Bůh je Příroda Náboženství

18.04.2026

Tato kniha obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (1942-2016) s náboženskou problematikou z let 1979-1983. Jeho jádro tvoří nová edice dvou souborů s tituly Deus et natura (1979) a Nový Areopág (1983). Jedná se o časově a tematicky související texty, které byly v různých podobách neoficiálně šířeny již v době svého vzniku.

V prvním souboru autor pojednává o velkých tématech křesťanské tradice jako mariánská zjevení, dědiční hřích či víra v zázraky ze svého filosofického stanoviska „ontologie subjektivity“. V druhém rozpracoval a prohloubil některé otázky týkající se vztahu náboženství a novověké vědy. V příloze je připojena dosud nevydaná autorova rozsáhlá studie z r. 1983 o pojetí ducha v křesťanské tradici.

Kdo byl Zdeněk Neubauer?

Zdeněk Neubauer byl český filozof, biolog, vysokoškolský pedagog a autor mnoha odborných publikací. Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).

Pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice a přírodě. Podle jeho slov se jedná o texty s náboženskou tematikou, ale nejde o teologii ani o religionistiku, nýbrž o vydání počtu z vlastní víry, jakožto křesťana.

Původ Náboženství

Jedna z nejstarších teorií praví, že náboženství vzniklo jako odpověď na touhu člověka porozumět okolnímu světu a jeho tajemstvím. Další teorie naznačují, že náboženství mohlo sloužit jako sociální nástroj pro sjednocení komunity a vytvoření etického rámce. Sdílené víry a rituály pomáhaly budovat vztahy důvěry mezi lidmi, což přispívalo k jejich přežití.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Teorie vzniku náboženství

Psychologická teorie: Náboženství slouží jako útěk od strachu a úzkosti.
Sociální teorie: Náboženství slouží k udržování soudržnosti ve společnosti.
Historická teorie: Starověké kultury měly polyteistická náboženství založená na božstvech přírody a zemědělství.
Kognitivní teorie: Lidé vytvářejí koncepty božstev a nadpřirozených bytostí jako reakci na překvapující nebo nevysvětlitelné události.

Původ náboženství je komplexní a zahrnuje psychologické, sociální, historické a kulturní faktory. Přestože náboženství přináší lidem smysl a vysvětlení života, útěchu a soudržnost, může být také zdrojem konfliktů.

Podle Josepha Campbella je náboženství úzce spojeno s mýty a symbolikou. Mýty odrážejí kolektivní nevědomí lidstva a vyjadřují universální pravdy o životě, smrti a transcendentnu. Náboženství je prostoupeno symbolikou, která umožňuje lidem přístup k duchovnímu poznání. Mýty pomáhají vytvářet smysluplný rámec pro chápání světa.

Náboženství umožňuje lidským komunitám utvářet kolektivní identitu. Sdílené mýty a rituály posilují sociální vazby, umožňují lidem sdílet smysl pro příslušnost a morální hodnoty. Archeologické nálezy ukazují, že už v prehistorických dobách lidé vykonávali rituály a věřili v nadpřirozené síly.

Náboženství také dovolilo lidem překonávat strach ze smrti. Křesťanství, islám i filosofie buddhismu, přinesly nové pojetí o posmrtném životě a transcendentnu, které se stalo základem pro nové morální a etické systémy.

Neuropsychologie Duchovních Zážitků

Vědci zabývající se výzkumem lidského mozku se dlouhou dobu domnívali, že člověk má v hlavě místo, kde se obrazně řečeno ukrývá Bůh. Nová studie vychází z předchozích poznatků, podle nichž duchovní prožitky souvisejí se sníženou funkcí pravé strany mozkového temenního laloku.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Výzkumníci z Missouri tyto závěry potvrdili. „Našli jsme neurofyzikální základnu duchovna, není to však jedno specifické izolované místo v mozku,“ uvedl profesor Brick Johnstone z týmu missourských vědců. Účastníci výzkumu s výraznějším poškozením pravého temenního laloku vykazovali zvýšenou tendenci obracet se k vyšší moci.

