Automatická třídicí linka plastového odpadu: Princip a souvislosti

Cílem zálohování nebo principu rozšířené odpovědnosti výrobců je, aby se každý, kdo na trh uvádí obal, který se stane odpadem, o něj také postaral. Jedním z účinných nástrojů, jak dostat obaly od spotřebitelů přímo zpět k výrobci, je zálohování. Jinými slovy, jde prakticky o propůjčování obalů spotřebitelům oproti záloze.

Nový obalový zákon, který do Česka zavádí zálohování PET lahví a plechovek, nedávno schválila vláda a nyní jde do Poslanecké sněmovny. Tlaky na obě strany jsou poměrně velké. Nicméně když se podíváte na konkrétní čísla, vyjde vám, že ekonomicky na tomto zákoně obce České republiky vydělají a zároveň z ekologického hlediska jde o daleko lepší využití materiálu, než jak se to daří v rámci současného systému.

Obaly, které kolují v rámci zálohového systému, téměř úplně zmizí z odpadového systému a veřejný sektor se o ně už nemusí starat. Tím pádem ho ani nebudou nic stát. Náklady na vytvoření a provoz zálohového systému jsou náklady obchodníků, nápojářů a spotřebitelů, kteří si nápoje kupují a nevracejí obaly - ti přijdou o zálohu, která se stane příjmem systému. Nikoho jiného. Provoz sice bude stát miliardu ročně, ale systém si na něj vydělá.

Ekonomické aspekty recyklace plastů

Hodnota PET lahví a hliníkových plechovek, které se nyní v Česku vysbírají a dodají k recyklaci, je necelých 270 milionů korun za rok. Ministerstvo životního prostředí si udělalo průzkum mezi obcemi, ze kterého vyplynulo, že 82 procent z nich materiál vůbec neprodává, ale zaplatí odpadové společnosti, ať obsah žluté popelnice odveze, vytřídí a zobchoduje.

Obcím, které vytříděné suroviny samy prodávají - tedy zbylým 18 procentům - příjem klesne, nicméně ministerstvo životního prostředí dalo do obalového zákona kompenzační mechanismus. Z nevybraných záloh se 15 procent rozdělí obcím, v prvních čtyřech letech jde o zhruba 265 milionů korun ročně. To je v podstatě tolik, kolik činí hodnota veškerého PET a hliníku z nápojových obalů dodaných k recyklaci.

Čtěte také: Automatická pračka - zapojení

Tím, že se bude více PET lahví a plechovek vracet, ubyde i objem směsného odpadu. Jedná se zhruba o objem 600 tisíc černých kontejnerů o objemu 1 100 litrů ročně. Za výsyp se platí průměrně 150 korun, takže obce ušetří nějakých 89 milionů korun v nákladech na odpadové hospodářství. To nemluvím o penězích, které ušetří za úklid kolem kontejnerů. Také většinu odpadu (objemu) v obecních koších ve městech tvoří právě nápojové obaly, jen Praha platí za úklid těchto košů 70 milionů korun korun ročně.

Letošní rok je to rekordních 2,5 miliardy korun za všechny nerecyklované plastové obaly. Když to převedu na hmotnost PET lahví, tak je to půl miliardy korun za nějakých 25 tisíc tun petek, které nejdou do recyklace.

Plast, který pochází z otevřených systémů - tedy například ze současného systému barevných kontejnerů, nedostane certifikaci na využití pro styk s potravinami, i kdyby prošel dokonalou třídicí linkou. Recyklační firmy se právem bojí, že pokud se zálohování nezavede, nebudou mít odkud materiál nakupovat.

O tom, že rok co rok platíme 500 milionů korun pokutu do rozpočtu EU za nerecyklované PET lahve, se opravdu moc nemluví. Konkrétně u plastů přes žluté popelnice vytřídíme jen zhruba polovinu, druhá polovina končí nevytříděná v černých popelnicích.

Role Eko-kom v systému recyklace

Eko-kom tvrdí, že některým obcím bude výpadek kompenzovat nad rámec peněz od operátora zálohového systému. Správně by to mělo být tak, že Eko-kom vybere od výrobců poplatek, který pokryje recyklaci obalu, jejž uvedli na trh. Čím hmotnější a méně recyklovatelný obal, tím více musejí zaplatit Eko-komu za jeho recyklaci.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi automatické toalety

Částky placené výrobci do Eko-komu se budou muset náležitě upravit, aby výrobci či obchodníci, kteří byli doposud „černými pasažéry“ systému, platili férovou cenu. Nebo se budou muset přizpůsobit a udávat na trh lépe recyklovatelné obaly.

Před několika týdny vydal Eko-kom stanovisko, že je pro zavedení zálohování nápojových obalů. Udělal si dvě analýzy, legislativní a ekonomickou. Ta legislativní ukázala, že nejsme schopni recyklační cíle, které vyplývají z nové evropské obalové legislativy, splnit bez zavedení zálohování nápojových obalů. Druhá analýza byla ekonomická a ta ukázala, že to obce nebude stát peníze navíc.

Technologie třídění plastového odpadu

Dnes se na třídicí lince k materiálové recyklaci vytřídí přibližně 20 až 40 procent obsahu žluté popelnice. Ze zbytku se udělá buď palivo, nebo putuje na skládku odpadu.

Provozní linka na regranulaci (studená strunová granulace) a detail dávkování do velkoobjemových pytlů je ukázán na obr.

Technologický nebo užitný odpad je možné pro další zpracování používat buď ve formě recyklátu, nebo regenerátu.

Čtěte také: Jak správně zapojit pračku?

Odpad se dle vzniku a vlastností dá dělit na technologický a užitný odpad.

