Možnosti recyklace stavebních materiálů v České republice

Stavební odpad představuje značný podíl v objemech odpadů každé ekonomicky rozvinuté společnosti. Podaří-li se ho však využít jako náhradu přírodních surovin, může pomoci životnímu prostředí. Stavebnictví zatěžuje životní prostředí při výrobě stavebních hmot (energetická náročnost výroby, těžba přírodních surovin), dopravní náročností (značná hmotnost staveb a tím i dopravovaných materiálů), lokálně a krátkodobě vlastním staveništěm (hlučnost, prašnost, stavební odpady) a dlouhodobě užíváním budov (energetická náročnost vytápění). Současně je stavebnictví schopno i částečně odlehčovat životní prostředí především schopností spotřebovávat průmyslové a stavební odpady jako náhradu přírodních surovin.

Proto byl ze strany Odboru surovinové politiky Ministerstva průmyslu a obchodu v roce 2001 vznesen (a podpořen) požadavek na realizaci studie "Analýza a možnosti rozvoje nakládání se stavebními odpady a jejich následného využití v další stavební výrobě v intencích Surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů". Tato studie byla zpracována Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR (ARSM) a ve článku jsou uvedeny některé její výsledky.

Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech definuje materiálové využití odpadů jako náhradu prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. Stavební odpad, který představuje významný podíl odpadů společnosti, je takřka kompletně recyklovatelný, a proto by mu měla být věnována maximální pozornost.

Stavební a demoliční odpady v EU a ČR

Stavební a demoliční odpady představují v zemích EU velmi výrazný podíl na celkové produkci odpadů (kolem 25 %) - tato hodnota je na základě dostupných údajů z Českého ekologického ústavu obdobná i v ČR. Protože se kromě jiného jedná i o zdroj druhotných surovin, je žádoucí, aby nakládání s touto komoditou bylo upřesněno specifickými pravidly. Opatření ke snížení množství stavebních a demoličních odpadů a zvýšení podílu recyklované a znovuvyužité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení životního prostředí - a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin.

Nakládání se stavebními odpady se však nedotýká pouze životního prostředí, ale má i podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby. Nekvalifikované nakládání s těmito materiály znamená jak ztrátu cenné suroviny, tak má za následek také postupné zaplňování prostor skládek, původně určených pro nevyužitelné odpady. Těžiště práce při nakládání se stavebními odpady tedy spočívá v jejich co nejvyšším materiálovém využití a minimalizaci vzniklých zbytkových odpadů. Tento požadavek by však měl být chápán flexibilně, tj. při nakládání se stavebními odpady je vždy nutno hledat takové řešení, které je nejenom ekologické, ale také ekonomické.

Čtěte také: Možnosti pro zmírnění dopadů klimatu

I když v ČR i jednotlivých zemí EU existují rozličné systémy evidence těchto odpadů, mají jedno společné. Nikde není možno jejich objem určit zcela přesně - dané statistiky jsou vždy více či méně deformovány účelovým jednáním subjektů vykazující jejich množství (podle možností platné legislativy a kontroly jejího dodržování v dané zemi).

Srovnání s Evropou a korekce dat

Stanovení skutečného množství stavebních odpadů vznikajících v České republice je velmi obtížné. Důvodem toho je zejména současný systém vykazování vzniku odpadů, který často umožňuje původcům odpadů nelegální deklarování odpadů jako jiný druh, případně dokonce jejich částečné zatajování. Jediný oficiální zdroj o objemech vzniklých odpadů v ČR je Český ekologický ústav, který vede příslušnou databázi odpadů ISO.

