Světová charta přírody byla vyhlášena v roce 1982 Valným shromážděním OSN a obsahuje preambuli a 24 článků.
V preambuli je vyjádřen základní koncept Charty: člověk je součástí přírody a civilizace má svoje kořeny v přírodě. Každá forma života je unikátní a zasluhuje si respektování bez ohledu na užitečnost, kterou má pro člověka. Lidstvo musí udržovat stabilitu a kvalitu přírody a zachovávat přírodní zdroje.
Charta není závazná - patří do kategorie soft law. Některé z principů jsou ale zapracovány do mezinárodních smluv i do právních řádů některých zemí.
Podobně jako vznik dalších environmentálních aktivit a organizací klademe i počátky ideje Charty Země do doby ekologického probouzení, tedy do šedesátých let, přesněji do roku 1968. Strůjci myšlenky jsou Maurice Strong a Michail Gorbačov, členové Římského klubu (Club of Rome), kdy Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj (United Nations World Commission on Environment and Development) žádala o nový dokument, který by posloužil jako průvodce na cestě ke koncepci udržitelného rozvoje. Finální podoba Charty Země byla schválena na zasedání Komise Charty Země (Earth Charter Commission) v ústředí UNESCO v Paříži v březnu 2000. Oficiálně byla představena v Paláci míru (The Peace Palace) v Haagu (Nizozemsko).
Světová konference o životním prostředí a rozvoji se konala v Rio de Janeiru v roce 1992 u příležitosti 20. výročí Stockholmské konference. Mnoho problémů v oblasti životního prostředí zůstalo nevyřešeno a vyspělé státy si uvědomovaly nutnost spolupráce s rozvojovými zeměmi, které jsou ale zahlceny vlastními problémy (nedostatek pitné vody, chudoba, podvýživa) - bylo proto nutné obnovit dialog.
Čtěte také: Kohák o diverzitě
V červnu 1992 se sešli představitelé více než 170 států světa na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji. Účastníci se zaměřili na otázku trvale udržitelného rozvoje.
Od Stockholmské konference se tato konference lišila z hlediska důrazu na souvislost otázek životního prostředí a rozvoje.
Charta Země je deklarací základních etických principů pro vytváření udržitelné a mírumilovné globální společnosti v 21. století. Snaží se inspirovat populaci celkově, a to novým pocitem globální provázanosti a sdílené zodpovědnosti s cílem vytváření blahobytu napříč celou lidskou rodinou a povzbuzení komunitního života. Je to vize naděje a volání po činech. Vyzývá lidstvo k vytvoření celosvětového partnerství v přelomovém okamžiku.
Etická vize, na které je Charta založena, navrhuje schválení konsenzu, že různá témata jako: environmentální ochrana, lidská práva, spravedlivý lidský rozvoj a život v míru jsou vzájemně neoddělitelně propojeny. Charta se snaží o zprostředkování nového úhlu promýšlení a řešení těchto témat.
Mezinárodní den Spojených národů se slaví každoročně 24. října a je významnou příležitostí k oslavě a oceňování práce a cílů Spojených národů (OSN). Tento den byl vyhlášený v roce 1945 Valným shromážděním OSN, aby se připomněl vstup Charty Spojených národů v platnost.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
K oslavě tohoto dne dochází po celém světě prostřednictvím různých akcí, včetně konferencí, seminářů, výstav a kulturních představení.
Charta Spojených národů je základním dokumentem OSN, který stanoví práva a povinnosti členských zemí a definoval cíle a principy organizace. Tato Charta byla podepsána na konferenci v San Franciscu 26. června 1945 a vstoupila v platnost 24. října téhož roku po ratifikaci většiny signatářů, včetně všech pěti stálých členů Rady bezpečnosti.
Valné shromáždění OSN je jednou z hlavních složek organizace, kde se každá členská země schází jako rovný partner. Valné shromáždění se pravidelně setkává každý rok a probírá a rozhoduje o klíčových otázkách světové politiky.
Vyjednavači členských zemí OSN se dohodli na podobě mezinárodní smlouvy o ochraně oceánů, o které se jednalo již patnáct let. Smlouva označovaná odborníky i politiky za přelomovou má pomoci zachovat mořskou biodiverzitu a zajistit její udržitelné využívání.
Dohodu, která se týká hlavně ochrany volných moří, ještě musí ratifikovat členské země OSN. Jejím hlavním cílem je zajistit, aby se v budoucnosti nejméně třicet procent plochy oceánů zařadilo mezi chráněné oblasti.
Čtěte také: Rozhodnutí soudů v oblasti ovzduší
Schválení označila za historickou chvíli pro ochranu přírody a znamení, „že i v rozděleném světě může ochrana přírody a lidí zvítězit nad geopolitikou“.
Aktualizovaná dohoda, která vychází ze smlouvy z roku 1994, se týká částí oceánů mimo národní jurisdikce, to znamená nejméně dvě stě námořních mil (370 kilometrů) od pobřeží. Představuje to zhruba šedesát procent plochy světových oceánů. Smlouva nyní stanoví nový dozorčí orgán a zřídí chráněné oblasti na volném moři.
Řada mořských druhů včetně delfínů, velryb nebo mořských želv každoročně migruje a překračuje přitom hranice jednotlivých států a volného moře. Snahy o jejich ochranu - a ochranu komunit, které jsou závislé na rybolovu nebo cestovním ruchu souvisejícím s mořskými živočichy - dosud zásadně ztěžovala nepřehledná spleť zákonů.
„Tato dohoda pomůže propojit různé regionální smlouvy, aby bylo možné řešit hrozby a potíže v místech, kde se tyto druhy vyskytují,“ uvedla Jessica Battleová, odbornice na správu oceánů ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF).
tags: #charta #osn #ochrany #prirody #co #to