Chemické znečištění atmosféry způsobené člověkem: Zdroje a dopady

15.03.2026

Vzduch, který dýcháme, je směs plynů, skládající se převážně z dusíku (78 %) a kyslíku (21 %), s malým množstvím dalších plynů včetně oxidu uhličitého (přibližně 0,04 %). Někdy ale může obsahovat i škodlivé látky, které mají negativní vliv na lidské zdraví. Nemoci dýchacího ústrojí způsobené znečištěným vzduchem si ročně vyžádají téměř 2,5 milionu životů. Škodliviny se nacházejí jak uvnitř budov, tak i venku. Hlavními antropogenními zdroji znečištění jsou emise z automobilů a továren.

Dospělý člověk spotřebuje denně kolem 15 kg vzduchu, z nichž se při klidném dýchání asi 1/2 kg kyslíku vstřebává do krve a je metabolizováno v těle. Ve srovnání s denní spotřebou přibližně 1,5 kg potravin a asi 2 l vody k pitným účelům je to značné množství. Člověk je až na výjimečné případy vždy odkázán na ovzduší, ve kterém se bezprostředně nachází bez možnosti jakéhokoliv výběru.

Dýchací systém je branou, jíž do organismu vstupují nejen plyny tvořící normální ovzduší, ale i plynné imise, které se dostanou do ovzduší jako znečišťující látky škodlivé až toxické pro organismus. Do organismu se dostávají tuhé imise (prach, popílek, saze) a mikroorganismy (baktérie, viry, spory plísní apod.). Při tom mají velký význam také fyzikální vlastnosti ovzduší (teplota, vlhkost, ionizace, barometrický tlak aj.).

Zdroje znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší se dá třídit na několik druhů:

Primární zdroje: Uvolňování populantů.
Antropogenní zdroje: Vytvořené a způsobované lidmi. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých paliv, jako je benzín, dřevo, uhlí, plyn.
Přírodní zdroje: Existuje i mnoho přírodních zdrojů, které znečišťují ovzduší. Volně žijící sudokopytníci, kteří vydechují oxid uhličitý, radioaktivní plyn, který se uvolňuje že zemské kůry. Kvůli sopečné aktivitě se uvolňuje popel, sloučeniny síry nebo chlóru a dochází k tepelné zátěži.

Složení ovzduší a jeho vliv na organismus

Kromě stálých složek atmosféry se v něm nacházejí další komponenty přirozeného původu, jejichž koncentrace značně kolísají. Jsou to, vedle již zmíněné vodní páry, oxidy dusíku a ozón vznikající za bouří v elektrických výbojích, oxid siřičitý, fluorovodík a chlorovodík vulkanického původu, sulfan z výronů kyselého přírodního plynu, ze sopek nebo jako produkt činnosti sirných baktérií.

Čtěte také: Zdroje chemických látek v ovzduší

Prach a aerosoly přirozeného původu v ovzduší představují solné částice pocházející z mořské vody, různé typy kondenzačních jader, půdní a rostlinné části, z nichž zejména rostlinné pyly mají z hlediska zdravotního pro nezanedbatelnou část populace značný význam, spóry baktérií apod. Nad mořskou hladinou lze najít nejmenší koncentrace částic v ovzduší (4 mg částic na 1 m3 převážně soli).

Vzdušné ionty

Vzdušné ionty jsou drobné částice (molekuly, skupiny molekul, kondenzační jádra, mikroskopické prašné částice), které mají indukovaný elektrický náboj (kladný nebo záporný), vzniklý ztrátou nebo získáním elektronu. Lehké ionty jsou samotné ionizované molekuly. Těžké ionty vznikají adsorpcí na kondenzační jádra, nebo agregací ionizovaných molekul.

Koncentrace iontů je výsledkem dynamické stability mezi silami, které plynule tvoří nové ionty a současně působícími destrukčními ději. Mění se podle aktuálních okolnosti atmosféry. V atmosféře sídlišť a průmyslových zón je lehkých iontů poměrně málo. Zde je zvýšeno množství těžkých iontů (20-30 tisíc na m3). Těžké ionty jsou nestabilní součástí ionizace ovzduší. Rychle se usazuji a ztrácejí svůj náboj.

Působení změn ionizace ovzduší na organismus se uplatňuje hlavně přes dýchací orgány, kde ionty nejsnáze odevzdávají svůj náboj. Indikátory jejich účinku je pozorování činnosti řasinkového epitelu v dýchacích cestách, produkce hlenu, změn na elektroencefalogramu, změn krevního tlaku, pH krve, bazálního metabolismu, tvorba hormonů, rychlosti dýchání, teploty a také subjektivních pocitů čilosti nebo únavy.

