Centre Pompidou a ekologické aspekty moderních staveb

Ekologické aspekty staveb nabývají v moderní architektuře stále většího významu. Architekti a designéři se snaží minimalizovat dopad budov na životní prostředí, a to jak během výstavby, tak i po celou dobu jejich životnosti. Tento článek se zaměřuje na ekologické prvky v architektuře, a to především na Centre Pompidou a další inovativní stavby.

Kalifornská akademie věd: Ukázka ekologické architektury

Návrh nové Kalifornské akademie věd představil Renzo Piano již v roce 2002, celkově si přípravy a stavba vyžádaly 10 let práce a náklady téměř půl miliardy dolarů. Díky své kopcovité střešní zahradě, lehké ocelové konstrukci, sklu, celkové koncepci a ekologičnosti zapadá nová budova Akademie věd v Kalifornii perfektně do okolní přírodní scenerie. Nová budova v sobě zhmotňuje principy a cíle akademické instituce, která v ní sídlí: zkoumat, vysvětlovat a chránit přírodní svět.

Zvlněná střecha má tvar několika prudkých či pozvolnějších kopců a spočívá 11 m nad zemí na řadě štíhlých ocelových sloupů. Ty budově propůjčují antický ráz. Dojem lehkosti podtrhuje i tenoulinký skleněný baldachýn, jímž je střešní kopcovitá zahrada orámována. Střecha tak působí dojmem, jako by byla jen několik milimetrů silná. Průhlednost a lehkost celé stavby byly pro architekta zásadní. „Muzea nebývají průhledná,” říká Piano, „častěji jsou to temná a uzavřená místa. Taková království tmy, ve kterých zůstáváte polapeni. Nevíte ani, kde jste. Zde je ale přírodovědecké muzeum uprostřed parku, tyto dvě věci patří k sobě.

Průhlednosti a propojenosti muzea s parkem dosahuje Piano jak pečlivým výběrem materiálů, tak promyšleným uspořádáním jednotlivých prostor stavby. I vnější zdi jsou z velké části skleněné; návštěvníkům se tak nabízí možnost průhledů do okolní přírody parku, a to při pohledu ze všech částí rozlehlé budovy. Použito bylo speciální sklo, vyrobené v Německu, které je charakteristické svou extrémní čirostí. Štíhlé sloupky podpírající střechu jsou zajištěny důmyslným systémem lanek, aby se tak zamezilo jejich ohnutí.

Kromě fantastické střešní zahrady coby kusu živoucí přírody, s motýly a ptáky, ale i ještěrkami a žábami, nabízí stavba mnoho dalších ekologických prvků. Střešní kopce jsou posety kruhovými okny opatřenými teplotními senzory; při dosažení určité teploty se okna automaticky otevírají a zajišťují tak ochlazování budovy. Na střeše se nachází celkem sedm kopců. Střecha tak kopíruje okolní zvlněnou krajinu, dva z kopců mají sklon až 60 stupňů. Základní porost střechy vytvořilo devět druhů rostlin charakteristických pro severokalifornské pobřeží; celkově je zde asi 1,7 milionu rostlin.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Studio Rana Creek Living Architecture, které stojí za návrhem a finální realizací střešního porostu Akademie, provádělo v rozmezí tří let testování na řadě zkušebních střešních porostů. Střecha je vyložena 15cm vrstvou půdy, která tvoří optimální tepelnou i zvukovou izolaci. Teploty uvnitř budovy jsou v důsledku použití zelené střechy citelně nižší než při použití klasické střechy, hodnota nízkofrekvenčního hluku se díky půdnímu polštáři snížila dokonce o 40 decibelů. Rostlinstvo, kterým je střecha pokrytá, též přiláká značné množství hmyzu a ptactva, včetně ohrožených druhů, kterým jsou zde vytvořeny ideální podmínky k životu. Plody jahodníku chilského jsou atraktivní pro řadu místních ptáků; velké trubkovité květy černohlávku obecného se staly lákadlem pro kolibříky a čmeláky; na bambulovité květy trávničky přímořské se slétají můry a motýli. Střešní zahrada nevyžaduje dodatečnou údržbu ani zalévání.