Z hlediska složení vzniklých stavebních odpadů v ČR je přitom překvapivě vysoký podíl kovů. Jejich množství je plně srovnatelné s množstvím vzniklých inertních minerálních sutí (tj. betonová suť, cihelná suť apod. - skupina odpadů 17 0100). Proto bylo rozhodnuto provést srovnání některých dostupných ukazatelů zemí F.I.R. s hodnotami v ČR a na základě těchto údajů se pokusit provést korekci oficiálních údajů. K tomu bylo využito výsledků rozsáhlého šetření v zemích F.I.R., které bylo provedeno v květnu 2001 v jejích jednotlivých zemích. Cílem bylo nejenom stanovení míry recyklace stavebních odpadů, ale také schopnost jejich náhrady přírodních nerostných surovin (zejména stavebního kamene a štěrkopísků).

Při zjišťování údaje "Potřeba stavebního kamene a štěrkopísků" byla data získávána v jednotlivých zemích odlišnými způsoby - a to jak ze strany příslušných ministerstev, tak také ze svazů zastřešujících těžební organizace. Ze získaných údajů pak byla stanovena hodnota (míra) objemu recyklovaných minerálních stavebních odpadů vůči celkové potřebě minerálních stavebních materiálů (písků a stavebního kamene). Tento údaj lze považovat za minimálně stejně závažný, jako je dosud tak bedlivě sledovaná vlastní míra recyklace stavebních odpadů.

Níže uváděná data jsou zpracována podle metodiky vykazování produkce stavebních odpadů, kterou přijala v roce 2001 Federation Internationale du Recyclage. V celkových číslech o jejich produkci jsou proto vždy důsledně oddělovány vytěžené zeminy, neboť ve většině zemí představují kolem 60 % až 75 % objemu produkce stavebních odpadů (v ČR se jednalo v roce 1999 o přibližně 62 %). Pro svoji specifiku tedy nejsou vytěžené zeminy do přehledů zahrnovány.

Čtěte také: Jak využít kompost

Srovnání úrovně recyklace v ČR s ostatními zeměmi F.I.R. je uvedeno v tabulce níže. Z tabulky je zřejmé, že udávané hodnoty vztažené na jednoho obyvatele a rok mají překvapivě značný rozptyl. Proto je proveden odhad, do jaké míry lze předkládaná data považovat za objektivní.

Z výsledků uvedených v tabulce je zřejmý nepoměr údajů, zejména co do množství produkovaných inertních minerálních stavebních odpadů - v ČR dosahuje tato hodnota podle údajů ČEÚ pouhých 165 kg/obyvatele a rok, zatímco evropský průměr dosahuje pětinásobné hodnoty. Z tohoto pohledu je pak také velmi nízká i hodnota poměru produkovaného recyklátu na obyvatele - v ČR necelých 33 kg za rok - v ostatních zemích (s výjimkou Španělska, kde je recyklace regionálně velmi omezena, ale do statistiky se zahrnuje veškeré obyvatelstvo) se jedná o hodnoty řádově vyšší.

Přitom se však ukazuje, že množství potřebných inertních minerálních materiálů (těžba + recykláty) pro stavební účely na obyvatele a rok není v ČR výrazně odlišné od hodnot srovnávaných zemí F.I.R. Z toho lze učinit jednoznačný závěr o nepřesnosti vykazovaných oficiálních statistických údajů o stavebních odpadech.

Recyklace při rekonstrukci domu

Při rekonstrukci domu vzniká mnoho stavebního odpadu, který představuje nejen ekologickou zátěž, ale také náklad na jeho likvidaci. Stavební odpad zahrnuje širokou škálu materiálů, jako jsou beton, cihly, sádrokarton, dřevo, sklo, kov, plasty a další. Už při plánování rekonstrukce zvažte, jak minimalizovat vznik odpadu. Vyhledejte nejbližší recyklační centra, která přijímají stavební materiály. Pokud máte kvalitní přebytečný materiál, zvažte jeho prodej nebo darování.

• Kovy: Kovové odpady snadno najdou uplatnění ve sběrných dvorech nebo kovošrotech.

