Skládka nebezpečného odpadu poblíž obce Lodín nedaleko Hradce Králové je skládkou kategorie S IV, kam jsou ukládány nebezpečné odpady předem známého složení z dovozové vzdálenosti kolem 100 km.
Některé druhy průmyslových odpadů, zejména materiály s obsahem ropných látek a těžkých kovů, se po léta ukládaly na skládky nebezpečných odpadů, kde se pouze v rámci tehdy platných vyhlášek sledovalo jejich složení a stabilita. Průmyslové využití těchto odpadů většinou existovalo buď pouze v teoretických studiích nebo byly existující navrhované technologie v dané době ekonomicky příliš náročné.
Většinou jde o zeminy znečištěné ropnými látkami, odpadní kaly z čistíren průmyslových vod a lapolů, neutralizační kaly z povrchových úprav a opracování kovů, brusné kaly ze skláren, popelovina a škvára ze spalování komunálních a průmyslových odpadů, popílky, slévárenské písky atd. Některé z těchto odpadů není možno podle zákona uložit na skládku bez předchozí úpravy.
Spalování těchto odpadů není vhodné buď z důvodu malého obsahu hořlavé složky, a tudíž velké finanční náročnosti, nebo není termická likvidace pro daný typ odpadu vhodná.
V souvislosti s přípravou na nový zákon o odpadech byla na skládce Lodín vybudována solidifikační linka. Principem je chemicko-fyzikální navázání kontaminantu na solidifikační činidlo nebo imobilizační látku.
Čtěte také: Lodín: Aquapark pro rodiny
Při vápenné solidifikaci se uplatňují dva základní typy chemických interakcí. Kontaminující těžké kovy v odpadu reagují za využití vlastní vody z odpadu s páleným vápnem CaO. Pro odpady s více těžkými kovy je možno použít směs solidifikačních činidel.
Tato metoda je založena na chemické interakci mezi rozpustnými křemičitany alkalických kovů, srážecími činidly obsahující mj. Po smísení dochází k rychlé reakci mezi křemičitany a ionty kovů za tvorby nerozpustných metasilikátů proměnlivého složení. Reakcí mezi křemičitany a srážecím činidlem dochází k navázání těžkých kovů do morfologické mřížky, čímž jsou sledované polutanty pevně navázány s minimální možností výluhu do životního prostředí ve formě nerozpustných sloučenin, nebo jsou na ní adsorbovány. Porézní charakter vytvořené struktury umožňuje uzavření (enkapsulaci) a imobilizaci přítomných kapalin.
Zpracování odpadů s obsahem ropných látek a nepolárních uhlovodíků je založeno na chemické reakci výchozího pevného nebo kapalného odpadu s CaO za vzniku jemné práškovité disperze s velkým specifickým povrchem. Následuje reakce s vodou za vzniku hydroxidu vápenatého Ca(OH)2, který dále reaguje se vzdušným oxidem uhličitým.
Autor zmíněné technologie, Ing. Libor Luňáček ze společnosti .A.S.A., spol. r. o., která skládku provozuje, říká: "Odebíráme odpad ze známých technologií a od stálých partnerů (koželužen nebo galvanoven). Tyto materiály jsou analyzovány akreditovanou laboratoří a jejich složení před vlastním solidifikačním procesem známe. Pokud ve výrobě změní technologii, dostáváme nový rozbor s přesným složením odpadu. Přesto na výstupu děláme kontrolu a z definovaného množství naakumulovaného solidifikačního materiálu se odebírá směsný vzorek z tzv. dozrávací plochy. Pokud by tento vzorek neodpovídal limitům pro uložení na skládce S IV, můžeme použít zpětný proces tzv. přesolidifikace, anebo by s materiálem bylo nakládáno podle předem stanoveného a schváleného postupu.
Přivezené odpady se smísí v přijímací jímce a odtud se dávkují do vibračního separátoru. Uvnitř jsou nože, které obsah fragmentují na jemnou sypkou směs, hrubší části odcházejí ven. Dávkování vápna je přesně vypočítáno podle složení odpadů (10-45 hm. % imobilizačních činidel, vztaženo k hmotnosti vstupujícího odpadu). "Obsluha si doslova hraje s mícháním materiálu, aby ho smísila v přesném poměru. Máme připraveno kolem dvanácti typických receptur každý druh přicházejícího odpadu," dodává Ing. V reaktoru se materiál zahřívá na cca 60-90 stupňů a proběhnou v něm fyzikálně-chemické reakce.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Solidifikovaná směs pak pásovým dopravníkem odchází na dozrávací plochu, kde materiál leží minimálně 21 dnů. Toto zdržení odpovídá době zrání cementu, betonu nebo malty. Hydroxid vápenatý vzniklý hydrolýzou CaO reaguje v té době se vzdušným oxidem uhličitým. Materiál je po solidifikaci vizuálně zcela odlišný od výchozích surovin. Je neprašný a výrazně hydrofobní.
Tento postup solidifikace má několik výhod před srovnatelnými technologiemi, ale zároveň má i své nevýhody. Obdobné technologie solidifikace/stabilizace dané odpady mísí za mokra se solidifikačními činidly a směs se zalévá do pevných matric. Výhodou této technologie je pevnější fixace škodlivin.
Solidifikační linka, provozovaná v areálu skládky v Lodíně využívající CaO, resp. další činidla, snižuje nebezpečnost odpadů a zároveň je zdrojem kvalitního technologického materiálu.
| Typ Odpadu | Složení | Použitá Metoda |
|---|---|---|
| Zeminy znečištěné ropnými látkami | Ropné látky | Reakce s CaO |
| Kaly z čistíren průmyslových vod a lapolů | Těžké kovy, organické látky | Vápenná solidifikace, chemická interakce křemičitanů |
| Neutralizační kaly z povrchových úprav kovů | Těžké kovy | Vápenná solidifikace, chemická interakce křemičitanů |
| Brusné kaly ze skláren | Skleněný prach, těžké kovy | Vápenná solidifikace, chemická interakce křemičitanů |
| Popelovina a škvára ze spalování odpadů | Popel, těžké kovy | Vápenná solidifikace |
Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování
tags: #asa #skladka #lodin #složení