Na základě pozitivních zkušeností s působením lehkých negativních iontů byly vyvinuty ionizátory ovzduší. Nejčastěji se využívá tzv. tichého korónového výboje, při kterém ale může vznikat i větší množství ozónu a oxidů dusíku, což je nevhodné. Další ionizátory používají nějakou vhodnou radioaktivní látku a poslední typ používá rozprašování vody. Tzv. ozonizátory, doporučované občas pro potlačování zápachů apod., jsou pro dráždivost ozónu i současně s ním vznikajících oxidů dusíku zcela nevhodné.

Čtěte také: Efektivní postupy chemického čištění odpadů

Částice v ovzduší

Jen velmi málo primárních znečištěnin si zachovává trvale svou chemickou identitu po vstupu do ovzduší. Částice větší než 100 μm poměrně rychle sedimentují a mají proto relativně neveliký přímý zdravotní význam. Kvůli velikosti je omezena i jejich interakce s jinými znečištěninami ovzduší. Mohou to být anorganické prachy např. Pro svůj značný povrch dávají dobrou příležitost ke slučování a jiným reakcím na nich adsorbovaných plynných nebo kapalných znečištěnin. Vedle toho rozptylují světlo. Při jejich vyšším obsahu v ovzduší může docházet ke značnému snižování viditelnosti. Podle své chemické struktury mohou být značně jedovaté pro lidi, zvířata i rostliny.

Částice menší než 10 μm se označují jako aerosol. Hmotnostně je jejich obsah ve vzduchu poměrně malý. Mají velký biologický význam. Za 24 hodin se jich dostane do dýchacího systému téměř 0,01 g, což je několik miliard částic, většinou menších než 1 μm, které infiltruji průdušinkami až do plicních sklípků. Částice menší než 0,01 μm se začínají chovat jako plynné molekuly. Postupně klesá jejich retence v plicích a částice menší než 0,001 μm jsou vydechovány. Částice větší než 10 μm jsou zachycovány v horních dýchacích cestách. Řasinkový epitel přestavuje mukociliární eskalátor, na kterém ulpívají prašné částice.

Škodlivost prachů a aerosolů závisí na jejich retenci v plicích a ta je v rozhodující míře ovlivněna jejich disperzitou. Tuto stanovujeme pomocí mikroskopického vyšetření prachu, nejčastěji lanametrem. Lanametr je mikroskop doplněný clonou s stupnicí. Distribuční křivka vyjadřuje relativní frekvenci zastoupení jednotlivých velikostních tříd zachycených částic a je zásadní pomůckou při posuzování rozsahu hygienického rizika při inhalaci daného prachu.

Chemické složení prachu je další významný faktor při posuzování zdravotního rizika inhalace. Jestliže prach nemá specifické biologické účinky a působí jenom zaprášení plic, mluvíme o prachu biologicky inertním. Obvykle ale, se jedná o prach biologicky agresivní a v důsledku jeho vdechování vznikají různé plicní koniózy. Klasický příklad prachu s fibroplastickými účinky je křemičitý prach. Dojde tedy ke, zvláště mezi horníky a brusiči obávané, silikóze. Prach azbestový, hlavně po dlouhodobé inhalaci dlouho vláknitého prachu, může způsobit zhoubný novotvar poplicnice nebo pohrudnice kromě klasické azbestózy. Prach obsahující beryllium při imunosupresi může způsobit berylliózu.

Kromě disperzity a chemického složení prachu mají zásadní význam také jeho fyzikální vlastnosti. K nim patří smáčivost, krystalická struktura a morfologie prachu, tedy tvar inhalovaných částic. Např. zkoumání provedená mezi obyvateli Sahary ukázala, že ačkoliv prach zvednutý větrem je převážně čistý oxid křemičitý, nebyla u exponované populace nalezena silikóza.

Čtěte také: Vysokoškolské vzdělání v oboru chemie a životního prostředí

Další škodlivé látky v ovzduší

Sloučeniny síry mají hlavně podobu oxidů SO2 a SO3, dále pak sulfanu a sirouhlíku. Ze sloučenin dusíku jsou nejvýznamnější jeho oxidy a amoniak. Oxidy dusíku vznikají při hoření za vysokých teplot, tedy především ve všech elektrárnách a teplárnách na fosilní paliva, a ve válcích pístových motorů. Mohou dráždit, po inhalaci se vstřebávají do krve za vzniku methemoglobinu, a jsou důležitým faktorem ve fotochemických reakcích.