Technologie, která se používá pro výrobu granulí, se nazývá technologie granulace.

základní metody granulace plastů: granulace z pásu a granulace ze strun (za studena a za tepla).

Granulace z pásu (viz obr. 2.2) je nevhodná pro tvrdé materiály.

Obr. Technologie granulace ze strun využívají technologii vytlačování taveniny plastu skrz granulační hlavu s velkým množstvím kruhových otvorů.

Většina výrobců platí za své obaly méně, než by zvládlo pokrýt náklady na jejich recyklaci, zatímco nápojáři platí více, a tím dotují všechny ostatní výrobce. Z poplatků za petky se financuje recyklace ostatních obalů. Proto měl Eko-kom od začátku strach, že odstraněním PET lahví a nápojových plechovek z komunálního odpadu bude narušena současná rovnováha.

Separace neželezných kovů (Eddy current separátor)

Eddy current separátor je vybaven krátkým dopravníkovým pásem, v jehož hnaném válci s nekovovým pláštěm je uložen (centricky nebo excentricky) vysokorychlostní magnetický rotor. K separaci kovové nemagnetické částice dojde v tom okamžiku, kdy se tato částice na dopravníkovém pásu dostane do magnetického pole otáčejícího se rotoru.

Toto magnetické pole ji po omezenou dobu zmagnetizuje a její polarita bude stejná jako polarita magnetického pole rotoru - a proto jsou takto zmagnetizované materiály odpuzovány a automaticky vyhazovány z dopravníkového pásu separátoru neželezných kovů. Podmínkou pro dosažení co nejlepších výsledků třídění nemagnetického kovového odpadu je rovnoměrný tok a (pokud možno) monovrstva materiálu přepravovaného na pásovém dopravníku - proto je vždy vhodné předřadit před separátor neželezných kovů vibrační podavač. Je také třeba mít na paměti, že před tříděním neželezných kovů je potřeba z materiálu odstranit magnetické kovové příměsi (např.

Separátor neželezných kovů tedy slouží k oddělení těchto kovů od ostatních nemagnetických materiálů. Hliník patří mezi dobře vodivé lehké neželezné kovy, tudíž jeho separace pomocí eddy current separátoru je většinou bezproblémová. Ale elektrickou vodivost ovlivňuje kromě samotného typu materiálu i jeho tvar a objem, proto se např. Al plechy či plechovky separují snadněji než krátké drátky. A ze stejného důvodu je z pohledu elektrické vodivosti problematická i velmi tenká vrstva hliníku v aseptických nápojových obalech…

Pomocí čtyřpólového centrického separátoru neželezných kovů ECS-C jsme při rychlosti 1,5 m/s nejprve otestovali vyřazování samostatných hliníkových plechovek. Výsledkem testu bylo prokázání stoprocentní spolehlivosti vyřazování tohoto typu materiálu při použití ECS-C (eddy current separátor odhodil všechny plechovky výrazně za osu vyřazování), tudíž jsme přistoupili k testování vytřídění hliníkových plechovek ze směsného odpadu - a výsledkem bylo opět vytřídění všech hliníkových plechovek z testovaného materiálu.

Následně jsme stejný test provedli i s obaly typu tetrapack - nejprve bez příměsi jiných materiálů, posléze jsme otestovali oddělení těchto obalů ze smíšeného odpadu. Poté jsme odzkoušeli separovatelnost jak hliníkových plechovek, tak i tetrapaku, pomocí dvanáctipólového excentrického separátoru neželezných kovů ECS-E. Na první pohled bylo zřejmé, že kinetická energie, kterou separátor udělil jak plechovkám, tak i tetrapakovým obalům, je mnohem větší než ta, kterou jim byl schopen při třídění udělit čtyřpólových centrický separátor.

U plechovek i tetrapaku tak bylo dosaženo stoprocentního záchytu obalů pokovených hliníkem, přičemž navíc díky tomu, že oba druhy materiálu byly odhazovány do větší (než požadované) vzdálenosti, bylo možno ve třídící skříni zvětšit otvor pro záchyt nemagnetického materiálu.

Doprava a sušení plastů

Doprava materiálu slouží k dodání suroviny až ke zpracovatelskému zařízení.

plastů používají venkovní sila, která pojmou kolem 20 t. Ta se plní přímo z cisteren (viz obr. 2.11).

K pneumatické dopravě se používají buď vakuové, nebo tlakové systémy, anebo jejich kombinace.

Sušení je technologický proces, který vede ke snížení obsahu absorbované vlhkosti.

Vakuové sušárny (viz obr. doba sušení (viz obr. rychlost ztráty vlhkosti) a hlavně dobu sušení, jinak vzniká nebezpečí vzniku tzv.

Se zálohovým systémem se rychle dostaneme nad 90 procent zpětného odběru. Nyní se 73 procent vybere, ale do recyklace, respektive „downcyclace“, se dostane jen kolem 50 procent PET. Nápojových plechovek se vybere pouze 26 procent. Zbytek končí ve směsi.

Celá logistika bude jednodušší. V obchodě se lahve rovnou rozřežou a slisují, takže hustota transportovaného materiálu bude v dopravě dvakrát větší, než když se převáží obsah žlutého kontejneru. Navíc 90 procent materiálu se bude recyklovat.

tags: #automaticka #tridici #linka #plastoveho #odpadu #princip

Oblíbené příspěvky:

• Chytrý sběr a testování baterií s BatRecycle
• Bývalá skládka Horní Sklenov: Detailní pohled
• Ideologie nacismu a příroda
• Dětské kroužky
• Svoz Odpadu v ČR