Celková plocha chráněných území v Evropě: Aktuální stav a výzvy

Územní ochrana patří nejen v České republice mezi nejstarší a současně nejrozšířenější způsoby péče o přírodní a krajinné dědictví. V poslední době se ale častěji objevují rozmanité názory na to, zda chráněná území skutečně plní svůj účel a zda by si uvedený přístup nezasloužil alespoň významnou renovaci.

Za vůbec první chráněné území v uvedeném soudobém pojetí ve světě považujeme německý ostrůvek Vilm u Rujany, kde byly zásahy člověka omezeny právě z důvodu zachování přírodního prostředí již v roce 1812. Nicméně již 12 000 let předtím lidé záměrně nevyužívali určité různě velké plochy. V tomto případě ale nešlo o udržení jejich přírodních a krajinných hodnot, ale dělo se tak z náboženských či kultovních důvodů nebo jako důsledná ochrana přírodních zdrojů vlastníky před využíváním někým jiným.

Samozřejmě, že obecný strategický cíl péče o přírodní a krajinné dědictví zůstává od jejího zrodu v první polovině 19. století jednoduchý a výmluvný zároveň: více chráněných území přírody. Opravdový rozmach územní ochrany, zejména vyhlašování národních parků v americkém pojetí, nastal v letech 20. století, kdy se vytváření reprezentativní soustavy chráněných biotopů/ekosystémů/ typů krajinného pokryvu stalo na tři desítky let hlavním paradigmatem ochrany přírody.

Současný přístup chápe chráněná území jako klíčovou strategii pro zachování život podporujících procesů v přírodě, jejichž přínosy lidem jsme si zvykli označovat nejčastěji jako ekosystémové služby. Zdůrazňována je i úloha chráněných území při snižování dopadů globálních změn, zejména měnícího se podnebí, a přizpůsobování se jak naší civilizace, tak přírodního prostředí těmto změnám.

Globální statistiky chráněných území

K 15. 7. 2022 na Zemi existovalo celkem 271 140 ploch, které splňují výše uvedené nejuznávanější pojetí chráněného území a jsou současně zaneseny do Světové databanky chráněných území (WDPA) spravované společně Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a IUCN. Z nich 253 359 chrání vybrané výseky souše a vnitrozemských vod. Jejich celková rozloha představuje úctyhodných 21 295 950 km², což odpovídá 15,78 % globální souše: je tedy srovnatelná s plochou celé Severní Ameriky.

Čtěte také: Více o Protiinflačních Dluhopisech

Mořské ekosystémy nalézají ochranu v 17 781 plochách zabírajících dohromady 29 452 489 km² (8,13 % plochy moří na naší planetě). V částech moře spravovaných jednotlivými státy dosahuje tento podíl slušných 18,6 %, kdežto v mezinárodních vodách zůstává situace významně méně příznivá (1,44 % - IUCN & UNEP 2022, cf. Plesník & Hanel 2021). Je jen těžko k uvěření, že ještě začátkem 60. let 20. století odpovídala plocha všech chráněných území ve světě pouze rozloze Velké Británie, tedy přibližně 250 000 km² (Dudley l.c.).

V hromadných sdělovacích prostředcích často zmiňovanou mezivládní iniciativu vyhlásit jako součást Strategického plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) do roku 2030 chráněným územím 30 % povrchu naší planety podporovalo k 1. 7. 2022 více než sto států, mezi nimiž nechybí ani sedm hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, a v souladu s přijatou Strategií v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 ani Evropská unie.

Navíc zejména někteří akademici a nevládní organizace, ale také hlava katolické církve prosazují názor nedávno zesnulého amerického vědce Edwarda Wilsona, aby se v chráněných územích nacházela rovnou celá polovina povrchu Země (Wilson 2016), a to nejpozději do roku 2050. Uvedené cíle si získaly jak příznivce zdůrazňující mj., že mohou současně napomoci zmírňovat dopady změn podnebí a přizpůsobovat se jim, tak odpůrce upozorňující kromě jiného na jejich možné dopady na globální produkci potravin, lidské zdraví a práva domorodého obyvatelstva, které v současnosti spravuje přinejmenším čtvrtinu zemské souše včetně třetiny chráněných území.

