Časopis Ochrana přírody Krkonoše: Strážci přírody, tundra a klimatické změny

12.03.2026

Časopis Krkonoše - Jizerské hory, který již páté desetiletí vydává Správa Krkonošského národního parku, je měsíčník o přírodě a lidech. Tento barevný časopis s typickou obálkou nabízí 52 stránek věnovaných přírodě a ochraně životního prostředí, historii, rozhovorům se zajímavými lidmi, aktuálním zprávám z regionu a z činnosti Správy KRNAP. Časopis své čtenáře seznamuje nejen s přírodními a kulturními pozoruhodnostmi Krkonoš, ale devět stran je pravidelně věnováno také Jizerským horám.

Strážci KRNAP: Velvyslanci národního parku

Na správách národních parků pracují lidé nejrůznějších profesí - přírodovědci, lesníci, lidé z oblasti environmentální výchovy, ale i cestáři nebo strážci národního parku. Již od prvních let existence parku tady působili tři profesionální strážci - Herbert Bergr, Josef Buchar a František Jindřišek. Každý z nich měl na starosti jinou část Krkonoš.

Herbert Bergr měl na starosti východní Krkonoše.
Josef Buchar působil jako strážce ve středních Krkonoších.
František Jindřišek západní Krkonoše.

Záhy je doplnili další strážci, například Štefan Plichta, Jaromír Gebas, Jiří Pícha či Zdeněk Morkes. Vedle očekávané dobré fyzické kondice a znalosti území Krkonoš byla velmi důležitá schopnost strážců pozitivně komunikovat s návštěvníky, boudaři či s lidmi ze samospráv. Být vstřícný, nepodléhat zbytečným emocím při zjištění škod na přírodě národního parku a jejich pachatelů (např. při nepovolených vjezdech vozidel na horské komunikace, sběru přírodnin, hluku, odhazování odpadků…). Ne každý má takové povahové vlastnosti, ne každý dokáže trpělivě a přesvědčivě vysvětlit, proč to a to přírodě škodí.

Strážce by měl být jakýmsi velvyslancem národního parku vůči návštěvníkům, jakousi chodící informační službou. Jeho role by měla být v zásadě preventivní. Represe, tedy řešení přestupků, nastoupí, až když vše předchozí selže. Na celé území připadá 19 strážců, což je však s ohledem k rozsáhlosti zcela jednoznačně podhodnocený stav. Pokud vezmeme v potaz, že hlídají území celého Krkonošského národního parku a jeho ochranné pásmo, tedy 54 969,79 ha. Matematicky vzato tedy každý má na starosti 2 900 ha, což jistě každý uzná, že není málo. Věkový průměr strážců činí 41 let (údaj z roku 2023).

Dnešní vybavení strážců se pochopitelně nedá srovnávat s vybavením, výstrojí i výzbrojí našich předchůdců. Strážci mají k dispozici terénní vozidla, čtyřkolky, v zimním období skútry. S pomocí Nadace ČEZ se podařilo strážce vybavit elektrokoly, která výrazně zjednodušila pohyb v terénu. Strážci jsou pravidelně proškolováni, zejména v první pomoci, mají možnosti jazykového vzdělávání, především kurzy polštiny.

Čtěte také: Více o venkovské zeleni

Naše strážce postupně vybavujeme osobními kamerami a sebeobrannými prostředky. Výcvik systému Krav Maga je součástí snahy zvýšit jejich kompetence ve zvládání možných konfliktních situací. Strážci jsou povinni zasahovat v situacích, kdy návštěvníci Krkonoš porušují pravidla platná pro Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo. Již v minulosti byli krkonošští strážci napadeni také fyzicky.

Strážní služba Správy Krkonošského národního parku se neustále snaží zlepšovat služby poskytované návštěvníkům hor. Stejně tak i způsoby své práce. Strážce na koni je tedy jednou z dalších možností, jak oslovit návštěvníky hor.

Krkonošská tundra: Ohrožené bohatství

Krkonošská tundra se nachází na nejvyšších hřbetech pohoří. Jedním z nich je bezesporu postupné vytvoření husté cestní sítě v této oblasti, která zpřístupňovala a dodnes umožňuje snadný pohyb lidí v nejcennějších částech území. Krkonoše obecně trpí vysokou neustále narůstající fragmentací území. Příslušné modely k roku 2018 ukazují, že při použití sedmistupňové škály se převážná většina území NP nacházela ve čtyřech nejvyšších stupních fragmentace a naopak žádná oblast NP již nespadala do stupně s nejnižší fragmentací, což bohužel platí i pro nejvyšší vrcholky.

Významným negativním faktorem bylo také používání kameniva s alkalickou reakcí (zejména vápence) při opravách cest v 70. a 80. letech 20. století, a to i v nejcennějších partiích NP. Cestní síť funguje jako koridor pro šíření expanzních a invazních druhů. Vysoká fragmentace krajiny cestní sítí a její intenzivní využívání vede mimo jiné k nepřirozené redistribuci zvěře, která se soustřeďuje do klidnějších, často právě hřebenových partií krkonošské tundry.

