Chemické Znečištění Ovzduší: Zdroje a Dopady

Chemické látky se staly součástí našeho života a přinášejí jak výhody, tak i rizika pro životní prostředí a lidské zdraví. Od dob, kdy bylo znečištění chemickými látkami velmi patrné, jsme v EU ušli velký kus cesty a nyní máme vůči mnoha škodlivým látkám zavedenou mnohem lepší ochranu.

Hlavní Obavy z Dopadu Chemických Látek

Nicméně od roku 1950 do roku 2000 se objem světové výroby chemických látek zvýšil více než padesátkrát a každý den se po celém světě registruje mnoho nových látek. To zvyšuje celkové zatížení životního prostředí i lidí chemickými látkami, a tudíž i riziko újmy. Expozice škodlivým chemickým látkám může mít mnoho negativních zdravotních účinků, včetně respiračních a kardiovaskulárních onemocnění, alergií a rakoviny.

Podobně jsou chemickými látkami zasaženi volně žijící živočichové a ekosystémy, například vlivem používání pesticidů a akumulací perzistentních znečišťujících látek. I když jsou tyto látky testovány, což je časově náročné a nákladné, nemůže jejich výzkum postihnout všechny scénáře expozice.

V praxi se také často ukazuje, že se nežádoucí účinky u látek, o kterých jsme se v minulosti domnívali, že jsou bezpečné, projeví později. Proto je třeba zachovat výhody, které chemické látky lidem a hospodářství přinášejí, ale zároveň minimalizovat jejich vedlejší účinky.

Problémy s Jednotlivými Látkami a Směsmi

V minulosti se naše úsilí většinou zaměřovalo na jednotlivé látky, u kterých byl předpoklad, že jsou zdraví škodlivé. Problém však spočívá v tom, že může trvat velmi dlouho, než získáme dostatek dat, prokazujících škodlivost, a mezitím se chemické látky rozšíří. Někdy mohou být v určitých ohledech stejně škodlivé i substituce chemických látek.

Čtěte také: Efektivní postupy chemického čištění odpadů

Dalším problémem jsou rostoucí obavy z používání směsí chemických látek a jejich vzájemného působení, což se při hodnocení jednotlivých chemických látek zpravidla nezvažuje. Nyní též víme, že některé skupiny obyvatelstva, například děti a lidé trpící chronickým onemocněním, jsou vůči účinku chemických látek citlivější než jiné.

Navíc ne všechny chemické látky mají okamžitý účinek. Mohou způsobit onemocnění v pozdější fázi života, jako je tomu například u endokrinních disruptorů, které snižují plodnost a způsobují vysokou hladinu cholesterolu a obezitu.

Některé chemické látky účinkují ve velmi malých dávkách, zatímco jiných si nemusíme všimnout, dokud nedosáhnou kritické úrovně vedoucí ke zdravotním problémům. Obecně jsou naše znalosti ohledně dopadů celkového chemického zatížení stále velmi omezené, a to jak u lidí, tak i u ekosystémů.

Jak EU Řeší Otázku Chemických Látek?

EU působí v zájmu ochrany občanů na několika rovinách. Máme nařízení REACH, což je zřejmě nejpropracovanější právní předpis o chemických látkách na světě. Momentálně probíhá jeho přezkoumání.

Evropská komise též provádí kontrolu účelnosti a ověření případné potřeby aktualizace právních předpisů o chemických látkách. Evropský parlament nadnesl otázku směsí chemických látek a čistých materiálových cyklů v oběhovém hospodářství a v souvislosti s tím Komise pracuje na strategii pro netoxické životní prostředí.

Čtěte také: Vysokoškolské vzdělání v oboru chemie a životního prostředí

Kromě toho se různými aspekty chemických látek zabývá několik agentur EU. Evropská agentura pro chemické látky se sídlem v Helsinkách podporuje provádění nařízení REACH, Evropský úřad pro bezpečnost potravin sídlící v Parmě se zabývá látkami, které by se mohly dostat do potravin.

Máme agenturu EU, která se zabývá bezpečností léčivých přípravků, agenturu zabývající se bezpečností a ochranou zdraví při práci a nyní také zvláštní iniciativu týkající se biologického monitorování člověka, jejímž cílem je získat lepší informace o skutečné expozici občanů chemickým látkám.

Problematika je tedy v popředí zájmu, ale i tak se stále objevují nové a nové otázky: používáme správné nástroje k řešení problémů týkajících se tolika chemických látek? Nemohli bychom se ještě více zaměřit na výzkum životního cyklu výrobků a chemických látek?

Iniciativa Týkající se Biologického Monitorování Člověka

Iniciativa týkající se biologického monitorování člověka pro Evropu (HBM4EU), jíž je agentura EEA součástí, se zabývá expozicí občanů EU chemickým látkám bez ohledu na jejich zdroj.