Oxidy uhlíku CO2 a CO vznikají při úplném, resp. nedokonalém spalování uhlíkatých paliv (hlavně z automobilové dopravy). Vysoké koncentrace CO mohou být i na některých pracovištích, např. v kotelnách. Halogenové sloučeniny, např. HF nebo HCl, se do ovzduší dostávají při některých metalurgických procesech. Organických sloučenin je ve znečištěném ovzduší velké množství, hlavně nasycené i nenasycené uhlovodíky alifatické i aromatické a jejich kyslíkaté i halové deriváty. Jsou emitovány jako páry nebo prchavé sloučeniny. Řada polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) má prokazatelné karcinogenní vlastnosti. Mezi organickými látkami v ovzduší nacházíme také silně dráždivé sloučeniny jako formaldehyd, kyselina mravenčí, akrolein a další. Hlavním zdrojem těchto uhlovodíků jsou automobilové motory, především dvoutaktní a čtyřtaktní benzínové.

Radioaktivní látky, např. ve formě radioaktivního stroncia, izotopů jódu, cézia a dalších prvků, mohou ohrožovat zdraví člověka.

Radioaktivní znečištění

Radioaktivní látky, jako například radioaktivní stroncium, izotopy jódu a cézia, mohou ohrožovat lidské zdraví. Současný rozvoj jaderných elektráren přinesl některé potíže téměř výhradně však v případě havárií, jak se to projevilo již dříve při haváriích ve Windscale (1956, Anglie), Three Mile Island (1979, USA) a zejména při havárii bloku jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986.

Nad Evropou se v posledních týdnech pohybuje oblak radioaktivního znečištění. Podle povětrnostních modelů se jedná o pásmo jižně od Uralu, respektive o oblast mezi tímto pohořím a řekou Volhou. Francouzský institut tvrdí, že příčinou kontaminace je zřejmě nehoda v továrně pro zpracování radioaktivního paliva nebo v centru pro nukleární medicínu. IRSN společně s několika dalšími evropskými centry pro jadernou bezpečnost naměřil v ovzduší vyšší míru ruthenia 106, tedy produktu, který se přirozeně v ovzduší nevyskytuje a je zejména výsledkem štěpení atomů v jaderném reaktoru. Havárii reaktoru však středisko vyloučilo, ta by totiž vedla ke kontaminaci i jinými látkami.

Zdroje radioaktivního znečištění

Glynné radioaktivní odpady, které obsahují radioaktivní plyny a aerosoly, vznikají v jaderných elektrárnách, závodech na přepracování vyhořelého jaderného paliva, při tepelném zneškodňování radioaktivních odpadů a v dalších jaderných zařízeních. Atomy a molekuly radionuklidů mohou být přítomny jako plyn, páry a v koloidně-disperzní formě-aerosol. Mezi ekologicky významné radionuklidy patří ty, které se snadno šíří (plyn, těkavá látka, vysoce disperzní aerosol), mají vysokou aktivitu (hlavně alfa), dlouhý poločas rozpadu a radiotoxicitu. Lze sem zařadit 3H, 131I, 129I, aerosoly 239Pu, 241Am, 137Cs, 106Ru. Radionuklidy mohou být toxické i ve velmi nízkých koncentracích. Radiotoxicita je úměrná poločasu přeměny a energii záření, metabolismu prvku, rychlosti jeho vylučování z organismu a závisí na radiologické charakteristice sloučeniny, případně i na její molekulové struktuře, je-li současně i chemicky toxická.

V každém kroku palivového cyklu jaderných elektráren vznikají radioaktivní odpady:

