Environmentální problémy v České republice

Česká republika dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí významně nad průměrem Evropské unie. Přesto investice vždy nepřinášejí očekávané dopady a v řadě oblastí zůstávají plánované strategické cíle nenaplněné. Vysoké emise, nedostatečná recyklace i znečištěné ovzduší tak nadále zůstávají zásadními problémy.

Z kontrol NKÚ vyplývá, že v praxi existuje řada faktorů, které snižují efektivitu podpory v oblasti životního prostředí - od nedostatků ve strategickém řízení přes pomalou administraci projektů a nedostatečné zacílení podpory až po nekvalitní monitoring dopadů, nízkou motivaci příjemců, legislativní překážky a nevymáhání pravidel. Situaci ale komplikují také resortní spory mezi jednotlivými agendami.

Do oblasti životního prostředí přitom směřují značné veřejné prostředky. Jen z operačního programu „Životní prostředí“, který byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů financování environmentálních opatření, bylo v období 2014-2020 poskytnuto téměř 72 miliard korun. Z toho 66 miliard korun směřovalo přímo do oblastí kontrolovaných NKÚ - například na energetické úspory, vodní a odpadové hospodářství, ochranu přírody a krajiny či zlepšování kvality ovzduší. Celkové výdaje jsou pak podle dat Českého statistického úřadu ještě významnější - jen v roce 2023 směřovalo do ochrany životního prostředí více než 130 miliard korun.

Navzdory významným investicím zůstává Česká republika v mezinárodním srovnání na chvostu. Stav životního prostředí v roce 2024 odpovídal 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky. Podobnou příčku Česko obsadilo i ve dvou předchozích letech - a to navzdory skutečnosti, že na životní prostředí vynakládá jeden z nejvyšších podílů HDP v celé Evropské unii - ten jen v roce 2021 činil 0,6 % HDP.

Mezinárodní srovnání zároveň ukazuje, kde konkrétně má Česko největší rezervy - a ty potvrzují i konkrétní zjištění NKÚ. Například v oblasti recyklace komunálního odpadu Česko recykluje pouze 38,3 %, přestože cílem je dosáhnout 60 % do roku 2030. Skoro polovina odpadu stále končí na skládkách a kapacita recyklačních linek zůstává nedostatečná. V mezinárodním srovnání je Česko v recyklaci na 12. místě v EU.

Čtěte také: Udržitelné cestování v Česku

Zůstávají ale také vysoké emise skleníkových plynů - 10,16 tuny CO₂e na obyvatele nás řadí na 6. místo v EU. Významným zdrojem znečištění ovzduší je stále vytápění domácností, často v energeticky neefektivních budovách. Oproti 90. letům se znatelně zlepšily emise oxidu siřičitého, které klesly téměř o 95 %. Od roku 2000 se také zlepšila kvalita povrchových vod díky výstavbě nových čistíren odpadních vod a rozšiřování kanalizační sítě.

Analýza 4. pilíře Indexu prosperity Česka z května tohoto roku odhalila, že stav životního prostředí v České republice ve srovnání s dalšími unijními zeměmi není dobrý. Na základě hodnocení pomocí 14 indikátorů se Česká republika umístila na 23. místě z 27 zemí EU. Velmi dobře si však ČR vede ve spotřebě vody či v produkci emisí z dopravy, které jsou dokonce třetí nejnižší z hodnocených zemí.

K největším problémům, kterým ČR čelí, patří sucho a emise skleníkových plynů. Česká republika zpracuje jen 33,8 % komunálního odpadu, což odpovídá 19. umístění. S 507 kg odpadu na obyvatele byla ČR ohodnocena 15. příčkou. Celkově na tom jsou nejlépe severské země v čele se Švédskem, nejhůře se umístil Kypr. Výsledky Německa trochu překvapily, protože hodnocení v rámci 14 indikátorů ho odsunulo na 16. místo. Hodnocení nebylo příznivé zejména pro země střední Evropy, z nichž výjimku tvoří Rakousko, dále pro Benelux a Balkánský poloostrov.

Podrobné ukazatele

Následující tabulka shrnuje některé klíčové ukazatele environmentální výkonnosti České republiky ve srovnání s průměrem Evropské unie:

Emise skleníkových plynů z využívání půdy a lesnictví, označované zkratkou LULUCF, byly České lesy dlouhodobě schopny absorbovat. Od roku 2018 však vlivem rozsáhlé těžby dřeva při kůrovcové kalamitě tyto emise vzrostly a lesy a půda si s nimi již neporadí. Dle projekcí Evropské agentury pro životní prostředí navíc podobná situace v Česku zůstane minimálně až do roku 2030.

Čtěte také: Zvýšení podílu OZE v Česku

Ročně se v ČR emituje 11,7 tun ekvivalentu CO2 na obyvatele, což posunulo ČR až na 25. příčku. Horších výsledků dosáhly jen Irsko a Lucembursko. Naopak třeba ve Švédsku se v přepočtu na obyvatele ročně vypustí do atmosféry více než o polovinu méně emisí než u nás, a to 5,4 tun ekvivalentu CO2.