Cílem této iniciativy je zjistit prostřednictvím shromažďování a analýz vzorků krve například to, zda existují regionální ohniska expozice chemickým látkám, jakým chemickým látkám jsme vystaveni a zda jsou některé skupiny obyvatelstva vystaveny chemickým látkám více než jiné.

Čtěte také: Využití chemických toalet

Tyto informace by měly pomoci lokalizovat zdroje znečištění a být nástrojem, který mohou být využity při určování priorit a cílení intervencí.

Dalším prvkem projektu je poskytnout občanům o chemických látkách spolehlivé a věcné informace. V minulosti jsme zaznamenali, zejména v severní Evropě, že aktivní zapojení občanů, například prostřednictvím nevládních organizací, může podpořit dialog a spolupráci s podniky a politickými činiteli, který je nezbytný pro dosažení pozitivních změn.

Role Agentury EEA

Agentura EEA hraje poměrně rozsáhlou roli v získávání znalostí o problematice dopadu chemických látek na životní prostředí a lidské zdraví a také o předcházení vzniku odpadu a o nakládání s odpady v oběhovém hospodářství.

Hodně naší práce v různých tematických oblastech má s chemickými látkami souvislost.

Konkrétní Příklady Znečištění Ovzduší v Českých Regionech

V. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace, přičemž zóny jsou tvořeny jedním až třemi kraji. Tato kapitola je věnována podrobnějšímu hodnocení kvality ovzduší v regionech ČR, kde se regionem rozumí kraj, aglomerace nebo území kraje bez aglomerace.

Praha

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi více zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady antropogenních a přírodních faktorů. Poloha Prahy v členitém terénu Pražské kotliny zásadním způsobem ovlivňuje klimatické poměry a rozptylové podmínky území (Ložek et al. 2005). V údolí Vltavy zejména v chladné polovině roku vznikají vhodné podmínky pro vznik teplotních inverzí, v jejichž důsledku dochází k akumulaci koncentrací škodlivých látek v přízemní vrstvě atmosféry. Zhoršená kvalita ovzduší souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Praha je díky své poloze nejen hlavním uzlem silniční sítě ČR, ale i významnou křižovatkou mezinárodní přepravy. Část hlavních tahů vede centrem Prahy.

Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů především v okrajových částech města a vzrůstající obliba používání krbů a krbových kamen (MHMP 2020). Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou trvalé nebo dočasné provozy recyklačních linek stavebních odpadů (např. KARE, Praha Chodovská nebo KVD Plus) a dále těžba a zpracování nerostných surovin (Českomoravský cement - závod Radotín, KÁMEN Zbraslav a ZAPA beton - betonárna Kačerov).

Středočeský Kraj

Středočeský kraj je velikostí, počtem obcí i obyvatel největším krajem ČR. Reliéf kraje je poměrně málo členitý. Kvalita ovzduší ve Středočeském kraji je dlouhodobě ovlivňována průmyslovým charakterem kraje; stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. V kraji je hustá dopravní infrastruktura a vysoké intenzity dopravy v návaznosti na aglomeraci Praha (NOX). Je zde hustá rezidenční zástavba s lokálními topeništi. Podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel kraje byl 51,7 % k 31. 12.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou výroba elektrické energie a tepla (Energotrans Mělník), těžba a zpracování nerostných surovin (SHB - lom Bernartice a ZAPA beton - lom Votice) a rovněž ŠKODA AUTO - závod Mladá Boleslav.

Jihočeský Kraj

Jihočeský kraj svou rozlohou je druhým největším krajem v ČR a zároveň je krajem s nejmenší hustotou zalidnění z celé ČR. Kraj představuje geograficky poměrně uzavřený celek, jehož jádro tvoří jihočeská kotlina. Převážná část kraje leží v nadmořské výšce 400 až 600 m. V Českých Budějovicích a čtyřech největších městech kraje žije cca třetina obyvatel kraje. Kvalitu ovzduší Jihočeského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. K nejméně zatíženým oblastem náleží horské partie Šumavy a Novohradských hor.

Plzeňský Kraj

Plzeňský kraj je svou rozlohou třetím největším krajem v ČR, avšak počtem obyvatel se řadí na osmé místo v ČR. Plzeňský kraj se vyznačuje různorodým reliéfem. Na jedné straně dominantní pásmo pohraničních pohoří na jihozápadě (Šumava a Český les), které je v protikladu s Plzeňskou kotlinou na severovýchodě kraje. Kvalitu ovzduší Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit relativně příznivě. K nejméně zatíženým oblastem náleží horské partie Šumavy, Českého lesa, západní Brdy a oblast v okolí Manětína a Nečtin.

