Bezpečné cestování v přírodě s batohem a spaním pod širákem

Chození po horách, trampování a čundráctví má u nás v Česku dlouholetou tradici a v poslední době opět nabírá na síle. Ať už za to můžou restrikce pohybu v době covidové pandemie nebo vzrůstající popularita dálkového trailu Stezka Českem kopírující hranice naší republiky, stále více a více lidí vyráží hledat klid do naší krásné české přírody.

S rostoucím počtem lidí ale rostou i nároky na to, abychom se k přírodě chovali co nejlépe, aby po nás zůstala stále stejně krásná i pro budoucí generace.

O tom, jak se správně v přírodě chovat, jsme již psali v článku “Zmizet beze stop: leave no trace”.

Táboření vs. Nocování

Když jde o přespávání v přírodě, zákon o ochraně přírody a krajiny pracuje se dvěma termíny, které v něm však nejsou zcela jasně a jednoznačně definovány. Těmito termíny jsou “táboření” a “nocování”.

Za táboření se považuje soubor činností spojených s pobytem (jednotlivce nebo skupiny osob) na jednom místě v přírodě spojený s možností přenocování. Jde zejména o přespávání v přírodě v nějakém přístřešku - především stanu ⛺️. Existence přístřešku avšak není zásadní podmínkou pro naplnění definice táboření.

Čtěte také: Bezpečná likvidace zboží v Česku

Táboření zahrnuje další doprovodné činnosti, jako příprava místa pro přespání, příprava jídla, umývání nádobí, tvorba lidského a jiného odpadu atd.

V některých případech lze za táboření považovat i setrvání osob na jednom místě během dne, pokud tyto osoby vykonávají činnosti, které v souhrnu naplňují definici táboření (např. stavba přístřešku, příprava stravy, znečišťování okolí), byť na místě nenocují. „Za táboření se považuje přenocování s použitím přístřešku (především stanu) a další doprovodné aktivity, jako je např.

Nocováním se myslí jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. V praxi to znamená, že si večer po setmění rozložíš na zem karimatku, nepostavíš si nad sebou žádný stan, tarp nebo jiný přístřešek, nepověsíš hamaku, nebudeš rozdělávat oheň a nezůstanou po tobě žádné odpadky.

A jak je to s ostatními oblastmi v Česku, které dle zákona nespadají mezi zvláště chráněná území? V lese mimo chráněná území se tedy můžeš pohybovat bez omezení.

Oheň v nich ale rozdělávat nemůžeš, na to se musíš vzdálit nejméně 50 metrů od hranice lesa. Při rozdělávání ohně si dej ale vždy pozor, zvlášť za sucha.

Čtěte také: Klidný pobyt v přírodě

Z přilehlého lesa si pak můžeš na oheň odnášet jen na zem spadlé suché klestí do 7 cm v průměru. Používání lihového vařiče nebo dřívkáče je rovněž považováno za rozdělávání ohně, jelikož nemají regulovatelný plamen.

Co se týče přespávání, tak je teoreticky povoleno. Nicméně některé pozemky mohou být soukromé a vždy by bylo lepší předem kontaktovat majitele a zeptat se. Vyhneš se tak nepříjemnému probuzení uprostřed noci, když si tě přijde majitel i se svým rozzuřeným rotvajlerem zkontrolovat a požádat o opuštění jeho pozemku.

Ve skutečnosti ale mohou existovat i další obecně závazné vyhlášky se zákazem táboření nebo rozdělávání ohně na území některých obcí a měst.

Další omezení se mohou dle zákona o lesích vztahovat na aktuální situace způsobené živelními pohromami, kde například hrozí pád stromů nebo zvýšené riziko požárů.

Pokud chceš mít jistotu, že neporušuješ žádné zákony, vyhlášky nebo nařízení, nejjednodušší je přespávat na oficiálních místech k tomu určených.

Čtěte také: Ekologické a Ekonomické Principy

Buď můžeš spát pod střechou v penzionech, horských chatách a útulnách nebo ve stanu v oficiálních kempech. V létě se můžeš přecpaným a hlučným kempům vyhnout, když zůstaneš na některém místě bezKempu.

