Biopolymery, obnovitelné zdroje a výroba: budoucnost plastů?

„Zelené plasty“ - to zní jako oxymóron. Zelené plasty nejsou nic nového. V celé historii člověk využíval přírodní materiály k výrobě plastů. Původní Američané vytvářeli nástroje z kolagenu nalezeného ve zvířecích kostech. Henry Ford experimentoval s plasty na základě sóji pro části automobilů.

Nové technologie v produkci bioplastů

Co je dnes nového v bioplastech, jsou zpracovatelské technologie. Vědci využívají biotechnologie a zpracovatelskou vynalézavost matky přírody, aby vyrobili bioplasty z rostlin, jako například kukuřice, brambory a cukrová třtina a v buňkách bakterií a jiných živých organizmů. Například společnost Sam´s Club, divize Wal-Mart, využívá plasty na základě kukuřice a z nich vyrobené nádoby, tzv. „corntainers“ k balení ovoce, zeleniny a bylin. Společnost Archem Daniels Midland se sdružuje se společností Metabolit, aby vybudovala výrobní podnik vyrábějící bioplasty. Společnost Toyota vyrábí součásti aut z bioplastů.

Faktory ovlivňující zájem o biopolymery

Souběh faktorů - zvýšené ceny ropy, celosvětový zájem o obnovitelné zdroje, rostoucí obavy týkající se emisí skleníkových plynů a nový důraz na hospodaření s odpady - vytvořil obnovený zájem o biopolymery, řekl. Dr. Hnací síly poptávky se spojují s pokrokem v biotechnologiích. Podle Rosata snižují zlepšené vlastnosti bioplastických materiálů rozdíly v užitkovosti ve srovnání s tradičními plasty.

Nahrazení konvenčních plastů

Protože se vlastnosti bioplastů zlepšují a ceny klesají, trhy se pro ně otevřely, aby nahradily aplikace dříve spojené s konvenčními plasty, jako jsou například polyetylén tereftalát (PET), polypropylén a polystyrén. Společnost Nature Works LLC, dceřiná společnost společnosti Cargill zdokonalila techniku pro výrobu přírodního polyesteru zvaného kyselina polymléčná (PLA - polyactic acid). V podniku s kapacitou 140 000 tun/rok v Blair v Nebrasce je dextróza zkrmována bakteriím ve fermentačním procesu vytvářejícím kyselinu mléčnou. Kyselina mléčná, přirozeně se vyskytující se monomer, se vytváří v buňkách živočichů a mikroorganizmů jako výsledek metabolizmu glukózy.

Využití kyseliny polymléčné (PLA)

Výsledná pryskyřice, látka, označená jako Nature-Works PLA, nahrazuje PET ve vybraných aplikacích obalů a fólií, jako například celofán a pytle na odpadky. Lahve z PLA s krátkodobou uchovatelností jsou také vhodné pro stolní vody, džusy a mléčné nápoje. Pro užití pro chlazené potraviny je PLA cenově srovnatelná a funguje stejně nebo lépe než některé z látek na základě ropy, říká Joe Selzer, viceprezident pro obchod a prodej společnosti Wilkinson Industrie, výrobce obalů z PLA. Ale látka není vhodná pro použití za tepla, vysvětluje Selzer.

Čtěte také: Biopolymery a biodegradace

Výrobky balené materiálem Nature Works PLA lze najít na více než 20 000 maloobchodních místech včetně oddělení obchodů Wild Oats Markets a výrobních odděleních společnosti Sam´s Club. PLA vyrábějí také další společnosti. Společnost Mitsubishi Plastics vyrábí plastové fólie a desky z PLA. Společnost NEC používá směs PLA s vlákny z kenafu - ibišku (Hibiscus cannabinus) pro schránky přenosných počítačů - laptopů.

Polyhydroxyalkanáty (PHA)

V osmdesátých letech začali vědci z organizace MIT pokusy se zvláštní bakterií, která by mohla uchovávat energii ve formě plastů spíše než ve formě sacharidů a lipidů. Na základě svých zjištění založili profesoři Antony Sinskey a Dr. Olivek Peoples společnost Metabolit. Při využití pokrokové technologie geneticky obohatili bakterie tím, že do nich začlenili geny z jiných organizmů. Jejich mikrobiální „továrny“ mohou nyní kódovat více než devět genů z množství různých druhů, které produkují polyhydroxyalkanáty (PHA) během fermentačního procesu.