Pokud plánujete rozsáhlou rekonstrukci, zvažte tzv. ekologickou demolici. Tento přístup klade důraz na rozebrání stavebních konstrukcí s cílem zachránit co nejvíce materiálů pro opětovné využití. Recyklace stavebního odpadu při rekonstrukci domu je nejen krokem k ochraně životního prostředí, ale také příležitostí k úspoře nákladů a podpoře udržitelnosti.

Čtěte také: Česká recyklace plastů

Legislativní změny v roce 2021

Jak mění nakládání se stavebními odpady nový zákon a nová vyhláška, která na počátku srpna 2021 nahradila sedm předchozích vyhlášek? S novými právními předpisy se vynořila celá řada nových otázek, problémů, ale i příležitostí pro využívání produktů jejich recyklace. Dne 1. ledna 2021 vstoupil v platnost dlouho připravovaný a stále odkládaný zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Na jeho přípravě se podílela mimo jiné řada odborníků a profesních sdružení, jejichž činnost nějakým způsobem souvisí s nakládáním s odpady a jejich využíváním.

Slabinou nového zákona o odpadech byla v prvních sedmi měsících roku 2021 absence vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Podle stanoviska MŽP z první poloviny roku 2021 se subjekty zabývající se touto činností řídily starými vyhláškami k původnímu zákonu o odpadech, zákonu č. V červenci 2021 vyšla konečně rozsáhlá vyhláška 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jedná se o velmi rozsáhlý dokument (208 stran ve Sbírce zákonů), který komplexně nahradil sedm předchozích vyhlášek.

V současnosti společností rezonuje v rámci udržitelného rozvoje mimo jiné i pojem cirkulární ekonomika, a to napříč celým spektrem výrobních aktivit. Je všeobecně známo, že mezi nejdůležitější součástí ekonomiky patří stavebnictví. Pro stavebnictví tvoří jedny ze základních surovin stavební kámen a štěrkopísky. V posledních několika letech si začala odborná veřejnost uvědomovat blížící se nedostatek zejména kvalitního stavebního kamene.

V současnosti se ceny drceného stavebního kameniva pohybují v závislosti na zdroji kamene a frakci mezi 300 a 600 Kč/t (bez DPH). V blízkém časovém horizontu několika let se bude reálně objevovat postupný nedostatek přírodního nerostného kameniva a štěrkopísků, které jsou dostupné v současných těžebních prostorech, což pravděpodobně povede k nevyhnutelnému nárůstu cen těchto komodit. Jak je známo, v ČR nebyl v posledních třiceti letech otevřen žádný větší lom ani nebylo vydáno žádné rozhodnutí vedoucí k výraznému zvětšení těžebních prostor existujících lomů. Není žádným tajemstvím, že pokud se situace výrazně nezmění, nebude např. z čeho stavět plánovanou vysokorychlostní železnici.

Podíl stavebních a demoličních odpadů

V ČR představují stavební a demoliční odpady (SDO) trvale nadpoloviční většinu materiálového toku odpadů (v letech 2015 až 2020 se tato hodnota pohybovala přibližně v rozmezí 52 % až 57 %). Konkrétně se v uvedeném období jednalo o rozmezí 18 až 22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů ročně. To platí jak pro celková množství zmíněných odpadů, tak i pro odpady zařazené do kategorie „Ostatní odpady“ OO (podíl nebezpečných odpadů ve stavebních a demoličních odpadech představuje z hlediska procentního zastoupení relativně nízkou hodnotu - 1,5 až 2 %).

Materiálové zdroje vhodné pro recyklaci - tedy zejména beton, cihly a jejich směsi a také asfaltové směsi (zejména z vozovek) - představují cca 22 až 28 % vzniklých SDO (konkrétně cca 4 až 6 milionů tun ročně).

