Volně rostoucí bylinky v České republice

Česká republika má bohatou tradici užívání léčivých bylin - od lidových sběrů, přes bylinkářské směsi až po moderní doplňky a extrakty. Tato tradice se odráží v současném trhu doplňků stravy, kde hojně dominují bylinky, které rostou v české přírodě nebo mají silnou kulturní vazbu.

Při návštěvě Valašské dědiny v Národním muzeu v přírodě můžete mít štěstí a účastnit se bylinkové procházky. Bylinky najdete růst ve skanzenu na každém rohu. Valaši jim přisuzovali čarovnou moc, protože pomáhali od nemocí. Věděli, kde rostou a na co kterou bylinku použít. Učili se to vlastně od mala. Časem se na bylinky zapomnělo a nyní se k nim často vracíme.

Chudí lidé většinou neměli peníze na doktory. Byli odkázáni hlavně na byliny a domácí léčení. Na doktora se obraceli až v nouzi nejvyšší. Nyní je tomu naopak.

Sběr bylin a tradice

O kouzelné svatojánské noci, která nastává z 23. na 24. června, je odpradávna zvykem sbírat Devatero kvítí. Bylinky v tuto kouzelnou noc nasbírané mají nejsilnější léčivé účinky. Sbírat se mají v noci za svitu měsíčku. Pokud si chcete směs devatera kvítí sami připravit, tak vězte, že neexistuje žádné univerzální složení. Směsi mohou být různé, ale vždy obsahují léčivou složku, jejíž základem je hlavní lék na konkrétní neduhy, dále složku vonnou, a také milodějnou.

Složení by mělo však být vyvážené, žádná byliny by neměla převažovat. Samozřejmě už je upuštěno od nutnosti sbírat byliny jen v onu tajemnou svatojánskou noc, ale co kdyby právě ony byly těmi nejúčinnějšími? Ne každý je v přírodě totiž pozná.

Čtěte také: Využití bylinek v léčbě

Každá národopisná oblast, každá dědina, ale v ní většinou i každá rodina pokládala určitou bylinu za tzv. hlavní lék. V této oblasti byla nejvíce ceněna mateřídouška. Dokonce se věřilo, že pokud se v jejím vývaru myje hlava, může to zabránit šedivění vlasů. Na Valašsku se těšil velké oblibě řepík, jemuž se říkalo „řepíček - bylin tatíček“. Dobromysl, jak už název napovídá, je na dobrou mysl a dobrou náladu. Na různé neduhy byl také vlaštovičník, hluchavka nebo jitrocel. Lidé si třeba všímali, že léčí žlutě kvetoucí bylinky a tak je používali například na játra a ledviny. Zkrátka v horách muselo pomoc to, co poskytovala příroda.

Nejedná se však o bylinky, které vám rostou volně na zahradě, ale volně v přírodě. Na to pozor! Mezi takové bylinky patří listy jahod, ostružin a malin. Vždy v poměru 1:1:1. Nechají se fermentovat na slunci 3 - 5 dní až zhnědnou. Bylinky pak uchováte nejlépe ve šroubovací sklenici. Na šálek čaje použijeme asi jednu čajovou lžičku, přelijeme horkou vodou, necháme asi 10 minut louhovat, scedíme a vychutnáváme. Podstatnou složkou v lidovém léčitelství byly i potraviny. Dříve se vařily různé kaše - prosná, šrotová nebo pohanková. Neobsahuje lepek a je vhodná pro lidi s celiakií. Je velmi všestrannou bylinkou, prakticky nemá v léčebném smyslu obdobu. V kuchyni se pohanka používá do zeleninových polévek či vývarů.

Bylinkové zahrady a jejich využití

Na přírodní zahradě centra Chaloupky v Horní Krupé roste na ukázku řada bylinek i trvalek, které známe z luk, lesů a okrajů polí. „Tady máme bylinkovou stráň, vlevo pak záhonek, kde jsou ty české bylinky, které necháváme, ať se prolínají a rostou tak, jak potřebují. Vzadu jsou pak trvalky,“ ukazuje vedoucí centra Chaloupky v Horní Krupé Iva Kopecká pestré záhonky s rozkvetlým slézem, vlaštovičníkem, dobromyslí, kontryhelem a mnoha dalšími rostlinami.