Měnění charakteru a relativní podíl stavebních bloků produkovaných a sestavovaných mikroby může vytvářet rozmanitost kopolymerů PHA majících širokou řadu vlastností, od pevných k vysoce elastickým látkám s rozmezím různých bodů tání. Jsou vhodné pro výrobu filmů, vláken, adheziv, potahových a obalových materiálů, forem na zboží a pro další rozmanitá využití, zdůrazňuje Roseto. Roseto věří, že kopolymery PHA mají potenciál nahradit až 50 % polymerů na základě ropy užívaných v odvětví obalových myteriálů. Společnost Proctor and Gamble Chemicals také pracuje na komercializaci PHA. Vyvinula materiál NodaxTM , složený z několika stupňů polymerů PHA.

Škrob jako surovina pro bioplasty

Přírodní materiál nejběžněji využívaný k vytváření bioplastů je škrob. Společnost EarthShell vytvořila biopolymer vyrobený z brambor a kukuřičného škrobu, vápence a vody. Vince Truant, předseda a výkonný ředitel společnosti EarthShell Corp. přirovnal výrobní proces k výrobě vaflí. Suroviny jsou míchány na těsto nebo na kaši, vlévány do formy a zahřáty. Zahřátá voda se mění na páru a tvaruje a tvrdí tento materiál. Výsledný produkt je pak potahován ochrannou vrstvou, která zajišťuje jeho odolnost proti vodě a zvyšuje jeho pevnost.

Ačkoli z materiálu EarthShell mohou být vyrobeny rozmanité výrobky, tato společnost se soustředí na trh s obaly sloužícími k jednomu použití pro stravovací služby v hodnotě 30 miliard dolarů. (RPI), která vyrábí talíře a misky vyrobené z materiálu EarthShell v novém výrobním podniku v Missourii. Největší evropský výrobce bioplastů je společnost Novamont, která vyrábí materiál Mater-Bi. Tato společnost spouští podnik na výrobu 35 000 tun/rok, umístěný v Itálii. Mater-Bi je směsný bioplast složený ze škrobu (z kukuřice, pšenice nebo brambor) a syntetických polymerů. Tyto syntetické polymery jsou plně biologicky rozložitelné i přesto, že jsou vyrobeny z neobnovitelných zdrojů.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Směsné bioplasty

Různé stupně Mater-Bi, pro filmy, blány, injekční tmely a pěny obsahují 40 - 95 % obsahu škrobu se zbytkem složeným z různých syntetických aditiv a komplexotvorných činidel. Směsi Mater-Bi jsou jen příkladem bioplastů smíšených se syntetickými polymery. Míchání překonává nedostatky některých vlastností bioplastů, jako například odolnost proti vodě, pevnost a elasticita. Společnost BASF také vyrábí směsný polymer zvaný Ecovio, plast vyrobený ze 45 % z materiálu NatureWorks PLA a z 55 % z materiálu Ecoflex, současného biologicky rozložitelného plastu společnosti BASF pocházejícícho z fosilních zdrojů. Plast Ecovio byl vyvinut tak, aby dosáhl nových fyzikálních vlastností biologicky rozložitelných plastových produktů kombinováním dvou základních produktů.

„Ecoflex je měkký materiál s nižší pevností v tahu a vyšší elongací“, vysvětluje Keith Edwards ze společnosti BASF Corporation. PLA je pevný, s vyšší pevností v tahu, ale ne s elongačními vlastnostmi. Mnoho aplikací pro plasty spadá mezi dva body - s určitým rozsahem elongace a určitým rozsahem pevnosti v tahu. Například pohárky talíře, nože, vidličky a víčka na jedno použití jsou polopevné. Plast Ecovio je používán k výrobě nákupních tašek (55 % Ecoflex/45% PLA), jako například nákupní tašky obchodních domů, které jsou stoprocentně kompostovatelné a ze 45 % obnovitelné, říká Edwards. Směsi polymerů mohou také být injekčně formovány (například na talíře a pohárky) a extrudovány na brčka.

