Američana Michaela Reynoldse lze bez nadsázky nazvat nejvýznamnějším světovým architektem odpadu. Více než 35 let staví tento eko-architekt a ekologický aktivista s úspěchem velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody, tepla a kanalizací.
Je zastáncem trvale udržitelného rozvoje a ve svých domech tyto své postoje striktně dodržuje. Mike Reynolds je svérázný americký architekt, který od počátku sedmdesátých let kritizuje masívní stavební produkci a neschopnost architektů a stavebních inženýrů vyrovnat se s nezvladatelným objemem hromaděného odpadu.
Jeho dům z roku 1972 je z velké části postaven z plechovek od piva, které jsou spojovány do promyšlených modulů a na závěr omítnuty. U staveb, které sám navrhuje a řídí jejich výstavbu, využívá odpad, který produkuje běžná moderní domácnost. Patří sem hliníkové plechovky, plastové láhve, nebo použité pneumatiky. Snaží se vyhýbat konvenčním stavebním materiálům, jejichž výroba nepřiměřeně zatěžuje životní prostředí.
Svou filosofii zastřešil termínem „Zeměloď“ (Earthship). Michael Redynlods neoznačuje tyto stavby pod názvem „dům“, ale říká jim „earthships“ (zemělodě), protože jsou nezávislé na veškerých technických sítích a nejsou tudíž pevně zakořeněné, jak tomu u domů bývá. Říká, že každá část odpadu od plastové láhve, kelímku až po pneumatiku může být naplněna hlínou a stane se tak z ní kvalitní stavební izolační prvek. Je v něm možné pěstovat ovoce i zeleninu.
V průběhu času se jeho domy vyvinuly tak, že jsou schopny obstát absolutně mimo inženýrské sítě. Mike do svých návrhů začlenil solární panely, tepelná čerpadla, promyšlené systémy chytání dešťové vody, pěstování různých plodin a další aspekty, které dělají jeho domy tolik výjimečnými.
Čtěte také: Návrh zahrady na míru
Stavební materiál tvoří z převážné části použité pneumatiky, PET láhve nebo plechovky. V městečku Taos v Novém Mexiku začal vytvářet budovy soběstačné ve spotřebě vody a elektřiny. „Přes 35 let staví levné domy ze starých pneumatik, plechovek a plastových lahví. Michael Reynolds se alternativním obytným stavbám z odpadového materiálu věnuje už od roku 1970. Jelikož v této době nebyl o ekologii téměř žádný zájem, dalo by se říct, že byl architektem budoucnosti.
Jeho stavby se drží takzvaných „U modelů“. Jednotlivé místnosti mají půdorys ve tvaru písmene U a jsou z části zasazeny do terénu. Nosná konstrukce je tvořena z pneumatik, které jsou vyplněny nahuštěnou hlínou a tvoří jednotlivé zdící prvky. Pneumatiky se plní až na místě, protože jejich naplněním vzroste hmotnost a nedaly by se přenášet. Tím vznikne velmi pevná zeď, jejíž obrovská masa zadržuje teplo. Tyto zdi z pneumatik jsou obalovány hlínou, dokud se nevytvoří kompaktní zeď. Pneumatiky jsou doplňovány i plechovkami, sklenicemi a jinými materiály. Na rozdíl od moderních zdících materiálů se člověk naučí s těmito prvky pracovat za několik minut. Využíváním odpadků se sloučí hned několik prospěšných činností. Kromě čištění krajiny si postavíte vlastní dům a rovněž vytvoříte umění.
V tichém oceánu se plaví tolik plastových lahví, že by vytvořily kontinent velký jako Texas. Rovněž plastikové lahve se dají použít jako zdící materiál. Všechny tyto domy uvnitř vytvářejí dojem amazonských deštných pralesů. Na okrajích budov jsou skleníky, které tvoří nárazníkové zóny odstiňující venkovní prostředí. V tomto místě se pěstuje potrava a zpracovává se zde domovní odpad.
Domy jsou větrány pomocí gravitačního otvírání ventilace, které se otevře ve chvíli, kdy se do něj opře slunce. V těchto typech domů je snaha o maximální využití sluneční energie. Součástí domů jsou tedy i solární panely, jejichž energie se ukládá do baterií. Ke svícení se potom využívají LED diody, které na rozdíl od obyčejných žárovek spotřebují jen zlomek energie. Mezi ostatní zdroje energie patří i větrné elektrárny s vertikální osou, které mají dlouhou životnost bez údržby. Speciální tvary střech umožňují odvedení veškeré vody, která na střechu dopadne, do podzemních nádrží, odkud se voda čerpá přes čističku do domu. Voda se využije celkem čtyřikrát. Po osprchování se dostane do nárazníkových zón, kde protéká botanickými buňkami, které ji pročišťují a zároveň zavlažují rostliny v této zóně.
