Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý se v pořadu Interview televize CNN Prima NEWS spolu s ekonomem a investorem Radovanem Vávrou shodli na tom, že na Green Dealu nelze sbírat politické body, a proto není jedním z hlavních předvolebních témat.
Radovan Vávra k tomu dodal: „Na Green Dealu nejdou sbírat politické body v Česku, tak proč se tím trápit?“
V rámci klimatické dohody Green Deal se členské státy EU zavázaly snížit uhlíkové emise s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality, ideálně do roku 2050. Podle Dlouhého tento fakt znamená pro Česko riziko.
„Budeme strategicky daleko více obnaženi,“ varuje Dlouhý. Zároveň upozorňuje, že změny vyplývající z politiky reagující na zhoršení klimatu povedou k obrovskému přerozdělení bohatství, což může vést k chudnutí Čechů.
Dlouhý zdůrazňuje: „Pokud rychle nezainvestujeme do vyspělých technologií a nebudeme budovat naši přidanou hodnotu a náš průmysl, začneme tahat za kratší konec a při obrovském přerozdělení bohatství hrozí nebezpečí, že ještě více zchudneme.“
Čtěte také: Význam ekologických publikací
Energetická Soběstačnost a Jaderná Energetika
Dlouhý připouští, že o energetice nelze uvažovat odděleně v rámci jedné země. Současně ale považuje za naivní názory západoevropských expertů, že Česko může zelenou energii dovážet, když pro její výrobu nemá kapacity. S elektřinou už se ostatně dnes obchoduje na evropském trhu.
„Když se podíváme na strukturu našeho průmyslu, tak jsme ekonomika, která prostě potřebuje být energeticky soběstačná a nebýt závislá na dovozu,“ dodává Dlouhý.
Evropská unie podle něj momentálně nemůže Česku zabránit pokračovat minimálně v přípravných pracích na budování nových jaderných bloků.
Dlouhý uvádí: „Podívejte se ale, co to udělalo se společenským klimatem v naší zemi, když došlo k vystřelení cen energií. Žili jsme v období, kdy ceny energií stagnovaly, ale ve druhé polovině roku 2021 došlo ke strukturální změně. Ceny budou růst trendově rychleji a fluktuace budou daleko častější,“ uvádí s tím, že vlastní zdroje energie v dlouhodobém horizontu zlevní elektřinu pro české odběratele.
Kontraproduktivní Snahy a Společenský Dopad
Dlouhý si všímá toho, že klimatické změny jsou zejména mezi mladými v západoevropských zemích považovány za největší problém lidstva a boj proti nim se někdy posouvá do ideologických pozic.
Čtěte také: Zázraky přírody s Vladimírem Polívkou
„Prostě za každou cenu chceme něčeho dosáhnout, a to myslím, že je chyba. Prezident Macron ve Francii je toho živoucím důkazem,“ poukazuje Dlouhý, že ekologií motivované zvýšení spotřební daně na benzín odstartovalo protesty žlutých vest.
Pokud prý politika boje proti klimatickým změnám nebude respektovat konkrétní možnosti, stane se kontraproduktivní. „Lidé se vzbouří a vlastně to povede proti cílům klimatické politiky,“ dodává.
„Spousta podnikatelů to chápe, ale je třeba pro to vytvořit podmínky, které přilákají domácí i zahraniční kapitál, pokud opravdu chceme udělat transformaci naší energetiky a otočit ji k moderním zeleným technologiím. Nezpochybňuji nutnost reagovat na klimatickou změnu. Já se jen bojím, že když budeme reagovat neuspořádaně, hurá stylem, že to může být dokonce z hlediska boje s klimatickou změnou kontraproduktivní,“ uzavírá Dlouhý.
Evropská Perspektiva a Klimatické Politiky
Významná část voličů na západ od nás považuje boj s klimatickou změnou za nejdůležitější úkol dneška a politici se podle toho chovají. Lákají nás na cestu k lepším zítřkům zjednodušujícími sliby nových příležitostí.
Joe Biden nás ujistil, že „zachráněním planety vytvoříme milióny pracovních příležitostí“ a podle Ursuly von der Leyenové je „Green Deal naše růstová strategie“.