Recyklované kamenivo

Recyklací minerálních stavebních a demoličních odpadů vzniká recyklované kamenivo (běžně a hovorově označované výrazem „recyklát“). Recyklované kamenivo je kamenivo získané při úpravě anorganického materiá­lu dříve použitého v konstrukci. Jedná se o produkt recyklace (drcení + třídění + separace znečištění) inertního minerálního stavebního a demoličního odpadu v zařízeních k tomu určených, který je materiálově složený z drcených a tříděných betonů, cihelného zdiva, keramiky, asfaltových směsí, zeminy a kamení (podle vyhlášky č. 8/2021 Sb.

Možnosti využívání „recyklovaného kameniva“ v pozemních i liniových stavbách jsou dány v řadě ČSN EN (např. ČSN EN 13242+A1 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace, ČSN EN 12620+A1 Kamenivo do betonu, ČSN EN 13139 Kamenivo pro malty, ČSN EN 13043 Kamenivo pro asfaltové směsi a povrchové vrstvy pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch). Ve zmíněných normách je v části Termíny a definice vždy uvedeno, že kamenivo je zrnitý materiál používaný ve stavebnictví; kamenivo může být přírodní, umělé nebo recyklované.

Dále jsou možnosti využívání recyklovaných SDO zakotveny např. Vyhláška č. 273/2021 Sb. mimo jiné upravuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Této problematice je věnována hlava 4 vyhlášky. V § 42 Nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. vybourané stavební materiály a výrobky, které je možné opětovně použít, nebo stavební a demoliční odpady, které je možné recyklovat; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 1 přílohy č. stavební a demoliční odpady, které obsahují nebezpečné složky; tato povinnost se vztahuje alespoň na odpady vymezené v bodě 3 přílohy č.

Z hlediska právního je také velmi důležité ukončení nakládání s materiálem získaným při demolici jako s odpadem (tzv. konec odpadu). Toto řeší § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb. Zde je mimo jiné v bodě 2 uvedeno: Do 31. Zde je nutno uvést, proč je platnost výše uvedeného bodu omezena do 31. 12. 2024 a co bude následovat po tomto datu.

Technologie recyklace

Je jednoznačně prokázáno, že produkce kvalitních jednodruhových recyklátů ze SDO je možná pouze z kvalitně vytříděného materiálu, vstupujícího do procesu recyklace. Znečištění různými příměsemi (zejména plasty, dřevem, papíry atd.) zvyšují značně náklady na výrobu (nutností provádět, zpravidla ruční, separaci). Lze využít i strojní zařízení (např. větrné separátory), což samozřejmě opět značně zvyšuje náklady na výrobu. Zároveň je pro úspěšnou recyklaci nepostradatelné příslušné strojní zařízení - minimálně mobilní drtič s předtřídičem a separátorem feromagnetických materiálů a minimálně jeden dvousítný třídič.

Je však nutné dodat, že pro výrobu kvalitnějších produktů z recyklovaného SDO se běžně (např. v Německu, Rakousku, zemích Beneluxu, ve Švýcarsku apod.) užívají značně komplikovanější strojní celky, které zajistí zejména potřebnou stabilitu vysoké jakosti produktů.

Uvádění recyklátů na trh

Recyklované stavební materiály nelze v současnosti obecně posuzovat podle nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR), kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Nelze postupovat ani podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, které platí i pro některé výrobky stavební (např. nařízení vlády č. Recykláty ze stavebních a demoličních materiálů a výrobky z nich lze na trh uvádět jako nestanovené výrobky, které musí vyhovět alespoň požadavkům zákona o obecné bezpečnosti výrobků č. 102/2001 Sb. Výrobce pak musí výrobek v souladu s § 4 označit a opatřit jej stanovenou průvodní dokumentací. Pokud pro posuzovanou oblast neexistuje příslušná norma (např.