Společnost BASF očekává že bude mít kapacitu vyrábět 13 500 tun materiálu EcoFlex v roce 2006; nový závod na výrobu 6 000 tun/rok se rozbíhá v Německu. Výzkumníci společnosti Metabolit také pracují na tom, aby vyrobili PHA přímo z prosa prutnatého (Panicum virgatum). Záměrem je aplikovat stejné řízení genomu přímo do rostliny, vysvětluje Barber. Vyloučení fermentačního stupně snižuje náklady. Také zlepšuje ekonomiku energie vyráběné z reziduální biomasy.

Rozhovor o bioplastech a biodegradabilních plastech

Steven Mojo je výkonným ředitelem Biodegradable Products Institute, organizace která sídlí v New Yorku . Tato instituce se zabývá použitím bioplastů v praxi a odstraňováním biodegradovatelných materiálů pomocí procesu kompostování. O současných trendech v oboru bioplastů a biodegradabilních plastů si povídal s redaktory časopisu Packaging Digest.

Definice biopolymerů

Pokud použijeme termín „biopolymery“ nebo „bioplasty“, obvykle hovoříme o materiálech, které jsou postaveny přírodní bázi a nebo pocházejí z obnovitelných zdrojů. Je to tak?„Někteří lidé Vám na tuto otázku odpoví, že biopolymery jsou plasty, které obsahují obnovitelné složky, jiní zase řeknou, že mluvíme o biodegradabilních materiálech a někteří jiní zase říkají, že bioplasty mají od obou vlastností trochu. Mnoho produktů, které se v současné době nacházejí na trhu jsou kombinací plastů vyrobených z ropy a materiálů z obnovitelných zdrojů.

Čtěte také: České startupy a energie

Takže slovo „bioplasty“ přešlo do slovní zásoby bez toho, aby bylo pořádně definováno. Myslím, že v současné době je pouze termín právně zakotven jen v Japonsku, kde se za bioplasty mohou považovat materiály, které obsahují alespoň 25 % své hmotnosti pocházející z obnovitelných zdrojů. Celá problematika je dosti složitá. Například firma The Dow Chemical a její brazilští partneři Cryslasev a Braskem se zabývají výrobou tradičního polyetylenu z cukrové třtiny a etanolu. Tím vlastně otevírají novou oblast ve sféře bioplastů, protože nyní můžete koupit tradiční polymer vyrobený pouze z obnovitelných zdrojů.

Podle mého názoru není třeba definovat, jestli by měl být bioplasty biodegradabilní nebo vyroben pouze z obnovitelných zdrojů. Můžeme vedle sebe mít kopolymery syntetických a biodegradovatelných plastů na jedné straně a na druhé straně například produkty firem Dow a Braskem, které sice nejsou biodegradovatelné, ale zase mají svůj původ v obnovitelných surovinách. To je právě to co činí tuto oblast technologie tak vzrušující, protože se nabízí obrovská řada nejrůznějších kombinací. Oblast bioplastových obalových materiálů proto stále prochází vývojem a samotný termín „bioplasty“ se také postupně vyvíjí společně s technologií.“

Kategorizace biopolymerů

Můžeme biopolymery které jsou v současné době na trhu nějakým způsobem kategorizovat?„Já myslím, že nejlepší je rozdělit je podle aplikace a použití, ke kterému jsou určeny. Například polymer kyseliny mléčné (PLA) vyráběný firmou Natureworks LLC pod značkou NatureWorks® je tuhý a průhledný materiál, který svými vlastnostmi připomíná polystyren nebo polyetylenterftalát (PET). Na druhé straně Ecoflex®, což je biodegradabilní plast odvozený od ropy a vyráběný firmou BASF, je také průhledný, ale je velice měkký. Proto je první z nich možné použít na výrobu lahví a druhý například k výrobě filmů nebo tašek.Další skupinou materiálů jsou polyhydroxyalkanoáty (PHA) svými mechanickými vlastnostmi připomínají polypropylen (PP). A je třeba ješte vzpomenout na plasty odvozené od škrobu, jako je například Mater-Bi od firmy Novamont. PLA je možné použít k výrobě lahví na nápoje, škrobový plast Matter-Bi zase ve formě fóliíPokud tedy mluvíme o bioplastech je nejdůležitější porozumět jejich vlastnostem a použití.

