Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) je právem považována za nejznámějšího a nejoblíbenějšího papouška světa. Díky své učenlivosti, inteligenci a nenáročnosti se stal symbolem domácího chovu. Vědecký název andulky zní Melopsittacus undulatus, což v překladu znamená „zpěvavý papoušek s vlnkovaným peřím“.
Tento drobný, živý a přátelský pták pochází z Austrálie, kde tvoří obrovská hejna čítající tisíce jedinců. Andulky pocházejí z Austrálie, kde obývají otevřené stepi, polopouště a suché oblasti s přístupem k vodě. Tento druh byl popsán již v roce 1805 a dodnes zůstává jediným zástupcem svého rodu.
Andulka vlnkovaná měří přibližně 17-20 cm, váží kolem 30-40 g a vyznačuje se štíhlou postavou a dlouhým ocasem. V přírodě se setkáte pouze se zeleně zbarvenými ptáky tohoto druhu, v domácích podmínkách ale narazíte i na modré, žluté nebo bílé zbarvení. Šlechtěním andulek vzniklo nepřeberné množství barevných mutací.
Pro samostatný chov se andulce musíte hodně věnovat a trávit s ní dostatek času. Pohlaví ptáka lze rozlišit podle barvy ozobí. U samečků je tmavě modré, u samic modré nebo béžové.
Andulky lze chovat jak v bytě, tak ve venkovní voliérách. Pokud chováte více andulek, doporučuje se voliéra pro andulky, kde mají dostatek prostoru k letu. Ačkoliv možná máte v hlavě obrázek andulky v kulaté kleci, tento typ vhodný není, protože andulky rády létají spíše do dálky než do výšky. Velikost je třeba přizpůsobit také počtu chovaných ptáků. Nejvhodnější je nižší a delší klec. V kulatých typech jsou andulky dezorientované a tím pádem stresované.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Klec pro andulku by měla mít rozměry alespoň 60×55×30 cm, raději ještě více. Andulky jsou velmi společenští ptáci. V Austrálii nalezneme andulku vlnkovanou téměř všude a protože se jedná o společenského tvora, vyskytují se v přírodě v hejnech okolo 30 jedinců, mezi kterými si vyhledávají i své celoživotní partnery.
Klec umístěte na vyvýšené místo bez průvanu, přímého slunečního záření a alespoň jednou stranou ke zdi (kvůli pocitu bezpečí). Pozor na lakované dráty, okusováním si můžou ptáci způsobit zdravotní obtíže. Místo bidýlek použijte silné větve, na nichž si ptáci procvičují klouby a obrušují drápy.
Andulky jsou hravé a potřebují každodenní stimulaci. Oblíbené jsou houpačky, lana, zvonečky a kousací hračky ze dřeva nebo sisalu. Hračky pravidelně obměňujte, aby pták neztratil zájem. Zejména v páru si andulky hrají společně - přenášejí předměty, zkoumají prostor a napodobují zvuky.
Krmení andulek není náročná disciplína. K dostání jsou přímo krmné směsi pro andulky, které by se měly skládat z nejrůznějších semen, jejich přirozené potravy. Přidat můžete také čerstvou zeleninu a ovoce, jako jsou jablka, mrkev, hrozny nebo třeba mango. Základní potravou andulek v přírodě je travní semeno v různém stupni zralosti. Andulky potřebují také proteiny, glycidy, tuky,minerální látky a vitamíny, Nesmí jim chybět ani písek na trávení a vaječné skořápky.
Základ tvoří směs pro malé papoušky obsahující proso, oves, senegalské proso a lničku. Veškerá zelenina a bylinky by měly být v BIO kvalitě- tedy bez postřiků a chemických ošetření. Ideální je aby andulka měla k potravě volný přístup, zbytky ovoce a zeleniny je třeba odstraňovat, aby nezplesnivěly.
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
Zelenina a ovoce je jen na zpestření a neměla by se podávat každý den. Také je dobré střídat druhy. Voda by měla být vždy čerstvá a měněna alespoň 1× denně. Přestože andulky milují ovoce, zeleninu a bylinky, existují potraviny, které jsou pro ně toxické nebo nevhodné.
| Potravina | Poznámka |
|---|---|
| Proso | Různé druhy (žluté, červené, senegalské) |
| Oves | Loupaný i neloupaný |
| Lesknice | Důležitá součást krmné směsi |
| Zelené krmení | Tráva, pampeliška, ptačinec |
| Ovoce a zelenina | Jablko, mrkev, okurka |
| Větve | Ovocné stromy (neošetřené) |
| Grit | Drcené mušle, kamínky |
Období toku se projevuje zvýšenou aktivitou, častým zpěvem a vzájemným krmením mezi párem. Sameček se dvoří samičce zvedáním křídel, kýváním hlavy a tichým zpíváním. Snáší obvykle 4-6 bílých vajec, na kterých sedí asi 18 dní. Sameček ji v té době krmí a po vylíhnutí pomáhá s péčí o mláďata.