Pro další podporu korektního využívání recyklovaných SDO byl mimo jiné vytvořen pracovníky kolektivu ČVUT v Praze UCEEB Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin pro použití ve stavebnictví. Katalog vydala Česká agentura pro standardizaci, s.p.o., ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Obsahuje jak přehled SDO s potenciálem dalšího využití ve stavební výrobě, tak také postupy certifikace a zkušební postupy pro prokázání shody. V současnosti byl ze strany takřka stejného pracovního kolektivu dokončen nový rozšířený katalog pod názvem Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin z průmyslových provozů a komunálních odpadů pro použití ve stavebnictví.

Výhled do budoucna

Stavební a demoliční odpady jsou cenným zdrojem surovin. V oblasti inertních minerálních odpadů se jedná o zdroj druhotných surovin jako náhradu přírodního kameniva a štěrkopísků v aplikacích, kde je to technicky možné a výhodné. V nedaleké budoucnosti lze očekávat nárůst napětí na trhu primárních stavebních surovin - zejména stavebního kamene. Nevyhnutelnost využívání recyklovaných stavebních a demoličních odpadů (SDO) v co nejvyšší míře je také v souladu s cirkulární ekonomikou ve stavebnictví.

Podpora recyklace ve stavebnictví

Alespoň zčásti využívá recyklaci stavebního odpadu při realizaci projektu většina dotázaných stavebních společností (78 %). Betonové trosky a cihly patří mezi nejběžnější materiály, které lze recyklovat a znovu použít. Beton se může rozdrtit a použít jako výplň nebo základní materiál pro nový beton, což šetří přírodní suroviny a energii. Z celkového množství stavebního odpadu se většině dotázaných stavebních společností (66 %) daří recyklovat nebo znovupoužít v průběhu stavebního procesu do 20 % odpadu.

Příkladem je oceněný produkt betonu Ecocrete, který využívá recyklovaný materiál z cihel získaných ze stavebních demolic. „Tím snižujeme produkci odpadu a uhlíkovou stopu výroby. Některé stavební společnosti (23 %) mají měřitelné cíle pro snižování ekologického dopadu stavební činnosti. Naopak zbylá část (77 %) tyto cíle stanoveny nemá.

„Cirkulární stavebnictví je pojem, který stále víc firem přenáší do své strategie. Už dávno ale nezůstává jen vizí sepsanou na papíře.

Velká část dotázaných ředitelů stavebních společností (74 %) alespoň zčásti preferuje ekologicky šetrné materiály a technologie na stavbách. Naopak jedna čtvrtina (26 %) tyto materiály a technologie nepreferuje, ačkoliv přinášejí mnoho výhod. Třídění dřevěného odpadu nejenže pomáhá snížit zátěž skládek a omezit množství odpadu, který končí na skládce, ale také přispívá k udržitelnému využití přírodních zdrojů. Navíc recyklované dřevo může být využito pro různé účely, včetně výroby nábytku nebo jiných stavebních projektů.

Překážky většího využití recyklace

Podle názoru ředitelů stavebních společností bývá největší překážkou ekologických opatření jejich nákladová náročnost, proto je tak důležitá ochota na straně investora. Současně 26 % stavebních firem chce v budoucnu více investovat do recyklace nebo výzkumu a vývoje ekologicky šetrných technologií a materiálů. Pro 32 % stavebních firem je používání nových technologií časově náročné.

Vyšší náklady na pořízení čistších materiálů nebo technologií zmiňuje jako brzdu pro jejich větší využívání 68 % dotázaných stavebních společností, 56 % firem pak naráží na nedostatečné povědomí investorů o ekologických otázkách.

Tabulka: Srovnání úrovně recyklace v ČR s ostatními zeměmi F.I.R.

tags: #moznosti #recyklace #stavebnich #materialu #v #CR

Oblíbené příspěvky:

• Nápady pro výuku ekologie skrze umění
• Krize v Neapoli
• Klíč k Harmonii a Zdraví
• Problémy spojené se skládkou v Sulkově
• Čištění ucpaných odpadů: Srovnání firem