Čtěte také: Podezření kolem Čunka
Z projevů na klimatické konferenci v Glasgowě bylo zřejmé, že pro účastníky to tak může, nebo dokonce musí být. Skutečnost bude jiná. Především nejde jen o klima, ale o regulaci života známou pod zkratkou CSG (Climate, Social, Governance). Ta upravuje i společenské vztahy (například respekt k právům menšin) a řízení podniků (například neobchodovat s partnery, kteří škodí klimatu, využívají dětskou práci…). V blízké budoucnosti však přinese jen krev, pot a slzy.
Politika CSG vyústí v šok na nabídkové straně ekonomiky a ve zvýšení cen. Dekarbonizace už teď vede k růstu cen energií a to se prohloubí, jak obnovitelné zdroje nebudou stíhat nahrazovat ty fosilní. Omezení obchodu a investic z CSG důvodů povede ke snaze vyrábět v Evropě, což sice posílí pracovní příležitosti, ale opět vše zdraží.
Dlouhodobé Výzvy a Adaptabilita
Protože i když se uklidní mezinárodní energetická situace, přetrvá obrovský tlak z Evropské unie, co se týče klimatických politik, které budou mít dopad na naše hospodářství, ceny energií dlouhodobě, na potřebu přizpůsobit se těmto tlakům. Politici v západní Evropě budou v té agresivní klimatické politice pokračovat. Koneckonců nikdo nezpochybňuje potřebu klimatické politiky, jenom zpochybňujeme tempo a někdy takové to odcizení se od reality, když někdo v Evropském parlamentu nebo na komisi přijímá rozhodnutí, kde máme pocit, že vůbec nevědí o realitě třeba u nás, nebo v Rakousku, Polsku apod. Tady tomu se budeme muset přizpůsobit a bude to těžké.
2023 a 2024 budou roky, ve kterých se firmy budou muset připravovat i na tvrdší dlouhodobé změny, které souvisí také už s tím, o čem jsme mluvili, tj. nejenom geopolitické změny, ale bude se měnit otevřenost ekonomiky. Bude větší protekcionismus, daleko hůř se bude vyvážet, budeme pod tlakem klimatických změn, které promění úplně energetickou politiku.
Je potřeba větší adaptabilita na změny, bude zde daleko větší nejistota.
Eurochambres a Klimatická Politika EU
Jako prezident Eurochambres jste vznesl řadu výhrad ke Green Dealu. Co v klimatické politice EU pokládáte za hlavní problém a k jakým změnám by mělo dojít, aby tato opatření byla skutečně ekologická, ekonomicky udržitelná a bez negativních sociálních dopadů? Toto vše dohromady skloubit nejde. V matematice by se řeklo, že průnik všech těchto požadavků je prázdná množina.
Především ale chci říci, v Eurochambres nechceme vypadat jako někdo, kdo si neuvědomujeme, že Evropa potřebuje klimatickou politiku. Má ji mít už jen proto, že když se podíváme z okna, všichni vidíme, že klima se mění. Zadruhé, Green Deal je schválen Evropským parlamentem, máme k němu legislativu, která je převáděna do národních legislativ, jsou zde rozpracované různé směrnice komise atd. V Bruselu, a to i mezi podnikateli, panuje názor, že se jedná o hotovou věc.
Myslím si, že za tako hotovou věc ho však považovat nesmíme. A tím se dostávám k třetímu bodu. Evropa je zodpovědná za sedm až devět procent globální produkce CO2 a současně je nejvíce vpředu v přijímání opatření v boji proti klimatické změně, hlavně v oblasti dekarbonizace. A to jak z hlediska konkrétních věcných cílů, tak z hlediska načasování.
Draghiho zpráva velmi dobře analyticky ukazuje, jak Evropa zaostává v ekonomickém růstu, produktivitě i konkurenceschopnosti. Problémů je zde celá řada, například obrovská míra regulace, byrokracie či administrativy, nízká úroveň koordinace a podobně. A za situace, kdy nám opravdu hrozí zaostávání, chceme být v čele boje proti klimatickým změnám.
