Bali: Problémy s čištěním odpadu a možná řešení

17.03.2026

Indonésie bojuje s nedostatečnými kapacitami v oblasti zpracování odpadu. Je druhým největším znečišťovatelem moří na světě, kdy objem plastového odpadu ročně dosáhne až 7 milionů tun, z nichž jen 10 % je recyklováno. Obchodní licence na zpracování odpadu jsou vydávány bez vyšších nároků na jeho recyklaci, většina tak končí na otevřených skládkách, které jsou navíc často vypalovány bez ohledu na ovzduší. Ačkoli Indonésie disponuje bohatými vodními zdroji, jejich nerovnoměrná distribuce a nízká kvalita z primární výhody Indonésie činí v zásadě rozvojový problém.

Všechna řešení v oblasti odpadového hospodářství, stejně jako správy odpadních vod, či v širším pojetí environmentální technologie, jsou v Indonésii vítána. Mnoho technických řešení pak může využít mezinárodní financování ze strany rozvojových agentur a finančních aliancí, které se zavázaly Indonésii podpořit na cestě k zelené tranzici. Indonésie je zemí s největším počtem vodohospodářských staveb v regionu jihovýchodní Asie. Většina z nich se koncentruje na Jávě a ostrově Bali.

Jakkoli se na první pohled zdá, že vodní zdroje v zemi jsou bohaté (v IDN se nachází 6 % světových vod, případně 21 % vodních zdrojů IndoPacifiku), odhaduje se, že 24 milionů Indonésanů nemá přístup k nezávadnému vodnímu zdroji, a 38 milionů populace nevyužívá hygienických zařízení. Městské odpadní vody mají zpravidla podobu septiku či jiných podobných zařízení. Zatímco se v zemi nachází přes 100 průmyslových areálů, kdy výstavba dalších 30 je očekávána v nejbližší době, jen tři čtvrtiny z nich řeší čištění odtoku vlastními kapacitami. Pouze 13 měst je vybaveno kanalizační sítí, z nichž podstatná část nefunguje efektivně. Hlavní město Jakarta je vybaveno zdaleka nejlepší sítí odpadních vod a dalších 15 projektů integrace ČOV je aktuálně plánováno. Odpadové hospodářství je spravováno prostřednictvím vládní agentury Pal Jaya a čističky vod spravuje PamJaya.

Jakkoliv se Indonésie zavázala dodržet rozvojový cíl SDG 6 (čistá voda a sanitace dostupná všem), v zemi stále chybí zaštiťující legislativa upravující odpadové hospodářství s výjimkou dílčích nařízení pro správu vodních zdrojů ve městech a na venkově. Smutná statistika v podobě pouhých 200 000 domácností napojených na integrovaný systém odpadních vod, kdy většina odvádí odpadní vody napřímo do přírodních vodních zdrojů, pak bohužel nemůže být překvapivá. Významné příležitosti představují i dodávky odkalovacích zařízení. Například hlavní město Jakarta je napojeno na pouhá dvě centralizovaná odkalovací zařízení Duri Kosambi a Pulo Gebang. Zájem je tedy o fekální vozy pro vyprázdnění domácích septiků, stejně jako o anaerobní separační místnosti, přepážkové reaktory a sušičky.

Všechny speciální ekonomické zóny, kde se koncentruje průmyslová výroba, jsou povinovány založit současně centralizovaný systém odpadních vod. Zdejší průmyslové čističky vod vyžadují dodávky pump, filtrů, chemikálií, aktivního uhlíku apod. V zemi ovšem existuje pouze jediný dodavatel integrovaného koncového řešení průmyslových čističek vod, tedy PT Prasadha Pamusnah Limbah Indonesia (PPLI). Jakkoli Japonská rozvojová agentura JICA, UNICEF či Korean Water v Indonésii realizují četné rozvojové projekty zaměřené na oblast sanitace a vláda neustále navyšuje rozpočet příslušné kapitoly, jde o odvětví s maximálním prostorem pro soukromé investice a uplatnění inovativních řešení. V minulosti bylo také podpořeno z prostředků České rozvojové agentury formou dotace de minimis B2B několik projektů: např. úspěšná realizace čističky dešťové vody prostřednictvím firmy Khaanzaa na ostrově Bali.

Čtěte také: Bali prales a tipy

Významné příležitosti v podobě vodohospodářských děl, sanačních technologií a řešení odpadového hospodářství lze očekávat v závislosti také na projektu nového hlavního města Ibu Kota Nusantara na ostrově Kalimantan. Více informací o příležitostech v rámci projektu Nusantara lze najít na webu .

Bali, Indonésie (od naší reportérky) - V posledních měsících obletěly internet záběry ukazující balijské pláže, moře a oceán zaplavené odpadem. Britský potápěč Rich Horner například před dvěma týdny zachytil, kterak na ostrově Nusa Penida, nacházejícím se mezi Bali a Lombokem, proplouvá nejen nad rybami, ale také igelitovými pytlíky, sáčky od chipsů a taškami.

"Jak vidíte tady, takhle ekologická katastrofa nevypadá," popisuje český potápěč Evžen Ulman na břehu Jávského moře ve vesnici Kubu na severovýchodě Bali. Kamenitá pláž u českého resortu Relax Bali pod tunami odpadků rozhodně netone, a pokud se ponoříte pod hladinu, ani zde neplavou pestrobarevné ryby vedle plastových sáčků. Přesto příliv sem tam kus obalu, trička nebo nylonového vlákna na pláž zanese. Pravidelně každé dva týdny zde proto Ulman pořádá úklid společně s balijskými zaměstnanci resortu. "Záleží na počasí a dalších okolnostech, ale většinou chodíme pravidelně co čtrnáct dní až měsíc," sděluje. Na balijské břehy jsou často vyvrhovány odpadky z celého indonéského regionu, které sem zanesly mořské proudy z jiných ostrovů. Významným činitelem jsou také přívalové deště, které odpadky stahují do koryt řek a odtud pak putují dále do moře.

