Cerovsky J 1970: Výchova k ochraně přírody v Československu

Nadšený pozorovatel a ochránce přírody, vystudovaný ekolog Jan Čeřovský se v průběhu druhé poloviny 20. století významně podílel na činnostech a rozvoji československé, české i světové ochrany přírody.

Jak se vyvíjelo mezinárodní dění v tomto oboru, kterého se aktivně účastnil jako dobrovolník i profesionál? Autor popisuje vznik a historii specializovaných mezinárodních organizací, jejich programů a projektů, jež brzdilo politické nepřátelství i otevřené konflikty studené války, lidská hloupost, závist a zloba, než se plně rozvinula spolupráce v devadesátých letech.

Navíc publikace nabízí řadu pohledů do lidského zákulisí oficiální odborné scény a zajímavých zážitků a postřehů z pěti kontinentů světa!

Kritici - zejména ti mladší, podle nichž ochrana přírody u nás po většinu druhé poloviny minulého století nestála za nic - by asi byli překvapeni čilým děním šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let v jihočeském okrese, na jehož hranicích příchozí vítala u silnice tabulka státní ochrany přírody se znakem stylizované dřípatky.

V okrese Prachatice totiž působila silná trojka: okresní konzervátor státní ochrany přírody Vratislav Francl, zakladatel prachatické stanice mladých ochránců přírody (s první československou školní přírodní rezervací) Aleš Záveský a okresní inspektor státní ochrany přírody Bohuslav Nauš.

Čtěte také: Metodika environmentální výchovy

Ti první dva už jsou v opravdu báječné přírodě rajské (kam byli za své zásluhy určitě povoláni), Bohuslavu Naušovi jsme mohli loni na Štědrý den blahopřát k 80.

Šesté číslo, kterým právě listujete, završuje dvacátý ročník od obnovení vydávání samostatného časopisu Ochrana přírody v roce 1992. První číslo vyšlo již v roce 1946.

Pro připomenutí výročí obnovení vydávání časopisu a jeho významu je vhodné ocitovat pasáž z úvodníku zakladatele časopisu Rudolfa Maximoviče, vůdčí osobnosti institucionální ochrany přírody a krajiny v někdejším Československu: „Založení časopisu pro státní péči ochrany přírody je aktuální potřebou.

Přírodní prostředí jest a vždy bude podkladem hospodářského, kulturního, sociálního a politického rozvoje států a základnou správného vývoje nejen národní, ale všelidské společnosti.

Chceme přispěti ke sladění úsilí po uspokojivém řešení naléhavých otázek odbornými články vědeckými, hospodářskými i technickými, z oboru práva, administrativy a organisace, zprávami o personáliích státní péče ochrany přírody, o činnosti orgánů této péče, ať úředních či pomocných (konservátorů, výzkumných a vědeckých ústavů).

Čtěte také: Environmentální výchova v mateřských školách

Všeobecná a zásadní poučení i řešení otázek theorie a praxe ochrany přírody, jejich aplikace na skutečné případy, registrace domácí a pokud bude možno i zahraniční ochranářské literatury a činnosti z oboru této i globální ochrany přírody, postupně také bibliografické informování zájemců zahraničních (a tudíž i uveřejňování výtahů některých článků v některém světovém jazyce) budou doplňovati rámcový program tak, aby se obsah našeho časopisu stal podpůrným pramenem věd přírodních, hospodářských, technických a kulturních vůbec. Těmto úkolům chce časopis dostát věcným, kritickým stanoviskem“(Maximovič 1946).

„Program časopisu“, vymezený R. Maximovičem v úvodníku prvního čísla prvního ročníku Ochrany přírody, precizovali redaktor a spoluzakladatel periodika Jaroslav Veselý a jeho následovník Jan Čeřovský (Čeřovský & Veselý 1970) u příležitosti 25. výročí vydávání časopisu v roce 1970.

Náplň časopisu shrnuli v několika základních okruzích, které s úspěchem realizovali:

• přírodní zdroje, otázky jejich racionálního využívání a ochrany, a to jak jednotlivých zdrojů, tak i jejich komplexů - promítnuto do problematiky krajinných a územních celků
• zvlášť chráněné části přírody, jejich výběr, zřizování aktivní ochrany, výzkum, poslání a využívání
• legislativní, správní a praktická hlediska, metody a prostředky ochrany přírody
• výchova k ochraně přírody
• mezinárodní problematika a spolupráce v oboru, zahraniční zkušenosti

Pozornému čtenáři jistě neunikne, že Ochrana přírody zůstává tomuto stále aktuálnímu programu věrná dodnes.