Účinnost chráněných území

Zvyšující se počet chráněných území ve světě stejně jako celková plocha, kterou zaujímají, nemusejí být ukazatelem jejich účinnosti. Účinnost chráněných území v širším smyslu vyjadřuje, do jaké míry plní příslušný národní park, přírodní rezervace nebo chráněná krajinná oblast cíle, pro něž byly zřízené, zatímco v užším pojetí zachycuje poměr mezi výstupy péče o chráněné území a úsilím jich dosáhnout.

V důsledku přehršle kategorií chráněných území, různorodosti péče o ně a nejrůznějších cílů ochrany přírody bylo navrženo na 70 metod hodnocení účinnosti územní ochrany. Záleží tedy na tom, nejen prostřednictvím jaké složky přírodního prostředí účinnost územní ochrany hodnotíme, ale i jakým způsobem.

Čtěte také: Co jsou EFA plochy?

Zatímco část studií dochází k závěru, že chráněná území zajišťují další existenci biodiverzity a omezují negativní dopad činitelů ji ohrožujících, jiné tvrdí pravý opak. Mnohá chráněná území sice mohou účinně chránit biotopy, ale již nikoli populace volně žijících živočichů. Jak se dá předpokládat, investice a odpovídající péče zlepšují účinnost územní ochrany.

Zatím nejrozsáhlejší analýza zahrnující 12 315 chráněných území ve 152 státech došla k závěru, že ačkoliv řada chráněných území dokáže čelit lidskému tlaku, v posledních patnácti letech nebyl vzorek chráněných území v tomto směru v průměru účinnější než nechráněná krajina. V lokálním měřítku bývá biodiverzita, přesněji řečeno druhová bohatost (počet druhů) a početnost (abundance) sledovaných druhů, přece jen vyšší v chráněných územích než v jejich okolí.

Problémy a výzvy

Důvodů, proč chráněná území neplní své poslání, najdeme hned několik. Přibližně třetina celkové plochy chráněných území na naší planetě již v současnosti čelí intenzivnímu tlaku naší civilizace. Chráněná území většinou vznikala bez systematického plánování, nárazově a z estetických pohnutek. K tomu připočtěme, že bývají nezřídka vyhlašována nikoli v místech, kde by to bylo potřeba, ale v oblastech, v nichž se jejich zřízení nedostává do rozporu s jiným využitím území, jednoduše řečeno, kde nikomu nevadí.

Současně četná chráněná území, zejména v hustě zalidněných hospodářsky vyspělých částech světa, sice udržují cenné části přírody, ale na malé, z pohledu účinné péče nezřídka nevyhovující rozloze. Není žádným tajemstvím, že chráněná území ve světě trpí nedostatkem financí.

Údaje z 2167 chráněných území tvořících 23 % zemské souše pod územní ochranou potvrzují, že méně než čtvrtina z nich má k dispozici jak odpovídající rozpočet, tak potřebný počet zaměstnanců - a to se jedná o situaci před vypuknutím syndemie nemoci covid-19. Přitom vlády celého světa utratí ročně na činnosti, které mohou poškozovat biodiverzitu, 5-6krát více financí, než kolik investují do její ochrany.

Čtěte také: Zastavěná plocha a životní prostředí

Bohužel se nezdá, že by se situace měla v blízké budoucnosti změnit. Zábor chráněných území nebo jejich částí a přeměna zemědělské a lesnické plochy bude pokračovat, přičemž se ještě urychlí. I přes nemalou snahu některých států o vzájemné propojení chráněných území a o jejich funkční začlenění do okolní krajiny představuje v celosvětovém měřítku i nadále více než 90 % chráněných území ostrovy přírodního nebo přírodě blízkého prostředí izolované v člověkem pozměněné krajině. S dopadem invazních nepůvodních druhů se potýká územní ochrana doslova po celém světě.

Česká republika a ochrana přírody

Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030, která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. Příspěvky jednotlivých členských států by měly přihlížet k odlišným podmínkám a odrážet jejich skutečný význam pro ochranu biodiverzity. Co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my? To je stále předmětem odborné diskuse.

Dle aktuálních údajů je v ČR formou chráněných území - ve smyslu zvláště chráněných území, smluvně chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 - po odečtení vzájemných překryvů chráněno 1 725 672 ha, tedy 21,88 % plochy státu. Pro dosažení cíle 30 % nám tedy chybí něco málo přes 8 % plochy ČR, přibližně 631 000 ha.