Těžba a úprava uranové rudy: Odsávaný vzduch z dolu obsahuje hlavně radon. Během drcení, mletí uranové rudy vznikají prachové částice obsahující 238U, 232Th, 226Ra, uvolňuje se radon a společně přecházejí do odsávaného vzduchu. Ve vzduchu odsávaném ze sušení uranového koncentrátu jsou radioaktivní prachové částice obsahující uran a členy jeho rozpadové řady.
Výroba jaderného paliva: Při výrobě oxidu uraničitého, tablet UO2 se dostanou do odsávaného vzduchu prachové částice obsahující UO2, z výroby UF4, UF6 přecházejí do odpadního plynu HF, F2, UF6, NH3.
Provoz jaderných elektráren: Plynné radionuklidy a radioaktivní aerosoly produkované během normálního provozu tlakovodního reaktoru jsou uvedeny v tab. 1. V odpadním plynu z reaktoru a ve vzduchu z odvětrávání budov jsou zastoupeny štěpné produkty 85Kr, 133Xe, 131I, 3H, aktivační produkty 14C, 3H, aerosolové částice štěpných produktů 137Cs, 9OSr, 144Ce aj., aerosoly aktivačních produktů 60Co, 55Fe, 51Cr aj. a aktinidů. Ke zvýšenému vzniku radioaktivních plynů, par a aerosolů dochází při havárii reaktoru. V případě havárie lehkovodního reaktoru se vytvoří aerosoly kondenzací odpařených štěpných produktů a materiálu jádra reaktoru. Rozsah kontaminace závisí na velikosti a druhu havárie, vliv má povětrnostní situace v době havárie, roční období.
Přepracování vyhořelého jaderného paliva: Ve vyhořelém jaderném palivu jsou tři skupiny radionuklidů: štěpné produkty včetně jejich dceřinných produktů, aktivační produkty, aktinidy a jejich dceřinné produkty. Plynné radionuklidy a aerosoly se uvolní při řezání a rozpouštění vyhořelého palivového článku. Vyhořelé jaderné palivo se rozpouští v roztoku kyseliny dusičné a uvolňují se NOx.
Tepelné zpracování odpadů: Tepelné zpracování odpadů zahrnuje kalcinaci, vitrifikaci, bitumenaci a spalování. Při vitrifikaci vysoce aktivních odpadů z vyhořelého jaderného paliva unikají jako páry radionuklidy prvků Ru, Cs, Sb, Te, Se, Tc. Nejvýznamnější je 106Ru, 137Cs, také 99Tc pro dlouhý poločas rozpadu (2,12.105 let) a jeho výtěžek je významný. Plyn z vitrifikace obsahuje aerosoly dalších štěpných produktů a aktinidů. Při bitumenaci odpadní plyn obsahuje bitumen, oleje, vodní páru a aerosoly radionuklidů obsažených v odpadu. Při spalování radioaktivních odpadů obsahuje odpadní plyn neaktivní CO2, O2, H2O, HCl, SOx, NOx, HF, uhlovodíky, radioaktivní (např. 137Cs, 60Co) a neradioaktivní aerosoly.
Úložiště radioaktivních odpadů: Neaktivní i aktivní plyny se uvolňují z úložišť nízko-, středně- a vysoce aktivních odpadů. Při vzniku plynů se uplatňují tři mechanismy: koroze, radiační účinky, mikrobiální rozklad. Korozí sudů, kovových materiálů v odpadu, radiolýzou vody v cementu vzniká H2. Radiačním rozkladem polymerních látek vzniká H2, COx, CHx. Mikrobiálním rozkladem polymerních látek vzniká v aerobních podmínkách CO2, v anaerobních podmínkách CO2, CH4. Bitumenový produkt uvolňuje radiačním rozkladem H2, SO2, CO2, N2, mikrobiální aktivitou CH4. Vznik plynů má za následek botnání bitumenového produktu. Vznik tepla radiačním rozkladem může způsobit zahřátí odpadu až na 100 0C a dojde k vývinu vodní páry. Z radioaktivního odpadu se uvolňují radioaktivní plyny jako 129I, 14CO2, 85Kr, 222,220Rn, 14CH4. Poškozením technických bariér mohou plyny migrovat geologickými formacemi, které obklopují úložiště a dostat se do podpovrchové vody.

Šíření a monitorování

Na transport plynných radionuklidů a radioaktivních aerosolů působí proudění vzdušných mas i opačný proces - sedimentace. Parametry, které ovlivňují šíření radioaktivních látek, jsou rychlost, směr, turbulence proudění vzdušných mas. Sedimentace aerosolových částic má za následek znečištění půdy, povrchových vod. Vodní srážky způsobují intenzivní vymývání radioaktivních látek z atmosféry a jejich přechod na povrch. Radioaktivní látky se tak mohou dostat do potravinového řetězce.

Z hlediska globální disperze jsou nejdůležitějšími radionuklidy T, 14C, 85Kr, 129I, které vydrží dlouho v atmosféře. T a 85Kr se během doby průměrného lidského života z větší části rozpadnou a jimi způsobená kontaminace okolí značně poklesne. Naproti tomu 14C a 129I představují trvalé potencionální nebezpečí.

