Erazim Kohák a diverzita přírody i myšlení

Erazim Kohák obohatil česk(oslovensk)é filosofické i politické myšlení a jednání, zasloužil se o česk(oslovensk)ou demokracii, a za to mu sluší vyjádřit naši vděčnost. Narodil se v roce 1933 v Praze Miloslavu a Zdislavě Kohákovým.

Jeho otec byl sekretářem Akademické YMCA, národní socialista, parlamentní stenografista a za války působil v odbojové skupině PVVZ. Maminka byla učitelka, rovněž činná v YMCA a v odboji. Oba byli za války vězněni a v březnu 1948 emigrovali nejprve do Německa, později do Spojených států. V nepřítomnosti jej v 50.

Erazim Kohák vystudoval filosofii a teologii na předních amerických univerzitách a stal se profesorem na univerzitě v Bostonu. Už jako student se rozhodl, že zůstane Čechoslovákem v Masarykově smyslu - proto bychom ho měli spíše nazývat československým filosofem a československým demokratem, než jen českým filosofem a českým demokratem.

V roce 1992 s Pavlem Tigridem, slovenskými demokraty a dalšími výraznými osobnostmi zorganizoval velkou česko-slovenskou petici za uspořádání referenda o rozdělení, nebo spíše udržení Československa. Sebrali tehdy asi 2 miliony podpisů, ale Václav Klaus a Vladimír Mečiar k nim nepřihlédli.

Filosofické směřování Erazima Koháka

Už ve studentských letech si Erazim Kohák uložil praktický úkol: když napíše knihu anglicky, napíše i knihu česky, když napíše článek anglicky, napíše i článek česky - a lze vysledovat v jeho bibliografii, že tento závazek dodržel. Překládal českou filosofii do angličtiny, a to i tu, vůči níž měl kritický odstup. Masaryk on Marx (vybrané části Masarykovy Otázky sociální), Rádlovu Útěchu z filosofie (kritický odstup), Patočkovy Tělo, společenství, jazyk, svět, Úvod do fenomenologické filosofie a Kacířské eseje.

Čtěte také: Ochrana biologické rozmanitosti

Také přeložil vybrané studie, které se staly součástí anglické knihy Jan Patočka: His Thoughts and Writings, kterou začal psát v roce 1977 a signální výtisk obdržel 17. listopadu 1989. Věnoval se fenomenologii, zejména Husserlově fenomenologii jako přísnému a přesnému uvažování o světě, a vědomí, které vychází z fenoménů, v nichž se nám věci a svět dávají a otevírají. Uvažoval také o sdílených strukturách hodnot a smyslu, prostřednictvím nichž svět vidíme, zakoušíme, hodnotíme a jednáme v něm. Kohákovo vlastní fenomenologické myšlení je obsaženo v Idea and Experience.

Jeho fenomenologie se prolíná s hermeneutikou porozumění a čtení smyslu přírody, lidského světa i dějin a se stěhováním metafor, ovšem se značným odstupem od Heideggerovy existenciální, jak Kohák říká, hlubinné, hermeneutiky, kterou považuje za zavádějící a temnou. V tomto smyslu má také odstup od Patočkova myšlení v těch momentech, kdy Patočka navazuje na Heideggerovo ontologické myšlení, což najdeme částečně v Úvodu do fenomenologie a zejména v 6. „válečném kacířském eseji“ a v Co jsou Češi? Rozumí si s Patočkou tam, kde rozvíjí Masarykovo a Husserlovo myšlení, je mu blízká asubjektivní fenomenologie 60. let, zejména Tělo, společenství, jazyk, svět.

V české a československé filosofii Kohák navazuje zejména na Masaryka, který je pro něj Prvním filosofem. Druhým filosofem je pro něj Patočka. Návaznost na Masaryka je patrná v mnoha oblastech: v důrazu na srozumitelnost, praktičnost, pracovitost, na etické zásady, kterými bychom se měli řídit ve filosofii i ve veřejném životě. Také Masarykovo pojetí humanitní demokracie je pro něj inspirací i závazkem.

