Do jednorázové plastové tašky dává nákup jen ekologický barbar, pro skutečné ekology tu jsou plátěné tašky z BIO bavlny! Nebo že by to bylo všechno trošku jinak? Zajímá vás srovnání, jak jsou na tom s dopady na životní prostředí jednorázové plastové „igelitky“, papírové tašky a bavlněné tašky? Výsledky vás asi překvapí.
Plastové tašky sice pochází už z roku 1967, ale u nás se začaly prosazovat až po roce 1989. Jsou levné, poměrně pevné a přitom zabírají minimum místa. Suroviny k výrobě plastových tašek pochází z ropy a zemního plynu. Ty pak musí být rafinovány, zpracovány na granule a následně za vysoké teploty vytvarovány do slabé folie a následně vyřezány a svařeny do konečného tvaru tašek. To vše za potřeby velkého množství energie.
Přitom většinou už po prvním použití skončí svou životní dráhu v odpadu na nějaké skládce s omezenou možností recyklace. Takových tašek přitom není rozhodně málo, jen v samotných spojených státech se kolem roku 2020 použilo za jediný rok neskutečných 100 miliard tašek, přitom recyklováno jich bylo méně než 5 %!
Na první pohled se mohou papírové tašky zdát jako skvělé ekologické řešení. Vždyť dřevo je přece ekologický a obnovitelný zdroj. Jenomže na výrobu 10 miliard papírových tašek (spotřeba papírových tašek v USA v roce 2020 za jediný rok) je potřeba pokácet 14 milionů stromů!
Ty je následně potřeba odvézt a počkat, než vyschnou. Potom je z nich odstraněna kůra, dřevo naštípáno na malé kousky a vystaveno vysokému tlaku a teplotě. Následně se smísí s vápencem a kyselinou siřičitou, dokud se ze směsi nestane buničina. To není zrovna jednoduchý a už vůbec ne ekologický proces. Podle jedné z analýz intenzivní používání toxických chemikálií v procesu výroby papíru produkuje až 70krát větší znečištění ovzduší a 50krát větší znečištění vody než při výrobě plastové HDPE tašky. Papírové tašky jsou také šestkrát až 10krát těžší než plastové, takže je náročnější i jejich přeprava a distribuce. Takže, z hlediska ekologie není ani papírová taška žádná výhra.
Čtěte také: Sova povlečení s potiskem přírody – test a hodnocení
Většina supermarketů vám jako ekologickou variantu na odnesení vašeho nákupu nabízí bavlněnou tašku. Často dokonce (s náležitým příplatkem) z bio-bavlny. Bavlněné tašky jsou vyrobeny z obnovitelného zdroje a jsou biologicky odbouratelné. Jsou pevné a odolné, takže je lze opakovaně použít.
Bavlna ale musí být nejprve za bohaté pomoci chemických hnojiv a pesticidů vypěstována a sklizena. Následně bavlněné tobolky procházejí procesem vyzrňování, který odděluje bavlnu od stonků a listů. Přitom je pouze zhruba třetina sklizené bavlny využitelná. Bavlna je pak balena a odeslána do přádelen bavlny, kde je načechraná, vyčištěna, zploštěna a spřádána. Bavlněné nitě jsou tkané do tkaniny, která pak prochází chemickým praním a bělením, po kterém může být také barvena a vytištěna. Spřádání, tkaní a další výrobní procesy jsou energeticky náročné. Praní, bělení, barvení, tisk a další procesy spotřebovávají velké množství vody a elektřiny.
Tašky vyrobené z organické bio bavlny, pěstované bez pesticidů, jsou na tom ekologicky ještě hůře.
Pokud bychom chtěli porovnat konkrétní čísla jednotlivých druhů tašek, tak použijeme jednu českou studii z roku 2018. Z těchto čísel je krásně vidět, že v případě jednorázového použití je úplně nejhorší bavlněná taška, která má téměř 30krát vyšší dopad na životní prostředí než papírová taška. Na druhé straně je „nejlepší“ plastová HDPE taška, která má nejnižší dopad ze všech plastových tašek.
Důležité ale je, jak často tyto tašky používáte. Protože základem ekologického chování je nepoužívat věci „na jedno použití“. Podle této studie, pokud bychom chtěli dosáhnout stejného dopadu jako u plastové HDPE tašky, musíme papírovou tašku použít 3krát, LDPE tašku 4krát, polyesterovou tašku 35krát a bavlněnou tašku 710krát. Takže z hlediska ekologie je jasný vítěz pevná polyesterová taška.
Čtěte také: Hodnocení: Bavlněné povlečení s přírodou
| Typ tašky | Počet použití pro dosažení stejného dopadu jako HDPE taška |
|---|---|
| Papírová taška | 3 |
| LDPE taška | 4 |
| Polyesterová taška | 35 |
| Bavlněná taška | 710 |
Jedna věc je ekologičnost materiálu, z jakého je vyrobená taška. Pak je tu ale ještě otázka, jak onu tašku dostanete z nákupu domů. Jestli chcete žít skutečně šetrně a nemáte obchod příliš daleko (což s neskutečnou hustotou všech možných supermarketů s potraviny pravděpodobně nemáte), tak je nejlepší si pro nákup dojít pěšky nebo třeba na kole.
Kromě toho, že prospějete přírodě, tak pomůžete i své peněžence. Ušetříte jak za benzín či naftu (nebo klidně i za elektřinu, pokud jezdíte elektromobilem), ale hlavně přestanete kupovat zbytečnosti. A v čem chodit na nákup pěšky? Plná taška se v ruce dokáže pořádně „pronést“, takže osobně radím pohodlný batoh vhodné velkosti, pro jistotu jištěný chytrým českým vynálezem zvaným „síťovka“. Na zádech totiž pohodlně unesete daleko víc, než co by pro vás bylo pohodlné nést v rukou. Jiné skvělé řešení objevili už dávno naši senioři. Igelitová taška se rozloží po více jak 25 letech. Většina z vás už uvažuje ekologicky a igelitkami šetří, snaží se je používat víckrát.
Od nového roku totiž už i v ČR platí zákon o zákazu rozdávání igelitek zadarmo ve všech obchodech. Jediná výjimka jsou mikrotenové sáčky na pečivo a zeleninu. Jinak pro zajímavost v Anglii se po zavedení tohoto zákona snížila spotřeba igelitek o 85 %. V ČR každý z nás ročně využije až 300 ks igelitek. Jejich rozložení přitom trvá více než 25 let.
Čtěte také: Proč zvolit ekologickou bavlnu?
tags: #bavlněné #tašky #versus #igelitky #ekologie