Česká republika dosáhla na 20. místo v znečištění ovzduší ve městech. Indikátory zhodnotily kvalitu ovzduší v České republice jako nepříliš dobrou a posunuly ČR na 21. místo z 27 zemí EU.

Zemědělství a jeho dopady

Většina zemědělské výroby v České republice se odehrává na velkých farmách, kde se hospodaří konvenčně se snahou o maximální výnosy. To znamená s použitím chemie s cílem dostat z půdy maximum. Důsledky na životní prostředí jsou dalekosáhlé. Orná půda ale ubývá, stejně jako zemědělská zvířata. Naproti tomu existují ekologické farmy, i když je jich jen zlomek, kde se hospodaří bez chemie, hospodářská zvířata žijí v jim přirozeném prostředí. Produkty ekologického zemědělství jsou tak zdravější, ale také dražší a náročnější na pracovní sílu.

Vliv Evropské Unie

Z EU do Česka za 15 let od vstupu přišla řada směrnic, které hájí životní prostředí. Například jde o klimatické závazky nutící ČR rozhýbat obnovitelné zdroje energie nebo o pravidla pro oběhové hospodářství. Bez legislativy z Evropské unie by česká ekologie byla v podstatně horším stavu, než je nyní.

"Vstup do EU bylo to nejlepší, co jsme pro ochranu české přírody za posledních 15 let udělali," řekla Balcarová. Podle Jana Rovenského z Greenpeace se od vstupu Česka do EU institucionální ochrana životního prostředí zlepšila a stále zlepšuje.

Čtěte také: Greenpeace ČR - financování

"Pozitivní pravidla EU jsou třeba klimatické závazky nutící ČR rozhýbat obnovitelné zdroje energie nebo pravidla pro oběhové hospodářství," uvedl Jan Piňos z Hnutí Duha. Podle Balcarové má Česko díky EU také povolovací proces chemických látek zajištěný evropskou agenturou. "Díky rámcové vodní směrnici se daří zlepšovat kvalitu vod. Jan Freidinger z Greenpeace jako příklad dobrých pravidel uvedl také omezení jednorázových plastů. To pozitivně hodnotí i ministerstvo životního prostředí (MŽP), které se v loňském roce zapojilo do kampaně Dost bylo plastu.

K dalšímu snižování spotřeby jednorázových plastů by podle MŽP mělo dojít i v souvislosti s novou evropskou směrnicí, která by měla být platná od letošního května. Členské státy by ji měly zavést do dvou let. Podle Freidingera EU dává na různé ekologické programy velké množství peněz. Dobrým příkladem je podle Piňose využití EU fondů na čištění vod. Často ale prostředky, jak tvrdí, směřují do dopravních a jiných staveb, které ničí krajinu.

Negativním příkladem evropské legislativy je pro Freidingera povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. "Zde EU selhala tím, že vůbec agrobiopaliva zavedla a že se jich nedokáže zbavit. Podle Piňose a Balcarové je ale často evropská legislativa chránící životní prostředí v Česku oslabována nebo se snaží najít únikovou cestu.

"Zatímco v české politice jsou aktuální problémy životního prostředí bagatelizovány, v EU pracují na jejich řešení stovky špičkových vědců," řekla Balcarová. Díky tomu se podle ní daří všem členským zemím snižovat emise oxidu uhličitého s cílem je snížit o 40 procent do roku 2030.

Hlavní environmentální problémy v ČR

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Pozitivní je, že se přístup Čechů k životnímu prostředí za posledních roky výrazně změnil k lepšímu. O environmentálních problémech se mluví víc a víc.

Globální problémy a jejich dopad

Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry.

Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy. Nahrazovány jsou infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím.

K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní asie a Latinská Amerika.

Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv. A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou.

Změna přístupu Čechů k životnímu prostředí

Za posledních cca 15 let se přístup Čechů k ochraně životního prostředí výrazně proměnil k lepšímu. Vidět je to především na třídění odpadu. Podle společnosti Eko-kom každý Čech v roce 2021 vytřídil průměrně 71,8 kg odpadů (papír, plasty, sklo, nápojové kartony, kovy).

Vlivem vysoké inflace v ČR a výraznému zvýšení cen energií, začali Češi více šetřit plynem a elektřinou. Oproti roku 2022 omezili plyn o 13,3 procenta a elektřinu o pět procent. Stále je však na čem pracovat například v třídění bioodpadu.

Nutná řešení a zodpovědnost jednotlivců

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů.

V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

tags: #cesko #ekologie #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Jak dosáhnout sníženého rizika pro zdraví
• Rocková kapela Komunál
• Česká energetika a obnovitelné zdroje
• Environmentální matrice: Definice a význam
• Jaroměř třídí odpad efektivněji