci s lupinou bílou (Lupinus albus L.).

Kukuřice má poměrně nízkou konkurenceschopnost a je značně náchylná na zaplevelení. Seje se do širokých řádků (70 cm a více), její počáteční vývoj je poměrně pomalý a zapojování porostu trvá dlouho. Ve fázi 10. až 12. listu se zapojení kukuřice pohybuje okolo 60 až 70 % a dosahuje výšky v rozmezí od 90 do 130 cm. V této fázi má již poměrně vysokou konkurenceschopnost, i když k plnému zapojení porostu dochází až později (na začátku kvetení).

Vzhledem k tomu, že se lupina vysévá do meziřádků, dochází ve smíšených kulturách k celkově rychlejšímu zapojení porostů. Porost se začíná zapojovat už ve fázi 7. až 8. listu kukuřice. Dřívější zapojení porostů přispívá k omezení rozvoje plevelů, přesto ale v počátečním období vývoje jsou lupina i kukuřice na zaplevelení citlivé i ve smíšené kultuře.

Meziřádková kultivace

Zpracování půdy během vegetace, meziřádková kultivace neboli plečkování bylo v minulosti běžným agrotechnickým zásahem regulující zaplevelení. Rozšíření pletí porostů kukuřice, cukrovky, brambor a zeleniny a prokypřování povrchu půdy je v prostoru široké rozteče řádků známo v primitivním technickém pojetí již od 18. století. Sofistikované stroje, zvané plečky, se objevily ve druhé polovině 19. století a plečkování bylo běžnou pěstitelskou praxí od vzejití porostů (vytvoření viditelných řádků - obr. 3) do zapojení porostu.

Pro dosažení co nejoptimálnějších podmínek během vegetace lze využít meziřádkovou kultivaci, která narušením půdního škraloupu ovlivňuje množství vzduchu v půdě, a především po deštích obnovuje vzdušný režim. Dostupnost nových technologii v zemědělství jako je GPS, přesné setí, které se projeví na přesnosti rozmístěných rostlin na jednotku plochy, využití optických či robotických pleček umožní opětovný rozvoj odvětví zemědělské mechanizace a agrotechnických postupů řešící meziřádkovou kultivaci.

Čtěte také: Udržitelné zemědělství a chov zvířat

Ekologické zemědělství na Slovensku - inspirace pro české zemědělce

Na konce června 2018 se skupina českých poradců v rámci projektu Ministerstva zemědělství ČR na podporu produkce a odbytu biomléka vydala na dvoudenní exkurzi na Slovensko, jejímž zaměřením bylo pěstování krmných plodin na orné půdě určených pro dojný skot. Hlavním poznatkem exkurze bylo, že v ekologickém zemědělství lze velmi dobře pěstovat plodiny, jakými jsou kukuřice či slunečnice a pro ekologické zemědělství také existují alternativy k hojně v konvenčním zemědělství využívaným sojovým výliskům v podobě slunečnicových výlisků v biokvalitě.

„Slunečnicové výlisky významným způsobem zlepšují krmivovou strukturu mléčného podniku v režimu ekologického zemědělství a zvyšují také dojivost celého stáda. Všechny podniky, které jsme v rámci exkurze na Slovensko navštívili, ukázaly také schopnost ekologické produkce krmné biokukuřice, jejíž výnosy se vždy pohybovaly mezi 8-10 tunami na hektar,“ uvedla manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřina Urbánková, která se výpravy na slovenské ekofarmy osobně zúčastnila.

Příkladem velmi profesionální ekozemědělské firmy s jasnou koncepcí produkce i údržby krajiny je společnost SEMA HŠ ze Sladkovičova. Ředitel společnosti hospodařící přibližně na 1300 hektarech v ekologickém zemědělství již od roku 2007 Marian Halmeš účastníkům exkurze ukázal fungování úspěšného podniku bez chovu zvířat s 28 stálými zaměstnanci a vlastní technikou.

V podniku pěstují pšenici, špaldu, ječmen jarní, kukuřici na siláž, zrno i na osivo, hrách, luskoobilnou směsku, vojtěšku, oves, řepku v ozimé i jarní variantě, slunečnici, hořčici, pohanku, sóju a hrášek. Hnůj Sema HŠ nakupuje a slámu neprodává, ale drtí, diskuje a zaorává. Díky tomu, vhodnému osevnímu postupu (střídání plodin) a agrotechnice, trvale zlepšuje svou půdní strukturu včetně obsahu humusu a následně i výnosové stránky. Tu si nechává společnost pravidelně měřit, aby majitelé byli schopni posoudit, zda zvolené agrotechnické postupy odpovídají potřebám farmy.

V rámci střídání plodin byla společnost také schopna dosáhnout uspokojivých výsledků v oblasti redukce škůdců. Redukce plevelů probíhá výhradně agrotechnickými postupy (plecí brány, vláčení, plečkování - v případě kukuřice až 4krát ročně) a díky zapojení včelařů z okolí (cca 500 včelstev), jejichž včely opylují slunečnice na poli, si společnost zlepšuje výnosy až na 3 tuny na hektar. Při ploše 150-250 hektarů slunečnice každý rok tak dokázali dosáhnout zajímavého ekonomického zhodnocení.

tags: #agrotechnické #postupy #v #ekologickém #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Chomutov a poplatky za odpad
• Jedna planeta
• Jednorázové talíře šetrné k přírodě
• Ing. Urban o ekologickém zemědělství
• Alarmující nárůst ohrožených dětí