Hrozí tedy, že takto nejen ještě více podkopeme svoji konkurenceschopnost, ale, protože jsme zodpovědni za relativně málo emisí, pokud stejně agresivní politiku nepřijmou jiné země jako Čína, Spojené státy a další, ani těch ekologických cílů nedosáhneme. Když toto říkáme čelným představitelům Evropské komise, včetně Ursuly von der Leyen, tak oni někdy dokonce argumentují heslem Leading By Example (Vedeme tím, že dáváme příklad). Myslím si, že to je naprostá fikce. Země, které jsem zmínil, si budou dělat svou politiku podle svého, nehledí na to, co dělá Evropa.
Z Draghiho reportu i řady dalších dokumentů je zřejmé, že stojíme před zásadními změnami strukturálními změnami v průmyslové výrobě. Pro takové změny je již od 1. průmyslové revoluce typické, že některé země z nich vyjdou jako vítězové a jiné jako poražení. A obávám se, že střední Evropě, v důsledku toho, jak je závislá na dovozu ruské ropy, a hlavně plynu, a také z hlediska struktury průmyslové výroby, kterou jsme historicky zdědili, hrozí, že bude mezi těmi poraženými. A to i přesto, že paní Ursula von der Leyen v Praze na konferenci GLOBSEC Forum 2024 prohlásila, že střední a východní Evropa mohl být na čele. Já o tom tak přesvědčen nejsem. Bylo by jistě zajímavé poslechnout si, jakými cestami se k tomu dá dobrat…
Samozřejmě, ona hovoří o tom, o čem píše i Mario Draghi a předtím v jiném velkém reportu o stavu jednotného trhu Enrico Letta. Všichni mluví o tom, že Green Deal či politika klimatických změn má být zároveň i šancí. Právě proto, že Evropa zaostává, měli bychom investovat do moderních technologií tak, abychom právě třeba na zelených technologiích postavili v podstatě novou průmyslovou strukturu, která bude mít daleko vyšší hodnotu přidanou zpracováním a která zvýší konkurenceschopnost Evropy. Podle ekonomů je to však naprosto nerealistická částka. Investovat do zelených technologií tudíž nebude tak jednoduché. A jak jsem již zmínil, některé sektory a regiony na tom vydělají a jiné prodělají. Green Deal se možná časem podaří nějak přehodnotit, ale dnes je to definiční charakteristika Evropské unie. Bude tady s námi a musíme se mu trochu přizpůsobit. Ale současně bojovat za nutné změny.
Globální Perspektiva a Udržitelnost
Zmínil jste, že Evropa nepatří k největším producentům emisí. Lze ale vůbec očekávat, že by došlo na něco jako celosvětově platný Green Deal? Zatím to spíš vypadá, že EU přísnými pravidly vytváří výhodnější konkurenční podmínky pro neevropské země…
Já bych to nenazýval globální Green Deal. Třeba americký Inflation Reduction Act (IRA), to je také Green Deal, jen se tak nejmenuje. A i kdyby volby vyhrál Donald Trump, tak se sice bude snažit vyčlenit Spojené státy z Pařížské dohody a bude chtít změkčit některé aspekty americké klimatické politiky, ale určitě nebude omezovat ty obrovské investice, které předcházející administrativa začala směrovat do ekonomiky, a právě do zelených technologií. Takže i Američané v tomto směru něco dělají.
Číňané vám řeknou, že oni si budu dělat svoji politiku. Nemají ji tak rychlou, tuším, že by chtěli dekarbonizovat do roku 2060. A myslím si, že v přechodném období budou v Evropě i mimo ni hrát svou roli fosilní paliva.
Předpokládám tedy, že velké země budou mít svou vlastní, na Evropě nezávislou politiku a nějakým vzorem se řídit nebudou. Jako mladý politik jsem fandil multilaterálnímu obchodnímu systému, tedy že mezinárodní obchod na celé zeměkouli se bude řídit určitými pevnými pravidly. To přestalo platit, v Americe již před Trumpem, Číňané jsou v tom mistři a Evropa zavádí různá protekcionistická opatření.
Co podle vás vede evropské politiky k přesvědčení, že našim příkladem dáme příklad ostatním? Tím se dostáváme k širším politickým souvislostem. Část západoevropského elektorátu, možná na rozdíl od části voličů u nás, takto agresivní Green Deal opravdu chce. I mezi ekonomy se diskutuje třeba o teorii nerůstu a dalších tématech. Ale znovu opakuji, že zrušit Green Deal je dnes naprosto nereálné.