V jediném objektu se seznámíte s exponáty, které bylo dříve možno nalézt ve 12 budovách renomované akademické instituce, založené již roku 1853. Základní nabídku nové budovy tvoří planetárium, přírodovědecké muzeum a akvárium. Dále se zde nachází i osm výzkumných oddělení Akademie, krytý deštný prales zabírající čtyři podlaží a korálový útes čítající přibližně 4000 ryb. Tento útes mohou návštěvníci spatřit v gigantické vodní nádrži (objem 8000 hl), která je největší svého druhu na světě. Pokud do California Academy of Sciences zavítáte na delší čas, nudit se rozhodně nebudete: můžete zde zhlédnout film ve 3D kině, vyslechnout přednášku v auditoriu, najíst se v jedné ze dvou restaurací či zajít do přilehlé zahrady s ptačí voliérou. Prosklená hala nabízí průhled do parku na druhé straně budovy a zároveň do různých výstavních prostor s odlišnými mikroklimaty. Střecha haly je jištěna pavučinou kabelů. Z haly se můžete vydat do výstavních prostor a dále se ponořit do tajů vesmíru.

Současná budova Akademie je poslední z řady ambiciózních projektů, které v nedávné době vyrostly v okolí prostranství Music Concourse (části parku Golden Gate). V roce 1989 totiž oblast postihlo ničivé zemětřesení Loma Prieta, při němž bylo mnoho z budov Akademie poničeno. V blízkosti Akademie bylo v roce 2005 znovuotevřeno fascinující de Young Museum (dílo architektů Jacquese Herzoga a Pierra de Meurona), které se s budovou Akademie skvěle doplňuje.

Renzo Piano a jeho přístup k architektuře

Světově proslulý italský architekt, držitel řady ocenění (mj. Pritzkerova cena za architekturu, Zlatá medaile AIA či Zlatá medaile RIBA). Vystudoval VŠ technického směru v Miláně (Politecnico di Milano), následně zde i vyučoval. Spolupracoval s mnoha významnými architekty (např. Luis I. Kahn, Z. S. Makowsky), společně s Richardem Rogersem je autorem Centre Georges Pompidou v Paříži (1977). Dlouhodobě spolupracoval též s vyhledávaným inženýrem Peterem Ricem.

Šigeru Ban a udržitelná architektura

Japonský pavilon z kartónových trubek od architekta Šigeru Bana byl bezpochyby jednou z nejpozoruhodnějších staveb na výstavě Expo 2000 v Hannoveru a poté, co dostal zakázku na stavbu pobočky pařížského Centre Pompidou ve francouzském městě Metz (otevřeli ji letos v květnu), získal Šigeru Ban renomé jednoho z nejuznávanějších světových architektů. Důkazem systematické snahy tohoto japonského tvůrce o trvalou udržitelnost a ekologické vlastnosti budov je také jeho první realizace ve Spojených státech - Nábytkový dům (Furniture house) v nové kultovní lokalitě současné architektury, v oblasti Sagaponac na Long Islandu.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Papír, dřevo, bambus, prefabrikované části a povrchy připomínající kůži - to jsou hlavní témata tvorby architekta Šigeru Bana, která dokazují jeho inovativní přístup a průkopnické myšlení v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Inspirovalo ho především dílo finského architekta Alvara Aalta. Podle Šigeru Bana ho právě Aalto podnítil jít vlastní cestou a zbavit se umělecké závislosti na svém učiteli Johnu Hejdukovi a na velkých mistrech architektonické moderny a funkcionalismu Ludwigu Miesovi van der Rohe a Le Corbusierovi. V masivních trubkách z kartonu (Paper Tubes) našel přiměřený stavební materiál, jehož prostřednictvím mohl dát organické architektuře novou podobu. Poprvé je použil na výstavě Aaltových děl v Tokiu v roce 1986 - jako prvek dělící prostor, nosnou konstrukci a obklad stropu.