V ekologickém centru Chaloupky v Horní Krupé jsou letní bylinky a trvalky v plném rozkvětu. Většinou se v hornokrupském centru o ekologii a přírodě učí děti, ale tentokrát si mohou vyzkoušet rozeznat dvanáct druhů bylinek i dospělí. Řepík nebo pelyněk jsou vedle máty, šalvěje nebo levandule největším oříškem, hádanku se nakonec všem podaří společnými silami vyřešit celou.

Na rozmanité přírodní zahradě se o letní bylinky starají důležití živočichové - opylovači, a pro ty mají v Horní Krupé připraveno bydlení. „Ukazujeme dětem čmeláčí domeček, ale čmelák nám stejně bydlí tady pod kamenem,“ směje se vedoucí centra. Hmyzí "hotely" pro ostatní druhy jsou připravené na několika místech zahrady z různých materiálů. „Včelky samotářky nemají kde vyvádět mláďata. Ty včeličky, kterých je asi dvě stě druhů, ty drobné dutinky opakovaně využívají.

Čtěte také: Jak používat ekologické hnojivo na bylinky

Pro každého, kdo se chce o bylinkách dozvědět více a chce se naučit, jak bylinky poznávat, zpracovávat, jak lépe porozumět svému tělu a umět sám sobě pomoci. Pokud se zajímáte o bylinky a začínáte, bude to pro vás velmi intenzivní týden plný nových informací.

Pokud chceme porozumět rostlinám kolem sebe, jejich potřebám a využití, potřebujeme je dobře poznat. Někdy nám pomůže si je trošku rozdělit a jednou z cest je, že se na ně podíváme podle doby jejich sklizně. Začneme na jaře u sběru listů, nejčastěji divokých bylin a takzvaných plevelů - například barborky, pampelišky, jitrocelu, řebříčku, kopřivy, svízele, apod.

Abychom zachovali aroma sbíraných bylin a čaj z nich v zimě vylouhovaný stále voněl, sklízíme je za suchého a slunného počasí. V době nejteplejších dnů pak sklízíme plody bylinek, tj. Kořenovou část bylin sklízíme buď brzy na jaře, než vyrostou listy, nebo na podzim, než rostlina zatáhne na zimu. U dvouletých bylin sklízíme kořen na konci prvního roku - příkladem je štětka lesní nebo boryt barvířský.

Než naplánujeme, kam bylinky vysázet, uvědomíme si, že se jejich nároky mohou velmi lišit. Pažitka, petržel, máta, meduňka, libeček, rukola a koriandr jsou bylinky, které se používají nejraději čerstvé a měly by proto růst blízko kuchyně. Sbíráme jejich šťavnaté listy, proto je umístíme do vlhčího místa, dobře snášejí i polostín. Přímé slunce by jim nedělalo dobře, vybledla by jejich barva a ztratily svou chuť a šťavnatost.

Naopak bylinky, které se svou silnou, ostrou až pálivou chutí blíží koření, pocházejí z teplých oblastí Středomoří, a to nám napoví, kam je máme umístit a jaké vyžadují podmínky. Používáme jich jen malé množství, protože mají pronikavé aroma a chuť. Abychom si ušetřili čas na pletí, je dobré naplánovat kuchyňskou zahradu tak, aby mezi jednotlivými trsy bylin a koření nezbývalo moc místa. Pro zdravý růst rostlin a bohatou sklizeň je vhodné určit si na začátku místa, kam budeme šlapat.

Čtěte také: Bylinky a jejich využití

Byliny pěstované ze semínka ke svému klíčení potřebují dostatečně teplou půdu, proto při jarních výsevech dlouho klíčí a často je zaroste plevel dříve, než je poznáme. Vhodná doba na setí bylin je v květnu až srpnu, kdy je půda dost prohřátá. Stačí se podívat na byliny ve volné přírodě, z nichž touto dobou přirozeně padají semínka. Pro výsevy ve skleníku je podle teploty uvnitř vhodná doba od dubna do června.

