Klasifikace podnebí je důležitým úkolem klimatologie. Jde především o vymezení charakteristických typů podnebí, které by v sobě co nejobjektivněji shrnovaly významné shodné podnebné prvky v různých částech Země (Horník, 1982).
Klima určité oblasti je podle Tolasze (2007) výslednicí dlouhodobého působení radiačních poměrů, všeobecné cirkulace atmosféry, nadmořské výšky, tvaru terénu, jeho sklonu a orientace ke světovým stranám, schopnosti odrážet a pohlcovat záření. Podstatný vliv na tvorbě klimatu mají lidské zásahy, především při hodnocení podmínek ve městech.
Klimatické klasifikace souhrnně vyjadřují klimatické poměry s přihlédnutím ke vzájemným vazbám mezi jednotlivými meteorologickými prvky, případně k převládajícím typům atmosférické cirkulace. Klasifikací je velké množství a jejich konstrukce závisí na účelu použití. V Česku patří mezi nejuznávanější Köppenova klasifikace, Klasifikace podnebí ČSR 1958 a Quittova klasifikace 1971. Quittova klasifikace je v Česku nejpoužívanější a nejčastěji prezentovanou klasifikací. Mezi další významné klasifikace patří například Alisovova klasifikace nebo klasifikace podle Atlasu podnebí 2007, která je ovšem pouze modifikací Quittovi klasifikace.
Z celosvětového pohledu leží Česko v mírném teplotním pásmu s rovnoměrným rozložením srážek během roku. Převládající cirkulační poměry ve střední Evropě a orografické poměry našeho území podmiňují klima Česka, kdy teplejší a sušší regiony jsou typické pro nížinné oblasti a chladnější regiony pro podhorské a horské oblasti (Tolasz, 2007).
Dle Quitta (1971) je podnebí Vsetína a okolí teplejší a sušší než v Moravskoslezských Beskydech. Projevuje se zde mírný srážkový stín za Hostýnskými vrchy a vyšší kontinentalita území.
Čtěte také: Podrobný popis klimatické oblasti T3
Quittova klasifikace vychází z klimatických dat za časové období 1901-1950, publikovaných v Atlase podnebí ČSR 1958 (Vysoudil, 2006). Quitt (1971) v této práci rozděluje území Česka do 23 jednotek ve třech oblastech (teplá, mírně teplá a chladná). Převážná část Vsetína spadá do mírně teplé oblasti, podoblast MT2. Jasenice a Jasénka do chladné oblasti, podoblast CH7.
Klasifikace ze své podstaty neumožňuje jednoznačné srovnání změn výskytu či ploch klimatických okrsků. Tuto nevýhodu nemá upravená klasifikace - Atlas podnebí 2007, která přesně nepřebírá původní klasifikaci, ale zachovává její původní záměr a je jednoznačná. Je tudíž použitelná pro libovolné období a může být proto využita i pro sledování změn klimatu (Tolasz 2007).
Podle Tolasze (2007) se město Vsetín nachází v klimatické oblasti MT1, okolní hřbety spadají do oblasi MT7.
Vysoudil (2006) hodnotí letní den jako den, kdy maximální denní teplota byla vyšší než 25 °C. Mrazový den je takový, kdy minimální denní teplota klesne pod 0,0 °C. Během ledového dne nevystoupí maximální denní teplota nad 0,0 °C.
Tato práce je v globálním měřítku nejuznávanější ze světových klasifikací. Mapa klimatických oblastí podle Köppena zařazuje Česko do kontextu světového klimatu. Jako základ jsou brány průměrné teploty nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce, průměrná roční teplota a průměrný měsíční a roční úhrn srážek.
Čtěte také: Riki a Diablo - detailní analýza
Vymezuje 5 hlavních klimatických pásem označených velkými písmeny A až E, v nichž se rozlišuje 11 typů a další podtypy. Vsetín spadá do podtypu Cfb - podnebí listnatých lesů mírného pásma. Jedná se o mírně teplé podnebí se stejnoměrným rozložením srážek v průběhu roku. Čtyři a více měsíců mají průměrnou teplotu nad 10 °C (Horník, 1982).