Kromě produkce zeleniny a ovoce v nárazníkových zónách posunul Michael Reynolds získávání potravin ještě do jiné úrovně. Mezi rostlinami jsou vytvořené vodní nádrže, kde se dají chovat ryby. Ačkoliv byl projekt zemělodí aplikovaný převážně na stavbách typu rodinných domů, je možné tyto poznatky aplikovat i do velkoměst. Jednotlivé domy jsou jako buňky. Fungují samostatně, ale dají se k sobě skládat a mohou vzniknout i několikapatrové budovy. Zemělodě nemusí mít pouze bláznivé tvary. Mohou být naprosto konvenční a zapadat tak do moderní zástavby.
Čtěte také: Michael Reynolds a Earthships
Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje narážela v USA na různé byrokratické překážky. V devadesátých letech prohrál spor s několika nespokojenými klienty, kteří reklamovaly technické vady domů, které jim postavil. Následkem toho ztratil na 17 let licenci autorizovaného architekta a jeho další domy tak byly postaveny mimo zákon. Nakonec došlo až k tomu, že Michael Reynolds přišel o svou licenci.
Michael Reynolds však nepřestal věřit v budoucnost konceptu udržitelného rozvoje a bydlení a jezdil pomáhat se svou partou stavařů do oblastí postižených přírodními katastrofami. Během několikaletého apelování změnit stavební zákon se mimo jiné vydal na Andamanské ostrovy postižené vlnou tsunami, kde naučil místní stavebníky stavět jednoduché verze zemělodí. Jeho následující cesty vedly právě tam, kde lidé o své domovy přišli vlivem přírodních katastrof. Své zemělodě naučil stavět místní obyvatele např.
Reynoldsovo počínání nezůstalo bez povšimnutí, a tak mu byla nakonec vrácena licence architekta a podařilo se mu prosadit změny ve stavebním zákoně v Novém Mexiku. Poté, co se americká vláda dozvěděla o jeho humanitární činnosti, mu byla navrácena profesní licence a podařilo se mu prosadit změnu stavebního zákona. Byla mu také povolena, jako prvnímu na světě, stavba testovací základny nedaleko Taosu v Novém Mexiku. Vedle 3 starších staveb tam má vzniknout 15 nových zemělodí. Tyto soběstačně postavené ekodomy budou vybavené vším co je třeba k přežití, kdyby na Zemi došly neobnovitelné zdroje energie.
Příběh amerického architekta Michaela Reynoldse zaujal britského režiséra Olivera Hodge natolik, že o něm v průběhu tří let natočil film „Architekt odpadu“, který získal, vedle řady dalších ocenění po celém světě, i dvě ceny Mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví - Ekofilm 2009. Vedle hlavní ceny dostal i cenu diváků. Ten samý rok vyšel dokument „Architekt odpadu“ (Garbage warrior), který glorifikuje jeho celoživotní boj za ekologii a stal se celosvětovým hitem.
Michael Reynolds navštívil Českou republiku v rámci svého evropského turné, aby mohl zájemcům osobně představit svou vizi. Návštěva se uskutečnila ve dnech 2. - 5. května 2011 v Praze a v Českých Budějovicích. V pondělí (2. 5. v 16 hodin) se uskutečnila pražská tisková konference pro média a večer (ve 20.30) pro veřejnost promítání filmu Architekt odpadu s následnou diskuzí v kině Světozor. V úterý (3. 5. ve 14 hodin) proběhla přednáška pro studenty a další zájemce na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve středu (4. 5. v 16 hodin) bude M. Reynolds přednášet pro studenty v Národní technické knihovně v Praze a ve čtvrtek (5. 5. Magistrát hl. m.
Čtěte také: Řešení pro snížení světelného znečištění
Pokud budeme žít stále stejným životem, bude v budoucnu naše planeta neobývatelná. Z tohoto důvodu se Michael a jeho pomocný tým snaží vytvořit ekostavby nezávislé na okolí. Až jednoho dne dojdou zdroje pro výrobu elektrické energie, tak svět jak ho známe, přestane existovat, ale pro zemělodě se nic nezmění. „Pokud lidstvo planetu úplně zdemoluje, tak já budu určitě mrtvej.
tags: #architekt #odpadu #michael #reynolds #knihy