Na Šumavě pak existují oficiální nouzová nocoviště, díky kterým si můžeš udělat několikadenní trek přes celý národní park. Na řadě míst jsou vybudovány také nouzové útulny, které slouží na přečkání noci nebo chvilkového nepříznivého počasí.

Několik jich je například i v NP Krkonoše. Lesy ČR nově staví síť nouzových útulen na místech, kudy prochází Stezka Českem.

Pokud se vydáš na víkendový trek s plánem nocování pod širákem, ale překvapí tě náhlé zhoršení počasí, můžeš přespat v turistickém přístřešku, kterých je po Česku opravdu hodně.

Za pořádek v naší přírodě zodpovídáme především my sami. Ať už se vydáváme na Stezku Českem, víkendový trek, nebo třeba jen na jednodenní výlet do přírody, vždy bychom se měli řídit selským rozumem a pravidly Leave No Trace.

Oficiálně ale za dodržování pořádku zodpovídají strážci přírody (CHKO, NP), policie, lesní stráž, myslivecká stráž, rybářská stráž, odbor životního prostředí, česká inspekce životního prostředí a další.

Ať už jsi zákon porušil nebo ne, pokud tě strážci přírody nebo jiná úřední osoba či majitel pozemku načapá někde přespávat, základním pravidlem je se vždy chovat slušně. Při nevhodném chování máš pokutu téměř jistou.

Přestupkový zákon totiž přihlíží i k chování dotyčného a jakým způsobem byl přestupek spáchán. Velmi často vše ale skončí domluvou - komunikace je prostě základ.

Asi tě teď napadá, že při přespávání nadivoko v přírodě je nejlepší se schovat někam hluboko do lesa a nebýt vůbec spatřen. Tak se asi nejjednodušeji vyhneš lesním strážcům, ale i případným čumilům, místním obyvatelům nebo ostatním turistům.

V naší krajině ale hojně probíhá hospodářská činnost, ať už se jedná o lesní práce, myslivecké honitby nebo sklizně. Pro vlastní bezpečnost je tedy lepší být viděn, což znamená mít například reflexní prvky a chodit po setmění s čelovkou.

Bezpečné spaní pod širákem

Složit ustaranou hlavu pod hvězdnou kopuli a usínat s pohledem zabodnutým do takových hlubin vesmíru, že jich nikdy nebude moci dosáhnout ani raketa Space-X?

Před spaním na divoko si ale musíme položit jednu otázku, tedy vlastně hned dvě otázky. Jednak JAK?, jednak KDE? Ta druhá je možná ještě o něco důležitější.

Že je nějaké místo krásné, ještě zdaleka nemusí znamenat, že se nám na něm bude krásně a bezpečně i spát.

Je vyhlédnuté místo pod vzrostlými stromy? Nehrozí riziko pádu větších suchých větví, zvláště zavane-li silný vichr z hor?

Je námi zvolené místo v dostatečném zákrytu, chráněno před větrem? Platí to i v případě, že by se vítr v průběhu noci otočil? V čím větší nadmořské výšce se nacházíme, tím naléhavěji bychom si tuto otázku měli klást.

Nejdrsnější horolezci, alpinisté, polárníci a další se mohou mnoha komplikacím vyhnout sněhovým záhrabem. Na druhou stranu je praktické se ptát, zda pod tím sněhem pod námi je ještě pevná zem/skála.

Nalézá se zvolené místo ve skalách? Nehrozí pád kamení z míst nad námi? Pokud ano, jsme mimo jejich spádnici?

Bivakujeme v zimě na sněhu? Nehrozí odtrh sněhové masy z míst nad námi? Nemůže nás zasáhnout eventuálně projíždějící lavina? Nenacházíme se v (lavinovém) žlabu? To je mimochodem jeden z nejhorších nápadů, jaký nás může postihnout.

Nacházíme se na břehu vodního toku? Neexistuje riziko jeho vylití z břehů a zaplavení našeho tábora? (Zvláště v soutěskách dochází k jevu flash flood, bleskovým záplavám.)

Nacházíme se na mořském pobřeží? Jsme dostatečně vysoko nad linií přílivu?

