Buk lesní a znečištění ovzduší

04.03.2026

Buk lesní (Fagus sylvatica) je statný opadavý listnatý strom z čeledi bukovitých (Fagaceae) původem z Evropy. Tento strom dosahuje výšky až 30-40 m, má širokou korunu a vytváří charakteristický, hladký kmen. Jeho listy jsou oválné, tmavě zelené, se zoubky na okrajích. Buky mají charakteristické květenství ve formě stopkatých šištic, které se objevují na jaře. Plodem jsou bukvice, trojhranné oříšky, které jsou obalené ostnitou šupinou.

Pěstování buku lesního

Pěstování buku lesního vyžaduje místo s dostatkem slunce a propustnou půdu, ale dokáže prosperovat i v polostínu. Preferuje vlhkou půdu a je poměrně odolný vůči znečištění vzduchu. Je mrazuvzdorný a dokáže dobře snášet různé klimatické podmínky. Buk lesní preferuje propustné, výživné půdy s dobrou vláhou a mírným obsahem vápníku. Nejvhodnější jsou stanoviště od plného slunce po polostín; citlivý na náhlé mrazy a přímé sluneční paprsky, které mohou poškodit jeho kůru. Prospívá ve vyšší vzdušné vlhkosti a doporučuje se výsadba spíše na rozsáhlejších trávnatých plochách.

Ideální je slunné či polostinné stanoviště, v prvních letech vyžaduje dostatek vláhy, protože mladé rostliny citlivě reagují na sucho. Vyžaduje dostatek prostoru, hlubokou, humózní a rovnoměrně vlhkou půdu s dobrou propustností, nejlépe mírně kyselou až neutrální, přičemž nesnáší trvale zamokřené ani utužené substráty. Řez se provádí jen minimálně a nejlépe v období vegetačního klidu, protože buk nesnáší hluboké zásahy, pro živé ploty se ale stříhá pravidelně jednou až dvakrát ročně, ideálně v červenci a případně znovu na začátku září.

Využití buku lesního

V sadovnické tvorbě je buk lesní využíván různými způsoby. Díky svému elegantnímu vzhledu a vzrůstu se často používá jako solitéra v parcích a zahradách. Bukové aleje jsou také oblíbené pro svůj estetický vzhled a vytváření stínících chodeb. V zahradnickém designu se také uplatňuje jako součást smíšených lesních porostů, kde přispívá svým charakteristickým listím a tvarem k vytvoření přirozené atmosféry.

Má řadu velmi atraktivních kultivarů, které se liší jak nejrůzněji zbarvenými a utvářenými listy, tak velikostí i tvarem a tak se dají upotřebit nejen ve velkých sadových úpravách, ale i v menších zahradách.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Kultivary buku lesního

Mezi oblíbené kultivary patří:

Fagus sylvatica 'Sandrode': kompaktnější odrůda buku lesního s atraktivně střiženým listem a výrazným podzimním zbarvením. Tento kultivar se vyznačuje pomalejším růstem a hustější korunou než běžný buk lesní. Listy jsou menší, nepravidelně zubatě vykrajované, což dodává stromu zajímavý texturní efekt. Pro optimální růst vyžaduje 'Sandrode' hlubokou, dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Nejlépe prospívá na slunném až polostinném stanovišti. Je odolný vůči městskému znečištění, což z něj činí vhodnou volbu i pro městské výsadby. Pravidelná zálivka je důležitá zejména v prvních letech po výsadbě.
Buk lesní ‘Ansorgei’: je pomalu rostoucí, vysoce dekorativní odrůda, která dorůstá pouze 3-5 metrů. Díky kompaktním rozměrům je vhodná do malých zahrad i do městské zeleně. Nejvýraznějším prvkem odrůdy jsou purpurově červené, úzké listy dlouhé až 15 cm a široké 1,5-2 cm. Listy jsou lancetovité, jemně zvlněné a nepravidelné, což vytváří velmi originální a exotický efekt. Tato odrůda nekvete dekorativními květy ani netvoří plody. Roste pomalu a vytváří lehkou, vzdušnou korunu s jemnými větvemi. Je vhodný jako solitér i jako součást barevných kompozic. Uplatní se v zahradách u rodinných domů, v parcích i veřejné zeleni. Je plně mrazuvzdorný. Nejlépe prospívá v živných, dobře propustných půdách s mírně kyselým až zásaditým pH. Vyžaduje rovnoměrně vlhké prostředí a během letních veder je třeba pravidelná zálivka.
Buk lesní ‘Atropunicea’: je elegantní strom s pravidelnou, široce rozkladitou korunou. Oproti původnímu druhu se liší především vínovým zbarvením listů. U nás mu říkáme buk lesní červenolistý nebo buk lesní nachový. V literatuře ho můžete najít i pod jménem Fagus sylvatica f. Pochází z Evropy a v naší přírodě je běžně rozšířený. Dorůstá výšky 25 až 30 metrů, s přírůstkem asi 30 cm ročně. Má hladký, stříbrnošedý kmen a silné hlavní větve. Kvete drobnými květy od dubna do května, po opylování plodí trojboké nažky (bukvice). Červenolisté stromy jsou v posledních letech velmi oblíbené a vyhledávané. Zvláště ty, které si v zimě udrží alespoň část suchých listů a neopadají úplně. Buk lesní ‘Atropunicea’ k těmto stromům rozhodně patří. Má vejčité listy se zvlněným okrajem, svrchu hladké a lesklé. Na jaře se zbarvují do purpurové, později tmavě vínové barvy. Když svítí slunce, září krásnými červenými tóny.
Buk lesní 'Silbertaler': - kultivar 'Silbertaler' byl objeven G. Escherichem roku 1993 a patří mezi pomalu rostoucí, menší formy s kompaktním habitem. V podmínkách ČR dorůstá v dospělosti obvykle přibližně 3-4 m výšky a kolem 3 m šířky, s hustou korunou a hladkou šedou borkou. Listy jsou střídavé, vejčité až široce oválné, s jemně zvlněným okrajem. Nepravidelný krémově bílý až světle žlutý lem obkresluje sytě zelený střed a část listů může zůstat čistě zelená, takže panašování působí přirozeně proměnlivě. Na podzim se olistění zbarvuje do žlutých tónů a u mladších rostlin může část suchých listů přetrvávat přes zimu. V dubnu a květnu se objevují nenápadné květy v převislých jehnědách, v září a říjnu dozrávají bukvice v ostnité číšce, které využívají ptáci a drobní savci. Světle panašované olistění dobře kontrastuje s tmavými jehličnany, tisem, stálezelenými pěnišníky i s trvalkami s vínovým listem a hodí se jako solitéra i do menších skupin.