Věnuje zvýšenou pozornost cirkulačním faktorům podnebí. Jde především o tyto procesy v atmosféře: horizontální přenos teplých a chladných vzduchových hmot, jejich přeměnu vlivem zemského povrchu a cyklonální činnost. Alisov dělí podnebí do šesti zón.
Vsetín spadá do zóny mírného podnebí, kde převládají vzduchové hmoty mírných šířek. Území je ovlivňováno jednak působením mořského vzduchu, ale také působením kontinentálních vzduchových hmot. Zima je chladná a léto teplé. Úhrn srážek je výrazně menší než v Západní Evropě, ale vyšší než ve východní části Evropy, jejich maxima pozorujeme v létě (Horník, 1982).
V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace. Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M.
Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“. Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C.
Čtěte také: Přírodní bohatství Austrálie
Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce. Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů. Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní. Tuto klasifikaci by tedy bylo možné řadit i mezi globální, ale vzhledem k propracovanosti typů vyskytujících se právě u nás (uvedení plodin), ji řadím mezi regionální.
Tato klimatická klasifikace vychází z výše rozebíraného Langova dešťového faktoru. Nevymezuje však šest, ale pět klimatických oblast a je pro zemědělství stručnější. Dále pak Minář vytvořil i klasifikaci na základě vláhové jistoty.
Končekova efektivní klasifikace patří spolu s Quittovou k nejznámějším v ČR i SR. Podle výše uvedených kritérií Konček vymezuje tři klimatické oblasti, pět podoblastí a 19 okrsků. Okrsky jsou vyčleněny na základě průměrného trvání slunečního svitu ve vegetačním období, průměrné lednové teploty a zařazení podle nadmořské výšky do nížin, pahorkatin, vrchovin nebo horských poloh.
Teplá oblast je ohraničená izolinií 50 letních dnů s denními maximy ≥ 25 °C za období 1926-1950 a izolinií průměrného začátku sklizně ozimého žita 15. července za období 1926-1940. Tato oblast je vhodná pro pěstování plodin, které jsou velmi náročné na teplotu (např. kukuřice). V Čechách ji nalezneme např. v Polabí a na Moravě v oblastech Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu.
Pro mírně teplou oblast je hranicí červencová izoterma 15 °C za období 1901-1950 a na druhé straně výše zmíněná hranice teplé oblasti. Tato oblast je vhodná především pro pěstování obilnin.
Chladná oblast se vyskytuje tam, kde průměrné červencové teploty nedosahují 15 °C. Vzhledem k tomu, že po své první publikaci v r. 1957 byla Končekova klasifikace použita ve vydání Atlasu podnebí ČSR (1958), se tato klasifikace stala velice proslulou a někdy se nazývá též klasifikace Atlasu podnebí ČSR.
Tuto klasifikaci vytvořila Kurpelová s kolektivem hlavně k agronomickým účelům. K vymezení jednotlivých oblastí bylo použito tří agroklimatických faktorů.
Teplá makrooblast se vyskytuje na území Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu a je pro ni typické, že TS 10 nabývá hodnot od 3.100 do 2.400. Mírně teplá makrooblast je ohraničená TS 2.400 a 2.000 a patří do ní oblasti vrchovin, středních výškových poloh a kotliny do 600 m.
Klimatický region zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu.Faktory ovlivňující klimatické poměryKlimatické poměry v ČR ovlivňují proměnné (dynamické) a neproměnné (stálé) faktory. Počasí v ČR je proto proměnlivé a nestálé. Vnitrozemská poloha uprostřed evropského kontinentu způsobuje, že jsme na rozhraní západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního klimatu.
V mírném podnebném pásu převládá západní proudění, které přináší vlhký vzduch z Atlantského oceánu. Nadmořská výška území, jeho expozice - orientace vůči světovým stranám, poloha, směr horských hřbetů, návětrný a závětrný efekt pohoří má vliv na výškovou stupňovitost podnebí. Rozložení tlakových center, cyklon a anticyklon nad Azorskými ostrovy, Islandem, Britskými ostrovy, Skandinávií a Ruskem se v průběhu roku mění a ovlivňuje tak počasí na našem území. Zasahují zde vzduchové hmoty polární, tropické i arktické.