Masaryka si váží proto, že vychází z pozitivismu, v němž vidí příklad věcného, střízlivého, osvícenského filosofování. Kritičtější vztah má k Rádlovi pro větší náklonnost k myšlení romantickému. Opozici osvícenského a romantického myšlení sleduje i ve sporu Masaryk x Pekař, Kant x Hegel, Husserl x Heidegger a v Patočkově myšlení samém.

Etika a politická filosofie

Člověk, dobro a zlo, správné a nesprávné myšlení a jednání, pravda a lež, ale zároveň pestrost a diverzita přírody i pestrost a diverzita kultury a myšlení. Člověk má hledat smysl, má se snažit myslet a mluvit pravdivě, rozhodovat správně. Hledání, rozhodování i jednání není jednou provždy dané, ale představuje celoživotní úsilí a proces. Jako Platónův Sókrates soudí: „Nezkoumaný život nestojí za to, aby byl žit.“ Po Masarykově vzoru je přesvědčen, že člověk je za své myšlení i jednání odpovědný.

Čtěte také: Ekologie, diverzita, bohatost - podrobný článek

Člověk má mít odvahu veřejně vystoupit s určitými názory a otázkami, i když s ním většina nesouhlasí nebo je proti. V tomto smyslu byl Kohák kritický v mnoha směrech k našemu polistopadovému vývoji, zejména vůči ekonomickému liberalismu Václava Klause, ale také vůči některým důrazům Václava Havla - zvláště podpoře americké zahraniční politiky. Veřejně kladl srozumitelné otázky: Budou lidé lepší, když jim budeme na hlavu házet bomby? Podaří se nám rozšířit demokracii hlavněmi tanků a na křídlech bombardérů?

Praktická denní a politická etika: reagoval na to, co viděl okolo sebe, a mnoho věcí pro něj bylo neznámých a překvapivých, protože se vrátil po 42 letech strávených v Americe. Po jedné televizní debatě, v níž vystupoval společně s Václavem Klausem, mu Václav Klaus řekl: Na vás je vidět, že jste tu nežil.

Kohákova etika je zejména ekologickou etikou. V hlavním ekologickém díle Zelená svatozář - nazývá ji ekologickou gramatikou - mu jde o přiblížení základních ekologických koncepcí, včetně biocentrické, hlubinné či Schweitzerovy úcty k životu. Základní teze: Člověk je mocný a měl by se uskromnit.

Politická filosofie navazuje na Masarykovo demokratické myšlení, ale také na americký pragmatismus, transcendentalismus a personalismus. Zdůrazňuje diskusi, rovnost podmínek, férovou argumentaci, kritické přezkoumávání vlastních pozic i pozic protivníka. U každé filosofie se ptá: Z čeho vychází? Na čem je založena? K čemu vede?

Pojetí vyspělé či dospělé demokracie, která je náročná a klade na nás intelektuální, morální i občanské nároky představil poprvé v Průvodci po demokracii, a potom také ve studii Svoboda, svědomí, soužití a Domov a dálava. Dalo by se říci, že jeho politická filosofie je založená na křesťanském a kantovském pragmatismu. Pragmatismu ne v tom smyslu, že dobré je vše, co se osvědčí, ale v tom smyslu, že žijeme na planetě Země a měli bychom si uvědomit, že planeta Země je konečná, jak co se týká jejího povrchu, tak co se týká jejich zdrojů a obyvatel, a měli bychom tomu přizpůsobit naše myšlení i jednání.

Čtěte také: O diverzitě klimatické paniky

tags: #diverzita #prirody #Charta #77

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace aut v souladu s životním prostředím
• Ekologický Dopad EET Kotoučků
• Jak třídit odpad v Brně-Lískovci
• Crit'Air Lille: Co potřebujete vědět
• Koše na tříděný odpad do skříně