Přehled biogeografických a ekologických pravidel

Biogeografická pravidla jsou zobecňující zákonitosti popisující prostorové rozdíly v ekologických populacích. Mezi nejznámější biogeografická pravidla patří:

• Bergmanovo pravidlo
• Allenovo pravidlo
• Glogerovo pravidlo
• Jordanovo pravidlo
• Thorsonovo pravidlo

Allenovo pravidlo

Allenovo pravidlo z roku 1878 říká, že endotermní živočichové žijící ve vyšších (chladnějších) zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní bývající nižší (teplejší) zeměpisné šířky. Udává, že živočichové žijící ve vyšších zeměpisných šířkách mají menší tělní výběžky (zobáky, uši, ocasy) a končetiny než jejich příbuzní, se kterými se setkáváme blíže rovníku. Důvodem tohoto morfologického přizpůsobení je zřejmě zamezení ztrát tepla větším povrchem tělních výběžků v chladných oblastech a naopak rychlejší ochlazování krve u živočichů, žijících v oblastech horkých.

Pravidlo formulované J. A. Allenem poukazuje na stavbu těla vzájemně příbuzných teplokrevných živočichů a konstatuje, že živočichové žijící ve vyšších zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní obývající nižší zeměpisné šířky. Důvodem tohoto morfologického přizpůsobení je snaha živočichů žijících v chladných oblastech zamezit ztrátám tepla unikajícího povrchem tělních výběžků. Naopak větší tělní výběžky živočichů žijících v teplých oblastech jim umožňují rychlejší ochlazování krve. Důkazem platnosti tohoto pravidla je například srovnání psovitých šelem (Canidae).

Obr. 11: Dva klasické příklady Allenova pravidla: variabilita ve velikosti uší a čenichů blízce příbuzných druhů.

(A) zleva: zajíc ušatý (Lepus alleni), zajíc měnivý (L. americanus) a zajíc polární (L. arcticus). (B) zleva: fenek (Vulpes zerda), liška obecná (V. vulpes) a liška polární (Alopex lagopus). V obou případech se druhy vlevo vyskytují v teplých pouštních oblastech, zatímco druhy vpravo v chladných oblastech tundry. Druhy uprostřed obývají temperátní oblasti (Lomolino et al.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Bergmanovo pravidlo

Bergamanovo pravidlo říká, že v rámci široce rozšířeného taxonu savců a ptáků se větší jedinci vyskytují ve vyšších zeměpisných šířkách. Toto pravidlo říká, že druhy a poddruhy žijící v chladnějších oblastech jsou zpravidla větší a mohutnější než jejich příbuzní z nižších zeměpisných šířek. Důvodem rozdílu ve velikosti je poměr mezi objemem a povrchem těla jednotlivých taxonů. Větší živočich má menší poměr povrchu těla vůči objemu a tím menší tepelné ztráty na jednotku hmotnosti.

Glogerovo pravidlo

C. L. Gloger zaznamenal v roce 1883 další zákonitosti zonální variace u těl suchozemských teplokrevných živočichů. Glogerovo pravidlo z roku 1883 říká, že zbarvení příbuzných endotermních živočichů koreluje s vlhkostí prostředí, které obývají, přičemž tmavší formy se vyskytují ve vlhčím prostředí. Všimnul si, že zbarvení příbuzných živočichů je často úzce korelováno s vlhkostí a teplotou prostředí.

Logicky bychom řekli, že tmavé barvy absorbují více slunečního záření v chladném prostředí a naopak světlé barvy zvyšují odrazivost a tím zamezují přehřátí jedince v teplých oblastech. Nicméně gradient zbarvení teplokrevných živočichů je opačný. U blízce příbuzných taxonů se v chladných oblastech setkáváme se světlejšími formami a naopak v teplých a vlhkých oblastech s formami tmavými. Většina tepelné výměny se totiž děje v neviditelných částech spektra slunečního záření.

Vysvětlením tohoto gradientu se zdá být selekce zbarvení pro účely maskování živočichů, neboť v teplých humidních oblastech většinou nacházíme tmavé půdy porostlé hustou vegetací, která poskytuje stín a tmavé prostředí. Pro živočichy je proto výhodné mít tmavé zbarvení a tím pádem lepší maskování. Pravidlo pravděpodobně souvisí s lepším maskováním druhů, protože ve vlhčích oblastech se vyskytují tmavší půdy a hustší vegetace.

Konstatuje, že teplokrevní živočichové mají směrem na sever tmavší zbarvení srsti, kůže nebo peří. Touto adaptací snižují své albedo, což je schopnost odrážet nebo naopak pohlcovat sluneční záření.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Platnost tohoto pravidla má řadu výjimek (lední medvěd apod.).

Podle Glogerovho pravidla obývají tmavší druhy spevavcov vlhkejšie oblasti, ale zároveň, v súlade s Bogertovým, sú tieto oblasti chladnejšie. Efekt oboch pravidiel sa však mení v priestore, ako aj v závislosti od taxonomickej príslušnosti druhu. Ak zrážky a teplota v rámci nejakého regiónu spolu silno pozitívne korelujú, tieto pravidlá pôsobia proti sebe. Vplyv teploty na sfarbenie operenia je v porovnaní s efektom zrážok pomerne slabý, silnejší efekt vlhkosti preto často potláča slabší efekt teploty.

Jordanovo pravidlo

Jordanovo pravidlo z roku 1892 hovoří o tom, že počet obratlů mořských ryb roste podél gradientu od teplých vod v tropických oblastech směrem k chladným vodám ve vyšších zeměpisných šířkách. Stále není příliš jasné, do jaké míry je toto biogeografické pravidlo univerzální. Závislost se totiž mění pro různé druhy, skupiny druhů nebo populace. Zřejmě souvisí s Bergmanovým biogeografickým pravidlem.

Thorsonovo pravidlo

Thorsonovo biogeografické pravidlo říká, že vývoj mořských bezobratlých se mění se vzrůstající zeměpisnou šířkou od nepřímého k přímému. U přímého vývoje je mladý jedinec po vylíhnutí podobný dospělci a pouze dorůstá jeho velikosti. Nepřímý je charakterizován vývojem přes larvální stádium, což může být v nižších zeměpisných šířkách výhodnější, protože může být unášena mořskými proudy a druh se pak rychleji šíří. Ve vyšších zeměpisných šířkách se spíše u druhů vyskytují větší vajíčka, obecně rychlejší růst jedinců a zároveň je častější živorodost a přímý vývoj.

Vermeijova hypotéza predační eskalace

Toto biogeografické pravidlo známé jako hypotéza predační eskalace říká, že adaptace na predační tlak jsou lépe vyvinuté v nižších zeměpisných šířkách. Hypotéza z roku 1978 byla zkoumána na mořských plžích, mlžích, houbovcích aj. Rovněž vyjadřuje, že v nižších zeměpisných šířkách je větší predační tlak. Na souší je Vermeijova hypotéza zdokumentována pro velikost semen, která jsou mírně větší v nižších zeměpisných šířkách. Větší semena lépe odolávají predaci.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Renschovo pravidlo geografické variace životních charakteristik

Renschovo pravidlo mimo jiné popisuje, že velikost snůšky ptáků, velikost vrhů u savců či dlouhověkost se mění nejen latitudálně, ale v temperátních oblastech také mezi ostrovy a souší.

tags: #biogeograficka #ekologicka #pravidla #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Co jsou rádiové emise?
• Alternativy v ekodrogerii
• Mapování sesuvů
• Skladování Jaderného Odpadu
• Nakládání s odpady v Třebíči