K historii časopisu

Časopis se podařilo založit v optimistické atmosféře po 2. světové válce. Nešlo o „běžný“ časopis, Ochrana přírody byla zároveň Věstníkem státní péče o ochranu přírody, zahrnujícím kromě části odborné i část úřední, v níž příslušné úřady publikovaly vyhlášky o zřízení chráněných území a různá rozhodnutí a doporučení.

Čtěte také: New environmental education center in Czech Republic

Časopis do značné míry nahradil i jiná periodika, především Přírodu a Vědu přírodní, která právě v době jeho počátků zanikla (Ložek 1992).

První ročník vycházel dvakrát do roka jako dvojčíslo ve formátu A4 ve skromné podobě úředního věstníku. Již v roce 1947 změnil grafickou podobu včetně obálky. Později začal dokonce vycházet se střídavým počtem křídových stran, což umožnilo kvalitnější reprodukci fotografií.

Ročníky v letech 1947-1953 měly vždy 6 čísel ročně, od roku 1954 již 10 čísel. Vydavatelem časopisu bylo od počátku resortní ministerstvo, od roku 1956 spolu s příslušným pověřenectvem, později Odborem školství a kultury Slovenské národní rady.

Začátkem šedesátých let byl časopis Ochrana přírody kritizován pro „přílišnou vědeckost“ a „malý přínos praxi“. Stranické orgány dokonce navrhly, aby byl úplně zrušen.1)

V roce 1962 začal Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody v Bratislavě vydávat sborník vědeckých prací z oboru ochrany přírody pod názvem Československá ochrana přírody. To umožnilo posun Ochrany přírody směrem k odborně-popularizačnímu časopisu (Čeřovský & Veselý 1970).

Po těchto změnách však autoři a spolupracovníci postrádali možnost zveřejňování kratších příspěvků o výsledcích vlastních terénních výzkumů. Proto byla později v časopise Ochrana přírody zřízena rubrika Ochranářský průzkum, kde se příspěvky tohoto charakteru mohly uplatnit.

V 60. letech došlo k několika úpravám obálky, zásadní změnou bylo zmenšení formátu (přibližně na B5) i změna členění časopisu v roce 1968. V roce 1965 byl jako první vložená příloha časopisu vydán průvodce k první československé naučné stezce ve Státní přírodní rezervací Medník (Čeřovský & Homoláč 1965).

Od roku 1967 byl vydavatelem Státní ústav památkové péče a ochrany přírody v Praze (SÚPPOP). Z důvodů úspor a nedostatku papíru byl v 70. letech vyvíjen stálý tlak na resorty k omezení počtu vydávaných časopisů.

Takže SÚPPOP, který v té době vydával kromě Ochrany přírody časopis Památková péče (vycházel již od roku 1937 pod názvem Zprávy památkové péče, od roku 1962 pod názvem Památková péče), byl nucen ukončit vydávání obou periodik.

Od roku 1976 začal vycházet pro obor památkové péče a ochrany přírody nový časopis Památky a příroda. Vzorem pro tento krok se stal časopis Pamiatky a príroda, který vycházel na Slovensku již od roku 1970.

Časopis Památky a příroda sice poskytoval možnosti pro publikování oborových článků, ale nesourodost obou částí časopisu byla zjevná. Oba obory se s tím nikdy nesmířily, na druhou stranu vznikl časopis, o který byl velký zájem z řad široké veřejnosti (samozřejmě i díky tehdejšímu obecně nízkému počtu časopisů a jejich ideologickému zaměření).

Prakticky se ani nedostal na pulty, dokonce se zvýšily publikační možnosti ochrany přírody (časopis měl formát A4 a 64 stran - z toho pro ochranu přírody bylo vymezeno 32 stran, poslední strana obálky a v každém druhém čísle i titulní strana).

Rozdělení památkové péče a ochrany přírody do resortů kultury a životního prostředí na začátku 90. let předznamenalo také obnovení původních oborových časopisů, a tak ročník 1991 byl posledním ročníkem časopisu Památky a příroda (Matyášová & Kučera 1991).

Od roku 1992 bylo zahájeno vydávání dvou oborových časopisů - Zprávy památkové péče a Ochrana přírody (v jejím případě šlo o 47. ročník).

„Nulté číslo“ časopisu v podobě dvoustrany vyšlo již v roce 1991 jako vložená příloha časopisu Památky a příroda. V nultém čísle přivítali obnovení časopisu přední přírodovědci a ochránci přírody - Jan Čeřovský, Vojen Ložek, Vladimír Skalický, Otakar Štěrba a František Urban (Kučera 1991).

Od roku 1992 vychází Ochrana přírody na křídovém papíře a postupně i částečně v barvě. V roce 2007 dochází k propracovanějšímu strukturování obsahu a k nové grafické úpravě. Časopis je vydáván jako plnobarevný dvouměsíčník, tedy šest čísel ročně.