Každý rok podle agentury AFP skončí v oceánu více než osm milionů tun plastů, ty se pak ve formě mikroplastů dostávají do potravinového řetězce prostřednictvím těl mořských ptáků, savců a především ryb. OSN loni varovala, že pokud se proti znečišťování oceánu nepodniknou žádné kroky, bude do roku 2050 v mořích více plastu než ryb. Narůstající objem odpadu může mít dopad také na turismus, který je pro Bali klíčový, myslí si Britka Henney Wilkesová, spolumajitelka surfové školy Santai Surf School na pláži Double Six Beach v Seminyaku na jihu ostrova.

Na asi nejznámějším indonéském ostrově existuje hned několik iniciativ stojících za pravidelným sběrem odpadků na plážích. Jednou z nich je i organizace Trash Hero Indonesia (v překladu Odpadkoví hrdinové Indonésie), kterou v roce 2014 založil český cestovatel a freediver (potápěč, který se noří pod hladinu bez dýchacího přístroje na jedno nadechnutí, pozn. Organizace Trash Hero původně vznikla z několika opakovaných sběrů odpadků na pláži thajského ostrova Koh Lipe.

Čtěte také: Bali se topí v odpadcích

"Řekl jsem si, že když to mohlo jít na Koh Lipe, půjde to i tady. Vzal jsem tenkrát pár lidí, pár pytlů. Kamarádi, kteří měli potápěčské centrum, nám půjčili motorový člun a jeli jsme uklidit jednu pláž. K letošnímu roku se v rámci Trash Hero Indonesia uskutečnilo 566 úklidů, do kterých se zapojilo více než 17 tisíc lidí. Na konci února se na Bali konalo také jedno z největších hromadných čištění pláží, koryt řek i džungle. Do akce s názvem One Island One Voice se zapojilo hned několik lokálních iniciativ usilujících o redukci odpadu. "Tahle akce není jen o úklidu, je to šance zvýšit povědomí a porozumět tomu, co se na Bali skutečně děje," citoval britský deník Guardian Rimu Agustinovou, jednu z koordinátorek.

Dalšími českými ekologickými aktivitami na ostrově jsou iniciativy organizace green-books.org Petra Hindricha a Tomáše Jirsy, jejichž cílem je ekologické vzdělávání indonéských dětí. Kromě zřizování knihoven pořádají také množství vzdělávacích akcí prostřednictvím místních koordinátorů. Trochu netradičně se recyklaci rozhodla pojmout dvojice Martina a Lukáš Černí, kteří na jihozápadě Bali postupně budují kreativní prostor s názvem Joshua District.

Právě cizinci jsou jedni z nejvýraznějších iniciátorů ekologických aktivit na Bali. "Kdyby nebyl turismus, situace na Bali je asi daleko horší. To potvrzuje také Ketut Mertaadi, ředitel organizace ecoBali, která se zaměřuje na třídění odpadů, stejně jako vzdělávání. K jejímu založení jej přiměl pocit zodpovědnosti i přátelství s jedním cizincem žijícím na ostrově. "Původně jsem nestudoval odpadové hospodářství, ale veterinářství. Soukromá organizace vznikla v roce 2006 jako odpověď na řešení urgentních problémů s nakládáním s odpady na ostrově. "Snažím se zasadit se o co největší redukci odpadu a přimět lidi, aby co nejvíce recyklovali," popisuje v sídle společnosti Mertaadi. Mezi jeho nejčastější klienty patří právě cizinci podnikající na Bali. V ecoBali končí pouze neorganický materiál, jako jsou plasty, papír nebo sklo, který sváží od domluvených klientů. Svezený materiál se vytřídí a následně se posílá k dalšímu zpracování na východní Jávu, kde jsou recyklační závody. Všechno, co se nedá vytřídit, se posouvá na státní skládku.

"Pořádáme mnoho vzdělávacích aktivit ve školách, v jednotlivých komunitách a podobně. V našem sídle máme také vzdělávací místnost s informačními panely," popisuje Mertaadi. Nejnovějším projektem společnosti je odpadová banka. Z odpadu, který nelze dále zpracovat, se společnost snaží vyvíjet různé výrobky k dalšímu prodeji, například tašky nebo vázy z lahví. Mertaadiho mrzí, že je vláda do řešení problému s odpadem nezapojí aktivněji. "Vláda nás nikdy nezahrne do svých jednání. Ano, pozve nás, abychom seděli na nějakých schůzkách, ale bylo by lepší, kdyby přišli a zeptali se nás třeba na radu, to by bylo dobré. Mnoho lidí také podle něj stále vyhazuje odpadky na zem. Podle Ulmana je na vině neznalost plastu a jeho struktura. "Oni často nevědí, co to plast je. Myslí si, že je to úplně stejný obal, jako je banánový list nebo kus něčeho biologického, který používali předtím. Dříve měli jídlo zabalené v banánovém listu, dneska mají tu stejnou věc v plastovém obalu a zahodí ji úplně stejně jako list. Ale tohle se dělo v Americe i v západní Evropě, když přišel plast na trh.

Přesto se situace podle mnoha oslovených v posledních letech zlepšuje a čím dál více lidí si uvědomuje, že je třeba problém s odpadky aktivně řešit. "Samozřejmě že změna není z nuly na sto procent, bude to nějakou dobu trvat, ale změna je viditelná.

Čtěte také: Problém plastového odpadu na Bali

Tabulka: Přehled redukce emisí znečišťujících látek v ČR