Bílý tygr a jeho výskyt v přírodě

Tygr je největší kočkovitá šelma naší planety. Dnes je tygr díky své vznešené kráse a eleganci jedním z nejznámějších a nejobdivovanějších divokých zvířat. V západních kulturách je tygr obvykle líčen jako krvelačné a nebezpečné zvíře. V Asii je označován „pánem džungle“ či „carem tajgy“.

V některých východních kulturách měl tygr dokonce božské postavení. Indickými domorodci byl například uctíván jako posel bohů chránící stromy. V čínské kultuře je každý 12. rok označován rokem tygra. Zrozenci v tomto znamení prý bývají charizmatičtí vůdci, které jen tak něco neskolí. Vzor pruhování na čele také připomíná čínský znak pro slovo „král“.

Slovo tygr je odvozeno z latinského tigris což je zase odvozenina řeckého τίγρις (tígris). Prapůvod je však orientální, pravděpodobně íránský - tigri (šíp) či staroperský tigra (špička).

Výskyt tygrů

Tygři žijí v tropických pralesích, mangrovníkových porostech, lesích, stepích, bažinách i v horách až do výšky 4000 m n. m. Hlavní je pro tygry přístup k vodě, dostatek kořisti a hustý porost, ve kterém mohou stopovat kořist. Původně areál jejich rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál zahrnoval i část indonéských ostrovů. V současnosti žijí tygři na malých území v Indii, Indonésii, Číně, Sibiři a v Mandžusku.

Rozeznáváme 9 poddruhů tygrů. 3 z nich jsou již zcela vyhubeni - tygr jávský, kaspický a balijský. Zbylé poddruhy - tygr indický (bengálský), indočínský (Corbettův), sumaterský, malajský, amurský(ussurijský) jsou ohroženy. Tygr čínský již žije pouze v zoologických zahradách.

Čtěte také: Řešení problémů s kouřem z komína

Vzhled tygra

Tygr má obvykle rezavě načervenalou až hnědou srst pokrytou tmavými pruhy a bílou kresbou. Na těle má okolo 100 pruhů a pruhovaná je dokonce i kůže. Toto zbarvení je vynikající maskování v podmínkách travnaté džungle. Každý tygr je svým pruhováním originál. Nenajdeme dva tygry, kteří by měli identické pruhy. Samice tygra obvykle dosahuje hmotnosti 100-160 kg, samec 180 - 250 kg. Existuje velký rozdíl mezi jednotlivými poddruhy např. tygr amurský má rekordní velikost až 280 cm a váží 384 kg. Nejmenším žijícím poddruhem je pak tygr sumaterský, jenž dosahuje zpravidla délky 155 až 170 cm.

Po ledním a hnědém medvědovi je tygr největším suchozemským predátorem. Tygří čelisti nesou 30 zubů. Nejnápadnější jsou špičáky, které z horní čelisti mohou vyčnívat až do délky 7 cm. Na přední noze je pět prstů, na zadní čtyři. Drápy jsou zatahovatelné, stejně jako u ostatních kočkovitých šelem.

Bílí tygři

Známí jsou také bílí tygři. Bílé zbarvení srsti, které je velmi vzácné je znakem částečného albinismu, tzv. leucismu (recesivně děděná barevná odchylka) projevujícího se nedostatkem barviva. Vyskytuje se jen u tygra indického. Ten jako jediný z poddruhů může vytvářet tuto unikátní bílou mutaci. Od pravých albínů se liší modrým zbarvením očí. První bílý tygr byl ve volné přírodě odchycen v roce 1951. Barevné odchylky u těchto druhů mají význam spíše z hlediska kulturního, než z biologického. Neobvykle zbarvení tygři jsou pro veřejnost atrakcí, takže jsou populárními exempláři v zoologických zahradách nebo soukromých chovech. U nás chová bílé tygry od roku 1994 Zoo Liberec, která však od chovu postupně ustupuje.

Bílé zbarvení bylo v přírodě pozorováno a zdokumentováno jen u indických tygrů. Zbarvení je způsobeno recesivním genem, nejde tedy o albinismus. Duhovky bílých tygrů jsou proto modré, nikoli růžové jako u pravých albínů. Odhaduje se, že zhruba na 15 000 běžně zbarvených indických tygrů připadá jeden bílý tygr. Je zmiňován i výskyt bílých tygrů v populaci tygra ussurijského, avšak daný fakt nebyl dosud vědecky prokázán. Existují i zcela bílí tygři. Zde působí další genetická mutace, je přítomen další recesivní gen. Pruhy jsou ve skutečnosti přítomny, jsou však tak světlé, že jsou lidským okem teměř neviditelné. Tato mutace pravděpodobně pochází od ussurijských tygrů. Dnešní čistě bílí tygři jsou potomky sourozeneckého páru Bhim a Sumita ze ZOO v Cincinnati. Zhruba čtvrtina jejích potomků se narodila čistě bílá.

V ZOO jsou bílí tygři populární atrakcí. Hlavním problémem chovu je právě inbreeding, bývá problém sestavit chovný pár, kde by si samec a samice nebyli blízce příbuzní. Proto řada jedinců trpí genetickými vadami jako například šilhání (strabismus). Jednou z možností, jak rozšířit velmi úzký genpool, je zakřížit do chovu běžně zbarvené tygry. Potomci páru, kde je jeden tygr bílý a jeden běžně zbarvený, budou všichni běžně zbarvení, ponesou si však v sobě gen pro bílou barvu (a u čistě bílých tygrů i gen pro "nepřítomnost" pruhů).