Navíc jsou také přibližně jednou ročně vydávána monotematická čísla, některá i kompletně v anglické mutaci. Samozřejmostí je elektronické publikování časopisu na portálu Agentury ochrany a přírody ČR (www.casopis.ochranaprirody.cz), která je současným vydavatelem spolu se Správou jeskyní ČR.

Tvůrci časopisu

Na výtvarnou podobu a obsahovou kvalitu časopisu měl vždy zásadní vliv výkonný redaktor. Od jeho založení v roce 1946 byl hlavním redaktorem Rudolf Maximovič, redakční záležitosti řídil Jaroslav Veselý, který se o dva roky později stal „vedoucím časopisu“ a zůstal jím až do roku 1960.

Hned na počátku vydávání periodika se mu podařilo shromáždit kolem redakce velkou skupinu významných přírodovědců, kteří zajišťovali vysokou odbornou úroveň. V roce 1954 byla zřízena funkce „tajemníka redakce“, kterou až do roku 1961 zastával Jan Tříska.

Ve stejném roce přebírá vedení časopisu Jan Čeřovský, před kterým ležel nelehký úkol obhajoby časopisu navrženého v té době ke zrušení1). Jako vedoucí redaktor působil do roku 1970. Od roku 1963 nastupuje na pozici tajemníka časopisu (později zástupce vedoucího redaktora) Jiří Antoš, od roku 1970 výkonný redaktor, a časopis řídí Zdenek Vulterin.

Jiří Antoš byl výkonným redaktorem části věnované ochraně přírody i v časopise Památky a příroda po sloučení časopisů Památková péče a Ochrana přírody v roce 1976. Jeho zásluhou a zásluhou dalších vedoucích pracovníků ochrany přírody v SÚPPOP (Zdenek Vulterin, František Skřivánek, Marie Maršáková) se v novém časopisu podařilo nastavit přesné vymezení prostoru pro ochranu přírody - které např. u slovenského časopisu Pamiatky a príroda nebylo.

Redakční rada byla schválena Ministerstvem kultury ČR a prakticky se s ní nedalo hýbat. Výsledkem snahy zapojit angažované osobnosti v ochraně přírody do redakční rady bylo od roku 1984 zřízení redakčního kruhu spolupracovníků (kde byli za ochranu přírody jmenováni např. Jan Čeřovský, Jan Jeník, Igor Míchal, Bedřich Moldan, Pavel Trpák či František Urban).

V roce 1980 přebírá od J. Antoše štafetu výkonného redaktora Bohumil Kučera. Pro ochranu přírody se mu podařilo ve spolupráci s kolegy na ústředním pracovišti a na tehdejších krajských střediscích památkové péče a ochrany přírody (zejména s Janem Čeřovským, Františkem Skřivánkem a Pavlem Trpákem) i s dalšími osobnostmi (zejména Vojenem Ložkem a Igorem Míchalem) zajistit aktuální témata a velký rozsah informací.

V roce 1991 již ve spolupráci s novou redakční radou, jmenovanou ve shodě s tehdejším ředitelem odboru ochrany přírody MŽP Františkem Urbanem, obnovuje samostatný časopis Ochrana přírody a vede jej až do roku 2006. B. Kučera je tak dosud nejdéle působícím redaktorem za celou dobu existence časopisu.

V roce 2006 přichází předseda redakční rady František Pelc s novou koncepcí i modernějším formátem časopisu. Časopis ve svém členění reflektuje čtyři základní pilíře ochrany přírody: výzkum a monitoring, aspekty legislativní, praktická opatření v přírodě včetně ekonomických nástrojů a práci s veřejností.

Koncepci se podařilo v roce 2007 uskutečnit nové výkonné redaktorce Jiřině Bulisové, která dává časopisu tvář dodnes ve spolupráci s novou redakční radou, složenou z přírodovědců a představitelů státní i nevládní ochrany přírody.

Kromě garantů jednotlivých rubrik (kterými jsou Svatava Havelková, Michael Hošek, Pavel Pešout, Jan Plesník a Karolína Šůlová) zasluhuje zvláštní zmínku člen redakční rady Jan Plesník, který se pravidelně podílí na překladech souhrnů jednotlivých článků do angličtiny i na korekturách a je vždy ochoten přispět cennou odbornou radou.

tags: #cerovsky #j #1970 #vychova #k #ochrane

Oblíbené příspěvky:

• Život zvířat v zimě
• Ústní hygiena a recyklace
• Prodej bývalé školy v přírodě
• Průvodce vyklízením pozůstalosti
• Koš do skříňky 50 cm