Příklady bylin a jejich využití

• Agastache anýzová (Agastache foeniculum): Krásná zeleno-fialová trvalka, jejíž aroma připomíná anýz.
• Dobromysl obecná (Origanum vulgare): Růžově až fialové kvetoucí bylina původem z květnatých luk se často pěstuje i jako bylina při okrajích záhonu, zamezí tak invazi trávníku.
• Estragon (Artemisia dracunculus): Je druhem pelyňku, jehož nahořklá chuť pomáhá trávení těžších a mastných jídel a tvorbě žluči.
• Kostival lékařský (Syphytum officinale): Statná vytrvalá bylina, kterou najdeme nejčastěji na vlhčích půdách anebo kolem potoků, která se z každého úlomku kořene dobře množí a cestuje po pozemích.
• Levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia): Tato bylina potřebuje ve vyšších polohách na zimu přikrýt chvojím nebo nastlat slámou.
• Libeček lékařský (Levisticum officinale): Vysoká bylina, které je nejlépe „pod okapem“. Listy se sbírají průběžně během roku a také se suší do zásoby na zimu.
• Mateřídouška obecná (Thymus serpyllum): Stejně jako další kultivary (mateřídouška okrouhlolistá) poskytuje voňavou nať do čajů na zklidnění kašle a při nachlazení.
• Máta peprná (Mintha piperita): Spolu s dalšími druhy máty (máta klasnatá, vodní, ovocná) je to nenáročná bylina, která je ráda za dostatek vláhy a slunce.
• Meduňka lékařská (Melissa officinalis): Svěží citronová vůně a chuť meduňky uklidňuje naše nervy, trávení i žaludek; čaj z ní navozuje klid mysli i duše.
• Pažitka přímořská (Allium schoenoprasum): Lidově „šnitlík“, celoroční zdroj vitaminu C. Její nadrobno nasekaná nať na chleba, brambor i do salátu osvěží každou svačinu.
• Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum): Starý druh pelyňku, který svou chutí sluší zvěřině a jeho vůně odhání moly z prádelníku i kuchyňské kredence. Tvoří bohaté stříbřité keře.

Tradiční české byliny a jejich použití

Typické české byliny jako lípa, heřmánek, černý bez nebo jitrocel se objevují v populárních čajích, extraktech i směsích.

• Tilia cordata (lípa malolistá): Květy lipy jsou velmi tradiční čaj pro relaxaci, nachlazení a podporu spánku.
• Matricaria chamomilla (heřmánek pravý): Heřmánek je běžně užíván pro zažívací potíže, uklidnění a podporu spánku.
• Sambucus nigra (černý bez): Květy černého bezu a plody bezové patří k populárním složkám čajů a bylinných směsí pro imunitu.
• Melissa officinalis (meduňka lékařská): Užívá se pro uklidnění, podporu spánku a jako antioxidant.
• Plantago lanceolata (jitrocel kopinatý): Listy jitrocele se využívají pro podporu dýchacího systému a při zánětech hrtanu.
• Agrimonia eupatoria (řepík lékařský): Tradičně využíván v lidové medicíně, například v čajích.
• Silybum marianum (ostropestřec mariánský): Pěstovaný v ČR jako léčivá rostlina, oblíbený pro podporu jater.

Podle studie mezi klienty lékáren v ČR 56,6 % dospělých uvádělo užívání bylinných produktů. Mezi nejpreferovanější druhy bylin podle této studie patřily: máta (Mentha × piperita), meduňka (Melissa officinalis), jitrocel (Plantago lanceolata), lípa (Tilia cordata) a heřmánek (Matricaria recutita).

Jarní sběr bylin

Jaro je ideálním časem na výlet do přírody. Bylinky, směsi i čaje, samozřejmě zakoupíte v lékárnách, ale ty svoje léčivky si můžete sami najít na loukách či v lesích. Pokud nemáte žádnou zkušenost se sběrem, stačí sáhnout po herbáři nebo příručce, kde si nastudujete, kdy kterou bylinku sbírat. Na jaře najdete třeba kopřivu, plicník, květ bezu, petrklíč, podběl či medvědí česnek. Některé bylinky najdete dokonce i ve městě. Například žlutě kvetoucí kuklík městský je častým plevelem ve starých zahradách, rumištích a v křovinách. Na loukách, na okraji lesů a v příkopech se zase vyskytuje kozlík lékařský. Ve volné přírodě najdete i chmel otáčivý, popínavou, prakticky nezaměnitelnou rostlinu ovíjející křoviny a houštiny na světlých místech, nejčastěji u vody.