Nacházíme se v prostředí, které tvoří dolík? Budeme v pohodě, i když začne vydatně pršet a voda se začne koncentrovat v nejnižším místě dolíku?

Hrozí, že přijde bouřka? To máme jen některé ukázky stran nástrah neživé přírody. Což teprve ta živá!

Nechystáme se položit spacák do obýváku některého z hmyzích společenstev? Do mraveniště, do nebezpečné blízkosti vosího hnízda, hnízda lesních včel či sršáňů? (Tady se také ukazuje, že nejlepší je vybírat místo a stavět bivak ještě za dobré viditelnosti, nikoli potmě.

Porozhlédněme se pořádně kolem sebe i po širším okolí. Nestavíme svůj skromný příbytek na lesní/polní cestě (velmi, velmi blbý nápad, i kdyby široko daleko žádné jiné hezké, rovné místo nebylo!), kudy může brzkého jitra projíždět omámený traktorista s valníkem?

Nechystáme se ulehnout přímo na stezku vyšlapanou pravidelným používáním lesní zvěří? Ušetříte si nemilé překvapení v podobě srnčí zvěře či divokých prasátek, kterážto se proženou prostředkem vašeho tábora hlava nehlava jen proto, že jejich přírodní autopilot je drží na léty a kopýtky budované stezce, jež právě tím vaším táborem prochází.

Když už jsme u té zvěře, promyslete i případné zabalení a uskladnění (zavěšení do výšin) potravin. Ano, i v Česku. Nemáme sice moc medvědů nebo vlků, ale o ty zas až tak jít nemusí.

Zvědavá (a nutno podotknout, že i chytrá) liška se kolikrát ráda přijde na vaše ležení a zásoby podívat zblízka. A to ani nemusí mít posunutý práh bojácnosti v důsledku nakažení vzteklinou.

Nepodceňujte ale ani tak nicotné tvory, jakými jsou myši a jiné drobné hlodavenstvo. Hlavně v zimě nejspíš trpí nedostatkem potravy, a tak nepohrdne ničím v dosahu.

Spaní na divoko, pokud se budeme držet litery zákona, nelze provozovati jako stanování, nýbrž pouze jako bivakování. Tedy pouze s celtou / tarpem nad hlavou, nikoli však v příbytku, byť by tento byl pouze plátěný.

Ovšem pozor, litera zákona v těchto místech není až tak jednoznačně čitelná ani pro tepce paragrafů. Zda je použití celty už táboření, nebo ještě stále bivakování, značně záleží na výkladu konkrétního orgána, s nímž byste se případně ocitli ve při.

Jednoznačně o bivakování jde v případě, že střechu vůbec nepoužijeme a uchýlíme se pouze do žďáráku/bivakovacího pytle.

Není to rozhodně nutností, zvláště pokud máte pěnovou karimatku, u níž nehrozí riziko propíchnutí, ale rád s sebou navíc vozím malou, lehkou plachtu. Až na ni pak vrstvím karimatku, spacák, rozkládám další části výstroje a výzbroje.

Plachtou trochu ochráníte karimatku před zemní vlhkostí, nezašpiníte ji ani další věci. Je to zkrátka takové pohodlnější. Někdo třeba nedá dopustit na pruh parozábrany používané ve stavebnictví.

Místo na spaní pod hvězdami si samozřejmě jako první očistím od větších větví, šišek..., aby bylo co nejrovnější, nejpohodlnější. Dobré je myslet i na případnou vodu stékající z naší plachty.

Někdy je vhodné opatřit svůj bivak malými rigolky po obvodu. A možná se bude dát využít stékající dešťová voda i k doplňování tekutin.

Stran karimatky záleží na vašich preferencích, objemových a hmotnostních možnostech. Já jsem už ve věku, kdy nepohrdnu ložem Princezny na hrášku, takže volím karimatky převážně (samo)nafukovací skýtající tlustší vrstvu za velmi malých objemových a hmotnostních nároků.

tags: #bezpečné #cestování #v #přírodě #s #batohem

Oblíbené příspěvky:

• Požár skládky v Chrastavě
• Podpora MŠMT v recyklaci
• Život bez odpadu s Martinou
• Odpadkové koše s designem slonů
• Udržitelnost průtokových baterií