Během období toku dochází u samic andulek ke zřetelným změnám barvy ozobí, které je spolehlivým ukazatelem jejich pohlavní aktivity. Ozobí samice výrazně ztmavne a získá hnědou barvu, často s lehce zdrsněným povrchem. U některých jedinců může být dokonce mírně zrohovatělé. Po skončení hnízdní sezóny se barva ozobí postupně vrací do světlejšího odstínu béžové nebo šedé.
Pokud máte samici andulky jako mazlíčka a nechcete ji nechat hnízdit, je důležité tokové chování zklidnit, aby nedošlo k nadměrnému stresu nebo kladení neoplozených vajec. Omezte tučná a bílkovinná krmiva (např.
Andulky komunikují nejen hlasem, ale i řečí těla. Čepýření peří je běžné chování, které značí pohodu a uvolnění - pták si tak čistí peří a reguluje teplotu těla. Broukání (tiché mumlání nebo pískání) je naopak známkou radosti a sociálního kontaktu - andulka si tím „povídá“ sama se sebou nebo s člověkem. Naopak útočné syčení, zvednutý zobák a nafouknuté peří na hlavě značí podráždění nebo obranu.
Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě
Ochočení andulky vyžaduje trpělivost, klid a pravidelný kontakt. Nejlépe se ochočují mladé andulky, které ještě nemají zakořeněný strach z lidí. První krok je získání důvěry - mluvte na ptáka tichým hlasem, pohybujte se pomalu a nabízejte mu pamlsky (např. Jakmile začne bez obav přijímat potravu z ruky, můžete ji pomalu vkládat dovnitř klece a nechat andulku, aby na ni sama vylezla. Postupem času si zvykne i na doteky a volný pohyb po ruce.
Andulku je vhodné pouštět z klece pravidelně, ideálně každý den alespoň na 30-60 minut, aby si mohla protáhnout křídla a udržet kondici. Pták by měl mít možnost bezpečně přistávat, například na bidýlkách nebo opěradle židle.
Ideální je vytvořit andulce svůj prostor, takzvaný „hrací strom“ z větve, nejlépe ovocného stromu, která je připevněná ke zdi nebo v květináči. Na větev můžete zavěsit hračky, pamlsky. Nikdy ji nechytejte násilím - nechte ji, ať se sama vrátí do klece, nejlépe večer nebo po vložení oblíbeného pamlsku.
Andulka je jedním z nejlepších „mluvících“ druhů mezi malými papoušky. Samečci se učí mluvit snáze a jejich výslovnost bývá zřetelnější. Při správné péči se andulky dožívají 8-12 let, v ideálních podmínkách i více než 15 let. Délku života ovlivňuje kvalita krmení, pohyb, čistota prostředí a genetika.
Přepeřování je přirozený proces, při kterém andulka vyměňuje staré peří za nové, obvykle dvakrát ročně - na jaře a na podzim. V tomto období může působit neupraveně, ztrácet peří po celém těle a být unavenější. Jde o fyziologický jev, nikoli nemoc.
Prevencí je pravidelná výměna podestýlky, dostatek světla, vyvážené krmení a dostatek pohybu. Postižená místa mohou svědit, praskat a pták si je často drbe. K nákaze dochází přímým kontaktem s infikovaným ptákem nebo přes kontaminované bidýlko či krmítko. Základem léčby je izolace nemocného jedince a ošetření antiparazitární mastí nebo kapkami na bázi ivermektinu. Klec či voliéra musí být důkladně vyčištěna a dezinfikována.
Andulka vlnkovaná je dokonalým příkladem toho, jak drobný pták dokáže přinést do domácnosti radost, barvu i život. Je nenáročná, přátelská, učenlivá a mimořádně společenská. Díky své přizpůsobivosti se hodí jak pro začínající chovatele, tak pro zkušené milovníky papoušků.