Začátečníci mohou začít se sběrem třeba květů bezu černého. Je jednoduše rozpoznatelný a roste hojně. Najdete ho v městských parcích i na okrajích řídkých lesíků. Vezměte si zahradnické nůžky a během procházky stříhejte květy do látkové tašky. Doma je sušte rozložené v tenké vrstvě třeba na novinách a usušené skladujte v uzavíratelné nádobě.

Příklady jarních bylin a jejich využití

• Podběl lékařský: Sbírejte květy a listy, uvolňuje hleny, usnadňuje odkašlávání, ulevuje při bolesti na průduškách a působí protizánětlivě.
• Česnek medvědí: Sbírejte listy, působí detoxikačně, je skvělý na očistné kúry, prospívá srdci a celé oběhové soustavě, pomáhá při nadýmání a pocitu přeplněných střev, podporuje trávení.
• Sedmikráska chudobka: Sbírejte květy, pomáhá při nachlazení, působí proti kašli a zahlenění, má hojivé a protizánětlivé účinky, svým jemným působením pomáhá i při zánětech ledvin a močových cest.
• Kopřiva dvoudomá: Sbírejte mladé výhonky, dodává chybějící energii, má tonizační účinky, odvodňuje, zvyšuje vylučování kyseliny močové, působí močopudně a stimuluje látkovou výměnu.
• Prvosenka jarní: Sbírejte květy, pomáhají při onemocnění dýchacích cest a při zahlenění, mají desinfekční účinky a usnadňují vykašlávání.
• Plicník lékařský: Sbírejte kvetoucí nať nebo květy, posiluje plíce, usnadňuje odkašlávání, napomáhá rychlejší regeneraci sliznic dýchacích cest, působí desinfekčně.
• Bříza bělokorá: Sbírejte mladé lepkavé listy, užívá se při zánětech močového měchýře, na posílení močových cest, při onemocnění ledvin a ledvinových kamenech, při zadržování vody a na celkovou detoxikaci a povzbuzení.
• Violka vonná: Sbírejte květy, má uvolňující účinek, pomáhá při nervozitě, úzkosti a strachu.
• Smetanka lékařská (Pampeliška): Sbírejte květy, listy a kořen, podporují trávení, detoxikují játra, rozpouštějí žlučníkové kameny a harmonizují hladinu cukru v krvi.
• Popenec obecný: Sbírejte kvetoucí nať, pomáhá zejména při zánětech močových cest, rozpouští močové kameny a osvědčuje se i při žaludečních a žlučníkových potížích.

Správně nasušené bylinky jsou na dotek šustivé a při zlomení praskají. Uchováváme například v papírových pytlících, v krabicích nebo uzavíratelných sklenicích, například v těch běžných, zavařovacích. Plechové či plastové dózy vhodné nejsou. V každém případě by neměly být vystaveny světlu, proto se také někdy doporučuje uchovávat je ve tmavých sklenicích.

Bylinky pak užíváme podle chuti a potřeby, sušené dávkujeme obvykle 1 vrchovatou čajovou lžičku na šálek nálevu, u čerstvých můžeme vzít zhruba tolik, kolik zvládneme uchopit prsty jedné ruky. U listů a květů, případně u celé nadzemní části rostliny, zalijeme vroucí vodou a necháme cca 10 min vyluhovat v přikryté nádobě. Kořeny, kůru a později i plody je lepší spíše krátce povařit (cca 1-5 min). Pak už jen přecedíme, popíjíme a užíváme si uklidňující chuť a vůni božího požehnání v podobě bylin.

tags: #bylinky #volne #rostoucí #v #přírodě #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Renault Talisman dCi: Diagnostika a oprava kontrolky emisí
• Podmínky pro ekofarmy
• Odpadkové koše Bora Plast - recenze
• Přírodní krásy Dominikány
• Krásný Dvůr – STK a motoristé