Karlovarský Kraj

Karlovarský kraj leží na nejzazším západě Čech. Na počet obyvatel je Karlovarský kraj nejmenším krajem Česka, rozlohou je třetí nejmenší. Oblast náleží ke Krušnohorské soustavě a terén má charakter převážně vrchovinný. V kraji je významně zastoupeno lázeňství. Dalším významným ekonomickým odvětvím je těžba hnědého uhlí na Sokolovsku a kaolinu na Karlovarsku. V sokolovské oblasti je zastoupen chemický průmysl a energetika.

Ústecký Kraj

Ústecký kraj leží na severozápadě Čech. Hospodářství kraje je specifické pro různé oblasti kraje. Od oblastí nížinných, tedy zemědělských, přes oblasti průmyslové po oblasti hornaté. Obecně se však kraj vyznačuje výraznou orientací hospodářství na těžký průmysl. Vydatná ložiska hnědého uhlí s sebou nese i průmysl energetického zpracování uhlí. Velké emisní zatížení kraje plyne i z přítomnosti největší česká rafinérie ropy, chemického průmyslu a průmyslu keramického a zpracování železných kovů a mědi.

Liberecký Kraj

Liberecký kraj leží na samém severu Čech, rozlohou je po Praze druhým nejmenším. Znečištění ovzduší v Libereckém kraji je menší, chybí tu výrazný zdroj těžkého průmyslu. Na znečištění se v kraji výrazně podílí těžba sklářských i stavebních písků a štěrkopísků a dobývání stavebního kamene, lehký průmysl (sklářství, gumárenství, výroba bižuterie a mincovna), potravinářský průmysl a lokální topeniště.

Královéhradecký Kraj

Královéhradecký kraj se nachází na severovýchodě Čech. Severní hranice kraje tvořená Orlickými horami a Krkonošemi kontrastuje s jižní hranicí tvořenou Polabskou nížinou. Kvalita ovzduší je v Královéhradeckém kraji na relativně dobré úrovni. Ovlivňuje ji především dopravní zátěž i přes velice hustou síť železniční dopravy, která je pouze na dvou tratích kompletně elektrifikována.

Pardubický Kraj

Pardubický kraj se nachází na jihovýchodě České republiky. Severní hranice je tvořena Orlickými horami a pohořím Kralický Sněžník. Na jihu sousedí s krajem Vysočina, z toho důvodu je i zde mírná pahorkatina. Rovinný terén je převážně v okolí krajského města Pardubice a sousedního města Chrudimi. Rozlohou je na desátém místě ze všech krajů.

Kraj Vysočina

Kraj Vysočina patří co do rozlohy k větším krajům ČR. Od okolních krajů se odlišuje vyšší průměrnou nadmořskou výškou, vyšší členitostí území a řidším osídlením (jedná se o pátý největší kraj, ale zároveň kraj s čtvrtým nejnižším počtem obyvatel). Z hlediska znečištění ovzduší lze kraj hodnotit velmi pozitivně. Vysoký podíl lesů, menší podíl měst a zároveň absence výraznějšího průmyslu znamenají, že kvalita ovzduší je na většině míst příznivá.

Jihomoravský Kraj

Jihomoravský kraj se nachází na jihovýchodě ČR, jeho centrem je Brno - druhé největší město v ČR. Z pohledu meteorologického se jedná v kontextu ČR o velmi teplou oblast. Zejména v jižní části kraje je velmi rozšířeno zemědělství, nachází se zde více než 90 % veškerých vinic v ČR.

Negativní Účinky Chemických Látek na Lidské Zdraví

Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).

Mutace a Rakovina

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán.

Karcinogenní látky se dělí do několika skupin:

1. Látky, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny (např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř).
2. Látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech.
3. Látky, u nichž nemůže moderní věda doposud jednoznačně říci, že jsou ani že nejsou karcinogenní.
4. Látky, u kterých je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat.

Teratogeny a Alergie

Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Alergenem může být např.

• pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa.
• chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody.
• nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů.

Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy. Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány. Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny.

Chemické Látky v Potravinách

Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce. Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty).

Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik). Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí.

Pesticidy a Jejich Vliv

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Liší se jak svým chemickým složením, tak cílovými skupinami organismů, proti kterým jsou určeny. I to je jeden z důvodů, proč Evropská unie v současnosti diskutuje změny v oblasti regulace pesticidů s cílem snížit jejich spotřebu a omezit negativní dopady jejich používání.

Endokrinní Disruptory

Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Pesticidy mohou hormony v těle napodobovat (imitovat) nebo funkci hormonů blokovat. Doposud bylo prokázáno riziko endokrinních disruptorů zejména v době vývoje plodu v těle matky a raném dětství, kdy pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají klíčovou roli.