Závislost na Zdroji a Bezpečnostní Rizika
Jedním z cílů zelené politiky je zbavit se závislosti na fosilních palivech. Na druhé straně tím ale vzniká závislost na zdrojích, které jsou mimo kontrolu evropské unie, viz třeba výroba baterií pro elektromobily…
Museli jsme se odpoutat od opravdu velké závislosti na Rusku - jednalo se o skoro 100 procent plynu a 50 procent ropy. Ten odklon souvisí nejen s válkou, ale i s Green Dealem. Pozitivní skutečností zde může být, že pokud se dokážeme postupně obejít bez fosilních paliv, rozumně bez tvrdých dopadů ekonomických a sociálních, tak možná opravdu přejdeme k jiným zdrojům energie. Pro zemi, jako je Česká republika, je zásadní jádro. Ale co se týče baterií, to je daleko širší problém, který řeší všechny vyspělé země, i Spojené státy. To je také jeden z důvodů, proč USA mají IRA. Vytvořili jsme totiž nabídkové řetězce, u kterých jsme závislí na jejich začátcích, na základních surovinách, které se nacházejí masivně pouze třeba v Číně či jiných asijských zemích nebo v Africe.
Ukazuje se, že Evropa bude muset nahradit některé části nabídkových řetězců vlastní výrobou. Proto takový tlak, aby se v Evropě, ale i v Americe, vyráběly čipy, elektrické baterie atd. Neřešitelný problém ale je, že některé suroviny pro výrobu Evropa ani Spojené státy nemají a budu je muset dovážet. To znamená, a říká to i Mario Draghi ve svém dokumentu, že to není jen o tom, že zavedeme nějaká protekcionistická opatření, ale že se s těmito zeměmi také musíme umět dohodnout.
Transformace České Ekonomiky a Automobilový Průmysl
Česká ekonomika je tradičně postavená na průmyslu, který je energeticky náročný, a jedním z pilířů je stále automobilový průmysl. Jak se za těchto podmínek česká republika může se zelenou transformací úspěšně vypořádat, anebo z opačné strany, co je zapotřebí učinit, aby nedošlo k negativnímu dopadu na českou ekonomiku?
Pro českou ekonomiku to není jen o třech velkých automobilkách, ale také o obrovském množství subdodavatelů a jejich subdodavatelů v celém tom nabídkovém řetězci. Po počátečním nadšení z toho, jak budou všichni přecházet na elektromobily, jsme nyní zjistili, že Čína je země s obrovským potenciálem, kde automobilky, které dostávají zjevné i skryté dotace, mají již nadprodukci elektromobilů a dokážou je posílat do Evropy ve stále rostoucí kvalitě a při výrazně nižších cenách. A budou-li dlouhodobě levnější, zákazníci v Evropě si je budou kupovat stále více. Obzvláště, když se bude rozvíjet infrastruktura pro dobíjení a vůbec celé zabezpečení elektromobility. Takže je to o tom dohodnutí se. Jiná cesta není.
Že by Evropská komise změnila Green Deal a posunula konec spalovacích motorů z roku 2035 o 15 let dále, tak to skutečně nevidím. Elektromobily zde prostě budou a do budoucna bychom měli jít i cestou vodíku, bio LNG a dalších řešení, které by mohly být výraznější alternativou pro čistou elektromobilitu.
Byrokracie a Financování
Zatím v Bruselu necítím jakoukoliv ochotu k nějaké změně, přičemž si myslím, že nejde o změnu věcnou, spíše časovou. Dekarbonizace asi bude probíhat, musí proběhnout, ale měli bychom být konzistentní s tím, jak se chová svět kolem nás.
Musím však říci, že pro Eurochambers, která podobně jako Hospodářská komora ČR zastřešuje malé a střední podniky, tato transformace přináší nemalé problémy. Je totiž spojená s obrovskou byrokracií, administrativou, reportingem atd. To je něco, co vyvolává již dnes velké protesty mezi podnikateli i v tradičních západoevropských zemích.