Čtěte také: 10litrové bílé koše: Test a hodnocení

V přírodě jsou velice vzácní, avšak v zoo slouží jako populární atrakce. Genetickou odlišnost nejčastěji způsobuje páření mezi rodiči a mláďaty, při kterém dochází ke zkopírování genetického kódu rodičů. Bohužel, takovéto oplození často způsobuje vrozené vady jako jsou například skolióza, poruchy imunitního systému nebo degenerovaná páteř. Existuje také čistě bílá varianta tygra. K takovéto genetické odchylce dochází nejčastěji při páření bratra se sestrou. V Cincinnati se povedlo vyšlechtit bílého tygra bez pruhů v místní zoo, tygrům Bhimovi a Sumitě (bratr a sestra) se každé čtvrté mládě narodilo bez pruhů.

Ohrožení tygrů

Tygr je bezesporu zvíře krásné a fascinující. Člověk se ho bojí i ho uctívá. Také ho ale přivedl na pokraj vymření. Nelegálně se zabíjí dokonce už i v Česku. Tygr je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný.

Ještě na přelomu 19. a 20. století žilo v Indii asi 40 000 tygrů. Za dalších 50 let se jejich stav snížil na pouhých 2 000 kusů. Došlo k přísnému zákazu lovu a v šedesátých letech byla vyhlášena řada národních parků. Přesto se počty dále snižovaly a v roce 1972 zbylo v Indii pouhých 1 827 jedinců. V roce 1976 byl vyhlášen „Projekt tygr“, jehož cílem je zvýšit nebo alespoň stabilizovat výskyt těchto nádherných šelem. Dnes ve volné přírodě na území Indie žije asi 3 500 tygrů, což představuje více než čtyři pětiny světové populace.

Přes povážlivý stav tygří populace dodnes dochází k lovu těchto zvířat. Nikoli už oficiálně, ale formou pytláctví. Nejvážnější ovšem je, že ztenčené stavy tygrů pociťují každý zastřelený kus a nad pytláky nikdo nemá kontrolu. Ilegální lovci sahají po pušce nebo po jedu a k přivábení často používají mršinu domácího nebo divokého zvířete. Pytlák sedí nejčastěji na stromě poblíž mršiny, a protože tygr jako jediná z kočkovitých šelem neleze na stromy, je v bezpečí. V Číně tento způsob vylepšili tím, že do mršiny umísťují malé bomby, které vybuchují, když se tygr do těla zakousne. V Barmě a východní Indii používají snad nejdrastičtější metodu. Kolem napajedla rozlijí lepkavý roztok z hořčičného oleje a přírodního latexu. Roztok ulpí tygrovi na tlapách. Při čištění pracek velice často dochází k přenosu roztoku na tvář a do očí, což vede k oslepnutí a odsouzení tygra k pomalé smrti.

Tygr indický (Panthera tigris tigris)

Tygr indický (Panthera tigris tigris) také zvaný tygr bengálský je nejpočetnější poddruh tygra. Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto až oranžovohňedém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dokonale maskuje. Tygr bengálského můžeme nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbanu a Myanmaru (dříve Barma). Z toho plyne že se jedná o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km². Podle odhadů se k roku 2005 vyskytuje na světe kolem 4500 jedinců (v osmdesátých letech 19. století čítala populace tygra bengálského na 2.000 kusů). Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (3000 kusů) a v Nepálu a Bangladéši (kolem 200 jedinců). Pár zástupců žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky „čistí“ kvůli páření se se zástupci jiného druhu. Tygr bengálský je přísně chráněný a v Bangladéší a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Indický Projekt tygr pomohl ke zvýšení populace, na rozdíl od tygra ussurijského (sibiřského) již bengálský tygr nepatří mezi kriticky ohrožený druh.

Čtěte také: Bezdotykový odpadkový koš: Kompletní recenze

Podle odhadů žilo v 19. století na naší planetě kolem 50 tisíců kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Tygr je samotářské zvíře lovící převážně v noci, není to vytrvalý běžec, takže si za své oběti často vybírá slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve plíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo jí kousne do týla a zlomí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).

Mezi hlavní složky potravy patří gaurové a buvoli, avšak nepohrdne také menšími zvířaty jako jsou zající, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce a mladé slony. Tygr bengálský se rozmnožuje během jara, hledá samici v jejím teritoriu, kde s ní pak 20-80 dní zůstavá. Samice je schopna oplození pouze 3-7 dní. Po úspěšném spáření se samec opět vrátí do svého teritoria.

Samice si poté během 2 týdnů vyhledá doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterém vrhne 3-4 mláďata. Jsou sice slepá, ale mají už srst podobnou dospělým jedincům. Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menši kousky masité potravy. Další dny matka nechává svá mláďata, aby si sama ulovila vlastní potravu.

Rozměry tygra indického:

• Tygří samci měří 2-3 m bez ocasu a 3-4 m včetně, dosahují hmotnosti 180-300 kg a výška v kohoutku činí 91 cm. Délka hlavy činí 25-38cm.
• Většina tygrů váží v průměru kolem 260kg, dosahuje délky 3 m (včetně ocasu). Je známo hodně případů kdy tygr přesahoval hmotností 300 kg.
• Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm.
• V průměru dosahují samice délky 2,5 m, váhy 150 kg a výšky v kohoutku 80 cm.

Ostatní poddruhy tygra

• Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica): Největší známou kočkovitou šelmou. V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy.
• Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae): Je mezi tygry nejmenší, což je pro něj výhodné při pohybu v husté džungli. Srst má výrazdnou hnědooranžovou barvu, černé pruhy jsou poměrně úzké a hustě naskládané vedle sebe.

tags: #bílý #tygr #výskyt #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Druhy odtokových mřížek
• Průzkum Postojů
• Ekologické aspekty nekonvenčního obrábění
• Střední škola Chodov a ekologie
• Informace o CerapurSmart