Rozdíly jsou stejné jako konvenčních plastů jako jsou PET, PE, PP nebo PVC. Existuje mnoho, opravdu mnoho materiálů a každý lze úspěšně použít pro jinou aplikaci. A to je právě úkol pro obchodníky a výrobce: zorientovat se a pochopit, který z nových materiálů z rodiny bioplastů je pro ně nejvhodnější, který dokáže přinést jejich zákazníkům nejvyšší přidanou hodnotu.“

Vhodnost použití bioplastů

Je pravda, že použití bioplasty nemusí být vždycky vhodnější? Že někdy může být lepším řešením použít konvenční plast? „Vždycky je třeba se podívat na životní cyklus bioplastu. Na jejich výrobu, použití i na jejich rozklad. A poté tento cyklus srovnat s klasickými konvenčními plasty. Často slyším stížnosti, že výroba bioplastů je v porovnání s výrobou konvenčního plastu energeticky náročnější. Částečně je to pravda. Na druhou stranu se snažíme porovnávat neporovnatelné. Srovnáváme tady zrovna začínající oblast výroby bioplastů s konvenčními plasty, které jsou vyráběny již desítky let a naše úroveň jejich znalostí je na úplně jiné úrovni. Pokud tedy někdo tvrdí, že staré konvenční materiály jsou efektivnější, má často pravdu.

Ecoflex je biodegradovatelný materiál z dílny firmy BASF, díky jeho vlastnostem je možné z něj vyrobit například takovéto nákupní taškyJaký je rozdíl mezi „biodegradovatelným“ a „kompostovatelným“ plastem. Je možné tyto termíny zaměnit?„Ne, to není možné, protože první termín popisuje proces rozkladu materiálu, zatímco druhý termín říká kdy a kde se tento proces děje. Pokud použijeme termín biodegradovatelný, znamená to, že materiál o kterém mluvíme se za vhodných podmínek může působením mikrobů v přírodě kompletně rozložit, protože mikroby ho využijí jako potravu. Biodegradace je proces, který může probíhat ve všech prostředích, tedy v půdě, čistírně odpadních vod, v moři a nebo dokonce v lidském těle.

Biodegradace je vlastně součástí přirozeného koloběhu uhlíku v přírodě. Ne každý materiál může podléhat biodegradaci v každém prostředí. Některé materiály jsou citlivé například k mikroflóře nacházející se v čistírně odpadních vod, jiné preferují podmínky kompostu a tak dále.Pokud o materiálu řekneme, že je kompostovatelný, říkáme, kde bude proces biodegradace probíhat a v jakém časovém horizontu. Obvykle to znamená to, že splňuje některou z norem, například dle ASTM (American Society for Trstiny and Materiále) (D6400 pro kompostovatelné plasty, D6868 pro kompostovatelné obaly). Takovéto materiály se rychle rozkládají za řízených kompostovacích podmínek a kvalita kompostu není ovlivněna zbytky plastových fragmentů a humus je možno použít jako hnojivo.“

Budoucí trendy v oblasti bioplastů

Jaké očekáváte budoucí trendy v oblasti bioplastů?„Věřím, že se budou dále zlepšovat jejich vlastnosti. Také si myslím, že se je výrobci naučí vyrábět lépe a s ohledem na cenu konečného produktu tedy levněji. Pravděpodobně se dozvíme více o životním cyklu těchto materiálů a jejich pozitivním dopadu na životní prostředí v porovnání s konvenčními plasty. A doufám, že se dočkáme jejich nárůstu, protože lidé pochopí, že i plastové odpady mohou být surovinami, které jim poskytnou další užitečné produkty. V současné době těmito zdroji pohrdáme, odpady z potravinových obalů představují největší zdroj pevného odpadu. Když pak tento odpad uložíme na skládkách dochází k tvorbě metanu, který uniká do atmosféry a podílí se na tvorbě skleníkového efektu.

Bioplasty v kontextu udržitelnosti

Seriál rozhovorů „Let’s Talk about It“ je projektem společnosti Unipetrol s cílem přiblížit různá udržitelná řešení, včetně jejich plusů a mínusů. Předpona „bio“ může evokovat představu, že daný materiál je přírodní a organický. Máme tedy vlastně vyhráno. Je tomu ale opravdu tak?

