Ekologické problémy Petrohradu a okolí

Ruští ekologové bijí na poplach. U lesní cesty nedaleko mezinárodního letiště Šeremetěvo stojí značka "Pozor! Lesní práce". Právě díky ní si ekologický aktivista Alexandr Glybin všiml, že v hloubi lesa probíhá rozsáhlé klučení lesního porostu.

"Když jsme dorazili, požádali jsme představitele firmy, aby nám předložili doklady povolující kácení lesa. Narazili jsme ale na odpor - ochranka firmy se nás pokusila s pomocí palic a klacků z paseky vytlačit. Když jsme přivolali policii, ukázalo se, že francouzská firma Vinci najatá ruským ministerstvem dopravy na stavbu dálnice Moskva - Petrohrad nemá ke kácení potřebné povolení," vzpomíná Alexandr Glybin.

"Budeme les bránit proti jakýmkoliv nezákonným aktivitám tak dlouho, jak bude potřeba," říká Jevgenije Čirikovová, zakladatelka a lídr Hnutí za záchranu Chimkinského lesa. "Teď je pro nás především důležité, aby nás přijelo podpořit co nejvíce lidí, jinak nás odtud mohou fyzicky vytlačit," vysvětluje. A ví, o čem mluví: hned první den protestů ji v blízkosti stanového tábora fyzicky napadl neznámý útočník, který do tábora přijel terénním autem a bezprostředně po útoku zmizel.

Dnes mají ekologové na mušce federální úřady - především ministerstvo dopravy. Ale jejich situace je komplikovaná. O tom, že vysokorychlostní dálnice do Petrohradu povede přes Chimkinský les, už bylo totiž de facto rozhodnuto.

"Vláda v říjnu 2009 převedla Chimkinský les, který byl doposud součástí lesoparkové ochranné zóny Moskvy, do jiné kategorie, která umožňuje silniční výstavbu. Ekologové, kteří se domnívají, že rozhodnutí o výstavbě dálnice provázela rozsáhlá korupce, se je pokoušeli zvrátit u Nejvyššího soudu. Neúspěšně. Náš kandidát na starostu města Chimki skončil na třetím místě a získal 15 procent. Situace ve stanovém táboře je napjatá a podle ekologů se může ze dne na den vyhrotit.

Čtěte také: Historie a krása Petrohradu

Toto místo je město, které vstoupilo do našich myslí dvěma názvy, svou krásou, bohatou historií, ale i utrpením za války. Před odletem jsme doma studovali, co navštívit, jak se tam pohybovat, ale znáte to sami, písmenka jsou jen písmenka, a realita je vždy jiná. Měli jsme vytýčené body, co vidět a navštívit, pokud to časově a finančně zvládneme během 6 dní. S tímto napětím v těle jsme nasedli v úterý do letadla, které nás za dvě hodiny dopravilo na letiště Pulkovo v Petrohradu. První, co jsme museli udělat, posunout čas na hodinkách o jednu hodinu dopředu. Nabuzeni teorií a radami z hodinových šmejdění po internetu jsme nastoupili do busíku, který nás zavezl po 30 minutách do centra města.

Dopravu tu mají fakt zajímavou. Jezdí tu autobusy, tramvaje, trolejbusy, a takzvané mini autobusy pod názvem Maršrutky (hned jsme si vzpomněli na Turecko, tam jezdí též, ale pod názvem Dormušky). Cesta proběhla pohodově, silnice dvou až tří proudové (naše dálnice by se měly stydět…) a vystoupili jsme přímo před stanicí metra. Cena za dopravu slušná. Koupili jsme si průkazku na 6 dní na veškerou MHD po městě, a vstoupili do prostor metra. Všude bezpečnostní rámy, za nimi policie kdyby něco, a první překvapení hned za rohem. Jezdící shody. Jelikož zastávky a trasa metra v Petrohradě je ohledně složení země dost hluboko, délka schodů nás fascinovala. Jízda minimálně od dvou minut tam nebo zpět. Dole uprostřed schodů byla ve skleněné kukani dívka obslužná, která bystrým okem sledovala na monitoru vše, co se na schodech děje. Přišli jsme do haly příjezdu metra, a další překvapení.

Na některých nástupištích vystoupíte, a přejdete ho, a myslíte si, že na stejném nástupišti pojede stejná linka opačným směrem, jak je to u nás pravidlem. OMYL. Nastoupíte do jiné linky, úplně jiného směru. Přijelo naše metro, číslo linky souhlasilo a já stál zkoprněn na nástupišti, koukal na metro a myslel jsem si, že mně čas hodil o 30 let nazpět, a jsem v Praze. Přijelo metro, které u nás jezdilo v počátcích dopravy, stejné osvětlení, jen místo červené barvy bylo modré. Viz foto.

Cestou mě zas zaujaly další věci, a začal jsem porovnávat. Po celé trase metra v Petrohradu je bezplatná Wifi. Další věc. Chcete reklamu pro vaši činnost, firmu či upoutat pozornost? Nic snazšího. Vylepí se v metru. A cena? 400 Rublů na měsíc. Což je v našem kurzu 150 Kč. Kolik pak by asi stálo v ČR? Našeptám…pohybuje se v tisících…

To už ale jsme stavěli v cíli, vystoupili, a po pár set metrech se ubytovali v příjemném hotýlku. Jukl jsem se do cestovníčku, což je takový notýsek, kde jsme si napsali, co kde asi jak a kdy. Jistě cestovníček používáte, nebo jste použili také při cestách a necestách poznání světa. Čekalo nás muzeum ruských miniatur, město s památkami, Zimní palác, Kateřinský palác v Petěrgofu, a palác Carské Selo, (město Puškin), kde je ta světově tajuplně propagovaná Jantarová komnata.

Čtěte také: Přírodní krásy Jesenice a Petrohradu

A kolem Vás spousta zajímavostí, které vás vždy překvapí a nutí k zamyšlení a porovnání s domovinou. Dokonce jsme se trefili i termínem, kde v pátek se uzavíral provoz fontán v parku Peterhof u Kateřinského paláce. No, a pokud vás to bude zajímat, vše vám zde napíší, popíši, dám foto i video, abyste měli pocit, že jste tam byli s námi.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

tags: #petrohrad #ekologické #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Doteky Přírody: Pexeso pro děti
• Tipy pro portrétní focení venku
• Průvodce vrstvením oblečení
• Druhy kanalizačních mříží
• Měrná Hmotnost Odpadu