Allenovo ekologické pravidlo a další biogeografická pravidla

Biogeografická pravidla jsou zobecňující zákonitosti popisující prostorové rozdíly v ekologických populacích. Organismy žijící na naší planetě vypadají, nebo se chovají podle určitých zásad, které jsou nejčastěji adaptace na klimatické podmínky v daném areálu.

Po zjištění některých zásad, byla v minulosti formulována řada biogeografických pravidel. Mezi nejznámější biogeografická pravidla patří:

• Bergmanovo pravidlo
• Allenovo pravidlo
• Glogerovo pravidlo
• Jordanovo pravidlo
• Thorsonovo pravidlo

Allenovo pravidlo

Allenovo pravidlo z roku 1878 říká, že endotermní živočichové žijící ve vyšších (chladnějších) zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní obývající nižší (teplejší) zeměpisné šířky.

J. A. Allen poukazuje na stavbu těla vzájemně příbuzných teplokrevných živočichů a konstatuje, že živočichové žijící ve vyšších zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní obývající nižší zeměpisné šířky.

Důvodem tohoto morfologického přizpůsobení je snaha živočichů žijících v chladných oblastech zamezit ztrátám tepla unikajícího povrchem tělních výběžků. Naopak větší tělní výběžky živočichů žijících v teplých oblastech jim umožňují rychlejší ochlazování krve.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Vysvětluje se tím, že větší tělní výběžky umožňují rychlejší ochlazování krve v teplejších oblastech.

Důkazem platnosti tohoto pravidla je například srovnání psovitých šelem (Canidae).

Příklady:

• Zajíc ušatý (Lepus alleni), zajíc měnivý (L. americanus) a zajíc polární (L. arcticus).
• Fenek (Vulpes zerda), liška obecná (V. vulpes) a liška polární (Alopex lagopus).

V obou případech se druhy vlevo vyskytují v teplých pouštních oblastech, zatímco druhy vpravo v chladných oblastech tundry. Druhy uprostřed obývají temperátní oblasti.

Další biogeografická pravidla

Bergmanovo pravidlo

Bergamanovo pravidlo říká, že v rámci široce rozšířeného taxonu savců a ptáků se větší jedinci vyskytují ve vyšších zeměpisných šířkách. Toto pravidlo říká, že druhy a poddruhy žijící v chladnějších oblastech jsou zpravidla větší a mohutnější než jejich příbuzní z nižších zeměpisných šířek. Důvodem rozdílu ve velikosti je poměr mezi objemem a povrchem těla jednotlivých taxonů. Větší živočich má menší poměr povrchu těla vůči objemu a tím menší tepelné ztráty na jednotku hmotnosti.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Původní pravidlo z roku 1847 bylo později z endotermních živočichů rozšířeno i na další skupiny (např. na některé plazi a mravence), je zde však mnoho výjimek.

Glogerovo pravidlo

Glogerovo pravidlo z roku 1883 říká, že zbarvení příbuzných endotermních živočichů koreluje s vlhkostí prostředí, které obývají, přičemž tmavší formy se vyskytují ve vlhčím prostředí.

C. L. Gloger zaznamenal v roce 1883 další zákonitosti zonální variace u těl suchozemských teplokrevných živočichů. Všimnul si, že zbarvení příbuzných živočichů je často úzce korelováno s vlhkostí a teplotou prostředí. Nicméně gradient zbarvení teplokrevných živočichů je opačný. U blízce příbuzných taxonů se v chladných oblastech setkáváme se světlejšími formami a naopak v teplých a vlhkých oblastech s formami tmavými.

Pravidlo pravděpodobně souvisí s lepším maskováním druhů, protože ve vlhčích oblastech se vyskytují tmavší půdy a hustší vegetace. Zároveň má změna zbarvení zřejmě i pozitivní vliv na termoregulaci v daných prostředích. Platnost tohoto pravidla má řadu výjimek (lední medvěd apod.).

Jordanovo pravidlo

Jordanovo pravidlo z roku 1892 hovoří o tom, že počet obratlů mořských ryb roste podél gradientu od teplých vod v tropických oblastech směrem k chladným vodám ve vyšších zeměpisných šířkách.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Stále není příliš jasné, do jaké míry je toto biogeografické pravidlo univerzální. Závislost se totiž mění pro různé druhy, skupiny druhů nebo populace. Zřejmě souvisí s Bergmanovým biogeografickým pravidlem.

Thorsonovo pravidlo

Thorsonovo biogeografické pravidlo říká, že vývoj mořských bezobratlých se mění se vzrůstající zeměpisnou šířkou od nepřímého k přímému.

U přímého vývoje je mladý jedinec po vylíhnutí podobný dospělci a pouze dorůstá jeho velikosti. Nepřímý je charakterizován vývojem přes larvální stádium, což může být v nižších zeměpisných šířkách výhodnější, protože může být unášena mořskými proudy a druh se pak rychleji šíří.

Ve vyšších zeměpisných šířkách se spíše u druhů vyskytují větší vajíčka, obecně rychlejší růst jedinců a zároveň je častější živorodost a přímý vývoj.

Vermeijova hypotéza predační eskalace

Toto biogeografické pravidlo známé jako hypotéza predační eskalace říká, že adaptace na predační tlak jsou lépe vyvinuté v nižších zeměpisných šířkách. Hypotéza z roku 1978 byla zkoumána na mořských plžích, mlžích, houbovcích aj. Rovněž vyjadřuje, že v nižších zeměpisných šířkách je větší predační tlak.

Na souši je Vermeijova hypotéza zdokumentována pro velikost semen, která jsou mírně větší v nižších zeměpisných šířkách. Větší semena lépe odolávají predaci.

tags: #alenovo #ekologicke #pravidlo #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně likvidovat odpad
• Rozmanitost života
• Účinky ekologického aktivátoru septiku
• Kanadský thriller
• Využití odpadu jako zdroj energie