Klimatická opatření jsou tlačena jak restriktivně, tak formou různých dotací. Ale finanční prostředky na podporu se čerpají z neekologických oblastí, které jsou restrikcemi potlačovány…
Emisní povolenky jsou z mého pohledu asi stále tím nejlepším možným opatřením. Samozřejmě, celý tento systém degeneroval do někdy naprosto neefektivních poloh. Myslím si proto, že zdroje budeme muset v budoucnu hledat někde jinde.
Všechny zmiňované zprávy upozorňují na to, že v Evropě musíme změnit strukturu financování. Jeden z největších rozdílů mezi Evropou a Spojenými státy v oblasti soukromého podnikání je ten, že u nás se jedná především o bankovní financování. To znamená, že si vezmu úvěr a splácím. V Americe je to především působení na kapitálovém trhu. Firmy vydávají nějaký dluhový nástroj, obligaci, kterou si někdo koupí. Americký kapitálový trh je obrovský a řada špičkových evropských start-upů nebo rozvíjejících se firem, které se zaměřují na zelené technologie a digitalizaci obecně, přechází do Spojených států právě proto, že se potřebuje masivněji a rychleji kapitalizovat na kapitálovém trhu a ten evropský je příliš mělký.
Je tedy zřejmé, že i kdybychom energetiku ještě víc zatížili daněmi, emisními povolenkami, byl by to jen malý příspěvek k financování, a že financování musíme v každém případě hledat jinde. Určitě bych tedy tu zátěž energetiky dále nezvyšoval, protože všechny analýzy ukazují, že v konečném důsledku bychom to zaplatili my všichni, podnikatelé i spotřebitelé, v ceně pohonných hmot, elektřiny a tak dále.
Podpora Individuální Odpovědnosti
Možná že více než nerealistické plány, napsané evropskými byrokraty, přírodě pomůže individuální odpovědnost lidí za životní prostředí. Uvědomění, že módní trend elektroaut je fikcí, pokud je dobíjíme elektřinou vyrobenou z uhlí. Jinými slovy, nezlehčujme klimatickou změnu, ale používejme vlastní rozum. A také rozumně využijme možnosti, které máme. Podporujme ale i přístup k financování rozvoje a využití nových technologií, především pro malé a střední podniky.
Co tedy Češi jsou ochotní obětovat pro klima? V jakých krocích vidí smysl a v jakých zase méně?
Devět z deseti Čechů, Moravanů a Slezanů naprosto jednoznačně vidí smysl v zateplování budov. Pětina z těchto lidí plánuje do takových změn i investovat. Je to logické. Zateplením domu se může uspořit i polovina nákladů na vytápění. Za neméně důležité ale označují, aby lidé svoje staré oblečení, nábytek a spotřebiče nevyhazovali a dali je k dalšímu využití. Ze všech respondentů tyto kroky plánovala učinit čtvrtina z nich. Tento názor zesílil v souvislosti s uprchlickou vlnou kvůli válce na Ukrajině. I to přece dává smysl. Nepotřebné věci nekončí na skládkách, ale třeba v bazaru.
Lidé klimatu pomůžou, alespoň jsou o tom přesvědčeni Češi, když budou nakupovat potraviny bez obalu (76 % respondentů) nebo instalovat solární panely na střechu (75 %). Oceňuji vládní snahu rehabilitovat fotovoltaiku. Bude muset ale přesvědčit veřejnost, že z ní nezbohatnou jen další solární baroni.
Více než třetina lidí akceptuje vyšší ceny energií jako cenu za ochranu klimatu. Skoro polovina lidí je ale proti tomu a smysl v tom nevidí, preferují totiž jiné kroky k ochraně klimatu než tento.
Závěrem
Vladimír Dlouhý ve svých vyjádřeních poukazuje na komplexnost problematiky změny klimatu a nutnost realistického přístupu k implementaci opatření, která by neměla negativně dopadnout na ekonomiku České republiky a její obyvatele. Zdůrazňuje potřebu energetické soběstačnosti, podporu inovací a zohlednění specifických podmínek střední Evropy v kontextu globálních klimatických politik.
tags: #vladimir #dlouhy #zmena #klimatu #nazory
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]