Pojem bioplast

Předložka „bio“ ve mně vyvolává dojem, že materiál pochází z organického, přirozeného zdroje, nebo je snadno rozložitelný v přírodě. Co všechno zahrnujeme do pojmu bioplast? Termín bioplast je poněkud zavádějící. Jako bioplasty označujeme širokou skupinu materiálů- zhruba 300 různých látek s rozdílnými vlastnostmi. Motivace k výrobě a vývoji bioplastů je dvojí. Jeden důvod je náhrada neobnovitelných zdrojů, jako je ropa, zdrojem obnovitelným, surovinou, která „vyrostla na poli“. Například polyetylen, nebo polyetylentereftalát, může být nahrazen identickým materiálem s předponou „bio“. U těchto materiálů však předpona bio neznamená, že se v přírodě rozloží. Proto bychom neměli nabýt dojmu, že bioPET láhev můžeme odhodit do lesa a on si s ní poradí.

Podíl bioplastů na trhu

Do jaké míry v současnosti nahrazujeme plasty těmito bioplasty?Jejich každoroční produkce představuje zhruba 0.6 procent celkové plastové výroby. Zvýšení jejich produkce ale může konkurenčně ovlivnit pěstování plodin na polích.

Druhy bioplastů

Jaké jiné druhy bioplastů existují?Další druh jsou materiály- biopolymery- vzniklé přírodními procesy z obnovitelných zdrojů. Zde přichází do hry druhý důvod pro vývoj bioplastů- biologická rozložitelnost po ukončení jejich životnosti.

Bio-bioplasty

Můžete mi jmenovat některé nejdůležitější bio-bioplasty?Patří sem termoplastické škroby a polylaktát nebo-li polymléčná kyselina. Jak dlouho trvá, než se tyto bio-bioplasty rozloží? Můžeme je dát do kompostu, nebo potřebují speciální podmínky?Je důležité říct, že termín bioplast automaticky neznamená, že je rozložitelný. To jsme poznali u té první skupiny. Ani u druhé skupiny není záruka stoprocentní rozložitelnosti. Záleží na tvaru a velikosti výrobku a také samozřejmě na prostředí, ve kterém skončí. Vhodné podmínky pro biologickou rozložitelnost jsou splněny v průmyslových kompostárnách, které mimo jiné dosahují poměrně vysokých teplot.

Naopak, když se takový výrobek bude nacházet tam, kde je málo živin pro degradující kmeny, např. Takže tyto plasty jsou snadno rozložitelné. Znamená to, že přechodem na jejich využívání bychom mohli vyřešit současnou plastovou krizi? Jsou tu jistě kandidáti, kteří mohou pomoci. Ale pro úplnost chci zmínit ještě jeden typ bioplastů- materiály, které jsou bio pouze na konci životního cyklu. Pocházejí z neobnovitelného zdroje ropného původu, ale jsou vyráběny tak, aby byli biodegradabilní. Jsou to materiály, jako například polyetylensukcinát se zkratkou PBS, PBAT a podobně. Rozložitelné bakteriemi, nebo slunečním UV zářením? Měly by být rozložitelné biologicky, bakteriemi.

Oxodegradabilní plasty

Plasty se zkrácenou životností, někdy také mylně zařazované mezi bioplasty, jsou tzv. oxodegradabilní. To jsou konvenční plasty s aditivem, pro-oxidantem. Pod vlivem UV záření, zvýšených teplot a vlhkosti dochází k chemo-hydrolitickému rozkladu. Výrobci takových plastů deklarují, že malé fragmenty jsou už snadno degradovatelné přírodními procesy, ale to se nepotvrdilo. Naopak je prokázané, že jsou zdrojem tzv. mikroplastů. Od jejich výroby se ustupuje.

Ani bioplasty, které by měly být biodegradovatelné, například PBS, ne vždy splňují tvrzení výrobců. Když jsme například testovali fólii, která údajně byla stoprocentně kompostovatelná, za osm měsíců se nám v podmínkách polní půdy rozložila jen z cca. deseti procent.

Budoucnost bioplastů

Podle Vás tedy bioplasty nabízí jisté příležitosti, ale nejsou plošným řešením. Nemůžeme zkrátka nahradit syntetické plasty snadno rozložitelnými bio/bio plasty. Výzkum zatím není dostatečně rozsáhlý a nevíme, jaké následky pro životní prostředí mají částice, které po rozložení zbydou. Existují ale situace, pro aplikaci těchto inovací, aby se nám to vyplatilo a přineslo konkrétní výhody? Pro řešení plastové krize vidím naději pouze v některých bio/bioplastech. Například termoplastické škroby se dají vyrábět ze zemědělských odpadů. Kdyby se těchto plastů ale vyrábělo víc, suroviny z odpadů by byl nedostatek a výroba by konkurenčně ovlivňovala produkci zemědělských plodin.