Primární bezlesí Krkonoš trpí návštěvnickou zátěží. Např. v letních měsících (červenec až říjen) bylo v letech 2018-2021 zaznamenáno 870 000 (2019) až milion průchodů (2021) na stabilních sčítacích zařízeních, která jsou instalována na vstupu do vrcholových partií hor. Návštěvnost alpínského bezlesí je odhadována na nejméně kolem 3 miliony návštěvníků ročně.

Čtěte také: Pohledy na ochranu přírody

Vysoká návštěvnost však obecně způsobuje rušení hlukem a eutrofizaci (odhazování odpadků, znečištění exkrementy) v nejbližším okolí cest. Specifickým problémem je v posledních letech rostoucí obliba stavění mužíků či různých ornamentů z kamení. V období se sněhovou pokrývkou je patrný nárůst nelegálních vstupů mimo cesty na dnes oblíbených skialpových lyžích, hlavně v místech lákavých sjezdů, zkrácení trasy nebo zajímavých výhledů.

Porosty borovice kleče (kosodřeviny) jsou jednou z nejvýznamnějších vegetačních formací v Krkonoších. Těžiště jejich výskytu se nachází právě nad alpínskou (horní) hranicí lesa (na rozloze ca 2 055 ha). Z tohoto množství však pouze necelé ¾ tvoří porosty přirozené, zbývajících asi 680 ha bylo uměle založeno. Již v 70. a 80. letech 20. století se Správa KRNAP s lesníky dohodla na útlumu rozsahu výsadeb (původní záměr byl podstatně větší), na počátku 90. let pak byly výsadby zcela zastaveny. V období 2010-2022 bylo ve třech etapách na celkem 160 hektarech v oblasti Pančavské a Labské louky a širšího okolí Luční boudy a Chalupy Na Rozcestí převážně ručně vyřezáno 112 900 keřů kosodřeviny, tedy přibližně 4 450 tun hmoty.

Klimatické změny v Krkonoších

Probíhající změna klimatu a její projevy v horských oblastech jsou aktuálně předmětem řady studií. Ze studie Kliegerové a Kašičkové (2019) vyplývá, že ve srovnání s klimatickým normálem 1961-2000 se v období 2001-2016 zvýšila průměrná roční teplota vrcholových partií o 1 °C (stanice ČHMÚ Luční a Labská bouda). Růst průměrné teploty vzduchu způsobuje pokles průměrného ročního počtu mrazových dní s minimální teplotou pod 0 °C. Ve srovnání s normálem 1961-2000 v období 2001-2016 na Luční a Labské boudě ubylo 18 mrazových dní. Průměrný roční úhrn srážek na hřebenech vzrostl o přibližně 11 %.

Co se týče sněhové pokrývky, z dostupných naměřených ročních maxim pro déle měřící stanici Labská bouda nelze zjistit spolehlivý trend, nicméně z referenční časové řady pro stanici Harrachov z let 1961-2021 vyplývá zřejmý pokles naměřených hodnot přibližně o 1 cm za rok. S množstvím, způsobem ukládání a kvalitou sněhu souvisí také lavinová aktivita. I přes velkou meziroční variabilitu četnosti zaznamenaných lavin lze vypozorovat trend mírně klesajícího množství lavin, které spadnou během zimní sezony.

Klimatická změna ohrožuje i krkonošská vrchoviště. Na Úpském i Pančavském rašeliništi (ne v tak velké míře) dochází ke značným a poměrně dlouhodobým poklesům hladiny podzemní vody. Přestože většina forem reliéfu, jako jsou kryo-planační terasy nebo většina strukturních půd, jsou fosilní tvary z glaciálu, existuje několik periglaciálních forem, které jsou aktivní i v současných klimatických podmínkách.

Čtěte také: Články z Ekologie a Právo

Mizení unikátních fenoménů, první ze zásadních procesů probíhajících v současné tundře, je neoddělitelně spjato s procesem druhým, jejím zarůstáním. Ať již jde o smrk, kleč, borůvku, vřes, nebo bezkolenec, mechanismus je stále stejný. Běžné a konkurenčně zdatné rostliny schopné růst v živinově chudých půdách a v širokém rozmezí teplot se šíří a vytlačují tundrové unikáty - drobné a konkurenčně méně zdatné byliny.

Konference Krkonoše - příroda a lidé

Ve dnech 11.-13. září 2019 se ve Špindlerově Mlýně uskutečnila odborná vědecko-vzdělávací konference Krkonoše - příroda a lidé. Cílem konference bylo představit a diskutovat nejzajímavější výsledky výzkumu a monitoringu napříč širokým spektrem vědních oborů, jejich uplatnění v managementu ochrany přírody a také jejich využití v praxi při environmentálním vzdělávání současných i budoucích generací.