Monitorování radionuklidů v ovzduší se provádí se na celém území státu a z výpustí jaderných elektráren. Radiační monitorovací sítí (RMS) se věnuje pozornost umělým radionuklidům 137Cs, 9OSr, 239 240Pu, 85Kr. Z výpustí jaderných elektráren se měří 133Xe, 135Xe, 3H, 131I, 14C a aerosoly štěpných, aktivačních produktů a aktinidů. Nebyly zjištěny rozdíly mezi obsahem radionuklidů v ovzduší z okolí jaderné elektrárny a ostatního území státu. Provádí se také průzkum expozice obyvatelstva přírodními radionuklidy. Jedná se hlavně o expozici radonem a jeho produktů radioaktivního rozpadu ve vnitřním ovzduší staveb. Měření staveb je soustředěno do oblastí přepokládaného vysokého radonového rizika.

Největší část ze zdrojů umělého a přírodního ionizujícího záření působícího na člověka představuje radon (44 %), z výpustí jaderných zařízení připadá jen 0,25 %, zejména díky technologickým postupům, které umožňují snížit koncentrace radioaktivních látek v odpadním plynu ze všech operací palivového cyklu jaderných elektráren na přípustnou míru.

Přírodní zdroje plynných radionuklidů

Nejvíce se vyskytujícím plynným přírodním radionuklidem je radon, který vzniká rozpadem radia. Rozpadem radonu vzniká tak zvaný dlouhodobý depozit (RaDEF), který může vytvořit aerosol. Další přírodní plynné radionuklidy vznikají jadernými reakcemi způsobenými kosmickým zářením. 14C a 3H vznikají interakcí neutronové složky kosmického záření s atmosférickým dusíkem. Vyskytují se jako CO2, H2O. Další z plynných radionuklidů, které vznikly v malých koncentracích jadernými reakcemi vyvolanými kosmickým zářením, jsou: 36Cl, 39Ar, 129I. Spontánním štěpením 232Th a 238U vzniká 85Kr.

Přírodní radionuklidy se dostávají do ovzduší také ze spalování uhlí v tepelných elektrárnách, spalování ropy, zemního plynu, výroby fosfátových hnojiv. Jsou obsaženy v popílku z tepelných elektráren.

Smog a jeho typy

V souvislosti s rostoucími problémy ve znečišťování atmosféře se tradičně používá název smog, často však nesprávně a v nevhodných souvislostech. Redukční typ smogu, tzv. londýnský smog, je směsí kouře, oxidů síry a dalších plynných spodin spalování uhlí při vysoké relativní vlhkosti vzduchu a je obvykle doprovázen hustou mlhou. Oxidační typ smogu, tzv. losangeleský, dnes označovaný jako letní smog, vzniká na základě zplodin spalování kapalných a plynných paliv a jeho vznik je spojován s masivním znečišťováním ovzduší výfukovými plyny automobilů.

Slovem smog se označuje chemické znečištění ovzduší, obvykle způsobené přičiněním člověka. Odborníci smog rozlišují na dvě základní skupiny; na smog redukční a oxidační. Nicméně pro nás je důležitá spíše praxe než teorie. Všeobecně známé zdroje znečištění „obohacují“ ovzduší hned o několik „základních ingrediencí“ smogu.

Dopady znečištění ovzduší na zdraví

Nemocnost, jako důsledek zhoršení kvality ovzduší v našem kraji, je stále aktuálnějším tématem. Čekárny jsou plné pacientů s alergiemi a astmatem. Zejména u dětí je to problém číslo jedna. Astmatem trpí na celém světě více než 300 milionů lidí. V České republice žije asi 840 tisíc astmatiků, z toho je přitom asi 120 tisíc dětí mladších 14 let. Až šest tisíc českých dětí přitom trpí „obtížně léčitelným astmatem“.

U dospělých lidí znečištění ovzduší zvyšuje možnost výskytu nádorových onemocnění, aterosklerózy či vzniku diabetu a urychluje proces stárnutí. Rodí se děti s nižší porodní váhou nebo s určitými funkčními nedostatečnostmi, které se projevují zvýšenou nemocností nejen v dětství, ale také ve středním věku.

Znečištění v atmosféře má vliv hlavně na kardiovaskulární a dýchací soustavu, škodlivost ale vždy záleží na tom, jak dlouho jsme byli znečištění vystaveni a jak velké byly prachové částice. Částice menší než 2.5 µm se usazují v průduškách. Mají vliv na ucpávání tepen a mohou tak zvýšit pravděpodobnost vzniku zánětu žil či infarktu.