Potravinářská Aditiva

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. Jedno aditivum však může v potravinách zastávat i více funkcí a záleží na výrobci, do které funkční skupiny na seznamu přísad příslušné aditivum zařadí. Mezi funkční skupiny patří např.:

• antioxidanty - prodlužují životnost potravin tím, že brání jejich oxidaci a oddalují tak např. žluknutí tuků.
• emulgátory - vytvářejí či udržují stejnorodou směs nemísitelných kapalin v potravině.
• nosiče a rozpouštědla - slouží k rozpouštění nebo ředění jiných aditiv.

V reakci na obavy ze zvyšujícího se používání chemikálií v potravinářském průmyslu založily v roce 1955 Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) Společný výbor expertů pro potravinářská aditiva (Joint Expert Committee on Food Additives, JECFA) jako mezinárodní orgán, který má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v zemích OSN.

V souvislosti s tím mezinárodní JECFA vypracoval koncepci tzv. přijatelného denního příjmu (Acceptable Daily Intake, ADI). Smyslem bezpečnostního faktoru je jednak postihnout individuální rozdíly mezi lidmi, např. ve věku, zdravotním stavu, výživě. Některá aditiva však nemají stanovenou hodnotu ADI. Ta se smějí používat jen v nejnižším množství, které je nezbytné k dosažení požadovaného technologického účinku, tzv.

Na seznamu potravinářských aditiv, kterým byl udělen kód v podobě E a příslušného čísla, jsou uvedeny pouze ty chemické látky, které schválil Vědecký výbor pro potraviny Evropské unie (Scientific Committee on Food, SCF) zřízený v roce 1974 jako poradní orgán Evropské komise. V roce 2002 byl zřízen speciální Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který nahradil práci SCF.

Vliv Ovzduší na Lidské Zdraví

Dospělý člověk spotřebuje denně kolem 15 kg vzduchu, z nichž se při klidném dýchání asi 1/2 kg kyslíku vstřebává do krve a je metabolizováno v těle. Člověk je až na výjimečné případy vždy odkázán na ovzduší, ve kterém se bezprostředně nachází bez možnosti jakéhokoliv výběru. Dýchací systém je branou, jíž do organismu vstupují nejen plyny tvořící normální ovzduší, ale i plynné imise, které se dostanou do ovzduší jako znečišťující látky škodlivé až toxické pro organismus.

Složení Ovzduší a Jeho Fyziologický Význam

Při normálním tlaku vzduchu se nedostatek kyslíku začíná projevovat zřetelnými obtížemi až tehdy, když koncentrace kyslíku klesne na 10-12 objemových procent. Kromě stálých složek atmosféry se v něm nacházejí další komponenty přirozeného původu, jejichž koncentrace značně kolísají. Jsou to, vedle již zmíněné vodní páry, oxidy dusíku a ozón vznikající za bouří v elektrických výbojích, oxid siřičitý, fluorovodík a chlorovodík vulkanického původu, sulfan z výronů kyselého přírodního plynu, ze sopek nebo jako produkt činnosti sirných baktérií.

Prach a Aerosoly

V atmosféře se mimo těchto přirozených složek vyskytují v různém množství další plynné příměsi, nebo příměsi kapalné či pevné, které jsou v poměrně nízkých koncentracích. Zatímco dusíku je v normálním ovzduší asi 78 objemových procent, kyslíku pak asi 20 %, je oxidu siřičitého, který se do ovzduší dostává např. s kouřovými emisemi ze spalování uhlí asi kolem 1 desetitisíciny objemového %.

Rozhodující je parciální tlak kyslíku, který činí 21,3 kPa. S poklesem parciálního tlaku kyslíku v ovzduší klesá i jeho tlak v alveolárním vzduchu. S nízkým tlakem vzduchu se člověk může setkat při turistice v horách, při poruchách klimatizace v letadlech apod.

Vzdušné Ionty

Vzdušné ionty jsou drobné částice, které mají indukovaný elektrický náboj (kladný nebo záporný), vzniklý ztrátou nebo získáním elektronu. V atmosféře sídlišť a průmyslových zón je lehkých iontů poměrně málo. Zde je zvýšeno množství těžkých iontů (20-30 tisíc na m3). Působení změn ionizace ovzduší na organismus se uplatňuje hlavně přes dýchací orgány, kde ionty nejsnáze odevzdávají svůj náboj. Na základě pozitivních zkušeností s působením lehkých negativních iontů byly vyvinuty ionizátory ovzduší.

tags: #chemické #znečištění #ovzduší #zdroje #a #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Anaerobní metabolismus podrobně
• Problémy letounů
• Příspěvek za likvidaci auta
• Ekologické daně v EU a ČR
• Recyklace tonerů v ČR