Výrazným motivem tvorby japonského architekta je také prefabrikace. Prefabrikované domy byly už od druhé světové války populární ideou, které se věnoval i Alvar Aalto, a Šigeru Ban začal experimentovat na toto téma přibližně v roce 1983. Osvojil si přitom principy raných modernistů, mezi něž patřila například snaha uplatňovat u návrhů výrobků nízkonákladová řešení a při výrobě využít standardizace.

Developerský koncept promyšlených moderních domů za skromné ceny a zároveň drahá, lukrativní lokalita v Sagaponaku přivedly architekta Šigeru Bana ke spojení dvou myšlenek - reinterpretace dostupné a efektivní hromadné výroby, k níž se hlásili raní modernisté, a půdorysu s velkorysými otevřenými prostory, inspirovaného nerealizovaným Cihlovým venkovským domem (Brick Country House) od Miese van der Rohe. Protože dům nenavrhoval pro konkrétního klienta ani pro konkrétní místo, vytvořil Šigeru Ban jeho půdorys i fasády na základě analýzy Miesova domu.

Banův dům má geometricky členěný půdorys, jehož plocha 353 metrů čtverečních je rozdělena na čtyři části. Základní rozdělení prostoru na dvě zóny - společenskou a soukromou - přitom zabezpečuje linie, která probíhá ze severu na jih. „Čtyři samostatné zóny, které funkčně vymezují stolování, společenské kontakty, spánek a odpočinek v bazénu, jsou jasně určeny dvěma liniemi - severojižní a východozápadní,“ vysvětluje Šigeru Ban. „Když jsem tyto linie, a tím i stěny prodloužil do exteriéru, pro každou zónu se otevřelo individuální propojení se zahradou a okolní krajinou. Návštěvník se dostane z parkoviště cestou podél osy východ-západ ke vchodu a vstoupí do mezizóny s knihovnou. Jižně od ní je situován obývací pokoj, severně prostor určený ke stolování, jehož součástí je také otevřená kuchyň. Když překročíme severojižní kompoziční osu, překonáme zároveň hranici mezi společenskou a soukromou zónou. Pokračujeme-li dále od východu na západ, zjistíme, že jižně situovaný bazén lemuje dlouhá linie chodby. Podél ní jsou seřazeny tři pokoje pro hosty s koupelnami, které se otevírají směrem na sever.

Jak naznačuje už jeho název - Nábytkový dům, dominantním prvkem je zde nábytek, který v podobě skříní a polic tvoří dvě základní osy stavby. Nábytek však v tomto domě nenaplňuje tradiční představy. Až 144 skříní vysokých po strop se v něm postaralo nejen o charakteristické členění prostoru, ale plní také funkci nosných stěn a zároveň poskytly místo pro odkládání věcí. Jsou z překližky odýhované březovým dřevem a v exteriéru mají samozřejmě povrchovou úpravu, která odolává vlivům počasí. „V modulech je elegantně ukryto také zařízení pro klimatizaci, vytápění a větrání, jakož i osvětlovací technika. Prefabrikované nábytkové díly byly vyrobeny v kontrolovaném prostředí továrny, takže na stavbě nebyli potřební kvalifikovaní dělníci. Každý prvek tohoto modulárního systému přitom dokážou přemístit, uložit a snadno nainstalovat dva lidé - to všechno snížilo náklady na stavbu i dobu potřebnou pro montáž přímo na místě. „Toto je můj pátý projekt nábytkového domu, přičemž každý se odlišuje typem, velikostí i použitým materiálem,“ říká Šigeru Ban.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Závěr

Ekologické aspekty staveb jsou stále důležitější v moderní architektuře. Renzo Piano a Šigeru Ban jsou jen dva příklady architektů, kteří se snaží minimalizovat dopad svých budov na životní prostředí. Kalifornská akademie věd a Nábytkový dům jsou ukázkou toho, jak lze skloubit moderní design s udržitelným rozvojem.

tags: #centre #pompidou #ekologie #stavby

Oblíbené příspěvky:

• Aktuální stav třídění odpadu v ČR
• Tipy pro zimní focení
• Co je hluboká ekologie a proč je důležitá?
• Ohrožení krysy obecné
• Odpuzování psů ekologicky