České dívky v přírodě: Krása a inspirace

Lidé oceňují a zároveň podporují možnost trávení volného času dětí v přírodě. Do základu by měl podle mého patřit jistý návrat ke kořenům. A to ve smyslu poznání přírody, z níž jsme všichni vyšli, a schopnosti se do ní vracet, pohybovat se tam nebo v ní třeba přespat.

Velkému prostoru v činnostech dětí plánujeme umožnit polytechnické výchově a zahradničení, nabídnout reálné a praktické činnosti podnětné pro život. Poslouží k tomu areál lesního klubu a to na krásném místě obklopeném přírodou v obci Jahodov poblíž Rychnova nad Kněžnou. Jeden z cílů našeho spolku je aktivní a tvořivý způsob života v souladu s přírodou a jejími zákonitostmi. A toto vše přiblížit i dětem.

Předat další generaci lásku k přírodě, pozorovat a prožívat ji v měnících se ročních období za každého počasí. Uvědomění, že existuje svět za plotem mého domu a že si z něj mohu brát, ale také do něj mám dávat. Zkrátka že „oplatky se pečou“.

Skauting a ochrana přírody

Dle agentury Ipsos je Junák - český skaut nejznámější organizací pro volnočasové aktivity dětí a mládeže v České republice. Z výzkumu také vyplývá, že podle veřejnosti má skauting blízko k ochraně přírody a umožňuje mladým lidem prožít dobrodružství, během kterého se naučí spolupracovat a pomáhat ostatním. Ochranu přírody označilo za základní hodnotu skautingu přes 70 % dotázaných.

89 % dotázaných souhlasí s tím, že ve skautu se člověk naučí spolupracovat s druhými. 87 % lidí podpořilo tvrzení, že skauting naučí člověka pomáhat druhým. 81 % dotázaných považuje zkušenosti a znalosti získané ve skautu za užitečné pro život. 81 % rodičů je přesvědčeno, že se děti ve skautu mohou naučit mnoha užitečným věcem a 89 % dotázaných je přesvědčeno, že skauting podporuje schopnost týmové práce.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

„Asi nikoho nepřekvapí, že ochrana přírody je jedna z hlavních asociací se skautingem. Pokud výzkum přináší organizaci Junák - český skaut nějaké impuls k zamyšlení, pak je to potřeba veřejnost více informovat, o tom, že neustále drží krok s dobou. „Skautské hnutí je zde více než 100 let a veřejnost tak může mít dojem, že věci děláme postaru. To ale neodpovídá skutečnosti.

Krása přírody v umělecké fotografii

Nadaná česká fotografka Bára Vávrová se rozpovídala o své umělecké tvorbě, cestování a kromě jiného také o tom, co ji při práci nejvíce inspiruje. Mladá česká fotografka Bára Vávrová se ve svých pouhých 24 letech může pyšnit již desítkami, ne-li stovkami uměleckých snímků, které jsou okouzlující stejně jako sama jejich autorka. Bára původem pochází z menší vesnice na Jesenicku, za svůj dosavadní život však stihla procestovat celou řadu evropských končin, zejména Skandinávii.

Fotky mě většinou napadají při toulkách přírodou, kdy narazím na pěkný strom, mechový koberec či jiné zajímavé místo. Hned přemýšlím, jak to zachytit a jak tomu místu ideálně vdechnout ještě silnější atmosféru. Představuji si, jaké světlo tam bude nejlepší, co s tím později budu dělat ve Photoshopu a podobně. A nějak se mi k těm scénám vždy víc hodí žena.

Svoje současné fotografické zaměření sama popisuješ jako fine art. Já fine art vnímám jako hodně široký směr fotografie plný doslova nekonečných možností. Jsou to v podstatě většinou předem vymyšlené, stylizované scény, které se dají pojmout různými způsoby. Člověk zde může naplno popustit uzdu své fantazii a tvořit prakticky cokoliv, co ho napadne. Někdy to hraniční až se surrealismem.