„Výzkumy v oblasti neuropsychologie vždy naznačovaly, že defekty na pravé straně mozku mívají u lidí za následek snížení nutnosti zabývat se sebou samými a vlastním já,“ prohlásil Johnstone. Johnstone také porovnával, jak často se lidé věnují praktikování svých náboženských rituálů, návštěvám kostelů a podobně. Tyto praktické projevy víry podle jeho zjištění mnohem více souvisejí s funkcí čelního laloku.

Náboženství je soubor formalizovaných chování a přesvědčení. Naproti tomu spiritualita je definována jako emocionální spojení, které jednotlivci zažívají s čímkoli, co považují za božské.

Vědci se zaměřili na podobné neuropsychologické procesy, které poskytují základ duchovních zážitků hlášených všemi zkoumanými jednotlivci, když se spojí s čímkoli, co považují za posvátné nebo božské. Může to být jedno božstvo pro abrahámské tradice, více božstev pro polyteistické tradice, vesmír/prázdnota pro mystické tradice nebo příroda/vesmír pro ateisty.

Vědci z University of Missouri věří, že identifikovali neuropsychologický proces, který pomáhá vysvětlit, jak k tomuto pocitu duchovního spojení dochází. „Jednoduše tvrdíme, že duchovní zážitky jsou založeny na neuropsychologickém procesu ‚nesobeckosti‘.“

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Psychologické výzkumy a neuropsychologické případové studie jasně ukazují, že určité části našeho mozku souvisejí s definováním a zaměřením na ‚já‘. Pravý parietální lalok (RPL) mozku je spojen se „sebeorientací“. Každý z nás někdy v životě zažil snížené zaměření na sebe (nebo zvýšenou nesobeckost).

Bylo prokázáno, že buddhističtí mniši a františkánské jeptišky minimalizují fungování RPL během meditace a modlitby.

Evoluční Pohled na Náboženství

Existuje celá řada evolučních pohledů na náboženství, od paranoidní intencionality (za vším je nějaká vůle) až po čistě parazitické memy snažící se pouze o kopírování sebe sama. Vysvětlovat je třeba jak původ náboženství, tak i to, že přetrvalo, i když se s proměnami.

Jednou z verzí náboženství, respektive rolí, kterou hraje, je tzv. bůh (bohové apod.) mezer. Jinak řečeno, náboženství se použije jako vysvětlení tam, kde žádné jiné (přirozené, vědecké apod.) vysvětlení nemáme. Jistěže moderní teologii by bůh mezer asi nebyl blízký, protože tento koncept vede k vytěsňování náboženství vždy, když se poznání nějak rozšíří, „zbývá toho pro něj čím dál méně“.

I v rámci koncepce boha mezer ale můžeme takto vysvětlovat jevy různého typu. Joshua Conrad Jackson a Brock Bastian v The Conversation v zásadě rozlišují dvě „vysvětlovací“ role náboženství: buď jevy přírodní, nebo společenské. Bohové mohou způsobovat buď to, že vychází Slunce a prší, nebo to, že nějaký vládce panuje dále, zatímco jiný skončí neslavně.

Za účelem srovnání těchto dvou rolí náboženství mezinárodní tým zkoumal náboženské představy řady současných i historických kultur (celkem 114 společností), lovce a sběrače, zemědělce i komplexní společnosti s písemnými záznamy a pokročilými technologiemi. „Zjistili jsme, že společnosti mají v drtivé většině případů víru v nadpřirozeno, která se týká spíše přírodních než společenských jevů,“ píší autoři.

Nadpřirozená Vysvětlení

Téměř všechny společnosti, které jsme zkoumali, měly nadpřirozené vysvětlení pro přírodní jevy, jako jsou nemoci (96 %), přírodní katastrofy (92 %) a sucho (90 %).

Podle výzkumu společnosti, kde existovala směna, peníze, stát apod. častěji vysvětlovaly války nebo vraždy pomocí nadpřirozených příčin než malé lovecko-sběračské nebo zemědělské skupiny.

Závěr z toho má znít, že zřejmě měli pravdu ti, kdo vykládali vznik náboženství jako výsledek bezradnosti nad přírodními jevy.

Další role náboženství se snaží objasnit smrt a subjektivní „podivnosti“ (sny, psychedelické zkušenosti…).

tags: #buh #je #priroda #nabozestvi