Znečištěné ovzduší může vést k respiračním infekcím, zánětům průdušek, astmatu a v těžších případech k chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) či dokonce k rakovině plic. Expozice znečištěnému vzduchu může zvyšovat riziko kardiovaskulárních onemocnění, jako jsou vysoký krevní tlak, zvýšená srážlivost krve a v horších případech může dojít k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Znečištěné ovzduší negativně ovlivňuje kvalitu pokožky - může způsobit předčasné stárnutí, akné a ekzémy.

Znečištění vzduchu může mít vážné důsledky i pro duševní zdraví. Průzkumy ukazují, že zvýšená úroveň znečištění je spojena se zhoršením kvality spánku, což může přispívat k narušení chemické rovnováhy v mozku. Tato disbalance může vést k vyšší pravděpodobnosti vzniku deprese, bipolární poruchy, úzkostných stavů a dokonce i neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.

Vliv znečištění ovzduší na děti

Nové publikace i stanovisko UNICEF přitom upozorňují, že znečištěné ovzduší ovlivňuje neuropsychický vývoj u dětí. Při sledování novorozenců v Karviné a Českých Budějovicích odborníci zjistili, že vyšší koncentrace metabolitů polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) v moči ovlivňovaly délku novorozence i váhu placenty.

Lze proto předpokládat, že se v těchto okresech po roce 2020 zvýší výskyt kardiovaskulárních onemocnění a diabetu druhého stupně.

Odlišně exprimované geny, které vědci pozorují v Karviné, mají význam především v oxidačním stresu, imunitní a zánětlivé odpovědi a při vývoji neuronů.

Zvýšení zdravotních rizik, které identifikovaly již dřívější studie, se potvrdilo u některých respiračních onemocnění. Z analýzy vzešly nové souvislosti, které napovídají o vztahu mezi expozicemi znečištěnému ovzduší a poruchami imunitního systému. Zároveň se ale nepotvrdila zvýšená karcinogenní rizika (WHO IARC vs. USEPA) znečištěného ovzduší Ostravska.

Aktuální situace v České republice a Evropě

Podle výsledků za rok 2017 je polovina české populace (55 %) vystavena zvýšeným koncentracím látek, které znečišťují ovzduší. Jde především o nebezpečný benzo[a]pyren patřící mezi lidské karcinogeny. Naopak koncentrace jemných prachových částic (PM2.5) se mírně snižují.

„Zdrojem znečištění jsou především lokální topeniště, v Praze a Brně doprava, v Moravskoslezském kraji je znát také vliv znečištění z Polska a těžkého průmyslu,“ doplňuje předseda Komise pro životní prostředí AV ČR.

Ačkoliv je velké množství továren, vypouštějících škodlivé látky uzavřena, ovzduší v Moravskoslezském kraji se stále nelepší. Monitoring znečištění ovzduší na území MSK prokázal přetrvávající problémy s nadlimitním výskytem prachu. Přípustný denní limit pro prach 50 µg.m-3 je opakovaně, často i několikanásobně překračován.

Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) z roku 2023 byla většina městské populace v EU vystavena úrovním klíčových vzdušných znečišťujících látek, které jsou škodlivé pro zdraví, včetně jemných částic (PM2.5), jejichž koncentrace překračovaly roční směrnici WHO z roku 2021. V České republice patří mezi oblasti s největším problémem se znečištěním ovzduší severní a severovýchodní části země, zejména regiony jako jsou Ostrava a Moravskoslezský kraj. Tato oblast trpí zejména kvůli těžkému průmyslu a vysoké hustotě průmyslových závodů.

Stav ovzduší v České republice je průběžně monitorován v síti měřících stanic kvality ovzduší, provozovaných ČHMÚ, zdravotními ústavy i dalšími organizacemi.

V roce 2022 se mají v Evropské unii zpřísnit emisní limity, v důsledku čehož lze předpokládat odstavení nekolonizovaných fosilních zdrojů v ČR a také v Německu. V Česku jde asi o 40 % výkonu, z energetické bilance tedy ubude exportní saldo. Soustavu bude třeba nově řídit prostřednictvím iniciativy Průmysl 4.0 a decentrální regulace, nikoli exportem energie z nekolonizovaných zdrojů. Přesto u nás i v sousedním Německu zůstane na přechodné období část výroby energie z fosilních paliv - v našem případě asi zhruba 30 %.