Možnosti pro zvýšení plochy chráněných území v ČR

• Vyhlášení nových nebo rozšíření stávajících chráněných území
• Identifikování lokalit mimo stávající kategorie, které naplňují požadavky pro OECM a které již dnes významně přispívají k ochraně biodiverzity
• Zvýšení konektivity stávajících území

Natura 2000 - vymezování soustavy Natura 2000 má pevně daný základ v právu EU a její vymezování je legislativní povinností, nikoli dobrovolným, chceme-li strategickým závazkem. Tento proces je v ČR prakticky završen. V roce 2023 se předpokládá vydání nařízení vlády, kterým budou zohledněny poslední dosud nevypořádané požadavky Evropské komise z hlediska dostatečnosti soustavy pro ochranu cílových druhů a stanovišť na našem území.

Velkoplošná zvláště chráněná území - uvažovat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí a národních parků je v tomto kontextu zcela jistě více než namístě. Z hlediska pokročilosti prací jsou nyní nejdále přípravy podkladů pro zahájení projednávání národního parku Křivoklátsko, chráněné krajinné oblasti Soutok Moravy a Dyje a chráněné krajinné oblasti Krušné hory.

Maloplošná zvláště chráněná území - soustava MZCHÚ v ČR je co do počtu rozsáhlá, problémem je však často velmi malá rozloha jednotlivých území (v ČR máme neuvěřitelných 2649 MZCHÚ o průměrné rozloze 43,8 ha, ovšem celá polovina z tohoto počtu lokalit je menší než 9 hektarů). Vyhlašování nových MZCHÚ společně s rozšiřováním stávajících zůstane i nadále významným nástrojem ochrany přírody pro zachování nejcennějších lokalit.

Registrované VKP jsou ze své podstaty lokality často naplňující definici OECM, které navíc vyhovují i kritériím pro zahrnutí do cíle 30 % - existuje u nich vyhlašovací dokument, jenž definuje přírodní hodnoty a cíle ochrany, zákonem je určen subjekt zodpovědný za jejich správu, který také dle svých finančních možností zajišťuje péči.

Sukcese jako nástroj obnovy krajiny

Sukcese představuje obnovu krajiny, kde hlavní slovo dostává sama příroda a její přirozené procesy, a kde je neodborný zásah člověka spíše nežádoucí. Některé lokality se pak stávají útočištěm pro ohrožené druhy nebo turisticky zajímavými místy. V Česku se nachází přes 400 km² území s projevy těžby - tedy přibližně 0,8 rozlohy Prahy - které je třeba obnovit.

Sukcesní obnova může probíhat na různých územích - ať už jsou to výsypky, opuštěná pole, pískovny, náplavy řek nebo třeba lesy po kalamitách či požárech. Specifické místo mezi lokalitami určenými k obnově mají území po těžbě. Hornickou činností totiž vznikají plochy s jedinečným tvarem i složením půdy, které jsou ideální právě pro sukcesi pestrých biotopů.

V Česku jsou hlavními těžařskými oblastmi severočeský region a Ostravsko. Obnova krajiny po těžbě se provádí již desítky let spolu s těžbou a byla provedena na více než polovině území bývalých hnědouhelných lomů v Česku.

Přísná ochrana a její význam

Ačkoli by se mohlo zdát, že ve Strategii je akcentována přísná ochrana výhradně ve smyslu ochrany přírodních procesů a minimalizace lidských vlivů, v pokynech Evropské komise je nakonec s cílenými zásahy pro podporu biodiverzity počítáno. To, že je definice přísné ochrany širší, však pochopitelně neznamená, že by neměl být kladen zvýšený důraz na ochranu lokalit, kde chráníme primárně přírodní procesy a necháváme je samovolnému vývoji.

Chráněná území nestačí mít, chráněná území je potřeba mít v dobrém stavu. Musí se jim dařit účinně dosahovat cílů, pro které byla vyhlášena, což velmi úzce souvisí mj. i s výše diskutovaným reálným uplatňováním přísné ochrany.

Tabulka: Kategorie chráněných území v ČR a jejich podíl na rozloze státu

tags: #celková #plocha #chráněných #území #Evropa #data

Oblíbené příspěvky:

• Vliv sádrovláknitých desek na životní prostředí
• Školy v přírodě: dobrodružství s Pokémony
• Samootevírací koše
• Společník pro vaše dobrodružství
• Jak ekologicky zlikvidovat Mercedes?