Na styku různě teplých vzduchových hmot se vytvářejí vzduchové víry, fronty, které způsobují časté změny počasí. Cyklona, tlaková níže, postupuje po skupinách, směrem k východu a obvykle znamená zhoršení počasí. V průběhu roku prochází našim územím kolem šedesáti cyklon. Rozložení teplot závisí od polohy místa a nadmořské výšky. Průměrné měsíční teploty vzduchu dosahují minima převážně v lednu a maxima v červenci. K nejteplejším oblastem ČR patří jižní Morava, střední Polabí a Praha s průměrnými ročními teplotami okolo 9° C (Hodonín 9,5° C). Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek na území ČR činí 679 mm. K nejsušším oblastem patří jižní Morava, Žatecko a Kladensko ležící ve srážkovém stínu Krušných hor, kde roční úhrny srážek nepřevyšují 450 mm. Nejvíce srážek mají v Jizerských horách, kde roční úhrny dosahují i více než 1 700 mm, na Šumavě, v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydách.
Nejvíce srážek spadne v letních měsících až 40 % a na jaře 25 %. V létě mají srážky často přívalový charakter. Sněhová pokrývka se v horských oblastech objevuje už v říjnu, v nížších polohách v listopadu nebo počátkem prosince. Délka trvání sněhové pokrývky se pohybuje od 40 dní za rok v nížších polohách až po více než 150 v horských oblastech.
Následující tabulky shrnují charakteristiky klimatických oblastí podle různých klasifikací:
| Klimatická charakteristika | Quitt (1971) | Tolasz (2007) | ||
|---|---|---|---|---|
| MT2 | CH7 | MT1 | MT7* | |
| Počet letních dní | 20-30 | 10-30 | 20-30 | 30-40 |
| Počet dní s průměrnou teplotou 10°C a více | 140-160 | 120-140 | 120-140 | 140-160 |
| Počet dní s mrazem | 110-130 | 140-160 | 160-180 | 110-130 |
| Počet ledových dní | 40-50 | 50-60 | 40-50 | 40-50 |
| Průměrná lednová teplota | -3- -4 | -3- -4 | -5- -6 | -2- -3 |
| Průměrná červencová teplota | 16-17 | 15-16 | 15-16 | 16-17 |
| Průměrná dubnová teplota | 6-7 | 4-6 | 5-6 | 6-7 |
| Průměrná říjnová teplota | 6-7 | 6-7 | 6-7 | 7-8 |
| Průměrný počet dní se srážkami 1 mm a více | 120-130 | 120-130 | 120-130 | 100-120 |
| Srážkový úhrn ve vegetačním období | 450-500 | 500-600 | 500-600 | 400-450 |
| Srážkový úhrn v zimním období | 250-300 | 350-400 | 300-350 | 250-300 |
| Počet dnů se sněhovou pokrývkou | 80-100 | 100-120 | 100-120 | 60-80 |
| Počet zatažených dní | 150-160 | 150-160 | 120-150 | 120-150 |
| Počet jasných dní | 40-50 | 40-50 | 40-50 | 40-50 |
*Charakteristika je vázána na hřbety hor kolem města
| Stupeň | Označení | Charakteristika |
|---|---|---|
| I. | Velmi suchá | L (Df) < 20 |
| II. | Suchá | L (Df) 20-30 |
| III. | Mírně suchá | L (Df) 30-40 |
| IV. | Vlhčí | L (Df) 40-50 |
| V. | Vlhká | L (Df) > 50 |
| Kód | Charakteristika |
|---|---|
| VT | Velmi teplý region |
| T2 | Teplý region 2 |
| MT4 | Mírně teplý region 4 |
| MCH | Mírně chladný region |
| CH | Chladný region |
tags: #charakteristika #klimatických #poměrů