Polyhydroxyalkanoáty (PHA) jako naděje

Podle odborníků jsou nejnadějnější polyhydroxyalkanoáty. Biopolymery produkované bakteriemi. Jeho výroba je bio technologická, probíhá v kultivačním médiu. Bakterie zpracovávají odpadní produkty, např. použitý fritovací olej nebo zbytky po výrobě biopaliv první generace. Izraelští vědci dokonce ověřili krmení těchto bakterií lyzátem z mořských řas, s velice efektivní produkcí. Vzniklá biomasa se ale musí z kultivačního média odseparovat, odstředit. Dobře, to je cena. Jsou ale vlastnosti výsledného produktu dostatečné k uspokojení požadavků trhu? Jak kdy. Můžeme již uvést takové polymery do praxe?

Omezení produkce a spotřeby jednorázových obalů

Varovala bych před unáhleným řešením, i když času není nazbyt, plastová krize opravdu kulminuje. Bez ohledu na to, jestli se bioplasty na trhu prosadí nebo ne, musíme okamžitě snížit produkci a spotřebu jednorázových obalů. Jsou cesty, jak takovou změnu podpořit, například zpoplatnění jednotlivých mikrotenových sáčků, stejně jako u odnosných tašek ze supermarketů. Spotřebitel má vždy volbu si přinést svůj vlastní obal nebo připlatit za jednorázový obalový materiál. Tím by se mělo jednoznačně začít.

Zákony o obalech a odpadech

Ty ještě nejsou?Existující zákon o obalech i zákon o odpadech například omezují nadužívání obalových materiálů. Jejich vymahatelnost je ale téměř nulová. Obaly musí plnit více funkcí, než jen ochranou a výrobce vždy může odůvodnit, proč obal musí být nadměrný. Větší naději vidím v práci s veřejností. Každý musí začít u sebe.

Dotace pro bioplasty

Měli bychom dotacemi podporovat bioplasty nebo nechat přirozený průběh trhu? Nejsem ekonom, ale myslím, že to není vhodné řešení. Zaplatil by to daňový poplatník a tento způsob zvýhodnění bioplastů není výchovný. Vedl by totiž k nižší ceně a k pocitu, že není třeba šetřit a nějak se omezovat.

Dopad na odpadový systém

Takže kdyby se bio-bioplasty začaly používat ve velkém, existující odpadový systém by to nezvládnul.V tuhle chvíli by to spíš byl problém. Kdyby se zvýšil podíl bioplastů na trhu, zvýšil by se i jejich obsah ve žlutých kontejnerech, protože běžný spotřebitel ani zaměstnanec recyklační linky je na první pohled nerozliší od tradičních plastů. Kdyby se bioplasty vyskytovaly ve větší míře, znehodnotily by materiál určený pro recyklaci a měli bychom problém s plněním recyklačních cílů od Evropské Unie.Pokud spotřebitel hodí produkt z bioplastu do hnědé nádoby, dnes o tento odpad majitelé kompostáren a bio plynových stanic nestojí, neboť ani v jejich zařízeních nejsou vždy stoprocentně degradovatelné. Mohou způsobit víc škody než užitku. Nejprve potřebujeme nějaké pravidlo pro certifikaci spolehlivou autoritou, že jsou to materiály rozložitelné i mimo průmyslové kompostárny. Také musí být jednoznačně rozlišitelné, např.

RNDr. Petra Innemanová, Ph.D. působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se odpady, environmentální mikrobiologií a sanačními technologi. Vystudoval chemii na univerzitě v Leedsu. V současné době je předsedou Rady Ústavu anorganické chemie AV ČR v Řeži. Mimo diskuse „Let’s Talk about It“ uváděl v minulosti i pořad Michaelovy experimenty v televizním magazínu ČT PORT. Převzato ze stránek projektu společnosti Unipetrol „Let’s Talk about It“. Cílem diskusní platformy je upozornit na oblasti jako jsou např.

Srovnání vlastností vybraných bioplastů

tags: #biopolymery #obnovitelne #zdroje #vyroba

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě: Super třída
• Hry v přírodě pro vzdělávání
• Ochrana přírody v červnu
• Baltské pobřeží Polska
• Pád ministra Blažka