V mém pojetí pracuju s motivy člověk a příroda, přesněji žena a příroda. Fascinuje mě tajemno a neznámo a mám opravdu ráda, když v člověku fotka vyvolá nějaké otazníky, které ho nutí domyslet si příběh, který se za tím obrázkem odehrává. Líbí se mi také, že můžu vytvořit něco, co vlastně vůbec neexistuje, ale přesto se mi podaří to nějak ztvárnit a tím to v podstatě do reality tak trochu přenést... Nebo nějaké místo vyfotit a později upravit tak, aby vypadalo daleko tajemněji a kouzelněji než ve skutečnosti. A tak jsem se do toho ponořila. Při tvorbě svých nápadů hodně pracuji s Photoshopem. Ten nám dnes práci na těchto fotografiích velmi ulehčuje.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Ženy jsou většinou emotivnější a jemnější. Jak vnitřně, tak i navenek. Vyzařuje z nich moudrost a síla. Těžko se mi to ale uchopuje do slov. V žádném případě tímto ale neříkám, že my ženy jsme v něčem „lepší“ než muži a že to, co popisuji, platí ve všech případech. Každé pohlaví má v sobě něco, co to opačné nemá a nikdy mít nebude. Vyjadřuji jen svůj subjektivní pocit, že ženy jsou k určitým věcem většinou vnímavější, víc mi do mých scén sedí a lépe se mi s nimi pracuje. Jinak je dnešní doba velmi zlá a hodně nás všechny nutí potlačovat svou podstatu - svou ženskost či svou mužnost.

Dost často mě někdo oslovuje, ale opravdu málokdy fotím s někým úplně cizím. Znám skvělé holky na portréty, na fotky, kde potřebuju nějaký příběh a vím, koho oslovit, když potřebuji někoho, kdo se nebojí trpět a ještě u toho umí dobře vypadat. I když to zní možná divně, v něčem se mi dobře pracuje také sama se sebou. Nemyslím to tak, že jsem nejtalentovanější a nejkrásnější modelka ze všech, ale vím, co od té fotky chci a tak to většinou trpělivě zkouším, dokud to nedostanu. Dělám to sama pro sebe, nestydím se a nevadí mi u toho třeba i něco vytrpět. Nejde to ale samozřejmě vždycky a čím jsem dál, tím méně je pro mě reálné dělat fotky jako autoportréty.

Inspirace a cestování

Jak jsem již zmiňovala v předchozí odpovědi, nejčastěji to jsou zajímavá místa, která nacházím různě po loukách a lesích. Dost mě ovlivňují i momenty, kdy se třeba cítím opravdu šťastná nebo silná a motivovaná. Toto taky často zažívám v přírodě. Někdy stačí takový ten kýčovitý západ slunce v horách a najednou zapomenu úplně na všechno, co mě třeba trápí.

Dočetl jsem se, že kromě focení tvoří podstatnou část tvého života také cestování. Například před nedávnem jsi zavítala do slunného Španělska a před lety ti k srdci přirostla chladná Skandinávie, konkrétně Norsko. Jaká další zajímavá místa jsi v minulosti navštívila? Možná to působí, že jsem hodně zcestovalá, ale vlastně jsem trochu projezdila zatím jen Evropu.

Vzhledem k tomu, co všechno už jsem viděla hlavně v té Skandinávii, která na velkolepé scenérie není vůbec skoupá, jsem už k mnoha krásám docela otupělá a jen tak něco mě do kolen nedostane. I když to asi pro mnoho lidí nebude znít příliš zajímavě, myslím, že naši sousedé na Slovensku mají opravdu nádhernou vlast. Osobně mám nejraději Malou a Velkou Fatru.

Čtěte také: Diskriminace českých leseb

My lidé často máme pocit, že za krásami musíme cestovat na druhou stranu světa, protože jen tak se naše touha po opravdovém dobrodružství naplní, ale přitom doslova za humny máme zrovna takový ráj. Někdy dokonce přímo před očima. Nikdy bych třeba moje milované Rychlebské hory nevyměnila za nádherné norské Lofoty. Paradoxně jsem začala na cestách víc fotit až v loňském roce. A vůbec za to nejsem ráda, protože jsem nefotila z pouhé lenosti a okradla tak sebe samu nejen o mnoho dobrých fotek, ale i o možnost být na své profesní cestě kousek dál.

tags: #české #holky #v #přírodě #fotky

Oblíbené příspěvky:

• Aplikace pro odpadové hospodářství
• Současné poznatky o klimatických změnách a době ledové
• Obaly Gillette a recyklace
• Harmonogram Svozu Odpadu
• Přírodní vědy a oceánografie: Přehled studijních oborů