Černý trojúhelník: Ekologická zátěž Krušných hor

V minulých desetiletích bylo Podkrušnohoří s přilehlými oblastmi bývalé NDR a jihozápadního Polska jedním z největších zdrojů znečištění ovzduší na světě. Proto se tomuto území začalo říkat „černý trojúhelník“.

Historie a příčiny znečištění

Ještě v roce 1960 byla polovina smrkových porostů v Krušných horách považována za zdravé. V roce 1990 již tam zdravý smrkový porost nebyl a polovina smrkového lesa byla vykácena. Smrky tu chřadly již od 40. let minulého století a vědělo se, že původcem je oxid siřičitý. V roce 1958 byly Krušné hory vládním nařízením zařazeny mezi oblasti vyžadující zvláštní péči a ochranu z hlediska lesnického, zemědělského, vodohospodářského i zdravotnického. Když ale byly uvedeny do provozu další hnědouhelné elektrárny, poškození stromů vzrostlo. Mrtvý les, který žijící stromy do jisté míry chránil, byl postupně kácen, a tím se jednotlivé bloky otevíraly vlivu dalších imisí.

V roce 1978 byla již situace kritická. Tento rok koncem prosince a začátkem roku následujícího způsobil pokles teploty spolu s vysokými koncentracemi oxidu siřičitého na oslabených smrkových porostech katastrofu. V nadmořské výšce nad 600 m odumřelo 60 % porostů v pásmu mezi Klínovcem a Sněžníkem (les na ploše 12 100 ha). Tím to ale neskončilo. V roce 1990 dosáhla plocha umírajícího či vykáceného lesa 25 000 ha.

Pokles emisí a paradoxní zhoršení

Od poloviny osmdesátých let 20. století emise oxidu siřičitého klesají. Největší podíl na nich mají elektrárny ČEZ, zvláště Tušimice a Prunéřov (mezi Chomutovem a Kadaní). Emise oxidu siřičitého z těchto dvou elektráren dosahovaly r. 1986 celkem 539 000 tun, r. 1998 již jen 57 000 tun, to znamená, že poklesly o 90 %. Přesto byly ještě v roce 1996 emise z Prunéřova a Tušimic zhruba o 20 % vyšší než emise oxidu siřičitého z celého Norska, Finska a Švédska dohromady. O to větší bylo překvapení na jaře roku 1996, kdy se v Krušných horách objevilo několik tisíc hektarů silně poškozeného lesa. Jen v chomutovské oblasti narostla plocha odumírajícího porostu o 13 000 ha oproti předešlému roku a škoda byla odhadnuta na 750 milionů korun.

Jak to, že to některé smrky přežily? Jestliže srovnáme chemické složení námrazy z let 1986 a 1996, můžeme se ujistit, že koncentrace síranů klesly na méně než polovinu, což je v souladu s poklesem emisí oxidu siřičitého o více než 50 %. Když ale porovnáme koncentrace vápníku, který se významně podílí na neutralizaci kyselosti srážek a námraz, zjistíme, že jeho pokles je více než pětinásobný. Tím se výrazně zhoršila neutralizace kyselých složek v námraze (z pH 4,3 r. 1986 na pH 3,08 v zimě 1995/1996).

Čtěte také: Průvodce autobusovým nádražím Černý Most

Tabulka: Srovnání chemického složení námrazy

Mechanizmy poškození a vliv znečištění

Oxid siřičitý a oxidy dusíku jsou emitovány do atmosféry. Hlavním zdrojem oxidu siřičitého je spalování hnědého uhlí, oxidy dusíku vznikají při vysokoteplotním spalování v automobilových motorech či fluidních kotlích. V atmosféře nebo na povrchu vegetace oxidují za vzniku příslušných kyselin, sírové nebo dusičné. Kyselá srážková voda startuje procesy vedoucí k okyselení půd i povrchové vody, což má negativní vliv na celý lesní ekosystém.

V první polovině 90. let minulého století významně klesly emise tuhých látek, ale většinou ještě nebyly v provozu odsiřovací jednotky. Kouřové vlečky elektrárenských komínů již nebyly tak zřetelně viditelné, vrstvy prachu na zaparkovaných automobilech se ztenčily a vzduch byl na pohled čistý. Jenže snížením emisí tuhých látek se výrazně snížila neutralizace emisí v atmosféře. Kyselejšími se staly nejen námrazy, ale i srážky. Kyselost totiž dříve bývala polétavým prachem či popílkem více neutralizována ještě před vstupem do půdy.

Nečekané poškození několika tisíc hektarů smrkového lesa v zimě 1995/1996 mohlo být způsobeno klimatem, chronickým znečištěním ovzduší, hmyzem či toxickou látkou, která není běžně přítomna ani sledována. Je známo, že kyselost vody v oblacích či námrazy je vyšší než kyselost srážek. Zvláště mladému jehličí škodí námraza s pH nižším než 3 a s vyššími koncentracemi síranového iontu. Ta naruší voskovou vrstvu na povrchu jehlic, z nichž se potom vyluhují živiny, zejména vápník, draslík a hořčík.

V dřívějších letech bývaly emise oxidu siřičitého proti roku 1995 více než dvojnásobné. Jak to, že to některé smrky přežily? Vliv znečištění ovzduší na lesní ekosystém je složitý proces, v němž se těžko prokazují přímé souvislosti. Jisté je, že na zničení krušnohorského lesa se podepsala snížená odolnost smrkových porostů, oslabovaných imisemi po více než 30 let. S odsířením elektráren přestaly hrozit další emise, ale dlouhodobý vliv kyselých dešťů (zejména okyselení půd) se bude projevovat ještě desítky let. Přesný mechanizmus poškozování a odumírání stromů není znám, podílí se na něm množství fyzikálních, biologických a chemických faktorů.

Čtěte také: Tipy pro výběr malého černého koše

Čtěte také: Řešení pro vaše potřeby: černé kontejnery

tags: #černý #trojúhelník #ekologická #zátěž

Oblíbené příspěvky:

• Zápis o převzetí
• Vše o zkoušce těsnosti odpadu
• Podnikání a recyklace v ČR
• Asistent Poradenství Ekologie - Pracovní Náplň
• Skládky a pitná voda