Buk lesní a znečištění ovzduší

Přestože imisní zátěž výrazně poklesla již od poloviny 80. let, lesní porosty reagovaly na pozitivní změny prostředí výrazným poklesem defoliace v polovině 90. let. Pozitivní změny ve struktuře defoliace a zdravotním stavu v letech 2010-2014 u starších porostů smrku a dubu se projevily jako krátkodobé. V roce 2020 mělo vegetační období v porovnání s předchozími léty výrazně příznivější průběh a nepochybně posílilo celkovou vitalitu lesních porostů.

Program ICP Forests představuje jeden z nejdůležitějších evropských systémů kontroly lesních ekosystémů. Snaha o důsledné a koordinované monitorování stavu lesů na evropské úrovni byla vyvolána prudkým zhoršením zdravotního stavu lesa v evropských zemích na počátku 80. let 20. století. V současné době se v České republice provádí pravidelné šetření stavu lesa v systematické síti tohoto programu (tzv. I. úroveň) na monitorovacích plochách základní sítě 16 × 16 km a vybraných plochách ze sítě 8 × 8 km v celkovém počtu 306 ploch. Monitorovací plochy jsou rozmístěny rovnoměrně podle lesnatosti po celém území a jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky.

Vitalita stromů je charakterizována především stupněm defoliace, tedy odlistěním, v porovnání se zdravým jedincem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách.

U listnatých porostů starších než 59 let je dlouhodobý vývoj defoliace v porovnání s jehličnany odlišný. V období 1991-2020 dosáhla defoliace listnáčů nejvyšší úrovně v roce 1993 (dub 43,0 % a buk 22,5 %), v dalších letech klesala až na nejnižší úroveň v roce 1998 (dub 27,8 % a buk 14,6 %). Následoval zřetelný vzestup defoliace do roku 2000. Poté do roku 2019 defoliace starších listnáčů s menšími výkyvy velmi mírně stoupala. V roce 2020 se tento vzestup zastavil.

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Defoliace dubu má větší rozkolísanost a také výrazně vyšší úroveň než defoliace buku. Počínaje rokem 1999 je u dubu patrný dlouhodobý stoupající trend defoliace s výjimkou roku 2013, kdy dochází ke krátkodobému zlepšení. U buku je od roku 2002 s nevýznamnými výkyvy patrný velmi mírný dlouhodobý klesající trend defoliace. V roce 2020 dochází u buku naopak k mírnému zvýšení defoliace.

Mladší porosty (do 59 let) jehličnatých i listnatých dřevin dosahují v porovnání se staršími porosty všeobecně nižších hodnot defoliace. Mladší jehličnany vykazují v dlouhodobém trendu nižší defoliaci než porosty mladších listnáčů. U starších porostů (než 59 let) je toto srovnání opačné, starší jehličnany mají výrazně vyšší defoliaci než porosty starších listnáčů.

U mladších listnáčů v období 1998-2008 defoliace výrazněji stoupala. Počínaje rokem 2009 až do roku 2014 defoliace s menšími výkyvy klesala. Od roku 2015 defoliace mladších listnáčů opět mírně stoupala.