Environmentální výchova, vzdělávání pedagogů a metodika

03.10.2025

Metodika je určena pro autoevaluaci výuky environmentální výchovy na druhém stupni základních škol. Jejím cílem je poskytnout školám zpětnou vazbu, a zvýšit tak kvalitu realizované environmentální výchovy na školách. Její struktura vychází z doporučených očekávaných výstupů průřezového tématu environmentální výchova Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

V rámci každé cílové oblasti stručně přibližuje aplikovaná teoretická východiska, definuje a vysvětluje kategorie kvality, které jsou předmětem autoevaluace, a nabízí možnost jednoduchého bodového ohodnocení školy.

Studie prezentuje průzkum provedený na množině učitelů (N=165) zapojených do sítě pro metodickou podporu environmentální výchovy M.R.K.E.V. a Mrkvička. Průzkum hodnotil význam, jaký respondenti přikládají centrům environmentální výchovy, a jejich důvody pro volbu služeb nabízených těmito centry.

Výsledky ukazují, že učitelé považují roli center environmentální výchovy za nezastupitelnou a úroveň jejich služeb za velmi kvalitní. Od center si poptávají především krátké programy, služby využívají opakovaně v průběhu roku a vybírají si je na základě dobré zkušenosti, ceny a vzdálenosti.

Význam center environmentální výchovy

Učitelé spatřují v centrech environmentální výchovy nezastupitelnou roli. Úroveň služeb, které tato centra poskytují, je hodnocena jako velmi kvalitní.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Preference učitelů při výběru služeb

Učitelé nejčastěji poptávají krátké programy. Služby center environmentální výchovy využívají opakovaně během roku. Důležitými faktory při výběru jsou dobrá zkušenost, cena a vzdálenost centra.

Doc. PhDr. Jan Činčera, Ph.D. působí na Masarykově univerzitě v Brně (Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií). Zaměřuje se na oblast environmentální výchovy, vzdělávání pro udržitelný rozvoj a evaluace programů.

Níže je uveden seznam zdrojů, ze kterých čerpá tato studie:

Blesk.cz (2016). Jde skutečně o inkluzi? Ministryně školství v obklopení spřátelených neziskovek: Kdo to válí s Valachovou. 10.10.2016.
Bogner, F. X. (1998). The Influence of Short-Term Outdoor Ecology Education on Long-Term Variables of Environmental Perspective. The Journal of Environmental Education, 29(4), 17-29.
Cincera, J. (2013b). Managing cognitive dissonance: Experience from an environmental education teachers’ training course in the Czech Republic. Journal of Teacher Education for Sustainability, 15(2), 42-51. DOI: 10.2478/jtes-2013a-0010.
Činčera, J. (2013a). Střediska ekologické výchovy mezi teorií a praxí. Brno: Masarykova univerzita; Praha: Agentura Koniklec, BEZK.
Činčera, J. (2014). Význam nezávislých expertních center pro šíření badatelsky orientované výuky v České republice. Scientia in educatione, 5(1), 74-81.
Činčera, J.; Jančaříková, K.; Matějček, T.; Šimonová, P.; Bartoš, J.; Lupač, M., & Broukalová, L. (in press). Environmentální výchova na českých školách. Brno: Masarykova univerzita; BEZK; Agentura Koniklec.
Dillon, J., Rickinson, M., Teamey, K., Morris, M., Choi, M. Y., Sanders, D., & Benefield, P. (2006). The value of outdoor learning: evidence from research in the UK and elsewhere. School science review, 87(320), 107.
Doubrava, L. (2010). MŠMT: Systém výběru projektů byl špatně nastaven. Učitelské noviny, 8.
EduIn (2016). Lidové noviny: Bulvarizace politické strany?
Grimm, A., Mrosek, T., Martinsohn, A., & Schulte, A. (2011). Evaluation of the non‐formal forest education sector in the state of North Rhine-Westphalia, Germany: organisations, programmes and framework conditions. Environmental Education Research, 17(1), 19-33.
Kaščák, O., & Pupala, B. (2012). Škola zlatých golierov. Vzdelavanie v ére neoliberalismu. Brno: Slon.
Klaus, V. (2016). Komentář: Mzdy učitelů a kdo na nich parazituje. Novinky.cz.
Kulich, J.; Gollová, D.; Činčera, P.; Lupač, M.; Kunssberger, D. & Činčera, J. (2009). Analýza potřebnosti a využívání environmentálních vzdělávacích center na území České republiky. Závěrečná zpráva. Horní Maršov: SEVER; Praha: Agentura Koniklec, BEZK.
Kvasničková, D. (2010a). K pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj. The international conference on Education. Education & sustainable life. 23.-26.10.2010 Svatý Jan pod Skálou. Svatý Jan pod Skálou: Centrum ekologického výzkumu a výchovy, 167-176.
Kvasničková, D. (2010b). K pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj. In Metodický portál. Inspirace a zkušenosti učitelů.
Lai, O. (1998). The Perplexity of Sponsored Environment Education: a critical view on Hong Kong and its future. Environmental Education Research, 4(3), 269-284.
Mucunguzi, P. (1995). A Review of Non‐formal Environmental Education in Uganda. Environmental Education Research, 1(3), 337-344.
Přibyl, M. (2011). Dobeš: Cítím na ministerstvu hysterii, když mluvím o zeštíhlení úřadu. Novinky.cz, 20.2.2011.
Rickinson, M., Dillon, J., Teamey, K., Morris, M., Choi, M. Y., Sanders, D., & Benefield, P. (2004). A review of research on outdoor learning. National Foundation for Educational Research, King’s College London.
Rouhiainen, H., & Vuorisalo, T. (2014). In search for the ideological roots of non-formal environment-related education in Finland: the case of Helsinki Humane Society before World War II. Environmental Education Research, 20(2), 145-160.
Santiago, P., Gilmore, A., Nusche, D., & Sammons, P. (2012). OECD reviews of evaluation and assessment in education: Czech Republic 2012, OECD Publishing.
SSEV Pavučina (2009). Analýza stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Praha: SSEV Pavučina.
SSEV Pavučina (2015). Činnost členských organizací.
Švecová, M. (2012). Role a funkce koordinátora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií.
Taylor, E. W., & Caldarelli, M. (2004). Teaching beliefs of non‐formal environmental educators: a perspective from state and local parks in the United States. Environmental Education Research, 10(4), 451-469.
Zelezny, L. C. (1999). Educational interventions that improve environmental behaviors: A meta-analysis. The Journal of Environmental Education, 31(1), 5-14.